Divoká píseň
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321896/bmid_divoka-pisen-Rnx-321896.jpg
4
441
441
Monstra z Verity série
1. díl >
Napínavé převyprávění příběhu Romea a Julie v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí… protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne Severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on. August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň. Jejich město je rozdělené. Jejich město se rozpadá. A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní… Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
This savage song, 2016
více info...
Přidat komentář
REREADING
Tuhle knihu jsem četla již v květnu 2017 a dala jsem jí plný počet hvězd. Nyní jsem ji přečetla skoro po třech letech a pořád je to vážně skvělá kniha... Nejlepší na ní je, že je to dualogie, tudíž nemusíme čekat na třetí nebo čtvrtý díl. Tato autorka byla před pár lety hodně opěvovaná a známá, a každý od ní alepon něco četl. Pokud máte dost zamilovaných knížek plných klišé a romantických scének, tenhle příběh je pro vás jako dělaný. Kniha je plná monster a příšer, které se rodí ze stachu a násilí. Hlavní hrdinka Kate, není klasické otravná teenagerka, která všechno nějakým stupidním nápadem vyřeší, a proto má kniha tak skvělý spád. Autorku i celou sérii určitě doporučuji.
Na tuto knížku jsem slyšela pozitivní recenze a musela jsem si ji přičíst k mému potěšení mě nezklamala. Děj byl nabití a plný akce.
Každý máme asi knihu, která je pro všechny top, ale Vám se nelíbí.
Tak to je za mě právě tato kniha. Děj mi přišel vleklý a nudný.
Kniha se pořádně rozjela až u konce.
Takže za mě palec dolů. :(
Do téhle knihy jsem se pustila hlavně kvůli plnění Čtenářské výzvy, ale musim říct, že se mi nakonec i líbila. Dokonce i přirovnání k příběhu Romea a Julie sedí. Fakt mě bavilo sledovat probouzející se důvěru mezi Kata a Augustem. Určitě se časem pustím do dalšího dílu.
Od knihy jsem čekala víc. Musím přiznat, že jsem se při čtení trochu nudila a do čtení jsem se musela nutit.
Od autorky už jsem četla první díl z duologie Archiv, která se mi sama o sobě zamlouvala moc, takže jsem si myslela, že když od Victorii Schwabové zvolím další titul, stane se to sázkou na jistotu. V průběhu čtení mi však Divoká píseň přišla o mnoho předvídatelnější a kdyby nebylo toho speciálního světa, příšer a příčin jejich vzniku, asi by se jednalo jen o typickou romanci mezi někým, kdo by se tomu měl ve skutečnosti vyhnout, přesně jak tomu bylo v případě na začátku anotace zmiňovaného Romea a Julie. Místo nich tu máme Kate a Augusta a místo znesvářených rodů boj mezi ideály a bezpečím, klidu a podřízení proti svobodě a možnosti, že vás napadnou stvůry. Tahle koncepce vzájemných protikladů a jejich relativní potřebnosti v tom, aby obě z nich fungovaly - protože bez účelu se není proč rozdělovat - mě také velmi bavila, protože ukazovala obě strany mince, šedivost světa, kde se to dobré nemusí zdát dobrým pro úplně každého.
Tedy, abych se vrátila k možným vlastním předpokladům, proč mi tohle přišlo méně napínavé než Archiv, asi bych měla vzít v úvahu, před jakou dobou jsem vlastně Archiv četla. Byla jsem ještě v kolonce s takovými těmi slabšími YA knížkami, takže příchod Archivu pro mě vlastně byl něco úplně nového. Musela bych tudíž provést re-reading, abych si tuhle hypotézu ověřila, ale beru to jako možné, že jsem to tenkrát prostě brala ještě jinak. Druhý směr je takový, že se zde autorka snažila, aby byla tato duologie spíš laděná do romance a spletitého rozhodování jednoho z hlavních hrdinů, protože ten když má hlad a jeho láska se vyskytuje až příliš blízko, nemuselo by to dopadnout dobře.
Za slabší bych tedy označila starou známou kostru, co se zabývá bojem dvou stran, sbližováním protagonistů, zvratů v podobě toho, kdo vlastně stál na špatné straně, a jak se to mělo s rodinami zúčastněných. Takže více mě asi bavily prozatím neznámé kulisy - i když, ten vztah, hlavně z Augustova pohledu, co vyžadoval maximální sebekontrolu, mě taky docela bavil, přiznám se, že jsem jim fandila, i když bylo jasné, jak to primárně dopadne - , tedy hlavně vytvořené prostředí a tři kasty stvůr. Hlavně tedy to, jak vznikali sunaji a jakou měli všichni tři vystupující v příběhu 'destruktivní' roli. Jen se opět objevila má úděsná smůla při oblibě nějaké postavy. Ale já vážně nevím, proč vždycky k těmhle typům zahořím nějakou náklonností, když je pak stejně jasné, jak to s nimi dopadne. Díky téhle předvídavosti a také vědomí, že se nemůže rozbít pár, mi na konci došlo, kdo ze tří půjde z kola ven. A když už jsem to věděla, nezbývalo mi nic jiného, než jen ty dvě stránky přečkat se stoickou smířeností.
Pak, přestože chápu, že autorka si potřebovala něco nechat na příští díl, nemusela to rozšiřovat takovými nejznámějšími aspekty, tedy že někdy zůstane a nebo přijde, i když trošku jiný, než ho znali. A taky mi tam nesedělo odtajnění záporáka někde v polovině knihy, protože kdyby to nebylo řečeno, možná bych nad tím chvíli tápala, než by se věci ustálily tak, že by už nic jiného nebylo možné. Takhle se mi zdálo, že na to postavy přišly hrozně snadno, i když by tomu podle mě nějaké to skrývání ještě nějakou chvíli prospělo. Ale nevadí. Alespoň mě pak do konce knihy vážně už nic nemohlo překvapit.
Vážně bych teď někdy ráda zjistila, jak to nakonec bylo s tím Archivem, ale tuším, že jinak, než že bych se konečně pustila do jeho druhého dílu, to asi v nynější době neodhalím. Co se týče Divoké písně, četla se lehce - někdy možná až moc lehce - , plynula dobře bez zadrhnutí, bavily mě z ní informace ohledně stvůr a ověřila jsem ti tady, že moje oblíbené postavy prostě umírají. Co se týče druhého dílu, myslím, že ani není tak potřebný, že by po něm konec jedničky volal s nějakým vytržením, ale pokud se naskytne příležitost, přečtu si ho. Možná někdy vyzkouším autorčinu další sérii, Temnější tvář magie, a podívám se, jak na mě bude působit do třetice ona.
Na knize mě hned od začátku zaujal příběh a hlavně svět, který byl srozumitelně popsaný a velmi zajímavý. Líbilo se mi, že nebylo úplně jasné, kdo je hrdina a kdo záporák. V komentářích jsem se často dočetla, že prvních 100 stran bylo nudných, ale mně to tak nepřišlo. Ano, tolik se toho nedělo, ale příběh přirozeně plynul a myslím, že mi to takhle přesně vyhovovalo. Za mě 5* a už se moc těším na další díl.
Příběh byl srozumitelně podán a představen, což zabralo prvních 100 stránek, které prostě nebyly tak zábavné jako zbytek; kniha však nabírá na dynamice a ani se nenadějete a jste na konci, lačnící po pokračování.
Třebaže dějová linka byla chvílemi předvídatelná, celkové pojetí příběhu, atmosféra a vykreslení světa mě překvapilo a mile potěšilo.
Moc se mi líbilo proplétání dobra a zla, monster a hrdinů. Kdo je doopravdy příšera a kdo je víc lidský než se na první pohled může zdát?
Sem tam mezi řádky vložená (podobná) filozofická zamyšlení dodávala knize šmrnc.
Chemie mezi hlavními hrdiny výborně fungovala, a byla jsem ráda, že romantika šla stranou. (Mám pocit, že autoři YA žánru románky cpou všude, až je to otravné!)
Krásný popis světa a ještě krásnější postavy. Ovšem moje očekávání nebyla dostatečně naplněno.
Po 14 dnech si vůbec nepamatuji, o čem kniha byla. Četla se rychle a snadno, ale nezanechala žádný dojem, což je snad ještě horší, než špatný dojem.
Kniha na to, jak moc byla opevovana mi trvala prelouskat delší dobu. Možná jsem měla trochu problém se stylem psaní, resp. Překladu vět. Jako oddechovka fajn, ale znovu se po této knize nenatahnu.
Prvních 100 stránek bylo utrpení, nevěděla jsem o co v knize jde, žádná akce, žádné pochopení. Poté jsem byla mile překvapena probíhajícím dějem a pak? Pak už to bylo moc zapletené a zbytečně složité. Jak jsem četla u ostatních recenzí, chyběl mi románek. I přes negativní komentář co zde píšu mě zajímá další pokračování, pevně věřím že bude napínavé od začátku do konce
Kniha mě nezaujala. Přidávám do čtenářské výzvy, ale druhý díl už si určitě nepřečtu.
Že se jedná o retelling, jsem se dozvěděla až po přečtení. Jinak by mě to asi nenapadlo.
Měla jsem hodně velký problém se začíst. Až do strany 110 jsem téměř netušila, o co v knize jde. Místy se objevovaly a zase mizely záblesky pochopení. Myslím, že autorka by udělala lépe, kdyby nám svět Verity přiblížila trochu dřív. Zároveň by asi nebyla od věci nějaká mapa všech teritorií.
I po všech letmých vysvětleních mi zbývalo nekonečně mnoho otázek, na které jsem za celou knihu nedostala odpověď. To mi rozhodně čtenářský zážitek nevylepšilo.
Nicméně v knize nechybí napětí, není tu přeslazený románek hlavních postav jako v jiných YA, takže celkově nelituji že jsem si ji přečetla.
Jo, tohle bylo super :-) bylo to temný, příběh tam byl, žádný přehnaný lovestory ani nenávist. Takhle si to představuju :-)
Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
Na tuhle knihu jsem se hodně těšila. Když jsem si četl anotaci, představila jsem si něco jiného, možná temnějšího. Kniha nebyla špatná to ne, jen nějak nesplnila má očekávání. Bylo to napsané čtivě, postavy byly dobré, svět se mi líbil ale chyběla tomu nějaká jiskra, která by mi vyrazila dech. Přišlo mi, že se dobrou první polovinu knihy nic moc nedělo. Jsem ale zvědavá, jak to dopadne a tak neodolám a druhý díl si pořídím. 3,5*