Mort
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 4. díl >
Smrť si dříve nebo později najde každého. Když ovšem přijde k Mortovi, nabídne mu zaměstnání. Ten zjistí, že kvůli tomu nemusí zemřít, a nabídku přijímá. Netrvá však dlouho a pochopí, že se jeho romantické touhy jen málo snášejí s vážnou úlohou Smrťova asistenta, a když pozná překrásnou princeznu Keli, která má být zavražděna a kterou má právě Mort dopravit na onen svět, začnou se věci rychle zaplétat.... celý text
Přidat komentář
Pro jednou jsem zabrousil do Smrťovy minisérie, a pěkně jsem si to užil. Smrť zde není úplně ústřední postavou, ale objecuje se více, než v jiných knihách. Grandióznější pojetí příběhu nabízí možnost pro více pomrknutí na jiné knihy a série, proto je lepší se Smrťem začít až po více přečtených Zeměplochách. Příběh je jednoduchý, ale uspokojivý, kniha se mnohem víc než na něj zajímá o jakousi tu filozofii a humor. Mort jako ústřední postava funguje tak akorát, jeho dějová linka neskrývá tolik vtipu jako samotný Smrť, ale jako omáčka, která tlačí kupředuděj to pracuje velmi dobře.
Dejte mi kosu a černý hábit, teď je řada na mě! Ty duše musí pryč, nadešel jejich čas a slitování zde nemá místo! Mort měl ovšem trochu jiný názor jedná-li se o princezny, a tak se stalo to, co se stalo. Realita přestala být realitou a vše se obrátilo vzhůru nohama. Smrť nebude moc rád... Kniha je opět čtivá a zábavná, příběh na Vás dýchne v takové míře, že ucítíte i pověstný zápach Ankh-Morporku.
Čtu knihy hezky popořadě... Strašně mě bavila předešlá Čaroprávnost a myslela jsem si, že ji hned tak něco nepředčí.. ovšem to jsem nečekala, že s Mortem posune Terry Pratchett laťku za o něco výš.. Baví mě tyhle knihy, baví mě ten vtip a bav mě občas i to vážné téma, které je v každé knize naťuknuté.. Mám kompletní limitovanou edici Zeměplochy a strašně mě mrzí, že jediná tato kniha - Mort - byla okamžitě vyprodaná a mě tudíž chybí ve sbírce..
(SPOILER)
95% - když jsem před lety sérii o Zeměploše četla poprvé, byl Mort jedna z částí, která se mi líbila nejvíc. Nyní po opakovaném přečtení musím konstatovat, že se na tom nic nezměnilo.
DOBRÁ CHLAPČE. NUŽE, OPRAVDU A UPŘÍMNĚ SI PŘEJEŠ NAUČIT SE TA NEJVĚTŠÍ TAJEMSTVÍ ČASU A VESMÍRU?
"Ano, pane, chci, pane."
DOBRÁ. STÁJE JSOU ZA DOMEM, RÝČ A VIDLE VISÍ HNED ZA DVEŘMI.
Dneska by se tomu dalo říkat i young adult fantasy. Koneckonců hlavním hrdinou je náctiletý chlapec Mort, se kterým si otec tak nějak neví rady, a tak ho pošle do učení, i když úplně přesně neví, ke komu vlastně.
NABÍZEL JSEM VAŠEMU CHLAPCI, ŽE HO VEZMU DO UČENÍ, řekl Smrť. DOUFÁM, ŽE MU K TOMU DÁTE SOUHLAS?
"A co jste to říkal, že děláte?" vyptával se Lezek kostry v černém plášti, aniž na něm bylo vidět nějaké překvapení.
DOPRAVUJI DUŠE MRTVÝCH NA ONEN SVĚT, odpověděl klidně Smrť.
...
"Doufám, že se budeš moct brzo zastavit doma," obrátil se Lezek k Mortovi.
"No, já si myslím, tati, že to by asi nebyl zrovna ten nejlepší nápad."
Postava Smrtě se v románech Úžasné Zeměplochy objevuje hned od počátku a mezi čtenáři se brzy začala těšit veliké oblibě. Zvlášť když Smrtě na svých cestách navštívili u něj doma i Mrakoplaš s Dvoukvítkem a stihli se seznámit s jeho adoptivní dcerou Ysabell. I Mort má brzy tu čest, i když to mezi oběma mladými lidmi zpočátku dost skřípe. Smrťův příbytek s černou zahradou kdesi za pomezím reality je vykreslený fantasticky, stejně jako všechny náležitosti jeho řemesla - sál s přesýpacími hodinami životů všech bytostí, knihovna, kde má každý obyvatel Zeměplochy svůj neustále se píšící svazek, dobromyslný kůň Truhlík, letitý kuchař Alberto, který sem jako mág přišel utéct před plynutím času...
Jen to řemeslo se Mortovi ne úplně daří, zvlášť když místo odvedení na onen svět zachrání půvabou princeznu Keli ze Sto Lat před úkladnou vraždou, čímž nabourá celý běh historie a ta se za každou cenu snaží dostat zpět do správných kolejí. Smrť si začne připadat osaměle, pátrá po lidství a hledá si jinou práci, smyčka správných dějin se utahuje kolem princeznina města a paláce, kde jsou všichni tak nějak přesvědčení, že je přece mrtvá, a Mort, který se stále více chová jako Smrť, s Ysabell se snaží dát všechno do pořádku. A na chvíli se při Albertově slavném návratu na Neviditelnou univerzitu objeví i Mrakoplaš...
Tenhle román má všechno, co na Pratchettovi obdivuji - obyčejné, chybující, leč milé postavy, uzavřený neotřelý příběh a především nevyčerpatelnou studnici postřehů, hlášek a přirovnání, která neváhá prolínat i s naším současným světem. Věta hodná citování by se našla snad na každé stránce a s ohledem na téma smrti jsou to často promluvy hodné zamyšlení. Sám Smrť - nevyhnutelný, neptající se po spravedlnosti, a přesto svým způsobem laskavý a především nesmírně osamělý - je určitě jedna z nejlepších postav, jakou Pratchett napsal.
Sice jsem ne vždy dokázala přistoupit na tu jeho všudypřítomnost a konstatování, že mágové mají nárok, aby za nimi chodil osobně, kdežto jinam posílá své učedníky, když Mort byl očividně učedníkem jediným, a přesto té práce s ohledem na počet lidí na Zeměploše zase tolik neměl, ale to je jen takový detail, který mi nezabrání, abych se v budoucnu k téhle knížce ještě někdy nevrátila.
Moje pátá kniha od Pratchetta a zatím mě bavila ze všech nejvíc, jak kdyby byla napsána tak nějak jednodušším jazykem. Příběh Morta a Smrtě mě moc bavil.
Ač příběhy se Smrťem mám rád, tento mi přišel tak nějak o ničem. Nějak méně humorné, nic moc se tam nedělo a celé to bylo tak nějak předvídatelné. Za mě průměr.
Skvělá , trošku jiná zeměplošská knížka, která kromě humoru obsahuje i sem tam vážné téma spojené se smrtí a životem.
(SPOILER)
Kde začít?
Terry Pratchett je legenda. Nejen co do počtu knih, ale i autorovou oblibou. Kamkoliv jsem šla, neustále na mě vykukoval, ať už jsem byla v knihovně, u přítele nebo jen u kamarádu. Tak jsem si řekla, že se do něho pustím a uvidím, zda i já kouzlu pana Pratchetta propadnu. Navíc se mi hodil do letošní čtenářské výzvy - kniha, která má na obálce hodiny.
Anotace zněla slibně, bohužel jsem zjistila, že jsem se pustila do 4 dílů až někdy v polovině knihy, kdy mě s ní načapal přítel. Do té doby mi kniha přišla naprosto nudná, nezáživná, plná "nesmyslů", kterým jsem nerozuměla (ty vysvětlivky pod čarou mě iritovaly, protože ani ty jsem nepobírala). Těžko říci, jestli to zapříčinilo tu neochotu ji vůbec dočíst, nebo mi prostě nesedl popis jednotlivých věcí. Stručně řečeno, na dlouhou, opravdu dlouhou dobu jsem knihu odložila. Když jsem se smířila s tím, že to nebyla nejšťastnější volba, jsem knihu nakonec dočetla. Pořád s pramalým nadšením, za to s nižším očekáváním. Možná proto knihu nehodnotím nijak zle. Vyprávění o Smrťovi - pánu nad časem, kterým lidem brzy vyprší - bylo opravdu jedinečné stejně jako "nesmrtelnost" v knihách od Shustermanna.
Autor oplývá neskutečnou dávkou představivosti a fantazie. To mu nelze upřít. Oceňuji to. Ovšem tím moje sympatie ke knize končí. Kniha mi jednoduše nesedla. Nenaladila jsem se na vlnu pana Pratchetta, takže byť první půlka se mi nijak zábavná nezdála, druhá polovina už byla lepší.
* SPOILER *
Mimochodem, ten poslední okamžik knihy mi přišel strašně useknutý. Nejdřív boj, potom smrt a najednou se posuneme v čase o... no, nejspíš o hodně. Chyběl mi tam prostě ten plynulý přechod.
* KONEC SPOILERU *
Lituji, pane Pratchette, vaše díla neobohatí mou knihovnu, byť na partnerově straně vedete v první desítce.
Tak trochu jsem doufal, že Mort konečně prolomí moji neschopnost naladit se na Pratchettovu vlnu, ale bohužel se nestalo a zůstal stejně jako Čaroprávnost těsně pod čtvrtou hvězdou.
Postavy byly zajímavé a příběh měl jistou dynamiku, nicméně pořád u mě převládá pocit, že se vsází až příliš na občasné vtipné hlody a samotná zápletka, světotvorba a celková uvěřitelnost příběhu zůstávají silně v pozadí. Stále mi vadí mnoho narážek na reálný svět a někdy i pocit humoru zbytečně tlačeného na sílu. Silná předvídatelnost a deus ex machina konec také nepřidávají.
Je pravda, že téma smrti, osudu a nevyhnutelnosti je zpracované moc hezky a bylo spousta pasáží, které mě upřímně bavily, ale jako celek je to pro mě prostě málo. Jednoduše bych asi potřeboval větší zaměření i na nehumorné elementy knihy. Stále ve mně přetrvává pocit, že Pratchett je silně přeceňován.
Smrť se rozhodne, že potřebuje svého zástupce tak si za učně vybere mladého Morta, který s nadšením řemeslo přijímá. Ovšem do doby než se Mort zamiluje, láska mu zamotá hlavu a začne opět bláznivé dobrodružství. Mort si není nejvtipnější z knih Terryho Pratchetta, ale přesto je to hodně zábavná a skvělá kniha, Smrť je moje jedna z neojblíbenějších postav Zeměplochy, neboť ....
NENÍ SPRAVEDLNOST.
JSME JENOM MY.
Poprvé Smrť u Pratchetta ve větším formátu. Mě baví každý knížka autora ze Zeměplochy, ale tato je o příčku víše než předchozí Čároprávnost, byť pořád o příčku hůře než první dva díly s Mrakoplašem. Pořád je to ale jen takový rozjezd. :)
Další supr kniha od Pratchetta. No, nebyla to až taková sranda, vím, že tam má lepší, každopádně jsem se dobře bavila a řekla bych, že kvalita tohoto dílu spočívá primárně v seznámení s tajuplnou postavou Smrtě a s jeho světem. Taky má spoustu dalších kvalit jako třeba to, že se už těším na repete následujícího dílu.:))
Pratchett se opět ukázal a přinesl nám lehkou a vtipnou knížečku o... smrti. Tedy přesněji o Smrťovi, vcelku veselém pánovi s kosou, který touží po dlouhé dovolené, ale jeho náhradou je pak někdo jako čerstvě zamilovaný Mort, čímž začínají potíže.
Na odbornou práci mají být holt odborníci.
Knížky ze Zeměplochy jsou báječnou protiváhou těžších fantasy ság a nabízí zajímavé pohledy na všelijaká témata a hlavně pobavení. Ještě že toho Pratchett napsal tolik a je kde navázat.
Zase další Pratchettovka, ... konečně vím, jak to vypadá u Smrtě a že je to vlastně vcelku sympatický chlapík. V každé knížce je vždy nějaká zajímavá postava, která si mě získá, a tady to byl právě Smrť.
Tak jo.. dobře, vzdávám se.. Dostala jsem se do “spárů Terryho Pratchetta.. :-D Odolávala jsem téměř 44 let! Přes Neila Gaimana a skvělého kamaráda, co mi půjčil Pratchettův životopis, se ke mně ale stejně dostal!
Pro první setkání jsem si zvolila schválně něco se Smrtěm a dobře jsem udělala.. No a tě mám tedy zase na nějakou tu dobu vystaráno, co číst ;-)
Čtu celou sérii od začátku a tahle kniha mě zatím bavila nejméně.
Příběh o tom že Smrť si chce dát pauzu od své práce, a tak si najde náhradu – chlapce Morta. Kniha má skvělý rozjezd, avšak velmi brzy Mort nesplní svoji povinnost a vytvoří problém. Tento problém se pak řeší až do konce knihy a bohužel tento děj není až tak zajímavý, chybí tam emoce ve vztazích postav a je to strašně předvídatelné. Celé to pak končí deus ex machina momentem a urychleným koncem. Tuto knihu pro mě zachraňuje hlavně Pratchettovský humor. Nápad dobrý, ale příběh celkově slabota.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Tato kniha pro mne představuje návrat k příběhům ze světa Zeměplochy. Kdysi v dětství jsem totiž několik knih přečetl a pak jsem tuto sérii opustil. Sám nevím proč. Mezitím se série rozrostla na několik desítek knih a stal se z ní svébytný fenomén.
Morta jsem si vybral, protože má dobré hodnocení a je to první kniha v linii, kde jako hlavní postava vystupuje Smrť. Musím hned z kraje konstatovat, že to byla volba více než dobrá. Z počátku jsem se decentně usmíval pod vousy, až přišlo přirovnání, že jediný rozdíl mezi Ankh-morporkem a močálem je v počtu nohou u krokodýlů a to mě zbořilo. Od téhle chvíle už jsem se smál, kudy jsem chodil.
Obecně příběhy, kde jako hlavní postava vystupuje "smrt" mají takové zvláštní kouzlo. V této souvislosti se mi vybavila kniha Na bledém oři, kde rovněž hlavní postava představuje personifikaci smrti. Příběh je zcela jiný, více vážný, ale svět v němž se odehrává je rovněž velmi nápaditý.
Mort obsahuje spoustu skvělých hlášek a protože mám rád fyziku a astronomii, tak mne obzvlášť pobavila jedna týkající se rychlosti šíření světla na Zeměploše: "Světlo se na Zeměploše díky jejímu nesmírně silnému magnetickému poli pohybuje velmi pomalu. Není jako světlo jinde ve vesmíru. Je trochu dospělejší, zkušenější, nemá potřebu vrhnout se okamžitě kamkoliv. Zěměplošské světlo dobře ví, že ať přijde kamkoliv, byla tam už před ním tma, takže jakýpak spěch." :-)
Návrat na Zeměplochu se velmi vydařil. Zkoušel jsem rovněž vynikající audio knihu, kterou četl Jan Kantůrek, ale nebylo to ono. Prostě kniha je kniha. Pokud se Zeměplochou začínáte, tak věřte, že je to úžasný fenomén. A když se vám příběhy zalíbí, tak máte před sebou několik desítek knih. Dávám plný počet hvězd, za úžasný zážitek a těším se na další příběh.