Moje první kniha rostlin

Mezi svátky jsem tady měl vnučku, která si ssebou přitáhla v batůžku tři Púovské knížky - jednak aby se pochlubila a jednak aby mi předvedla jak umí číst - obojí byl velkolepý zážitek. Takže knihy série Moje první knížka (platí to pro všechny tři, které jsem vkládal) mají v podstatě s Medvídkem Pú společného pramálo - jen vždycky krátkou citaci na stránce s původní ilustrací, která je doplněna v návaznosti stručným textem a fotografiemi. Jako jakási encyklopedie pro prcky je to dobré a pěkně udělané, myslím si ale, že by jim měl být před tím přečten klasický Pú, aby se dětičky orientovaly a byly v obraze. A je to vlastně moje první setkání s Púem, v dětských letech jsem se s ním nepotkal (netuším proč - asi byl v zimním spánku !), chápu ale, proč je možné jej číst i v dospělosti.
A další poznatek - čtení se teď učí úplně jinak. Hleděl jsem na vnučku jako puk, když začala p-ú Pú p-ř-e-m-y-š-l-í přemýšlí a pokračovala obdobným stylem. Oni skutečně teď začínají výuku čtení hláskováním, takže nechat si od takového prcka předčítat je opravdu úděsnost . No, snad ji to do konce roku přejde a bude číst normálně (v to doufám).
Velikonoce - sláva vnučka už čte!!! Čte pomalu, ale jen proto, že hláskuje v duchu, takže to není tak úděsné.