Modlitba za Černobyl - kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333608/bmid_modlitba-za-cernobyl-kronika-budouc-9xc-333608.jpg
4
1139
1139
26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století. Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí. Za Velké vlastenecké války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad. Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území. To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 000 dětí. Počet nemocných rakovinou se po Černobylu znásobil 74krát, úmrtnost se zvýšila o 23,5 %, nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety, zatímco stářím umírá jen jeden člověk ze čtrnácti. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi z černobylské oblasti, jejichž život neštěstí zásadně ovlivnilo, s vdovami po hasičích, kteří byli jako první bez jakékoliv ochrany posláni hasit hořící elektrárnu, s mobilizovanými vojáky nasazenými v obrovském měřítku, často nesmyslně, na likvidaci následků katastrofy, s vysídlenými rolníky, vědci, kteří měli zakázáno informovat obyvatelstvo, stranickými pracovníky, kteří zbytečně a marně čekali na pokyny shora. Můžeme ji číst jako varování před technologickou apokalypsou, ale i jako obžalobu komunistického režimu, jehož vinou byla černobylská elektrárna postavena fušersky a s nedostatečnou precizností a který v okamžiku, kdy bylo potřeba rázně jednat, lhal vlastním lidem, rozsah celého neštěstí zastíral a svou nečinností a nekompetentností zapříčinil smrt tisíců lidí. Řada ruských historiků a politologů je přesvědčena, že otřes, jenž černobylská katastrofa způsobila v ruské společnosti, byl jednou z hlavních příčin rychlého pádu komunistického režimu o tři roky později.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno:
2017
,
Pistorius & Olšanská
Originální název:
Чернобыльская молитва (Černobyľskaja molitva), 1997
více info...
Přidat komentář
Zajímavá knížka, jejíž příběh vypráví o všednosti lidského života v nevšedním prostředí.
Je to opravdu nepopsatelná a nepředstavitelná hrůza. Nejenom ta tragédie, ale i ta ruská, komunistická mentalita.
Mazec. Autorka má v předmluvě pravdu. Zatímco se o ukrajinských obětech obecně "tuší", o těch běloruských se mlčí...
Literární předloha k úspěšnému seriálu Černobyl z produkce HBO.
Syrové výpovědi obyvatel z okolí Černobylu. Velmi smutné, reálné a až k neuvěření. Spousta činů odůvodněná prostým: "to se muselo", tak se to prostě neřešilo a dělalo se.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila nebo že by byla špatná.
Byla zajímavá
Ale asi jsem čekala něco jiného.
Černobyľská modlitba je zbierka príbehov. Príbehov ľudí, ktorí žili (alebo žijú) v okolí Černobyľu. Zbierka monológov. Väčšinou veľmi smutných. O tom, ako im to zmenilo život. Ako sú Černobyľom stále ovplyvnení.
Čítanie tejto knihy Vás donúti zamyslieť sa. O tom, aké strašné to vtedy bolo. Nie len samotný výbuch, ale hlavne to, čo sa dialo potom. Koľko ľudí poslali do zóny ohrozenia. Koľko tisícov ľudí, bez toho, aby im dali ochranné prostriedky. Bez toho, aby im povedali, o čo vlastne ide. Koľko ľudí kvôli tomu zomrelo. Ako to ovplyvnilo deti, koľko detí zomrelo, prípadne dostalo rakovinu (tie príbehy ma zasiahli najviac). A to všetko preto, že tí, ktorí mali moc, vôbec neinformovali ľudí a snažili sa to všetko utajiť. Jeden deň horí reaktor a na druhý deň ľudia orú pole a rukami vyberajú úrodu.
Všetky monológy v knihe sú veľmi silné. Najviac sa mi "páčili" tie, ktoré rozprávali vedci.
Čo sa mi na knihe úplne nepáčilo, bol chaos u niektorých monológov - keď ich rozprávalo viac ľudí naraz a nebolo jasné, kto čo rozpráva, ale takých tam bolo málo. Čo by som ocenila - keby mala v sebe kniha nejakú mapku oblastí, ktoré boli najviac zasiahnuté spolu s evakuovanými dedinami.
Je to naozaj silná kniha. A silná téma, o ktorej si ešte určite niečo prečítam
Přiznám se, že ačkoliv jsem již muž v letech a ledacos jsem zažil, při čtení této knihy mi dojetím ukápla nejedna slza. Osudy a příběhy lidí poznamenaných jednou z největších jaderných tragédií v dějinách lidstva autorka zpracovala navýsost jedinečným způsobem, za což jí právem patří nejvyšší uznání. Oceňuji především formu, jakou byla kniha napsána a také přesvědčivost, s kterou jednotlivé příběhy převyprávěla.
Za mě hodně silná kniha, nevím proč ale nejvíc mi utkvěla v paměti výpověď fotografa Viktora Latuna, určitě tam jsou i silnější příběhy ale tenhle si pamatuju nejvíc.
Silné výpovědi lidí, kteří si prošli Černobylem. Nebo spíše, byli v jeho těsné blízkosti. Tyto příběhy pohnou s každým.
Dávám 4*, protože Zinkoví chlapci od téže autorky mě bavili o něco více. Ale i tak hodně zajímavý vhled mezi lidi, kteří to skutečně prožili. Mimochodem, až teď jsem zjistila, že příběh Ludmily Ignatěnko a jejího manžela hasiče z letošního TV seriálu se objevil už v této knize, kde ho autorce vyprávěla skutečná Ludmila.
Knížka se mi nečetla úplně snadno, některé pasáže jsem si musela přečíst víckrát, abych je pochopila a stejně si nejsem jistá, že jsem je pochopila správně. Zřejmě to bylo způsobeno stylem, kterým je knížka psaná, tím, že obsahuje často různé povzdechy, nedokončené věty, které v sobě mohou skrývat více významů. Zároveň právě řečené (styl, jakým je kniha psaná) z Modlitby za Černobyl asi dělá něco, na co člověk hned tak nezapomene - ještě nikdy se mi u knížky nestalo, abych celkem v klidu četla a najednou měla po nějaké větě či odstavci pocit, jako kdyby mě někdo přetáhl palicí po hlavě, natolik bylo sdělení silné. Uvažuji také, že zkusím oprášit ruštinu a sáhnu po téhle knize v originále, myslím, že speciálně u knížky osobních výpovědí a myšlenek se může v překladu leccos ztratit (a to si vůbec nemyslím, že by překladatelé odvedli špatnou práci). Určitě doporučuji každému, aby si alespoň kus knihy přečetl. Nedozví se sice příliš nového o havárii jako takové (což jsem možná trochu čekala já, když jsem knihu brala do ruky), ale atmosféra této katastrofy, toho, co všechno způsobila a ještě způsobí, na něj dýchne mimořádně silně skrze výpovědi lidí, kteří ji žili a žijí, donutí člověka přemýšlet nad nejryzejšími otázkami lidského bytí, mezilidskými vztahy, nad silou totality a jejím vlivem na obyčejné životy, který přetrvává dlouho poté, co ona sama skončila.
Niektore pribehy boli naozaj velmi silne a parkrat som knihu odlozila, aby som mohla rozdychat.no zial boli aj take, ktore mi do toho obrazu Cernobyl nezapadali a aj take, co mi pripadali trocha chaoticke. Ale inak zozbierane naozaj silne pribehy.
"Plakali pro otrávenou zem."
Běhal mi z toho mráz po zádech.
Některá svědectví byla neskutečná. Jak někteří lidé nevěděli. A ani poté nechápali. Považovali radiaci za "něco jako bůh, když je neviditelná." Fakt síla.
Na knihu jsem se v určitém smyslu fakt těšila, protože seriál Černobyl, který byl touto knihou inspirován, patří mezi to nejlepší, co jsem minimálně tento rok viděla. Vůbec nehodnotím autorčino zapálení a myšlenku takovou knihu napsat/sestavit. Má velmi silné téma a jsem moc ráda, že vyšla. Na druhou stranu se mi bohužel vůbec nelíbilo, že rozhovory s lidmi byly strašně moc chaotické a někdy mi ani celkově do knihy nezapadaly. Věci se neustále opakovaly, což autorka sice na začátku předeslala, ale celkový dojem mi to dost kazilo. Jako tu někdo psal přede mnou, byl to spíše shluk příběhů různých lidí, které sice mají svou hodnotu, ale podle mě mohly být zpracovány a do knihy dosazeny daleko lépe. Nejvíce se mi líbila první kapitola, ve které jsem dostala přesně to, co jsem od knížky očekávala a která byla ústředním příběhem seriálu. Také jsem často nevěděla, kde jaký příběh končí a kde další začíná, když jich na tři řádky bylo za sebou třeba deset. Důležitá kniha, ale špatně poskládaná. Více než tři hvězdy dát nemohu.
Smutné, drsné, pravdivé... i po 33 letech po této katastrofě z výpovědí v knize stále mrazí.
No sila....na Černobyľ, teda na katastrofu si pamätám, bola som síce dieťa, ale dosť sa o tom rozprávalo. Vtedy som si myslela, že sa to chcelo len pred svetom zatajiť. No toto je hrôza. Vláda klamala svojich ľudí. Niekto musel následky odstraňovať, ale zastrašovanie, samé klamstvá...tie následky. Des. Viacerí ani nevedeli do čoho inú....no vlastne nikto nevedel, nevedeli ani ľudia, ktorí zostali, alebo sa vrátili....
Síla emoce historické události spočívá v síle vyprávění těch, kteří jí byli bezprostředně zasaženi. Zde konkrétně snad ani nezáleží na tom co dotyční zrovna v tu dobu nebo v době poté dělali, protože mrazí i z toho, že někteří prostě jen dál chtěli žít svůj život jako by se nic nestalo...Vyprávění, které může působit někdy zmatečně, chaoticky, nepochopitelně i neuchopitelně, dle mého vystihuje přesně to, jakým způsobem zodpovědní řešili katastrofu a nebezpečí, které vlastně na první pohled nebylo vidět....a dost možná předznamenává i to, jakým způsobem bychom reagovali my, pokud by něco podobného potkalo nás. Kronika budoucnosti.....
Štítky knihy
smrt ochrana životního prostředí atomová energie radiace Černobyl zamoření Bělorusko zločiny komunismu radioaktivita
Autorovy další knížky
| 2017 |  Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti |
| 2015 | Doba z druhé ruky |
| 2016 | Zinkoví chlapci |
| 1986 | Válka nemá ženskou tvář |
| 2018 | Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas |
Uf. bylo to náročné, depresivní, dojímající, strhující a děsivě pravdivé. Myslím, že už tu proběhla spousta podobných recenzí a komentářů. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, a dočetla. Je to stejně děsivé jako výpovědi svědků z koncentračních táborů smrti. A nejděsivější na tom všem je to, že je to pravda. Pravda, která se týká nás všech, našich dětí a dětí jejich dětí. Občas mě při čtení napadlo, že se vlastně ani nedivím že se k nám naše mateřská Země takto chová - sucha, povodně, požáry, koronaviry… vždyť nám jen (a myslím že zatím jen lehce) ukazuje jak se chováme my. A pořád nám dává šanci to nějak napravit, změnit...