Modrá
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420149/bmid_modra-gMB-420149.jpg
4
326
326
Klimatické kvarteto série
< 2. díl >
Nórska spisovateľka Maja Lunde, autorka úspešného románu Príbeh včiel, znova sugestívne vykresľuje dystopickú budúcnosť, ktorá sa môže začať oveľa skôr, ako sa nazdávame. Modrá je farba vody, ale aj meno plachetnice, ktorú Signe dostane k osemnástym narodeninám. V roku 2017 má Signe 67 rokov a na plachetnici smeruje zo západného pobrežia Nórska do francúzskeho Bordeaux, kde sa má stretnúť s mužom, ktorého kedysi ľúbila. Plaví sa sama, iba so svojimi spomienkami a veľmi zvláštnym nákladom. David si v roku 2041 myslí, že je primladý, aby bol otcom, a predsa sa o svoju dcérku musí starať sám. Juh Európy už päť rokov sužuje katastrofálne sucho a David s dcérkou hľadajú útočisko v utečeneckom tábore. Nedostatok vody vedie k vážnym konfliktom a situácia vyzerá čoraz beznádejnejšie. Prítomnosť aj budúcnosť sa stretávajú, keď David v opustenej záhrade ďaleko od pobrežia nájde starú plachetnicu.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2020 , Slovart (SK)Originální název:
Blå, 2017
více info...
Přidat komentář
Trochu slabšie ako Príbeh včiel, no veľmi aktuálne (je jar a už tri týždne nepršalo a je vyše 20 stupňov), na zamyslenie, silné.
Moje první kniha od autorky, což dle komentářů čtenářů bude asi lepší, jelikož nemám s čím srovnávat. Musím knihu rozdělit na dvě části - literární a obsahovou. Literární část je vyloženě propadák. Žádný zajímavý jazyk, absolutně plytké postavy (i když místy se snaží tlačit na pilu). Čtenář celou dobu čeká na nějaké zajímavé rozuzlení. Ta obsahová stránka se mi líbila trochu víc, protože některé myšlenky jsou opravu otázkou budoucího vývoje. Nicméně za mě možná fajn scénář na hodinu a půl dlouhý film, ale jako kniha nic moc.
Slabší sestřička předcházejícího environmentálního románu Historie včel. Autorka pro vyprávění použila stejnou šablonu s tou výjimkou, že tentokrát nesledujeme tři střídající se příběhy, ale pouze dva. Zatímco v předcházející knize by ale jednotlivá vyprávění obstála i samostatně, Modrá nenaplní očekávání ani jako celek.
Celá táto kniha je postavená na vode. Doslova. Literárna hodnota je minimálna, ide len o dva príbehy, ktoré spolu nijak nesúvisia, respektíve je to spojenie veľmi laxné a náhodné. V konečnom dôsledku som ani nemala pocit, že by bolo posolstvom knihy poukázať na environmentálne problémy. Namiesto toho bolo uspokojené moje feministické ja :D
Tak tato kniha mě opravdu bavila. Jedná se o aktuální téma. Dva příběhy, které se nakonec protnou. Otevřený konec nutní k zamyšlení. Doporučuji.
Velmi děsivé, protože velmi blízké nám a naší současnosti: sucho, požáry a nedostatek pitné vody, v románu katastrofrický stav Evropy v roce 2041 (uprchlické tábory pro všechny ze spálené země jižních států mířících na původně mrazivý sever). Takže obsah není žádný výmysl, ale rozumíme mu velice dobře.
"Příroda nám nepatří. Zrovna tak, jako my nepatříme jí. Nevlastníme vodu. Nikdo nevlastní vodu. A přesto si dovolujeme úplně všechno..."
x
"Ale my můžeme, můžeme si dělat, co chceme. To je to, co nás dělá lidmi, to, co nás odlišuje od zvířat. ... Tvoříme civilizaci."
Psáno v současnosti pro současnost. Poselství je tedy všem jasné. Budoucnost nikoli. Otevřený konec, jen s momentálním světýlkem naděje, nedává moc nadějí nám, dnes a zde.
65%
Historie včel byla mnohem bohatší jak co do příběhů, tak vize. Modrá vlastně vůbec nic nového nepřináší.
Pozn.: do českého vydání se vloudil nepěkný pojem "odsolňování" - asi si někdo spojil odsolování s odvodňováním...
Stejně úžasná, jako předcházející Historie včel. Melancholie končícího světa jak ho známe (a jak kurva pořád děláme, že je všechno v pohodě, hlavně že máme telku, každej den plnou vanu horký vody s pěnou a v pupku jako v pokojíčku) a lidí, kteří žijí stejně jako my, v bezpečí svý představy, že se to nestane dneska a snad ani zejtra a pak už je to jedno. Oba příběhy o vodě - o tom nejcennějším, co máme a bez čeho nevydržíme ani tři dny - budiž nám varováním před tím, až to mít nebudeme. Smutný, jen s maličkou chvilkovou nadějí, ... a to je na tom naprosto v pořádku, protože někdo pravdu (ač formou beletrie) říkat musí.
Tyto apokalyptické témata mě děsně baví!! Dost jsem se u knihy "bála", protože si to sakra představte, jak dlouho tady bez vody asi vydržíme??
Velmi čtivá kniha a měl by si ji každý povinně přečíst, stejně jako Historii včel od této autorky.
Bezesporu hodně aktualní téma. Podané celkem čtivě, nenásilně. Tak nějak přirozeně.
V knize se prolíná svět “před a po” -Signe ve světě “před” byla pro mě méně čtivá, Davida ze světa “po” jsem hltala. Dohromady to ale hrálo, bavilo mě to a po dočtení mi běhal mráz po zádech. Děkuji za každou sklenku čisté vody, co mám neustále k dispozici!
Asi se budu opakovat ale tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý. Tak vážné téma a tak je mi z toho nějak smutno. Nicméně četla se mi velice lehce a téměř jedním dechem. Doporučuji
Kniha zajímavá, hodně aktuální téma, ale nějak těžko se mi četla, předchozí Historie včel se mi líbila mnohem víc a jsem zvědavá na pokračování této enviromentální série, další knihu si určitě nenechám ujít.
Knížku jsem otevřela hned jak jsem měla volnou chvíli, ikdyž se četla celkem těžko.
Velice slibně začínajíci příběh na aktuální téma. Po čase čtivost trochu klesá a konec mě zklamal, i tak se ale jedná o knihu, kterou by si měl přečíst každý, protože se nejspíš jedná o budoucnost, k níž směřujeme.
Fíha. Dva skvělé příběhy, které se nakonec společně protnou. Tuto knihu by si měli povinně přečíst všichni, je to výstražné varování, co se opravdu dost možná může jednou stát.
Pro mě po Historii včel trochu zklamání. Příběh Davida byl více čtivý a dynamičtější, ale hrozně tísnivý. Signe mě zas tak nebavila a to asi hlavně díky zdlouhavý popisům plavby lodí.
Nicméně téma nanejvýš aktuální vzhledem k vývoji počasí.
nemůžu hodnotit. dostala jsem se na cca 30 stránku. Už jen tou aktuálností tématu, je to pro mě tak stresující a deprimující čtení, že nyní knížku musím odložit. třeba za čas se k ní opět vrátím. Nicméně, četla jsem historii včel a to na mě působilo úplně stejně depresivně. Je to aktuální téma, kterému bychom se opravdu neměli vyhýbat. ale.... teď ne.
Po Historii včel jsem se dala i do druhého románu autorky, protože to téma klimatických změn je pro mě prostě srdcovka. A stálo to za to! Oproti Historii mi Modrá přišla mnohem lépe psaná, bylo to svižnější, jen je škoda, že finále bylo poměrně patetické (i když to pořád s hrdiny z roku 2041 nevypadá zrovna růžově - logicky, protože jinak to snad ani nejde!). Další bod dolů za motivaci Signe ve vztahu k bývalému - vůbec nevěřím, že by to takhle s její povahou mohlo dopadnout.
Výtku mám i k překladu: neskutečně mě iritovalo, že bylo tolik pojmenování psáno přes pomlčku (v originálním norském znění - v češtině), to bylo pořád Blå – Modrá; Blåfonna – Modrý ledovec... To přeci stačilo jednou a pak už používat jen překlad (nebo vlastně klidně originál, vždyť to ostatně často byly zeměpisné názvy, ty není třeba překládat...).
Za ten závěr a překlad názvů tak dávám jen 4*, ale jinak měla kniha našlápnuto i na 5*!
Velký překvapení. Styl autorky mi sednul jak prdel na hrnec, téma ničení přírody a jaký dopad může mít naše dnešní jednání na blízkou budoucnost mě hodně “bavilo”. A přitom mi přišlo, že to bylo vlastně dost nenásilné, ne aktivisticky úzičné, jen konstatotvání faktů a mrazení v zádech. Četla jsem, když pršelo a nikdy víc jsem déšť nemilovala.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
V určitých místech byla kniha velice čtivá a přiměla mě se zamyslet více nad vodou x suchem. Měla jsem problém s tím, že jsem si neoblibila ani jednu postavu, asi jsem cekala nejakeho veskrze kladneho hrdinu, to se mi zde nedostalo. Propojení příběhu bylo jasné už od počátku. Cely příběh byl rozhodně zajímavý, depresivní jak si autorka představuje nepříliš vzdálený rok 2041. Jsem zvědavá na 3.knihu z této environmentální tetralogie The Przewalski's Horse. V Norsku vyšla už loni.