Mort
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 4. díl >
Smrť skôr či neskôr príde po každého. Keď príde po Morta, ponúkne mu zamestnanie a nepraktický mládenec ponuku prijme. Čoskoro však vyjde najavo, že povinnosti Smrťovho učňa sa neveľmi znášajú s romantickými citmi, ktoré v Mortovi vyvolá krásna princezná. Začína sa ďalšie bláznivé plochozemské dobrodružstvo...
Přidat komentář
Mortimer je docela bystrý a dobrosrdečný mladík, který se ovšem dle otce Lezka nijak zvlášť nehodí do rodinného podnikání, a tak ho otec pošle na pracovní trh, aby se někde uplatnil jako učeň. Zdá se, že z nějakého důvodu Lezkův názor sdílí naprostá většina návštěvníků trhu, nicméně jenom dokud nezačne odbíjet půlnoc a z mlhy se nevytvoří tajemná figura zahalená od hlavy k patě černým pláštěm (mysteriózní dojem by byl takřka dokonalý, nebýt jedné té zamrzlé louže, která přijde postavě do cesty).
Počtvrté na Zeměploše, a konečně poprvé trefa do černého. A není to zřejmě žádná náhoda, vždyť Smrť je už od chvíle, kdy se poprvé objeví v Barvě kouzel, můj největší favorit. Tahle antropomorfní personifikace smrti, která má nakonec vždycky poslední SLOVO, tady konečně dostává prostor jako ústřední figura děje. Zatímco Mort se během svého učňovství víc a víc vžívá do role "mistra," Smrť s nově nabylým volným časem prozkoumává svoje lidské touhy a zjišťuje, v čem spočívá třeba takové štěstí. Někdy jde o dlouhé bádání, jindy ovšem postačí, když si dá JEŠTĚ JEDNU OKURČIČKU.
Knížka má pořád ještě relativně jednodušší děj a obloukem se vyhýbá nějakým komplikovaným veletočům (ačkoli co se dá na Zeměploše brát za komplikovaný veletoč, že), přesto nabídne krom fantastického ústředního charakteru i nějakou tu hloubku a myšlenku, nejdůležitější ale je, že konstantně zasypává obrovským množstvím nesmrtelných hlášek. Smrt zkrátka ještě nikdy nebyla tak zábavná jako tady.
Super. Mort nezklamal, naopak vřele potěšil a překvapil. Smrť je fajn a už teď se nemůžu dočkat na jeho další lapálie.
Nejhorší je být nepochopen, to Smrť zažívá při každodenním výkonu svého nelehkého povolání. Deprese a osamělost se nevyhýbají nikomu, dokonce ani jemu. I on potřebuje vysadit a odjet na dovolenou, hrát si se svou kočkou, vyřídit si administrativu nebo zajistit dobrou budoucnost pro svou dceru. Navíc je to ten největší sympaťák a "nečlověk" jako každý jiný. Až budu příště hledat zaměstnání, rozhodně mu zašlu svůj životopis.
Ze ságy Zeměplocha patří Mort k těm nejlepším kouskům a dá se číst i samostatně (což ale nedoporučuji ;)
Mort je opět naprosto fantastický příběh z pera Terryho Pratchetta. Je to zamyšlení nad tím, kam vás až může dovést pracovní deformace (začnete mluvit velkým písmem).
Čtení této knihy jsem si opravdu užila. Líbí se mi svět Smrti vykreslený takto, možnost podívat se na vše trochu jinak. Rozhodně mě autor nezklamal.
Nějak nevím. Nejspíše jsem do Zeměplochy stále ještě nedospěl, nebo jsem ji už předospěl. Nebo jen špatná první kniha ze Zeměplochy. Není to špatné, hodně dobře se čte, děj utíká, vtípky a průpovídky zábavné, ale nějak jsem čekal více. Občas mi při čtení vadil propojený odstavec, a nikdy nekončící uvozovky, nějak mě to vždy vyrušilo. Za mě tak 70%. A už neříkám, že jsme nečetl nic ze Zeměplochy a určitě to nebyla poslední možnost, jak ji nechat zakouzlit. Tak snad příště.
Četla jsem ji podruhé a to z toho důvodu, že si doplňuji knihovnu o knihy, čtené v mobilu.
Mám rada Smrtí příběhy, je hrozně milé, jak Smrť nechápe lidské bytosti. Nicméně v tomhle příběhu je víc než se zda, minimálně to, jak je lidstvo slepé k věcem, které nedokáže vysvětlit. Jen si vemte, co vše vidí malé děti - ne vždy to musí být jen dětská predstavivost:)
Takže, kočky k sobě a oči na stopkách! :)
Skvělá kniha, jedna z mých nejoblíbenějších ze Zeměplochy! Možná je to díky těm postavám, Mort i Ysabell jsou mi moc sympatičtí. Neviditelná princezna je také dost vtipná a Smrť je prostě Smrť :-) Pokud hledáte něco od Pratchetta, co se dá příjemně číst i v angličtině, tak doporučuji právě tuhle knížku - nejsou tam žádní Nac Mac Fíglové a jiné jazykově složité "pratchettovštiny". :-)
S každou další přečtenou knihou Terryho Pratchetta začínám toužit po další a další ... tohle čtení pro mě opravdu začíná být návykové :-) a tak se mi pomaloučku odhaluje nový ... (možná jen zdánlivě) "jiný svět": "Vědci vypočetli, že pravděpodobnost existence něčeho tak výjimečně nesmyslného je zhruba několik milionů k jedné. Jenže mágové zase spočítali, že při pravděpodobnosti, že se nějaká věc může přihodit s pravděpodobností milion ku jedné, přihodí se pravidelně devětkrát z deseti případů."
„Aha, už to chápu. Lidé nechtějí vidět to, co podle nich nemůže existovat.“
A tak jsem stále pevněji rozhodnutá přijít na kloub téhle "logice, ležící v pozadí vesmíru":
"Když dával Stvořitel svět dohromady, měl spoustu skvělých nápadů, ale rozhodně k nim nepatřil záměr, aby svět byl srozumitelný."
A protože: "... i s nekonečností vesmíru se člověk lépe vyrovná, když si ji představí jako řadu malých částí." ... budu postupovat pomalu, ... knížku po knížce ... a už teď se těším na další :-).
Tuto knihu jsem četla třikrát a stále se jí nemůžu nabažit. Můžu jí číst kolikrát chci a stejně se vždy budu smát jako zjednaná.
Existuje snad jediné stvoření, jehož výraz by mohl působit ustaraněji než jejich tváře. Holub, který by se doslechl, že svatý Václav sestoupil ze svého podstavce a v nejbližším obchodě se zbraněmi si koupil brokovnici a zásobu nábojů na pernatou zvěř.
Úžasná zápletka v podobě "dvou realit", opět skvělý Smrt', zasvěcující se do života lidských bytostí (rozteskněný a opilý, št'astný v kuchyni,v defenzivě v rozhovoru s Keeblem : "Dobrá, ale co umíte prakticky?" Smrt' se nad tím zamyslel. CO TAKHLE URČITÁ PRAXE V POUŽÍVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÉHO NÁŘADÍ? )
Materiálu,že by z toho jiný spisovatel vyrobil třídílnou nastavovanou ságu o "Proměně Smrtě" a Pratchettovi stačí malá knížečka. Působivé, těším se na další !
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
Lidé na něj podobné věci zkoušeli od nepaměti. Na druhé straně bylo docela zajímavé pozorovat jejich snažení a tenhle pokus byl aspoň o něco originálnější než ty věčné sudy, kouzelné stoličky a šachové hry, které Smrť nenáviděl, protože nebyl s to zapamatovat si, jak táhne kůň.