Modrá košile
N. P.
Feťáci, zloději, opilci, mrtvoly, bezdomovci a špína zažraná do postav z obou stran zákona, které Modrá košile ukazuje ve své nahotě a charakterových úchylkách, se jako nekonečná nit táhne příběhem ukazující život na samém dně společnosti z pohledu řadových policistů. Modrá košile je ochucená cynickým humorem, absurditou a syrovou přirozeností podanou z pohledu praxe z prostředí, o kterém se nepíšou romány a kde hrdinové neobjasňují velké případy, ale ukazuje policii ve své nahotě a každodenní rutině.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě velice zaujala jak svým prostředím, které nás zavede do řad policie, tak svými vtipnými hláškami. Mohu jen doporučit.
Pohled do reality sluzby u policie. Takto to bohuzel ale funguje skoro u kazde firmy...Ze ten kdo provozuje ritni alpinismus se ma vzdy lepe. Nicmene kniha nebyla spatna, jen pro me byla dosti zvlastnim zpusobem napsana. Snad se ma autor na OO lepe ????
Velmi syrová reportáž o skutečné práci policistů. Autor svým specifickým jazykem předkládá čtenáři poznatky o policejní rutině. Všichni nakonec řešíme stejné pracovní problémy, smějeme se stejným věcem a se stejnou nechutí se díváme do bezdomoveckých slují. S tím rozdílem, že nás tam nikdo nepošle prověřovat totožnost mrtvého bezdomovce. Velká škoda, že dílo není dotažené po stránce gramatické a stylistické. Nicméně kniha mi přinesla spoustu informací, nových podnětů a humoru i na místech, kde jsem to nečekala. Rozhodně doporučuji dále.
Perfektní. Už dlouho jsem se takhle nezasmál. Nejvíc mě bavil Kolecký a jeho vyčůranost. Kniha popisuje pracovní kolektiv a systém nad kterým zůstává rozum stát. Podobné situace je možné zažít i v soukromých firmách... bohužel
Dobře popsaná skutečná práce českých policistů. Spíše než Román či povídky se jedná o krátké policejní příhody, psané skoro ve formě deníku, které pojednávají o událostech a situacích, které musí policisté denně řešit.
Ideální kniha pro každého kdo se chce seznámit s prací policistů.
Čekal jsem asi víc zajímavostí a různých policejních historek - dost se opakuje.
Styl psaní je ale bohužel spíš služební referát, než kniha. Před každým jménem npor. nebo plk. a to je na literaturu fakt špatně... ;-)
Ale celkově zajímavé a za přečtení stojí.
Super počtenicko.