Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou/A Prayer for Katerina Horovitzova
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42457/modlitba-pro-katerinu-horovitzovou-a-prayer-for-katerina-horovitzova-42457.jpg
4
2406
2406
Novela o síle a moci iluzí. Bilingvní vydání.
Přidat komentář
Když máte nadějí máte všechno!Trochu jsem bojovala se stylem psani,nakonec jsem jsi zvyklá a knihu bych řádila mezi ty lepší.
"Jeho oči opakovaly jen něco, co s jeho prací už nesouviselo, že tento popel bude nezničitelný a nesmazatelný: neshoří, protože už je sám zbytkem ohně, nezledoví, jen se promísí se sněhem a ledem, a nevyschne žárem slunce, protože už nelze vyschnout nad popel; nikdo z živých mu nebude moci nikam utéci; bude obsažen v mléku, které budou pít ještě nenarozená batolata, i v prsu, který jim jejich matky podají; zůstane v květinách, které se rozvinou ze svých lodyh, i v pylu, jímž je opylí včely; bude i v hlubinách země, kde se teprve mění zetlelé lesy v uhlí, a v nebeských výších, kde každý pohled lidských očí, znásobených teleskopem, narazí na nezbadatelný obal, kroužící kolem celého tohoto červivého pozemského jablka, v pohledu a dechu každého člověka; a kdo si napříště položí dotaz, z jakých látek je vzduch, který dýchá, bude povinen vzít v potaz tento popel; bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách, kam ještě nevkročila lidská noha; nikdo se ho nezbaví; bude to dotěrný i laskavý popel z mrtvých, kteří zahynuli bez viny."
Obdiv má pan Brenske, jak s klidem dokáže udělat, co udělal a ještě vyjít jako pochopený. A hlavně Cosi fan tutte, za všechno můžou ženy.
Kniha se četla velmi těžce, ovšem za každou stránkou už byla naděje. Naděje, že to skončí.
Kniha o velmi silném tématu, která však ve mně nedokázala vzbudit takovou emoci, jakou by měla. Mohl za to především styl psaní autora, který byl až příliš popisný a který mně nedovolil přilnout k osudu hlavních postav tak, jako kdyby se autor soustředil na jejich niterné pocity a nikoliv na popisy reálií. Tento nedostatek sice s blížícím se závěrem knihy postupně odpadal, nicméně to bylo až příliš pozdě na to, abych dokázal naplno prožít smutný osud hlavní hrdinky. Jak už jsem naznačil, bylo téma knihy velmi silné a je rozhodně potřebné jej v rámci literatury otevírat, nicméně jiné knihy mi dokázaly hrůzu holocaustu zprostředkovat více "surově", a proto bohužel nemůžu Modlitbě pro Katařinu Horowitzovou udělit jiné než průměrné hodnocení.
Několik stránek mi trvalo než jsem pořádně pochopila jak to vlastně je, ale potom jsem se do toho začetla. Přesto jsem takový konec nečekala a i slza ukápla...
Nadávajte mi a bite ma, ale mne sa to nepáčilo, ani čo by za necht vošlo. Nie, nebolo to strašné, ale rozhodne to pre mňa nie je kniha, na ktorú budem spomínať s láskou. Musela som sa lúskať doslova každou vetou, strana za stranou bol sám pátos. Lustig príbeh napísal takým kvetnatým štýlom, až na mňa zo strán temer padali lupene. Niektoré vety boli neskutočne dlhé a umelé, no nebolo to ako v Hore duše (Kao Sing-ťien), kde sa do mňa po dočítaní dlhotánskeho odseku vlialo niečo nadčasové. Nie, v tomto prípade som bola jednoducho unavená a prázdna. A šlo sa na ďalší odsek. Rovnako dlhotánsky, rovnako vyumelkovaný, rovnako nijaký.
Nacistický veliteľ mal každú chvíľu niekoľkostranové prejavy, ktoré boli spočiatku zaujímavé, no neskutočným opakovaním toho istého nakoniec stratili všetko mrazivé čaro. Namiesto zimomriavok ma oblial povzdych: „Super, už zase to isté…”
Kniha postrádala akúkoľvek aktivitu hlavných postáv, všetko bolo iba povedané, nič ukázané. Tým, že mi autor miliónkrát zopakoval, aká je Katarína úžasná, skvelá a sympatická, z nej úžasnú, skvelú a sympatickú osobu neurobil.
Z čitateľskej apatie ma vytrhol až šokujúci záver. Bohužiaľ len preto, že pôsobil ako päsť na oko. Z Kataríny, ktorá bola celú novelu ako taká handrová bábka, sa zrazu stala odvážna bojovníčka… Samozrejme, nemohla chýbať ani do očí bijúca symbolika a prirovnanie hlavnej hrdinky k známej Biblickej žene.
Celý príbeh má len niečo cez 100 strán, no i tak som sa nemohla dočkať konca. Naťahovalo sa to ako guma v trenkách. Stále dookola sme sa točili v tých istých rečiach, v tých istých myšlienkach, neustále sme podupkávali na mieste. Keby bola táto kniha smotana, tak je z nej na konci maslo. Ako by povedali Angličania: „Interesting story, poor execution.“
Mrazivá novela o tématu naděje, kterou člověk potřebuje, aby mohl žít, doufá v ní i v momentě, když už žádná není.
Věřit naději znamená být zaslepený okolnostmi, které napovídají, že naděje je jen iluze.
Bedřich Branske drobí kousíčky životadárné naděje, aby splnil hanebný plán.
Nejprve mi trvalo než jsem pochopila, jak a co se vlastně stalo. A pro čtenáře červené knihovny jako jsem já to bylo ke konci trochu příliš, ale i přesto si myslím, že je důležité si občas přečíst i takovýhle žánr.
Do knížky jsem se musela nejprve začíst. Chvíli mně trvalo, než jsem si zvykla na Lustigův styl psaní, ale pak už se mi knížka četla poměrně dobře. První dvě třetiny se v knížce nic převratného neděje a vše nejzásadnější se stane až na posledních několika stránkách. Konec knihy je vygradovaný, hodně drsný a šokující. Tento příběh není smyšlený. Lustig zde propojil dvě skutečné události, které se staly za druhé světové války. Příběh mě zaujal a mám v plánu si ho ještě někdy přečíst.
Je-li někomu dávána naděje, uvěří všemu - všemu...
"...v té chvíli pochopil, proč rasu a příslušnost neurčuje rasa a příslušnost o sobě, nýbrž ti, kteří z obou záležitostí učinili nezbytnost, podmínku; obvinění a zakryli tím sami u sebe to první, totiž rasu, nebo směs ras, a potom svou naprostou nepříslušnost; jinak by to ani nemělo smysl, který to právě takhle mělo.“
„Pro ně je to přirozené a pro nás šílené. Anebo je to obráceně?“
Zpočátku se kniha jevila zajímavě, ale po několika stranách pořád nepřicházel žádný zvrat, a tak dílo začalo být trochu nudné… pořád jsem jen čekala, kdy už se konečně něco stane. Závěr se však Lustigovi velmi povedl. Celá kniha velmi dobře pracuje s napětím, které pak vyvrcholí v to, co snad každý očekával, avšak právě způsob, jakým Lustig ten závěr sepsal, mě nechalo tak nějak v šoku.
Tato kniha mě ze začátku moc neoslovila, ale poté se mi potvrdilo, že na prvním dojmu vůbec nezáleží, jelikož může být klamný. Tato kniha velmi dobře popisuje, jak malou cenu měl život v době holokaustu. Děj sice není strhující, ani nijak akční. Ale každé slovo v této knize má svou hloubku. Lustig zde výjimečně popsal bezcitnost nacistů, kteří zneužili bohatství pánů, i když předem věděli, jaký je jejich osud. Nechávali jim planou naději, aby od nich získali co nejvíce peněz a většina z nich tomu bohužel slepě věřila. Ale není se čemu divit, když pánové nevěděli, k čemu slouží komíny a proč z nich jde černý kouř, těžko odhalili předem jasnou zradu. Chamtivost nacistů byla nekonečná, vždy když už řekli, že nic nechtějí, ukázalo se, že jim to nestačí. Pan Brenske byl jasný příklad falešnosti a bezcitnosti. Jeho slova mazala med kolem pusy, avšak málo kdo poznal že ten med má v sobě jed. Kateřina však má v sobě velkou odvahu a dokáže aspoň provést pomstu. Tato mladá dívka působí velmi nevinně, ale nese si v sobě silnou osobnost.
Lustigovo stěžejní dílo. Krásně ukazuje holocaust i odpornost nacistů, kteří se snažili Židy okrádat, aby podpořili, i v téměř prohrané válce, nacistický režim. Obdivuhodné filmové zpracování Antonína Moskalyka. Adamírův úlisný nacista Brenske mě děsí ještě dnes.
Pro mě trošku zklamání, kniha mě oproti jiným s podobným tématem úplně nevtáhla do děje, trošku jsem se do čtení musela nutit. Znala jsem dopředu zhruba obsah, což možná byl zčásti ten důvod. Ale Lustigův styl psaní se mi líbí.
… v té chvíli pochopil, proč rasu a příslušnost neurčuje rasa a příslušnost o sobě, nýbrž ti, kteří z obou záležitostí učinili nezbytnost, podmínku, obvinění a zakryli tím sami u sebe to první, totiž rasu nebo směs ras, a potom svou naprostou nepříslušnost; jinak by to ani nemělo smysl, který to právě takhle mělo...
Kniha mě neuvěřitelně vtáhla do děje a nepustila mě až do konce. Zase trochu jiný pohled na tématiku Židé a 2. světová válka, který ale rozhodně stojí za to!
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno česká literatura fašismus holokaust, holocaust Arnošt Lustig, 1926-2011 krutostAutorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Silné, dojemné, neuvěřitelné.