Momentky
Barbara Nesvadbová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390562/bmid_momentky-Riu-390562.jpg
3
159
159
Povídky známé české spisovatelky a novinářky. Momentky zachycují chvíle, kdy se náš život láme; jsou to okamžiky hlubokého štěstí i bolestných ztrát nebo fatálních rozhodnutí. „Jsou chvíle, které zůstanou v hlavě jako v albu. Navždy. Nemusíte je mít na fotkách. I přesto jsou nezapomenutelné. Štěstí se skládá z okamžiků. To ostatní je život.“... celý text
Přidat komentář
Krátké ale velmi "úderné" povídky. S některými jsem se ztotožnila, některé mě pobouřily, některé rozesmutnily. Ale to je jen obrázek toho, že mi kniha nepřijde lhostejná.
Autorka se zabývá tématy, která jsem ve společnosti stále ještě tabu, tématy, která možná jednou nastanou... používá přitom krátkých vět, souvětí najde čtenář málokdy. Ale s o to větší naléhavostí pak danou povídku čtete.
A poslední povídka? Advent, konec roku? Krásná paralela - dnes ráno jsem knihu dočetla a dnes je taky první adventní neděle.
Za mě nejlepší kniha spisovatelky. Mám ráda její povídky. Velmi lehké , bez náročnosti.
Spousta povídek, se zajímavými myšlenkami, ale bohužel většina z nich se podobala jedna druhé, jako vejce vejci.
Momentky mě už nějaký ten rok lákaly, abych si je přečetla. Před pár dny jsem podlehla a měla jsem po dočtení obrovskou radost! Měla bych častěji dávat na svůj pocit :).
Díky čtivosti jsem knížku slupla za necelé 3 hoďky. I když první příběh mě dosti nebavil, tak to naštěstí mělo vzestupnou tendenci a každý příběh byl lepší a lepší. Jen, co jsem si zvykla na psaní, tak jsem si pak každou část užívala. Kniha je plná hlubokých myšlenek a člověk o nich pak musel po dočtení dlouho přemýšlet a nechat si je projít hlavou. Za mě skvělé dílo a mám radost, že jsem se konečně "nechala zlomit" :).
Tenhle styl psaní nemusím, dávám jednu hvězdičku za nevšednost a citlivost a druhou za hezké ilustrace. Jinak se mě kniha vůbec nedotkla a spíš jsem ji přetrpěla.
"Milovala Tomáše víc než vlastní život. Ale nemilovala ho víc než vlastní dceru." Jistě, dle propočtů desetiletá dcera bude mít za 5 let zcela jiné starosti. Ale každý jsme svého štěstí strůjce...
A ta jistota, že se dotyčný bude chtít vrátit, až to bude více vhod, nemám slov. Ze všech 30 knih, které jsem zatím letos přečetla, tato obsahuje nejvíc krystalických blábolů. Nevěra, spaní s ženatými muži, trable dětí po rozvodu rodičů a ve střídavé péči, trocha boje za rovnoprávnost žen a zase nevěra. Přetočený slovosled, opakující se fráze. Pokud je to z převážné části autobiografie, můj obdiv, že paní Bára zvládá ještě psát sdostatek knih. Ano, je to ze života ale žádné sympatie čtení těchto povídek ve mě nevyvolalo. Hvězdička za obálku a ilustrace. Bez lítosti můžu knížku věnovat dál a splnit tím poslední téma letošní výzvy.
Momentky jsou mojí prvotinou od této autorky. Má čtivý styl psaní. Její povídky jsou ze života, troufnu si až říct, že z reálného, který snad buď prožívala ona nebo osoby jí blízké.
Tato kniha se četla velice dobře, bohužel mě však nějak nezaujala. Myslím si však, že to o čem píše je určené spíše ženám, dívkám, které mají už něco ze života za sebou a někdy snad najdou ve větách Barbory sebe samu.
O čem to vlastně bylo?? Dávám jednu * za ilustrace. Od Báry už jsem četla lepší věci...
Jak už sám název napovídá, nejsou to obvyklé povídky, ale pouhé úvahy, momentky ze života. Kniha se mi četla trochu těžce, ze začátku jsem si nemohla zvyknout na strohý, těžkopádný jazyk. U některých povídek jsem se ztrácela a nevěděla, jak se v nich orientovat. Většinou je vše o nevěře. Ale některé myšlenky mě zaujaly, dotýkaly se i vážnějších témat jako je nerovnoprávnost žen, feminismus či morálka společnosti. Nejkrásnější zážitek z celé knihy mi však přinesly neuvěřitelně působivé, emotivní kresby žen.
Kniha mě zaujala nápaditým obalem a perfektními ilustracemi. Bohužel, když jsem se dala do čtení, brzy se začaly myšlenky opakovat a jednotlivé kapitoly splývat, konec byl většinou předvídatelný. Příběhy jsou krátké a knihu máte přečtenou za chvilku, a stejně rychle na ni zapomenete...
Mě se kniha líbila moc. Byly to hořkosladké momentky plné citu, vášně, ale i nenávisti, smutku..
“Nikdy nezapomenu tvoje ruce.
Tolikrát jsem je pozorovala.
Symbolizovaly mi domov.
Ani tvoji chůzi.
Natožpak objetí.
Nikdy.”
-
“Uvěřit v lásku je někdy až příliš snadné.”
-
“Jsou chvíle, které zůstanou v hlavě jako v albu.
Navždy.
Nemusíte je mít na fotkách.
I přesto jsou nezapomenutelné.
Štěstí se skládá z okamžiků.
To ostatní je život.”
Moc mě tato povídková kniha nezaujala. Jak je psáno o pár komentářů níže, někdy až moc ukňouraná. Jedna hvězdička je za kresby, které jsou úžasné.
Kniha plná čtivých povídek. Některé příběhy končily překvapivě, ale většina byla předvídatelná. Jedná se o milostné příběhy žen, které se potýkají s nepřízní osudu, prolhanými nebo ženatými partnery. Žen, které touží po lásce.
Od Báry jsem ale četla i lepší knihy.
Úvahy, stesky, zamyšlení, ale jako celek to na dobrou knihu prostě není. Stalo se mi, že jsem četla kapitolu, měla jsem pocit, že ještě čtu tu předešlou (témata se opakují), ale najednou skončila a já si za boha nemohla vybavit, o čem byla. Plus ten styl psaní...myšlenky se mají rozvíjet, aby po nich oči klouzaly, ale... Místo toho. Tečky. Krátké věty. Jako. Údery.
Pohlazení...
To je to slovo, které vystihuje pročítání této knihy. Je to čtenářská slast. Povídky a úvahy na stránkách jsou jako bonbony. Každá má jinou příchuť, ne každá zachutná, avšak každá ve vás něco zanechá. Taková je tato kniha - jako bonboniéra.
Zážitek umocňují překrásné, emotivní kresby žen. Paní Skřivánková je neskutečná umělkyně...
A ty otázky na vnitřní straně obálky? Sednout si a upřímně si na ně odpovědět je velice obohacující.
Pro mě je to skvost, který bych ve své knihovničce ráda měla.
"Na žádném odlišném místě na světě, mezi kterýmikoliv jinými lidmi se nechováme tak přirozeně jako v rodině. Nikde si nedovolíme víc křičet. Víc plakat. Ani víc milovat. Rodina je bezpečí. Rodina je láska. Rodina je absolutní blízkost. Důvěra. Hodnoty, které je prostě hloupé vzdát jen proto, že za každým jednotlivým rohem je nová, možná zábavnější možnost."
Štítky knihy
české povídkyAutorovy další knížky
| 2016 |  Laskonky |
| 2007 | Bestiář |
| 2022 |  Povídky, které pomáhají |
| 2008 | Pohádkář |
| 2007 | Řízkaři |
Zklamaní?
Možná ...
... avšak slzy ne!
"Přitom přece po klidu toužím. Celý svůj život po něm prahnu."
Tohle je alfou a omegou Bářiných momentek, vše se totiž točí kolem možných zklamání a kolem toužení po klidném životě...
...s mužem...nebo bez...
Mám Báru ráda, upřímnou, inteligentní, vtipnou, mimořádně dobrou pozorovatelku života.
Báru, která se umí zeptat:
... jak moc jsme tvůrci vlastního osudu?
... odpouštíte snadno?
... opravdu věříte, že s věkem přichází moudrost?
A také upřímně odpovědět:
... "jsem si zcela jistá, že nelze prosazovat rovnoprávnost bez kalhotek."
A tak stanovit celkem jednoznačná pravidla!
Bravo, Báro!
Tahle knížka se povedla po všech stránkách, je příjemná na dotek, úchvatná na pohled (opravdu krásně zpracovaná) a především přímá ve svých myšlenkách. Jednoznačně ji řadím mezi to nejlepší co jsem od Tebe četla.
Promiň, že Ti takhle tykám, ale já si s Tebou během četby trochu povídala, a to tykání z toho rozhovoru tak nějak přirozeně vyplynulo.
Každopádně Tvé myšlenky přetvořené v krátké příběhy jsem se zájmem sledovala, od první do poslední zaujaly...
... o prázdnu v životě, které je potřeba zaplnit,
... o slibech, upřímně daných, které je potřeba dodržet,
... o úctě, jednoho k druhému, kterou je těžké definovat,
... o bolesti srdce, kterou ani čas nevyléčí,
... o smíchu, koření vztahu, který lze tak snadno zaměnit za výsměšek,
... o láskyplné náruči, jako životní nezbytnosti, která tvoří rámec, pro naše vlastní pravidla,
... o kuráži v každé ženě, která donutí vzepřít se manipulaci.
Takže děkuji za tyto momentky - momenty hodné zamyšlení se!
"Komu bezmezně věříte?"
"Znáte své tělo?"
"Umíte se omluvit?"
... a hlavně ...
"Máte se ráda?"