Modlitba za Katarínu Horovitzovú
Arnošt Lustig
Román A. Lustiga znamy z knižných vydani, z televíznej obrazovky a aj "svojím osudom" v časoch normalizácie. Tentokrát vychádza v spoločnej jazykovej mutácii slovenčina/jidiš.
Přidat komentář
Krátká kniha, která vás osloví - a když ne, tak jste ji asi pořádně nepochopili. Skvělé vyobrazení toho nejhoršího, co mohli Němci svým zajatcům udělat - dávat naději tam, kde žádná neměla být. Až do konce byla ta naděje cítit, do poslední strany jste si říkali : "Že by přece jen... ?" Proto byl ten konec tak krutý - ne že by ho nešlo předvídat, zvláště, pokud o válce víte alespoň to základní, ale zajatci vědět nemohli a doufali - měli falešnou a marnou naději.
Kniha patří do mé povinné četby, ale myslím si, že každému by prospělo si ji přečíst,..
Od téhle knihy jsem čekala víc. Nakonec mě vůbec nepřekvapila. Bylo to celé takové nezáživné (vlakem tam a zpět) a předvídatelný konec.
Zajímavé jak ten průvodce zbohatlíků dokázal lhát. Tajně věřím, že takoví lidé v naší společnosti již nejsou....
Musím se přiznat, že kdyby knihu nenapsal Arnošt Lustig, asi bych jí nedočetla. Takhle jsem se do čtení trochu nutila, v zásadě to pak stálo za to. Příběh je velmi smutný,protože je od počátku jasné, jak to dopadne a čtenář, který nikdy nebyl v ohrožení života nemůže pochopit tu naději, kterou si lidé v knize zachovávali až do úplného konce. Jazyk je krásný, ale náročný. Povinná četba i pro neškoláky.
Kniha čtena jako "povinná četba" protože maturita se neúprosně blíží...
Některé pasáže byly (očima studentky čtoucí povinnou četbu) poměrně nudné, nad některými momenty mi zůstával rozum stát - převážně v místech promluv pana Brenskeho. Možná i pro tyto momenty Lustigem popisované jen jakoby nic jsem se rozhodla přečíst i jeho sbírku povídek Démanty noci a byla jsem mile překvapena. Po dlouhé době jsem si totiž přečetla něco doopravdy neuvěřitelného. Něco tak neskutečně skutečného, až z toho mrazí. Jsem zvědavá na Ditu Saxovou...
Kontrast mezi až básnickým stylem psaní a dějem. To je to, co knize dává ještě vetší grády. Až pomalý začátek postupem času nabírá na síle a i když člověk už tuší, kam se příběh ubírá, stejně ho síla textu žene až do neodvratného konce.
I přesto, že je to v podstatě kniha dobrá, nemohla jsem se stále začíst, vpravit se do děje a už byl konec
Mohlo by se zdá, že v poměru ke strhujícímu závěru se první půlka děje jen nesměle vleče, ale myslím, že i tato část má svůj nepopíratelný význam. Vždyť i mnohá hudba má svoje preludium, mířené právě tak aby přiblížila atmosféru a umě tak v lidech udržovalo napětí, které jak už jsem zmínil postupem času gradovalo. V neposlední řadě by byl svět ochuzen o úžasné věty, které právě v době popeleční středy nabývá skutečného významu :
"Jeho oči opakovaly jen něco, co s jeho prací už nesouviselo,
že tento popel bude nezničitelný a nesmazatelný: neshoří, protože
už je sám zbytkem ohně, nezledoví, jen se promísí se sněhem a ledem, a nevyschne
žárem slunce, protože už nelze vyschnout nad popel; nikdo z živých mu nebude
moci nikam utéci; bude obsažen v mléku, které budou pít ještě nenarozená
batolata, i v prsu, který jim jejich matky podají; zůstane v květinách, které se
rozvinou ze svých lodyh, i v pylu, jímž je opylí včely; bude i v hlubinách
země, kde se teprve mění zetlelé lesy v uhlí, a v nebeských výších, kde každý
pohled lidských očí, znásobených teleskopem, narazí na nezbadatelný obal,
kroužící kolem celého tohoto červivého pozemského jablka, v pohledu
a dechu každého člověka; a kdo si napříště položí dotaz,
z jakých látek je vzduch, který dýchá, bude povinen vzít v potaz tento popel;
bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách,
kam ještě nevkročila lidská noha; nikdo se ho nezbaví;
bude to dotěrný i laskavý popel z mrtvých, kteří zahynuli bez viny."
Za mě palec nahoru !
První polovina knihy poměrně uspávací a nezáživná... závěr je však strhující. Autobiografické literatuře se málo co vyrovná...
Velmi zajímavá kniha. Ale rozběh velmi pomalý, dlouho trvá, než čtenář začne cokoliv chápat a věřím, že to spoustu lidí odradí. I když se děj později trochu rozběhne a čte se lépe, pořád ještě jde o dílo zdlouhavé a nepředstavitelně nudné. Přesto má něco do sebe a stojí za přečtení, pokud má člověk dost trpělivosti, aby dočetl. Jistě vím, že se k ní nebudu vracet.
Autor velice dobře popisuje naivitu a naději Židů, kteří doufají, že přežijí. První polovina knihy sice je trochu nudná, ale knihu určitě doporučuji.
Po překonání začátku, kdy jsem tomu příliš nerozuměla, se mi kniha líbila, ten konec stál za to.. Nemám slov.
Děj výborný, jako většina knih s touto tématikou, zaujme skoro každého. Jen mě příjde že Lustig píše velmi složitě, byly stránky, které jsem musela číst na dvakrát a třeba se i vracet, je to těžké čtení ale výborný příběh!
Tématika holocaustu je hodně tíživá a možná i proto mám z téhle knihy pocit, že je trochu nadhodnocována. Co si budeme povídat, první polovinu jsem si protrpěl, jelikož to na mě působí strašně utahaně a ztrácel jsem se v postavách. Chybělo mi tam jakési nahlédnutí do jednotlivých charakterů a trochu rozsáhlejší popis prostředí, kde příběh začíná - prakticky jsem znal jen jména, ale netušil, o koho vlastně jde. Jakmile se ale zajatá skupina vydala na cestu, příběh nabral spád a nezastavil se až do strhující finiše, který dojem z knihy trochu pozvedl. Po psychologické stránce je to napsáno skvěle, ale po stránce literární to na mě bylo až moc suché. Kvalitu tomu ale rozhodně upřít nemůžu.
První kniha od p. Lustiga, kterou jsem nyní dočetl. Silný lidský příběh na pozadí smutného období lidských dějin. Doporučuji.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) zfilmováno česká literatura fašismus holokaust, holocaust krutostAutorovy další knížky
2002 | Démanty noci |
2001 | Colette z Antverp |
2007 | Dita Saxová |
1968 | Hořká vůně mandlí |
2003 | Krásné zelené oči |
Kniha mnohem více o tom, co je to lidský život a jakou má opravdu hodnotu, než o samotné Kateřině - leč její úloha v knize je jasná.
Knihu jsem si zařadil do povinné četby, nicméně já už jsem byl políben dějem, a zhruba tak jsem věděl, co a jak se bude dít. V celku logicky tomu pak ubírá na dramatičnosti při samotném čtení, ale co se dá dělat. I tak byl příběh velice čtivý, poutavý, a i když víte, kam vlak jede, nikdy nevíte, co ho čeká za zatáčkou. ;)