Moje třicetiletá válka
Hiró Onoda
Druhá světová válka skončila, avšak na malém filipínském ostrůvku dál bojuje japonský voják Hiró Onoda s chimérou vlastních chybných představ. Nemůže ani jinak - čest pro něj byla nejzákladnějším existenčním kritériem. Navíc v armádě prošel zvláštním výcvikem pro diverzní boj, byl zasvěcen do taktiky dezinformací a dokonce mu sám generál Jokojama kladl na srdce, aby vydržel za každou cenu, protože ostrov je klíčovým místem pro znovudobytí Filipín.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , Naše vojskoOriginální název:
Waga sandžúnen sensó, 1974
více info...
Přidat komentář
Nejsem zrovna stvořená pro "vojenskou" literaturu, ale tohle jsem četla se zájmem a otevřenou pusou. K neuvěření.
Životní příběh statečného důstojníka, který svůj boj s bílými ďábly ukončil až v roce 1974. Kniha se čte velmi dobře a zčásti se dá považovat i za svého druhu příručku pro přežití ve filipínské divočině.
Člověku se až nechce věřit, že by někdo opravdu mohl tak dlouho ignorovat všechny důkazy o tom, že válka skutečně skončila. Jenže Onoda byl vycvičen se nevzdat a nevěřit nepříteli. Je to smutný příběh, o to smutnější, že je pravdivý. Ten muž promrhal život úplně zbytečně.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Japonsko japonská literatura válka v Tichomoří Filipíny podle skutečných událostí
Námět knihy je velmi zajímavý. Voják který nevěří, nebo možná také nechce věřit, že válka dávno skončila. Dokonce ho o tom nepřesvědčil ani vlastní bratr. Asi se mu takový život v divočině líbil. Nikdo ho neotravoval se složenkami a dalšími světskými vymoženostmi. Návrat ke kořenům. Prostě měl klid...:-)