Mosty přes propast času
Ludmila Vaňková
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61188/bmid_mosty-pres-propast-casu-IEv-61188.jpg
4
122
122
Pozoruhodná science fiction s hlubokým historickým a filozofickým podtextem představuje čtenáři originální vize různých lidských světů. Román je poselstvím přes propast prostoru i času o možné velikosti člověka, dosažené beze zbraní, jen silou ducha. Potomci vyspělé lidské civilizace se střetávají s historií 16. století. Byla to doba zámořských objevů, ale také lovů na otroky a náboženské nesnášenlivosti. Hrdinové románu prožívají fantastické příběhy, ve kterých hledají své poslání, svou zakotvenost v obyčejném lidském životě i pozemské lásce mezi mužem a ženou. Dobrodružství srdce a ducha je vede k poznání pravdy o cizím světě, který se pro ně stal domovem.... celý text
Přidat komentář
Nádhera! Téma, jeho zpracování a samozřejmě autorčin úžasný styl psaní, to miluju.
Knihy paní Vaňkové, ty historické, mě provázejí už dlouho a podle mě jsou skvělé. O něco později jsem poznala paní Vaňkovou také jako spisovatelku dobrodružné literatury, "říznuté" jak jinak než opět historií - Černá sága byla také skvělá. A vlastně teprve celkem nedávno jsem zjistila, že je tato autorka také spisovatelkou sci-fi a tak, celkem logicky moje volba padla hned na první z nich - na autorčinu prvotinu a nezklamala, naopak ... našla jsem vlastně vše, co mám ráda - sci-fi, dobrodružství, a také historii ... no a kupodivu i romantiku, tu jsem u sci-fi sice nečekala, ale na druhou stranu, v knihách paní Vaňkové, ji prostě čekejte :-).
Skvělý námět - vyspělá civilizace, která tu byla již před tou naší a která se k nám na Zem "vrací" (za pomoci mimozemské civilizace) s posláním opět zalidnit Zemi po katastrofě, kterou naši předci na Zemi dopustili - inspirace od Dänikena? (pár jeho knih jsem četla).
A teď ke knize samotné: na začátku čistě sci-fi příběh Země - Adalé (idylická planeta, která se nakonec ukáže, až mírně despotickou a která poskytne pozemšťanům azyl) … to vše je nutné, abychom pochopili. Na tomto pozadí se odkrývá příběh „posledních“ lidí, z technicky vyspělé civilizace, která žila na naší planetě před námi a která se přesto dokázala „vyhubit“, pozvednout svou vyspělou techniku sama proti sobě. Cíl těchto posledních lidí je jasný … znovu zalidnit Zemi. A v tuto chvíli se nám otevře romantický příběh (ano – romantický – jak už jsem řekla, u paní Vaňkové tu romantiku prostě čekejte, ať už píše knihu jakéhokoliv žánru) padesáti klonů Tarenů, několika cíleně zplozených dívek R a pár děti vzniklých z lásky posledních lidí (jako Neo a Ré), ti všichni míří na Zemi, jejich cíl je jasný „milujte se a množte se“, ovšem je tu drobná komplikace, Země už obydlená je, nesetkají se s pustou planetou, ale s naší celkem „nedávno“ zrozenou primitivní civilizací, ve které se snaží splnit své poslání, a tak se přes dobrodružný počátek jejich cesty za doby „úsvitu naší civilizace“ dostaneme celkem očekávaně až k „historické“ etapě naší civilizace, a když si tím vším projdeme … pochopíme … že cílem jejich cesty bylo JEDINÉ – zakotvit v tomto světě a obstát – prostě získat domov a naplnit tak svůj vlastní život.
Přesně něco pro mě, milovnici historie a mírné sci-fi.Perfektní propojení mé oblíbené historické Francie a daleké budoucnosti. A mapky byly jahůdkou na dortu.
Autorka mistrně propojila svoje znalost historie se sci-fi. Četla jsem knihu jedním dechem a vychutnávala si. Téma cestování časem je poměrně dost rozšířené, ale tady je použito trošku netradičně a tím lépe! Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Poněkud netradiční kniha této autorky historických románů, kde se budoucnost proplete s minulostí. V první půlce knihy jste přesvědčeni, že jste se ocitli v daleké budoucnosti, abyste se pak ocitli na Zemi v několika historických obdobích.
Mosty přes propast času jsou nesmírně ambiciózní projekt. Myšlenka, která vede k možnosti zmapovat hlavní okamžiky vývoje lidstva, vede k zajímavým spekulacím, kam až by mohl děj knihy vést.
Snad právě potenciální velikost takového pojetí způsobila, že román působí nedotaženým dojmem. Bylo by lepší, kdyby se Ludmila Vaňková soustředila pouze na jednu epochu, protože pokud se část děje odehrává v době rozvoje středoamerických civilizací, těžiště je v 16. století a možný děj ve dvacátém století není ani naznačen, vypadá to, jako kdyby si autorka s rozsahem textu nevěděla rady.
Dalším problémem je malá přehlednost postav. Vaňková svůj román zalidnila nesmírným počtem postav, některé jsou výraznější, některé méně, ale chybí koncepce, prostřednictvím které by čtenáři lépe utkvěly v hlavě ty důležitější, a se kterými by se čtenář mohl identifikovat dříve, než v poslední třetině knihy. Zmatek v čtenářově hlavě zvýší i různá jména, která jsou nuceni lidé přicházející z Adalé používat.
I přes tyto výhrady považuji Mosty přes propast času za nesmírně zajímavou knihu, která zcela neprávem zanikla jak v proudu české sci-fi, tak v celkovém obraze díla Ludmily Vaňkové.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Cval rytířských koní |
| 1994 | Král železný, král zlatý |
| 2004 | První muž království |
| 1995 | Žebrák se stříbrnou holí |
| 2008 |  Příběh mladšího bratra |
Je to opravdu vyjimecna kniha! Historie, sci-fi, bible... spousta veci k premysleni - krasa!
Existuje preklad do nemciny nebo aglictiny?