Motýľ
Henri Charrière
Galejníkovi z Francúzskej Guyany, prezývanému Motýľ, pomáha prežiť túžba po slobode. Neodradia ho ani kruté tresty po neúspešných útekoch. Po trinástich rokoch utrpenia sa napokon dostáva do Venezuely, kde sa opäť zaradí do spoločnosti.
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2000 , Ikar (SK)Originální název:
Papillon, 1969
více info...
Přidat komentář
Najskor som videl film a az o par rokov neskor som sa dostal ku knihe. A musim povedat ze kniha ma nadchla ovela viac ako film a navyse je tam mnozstvo scen ktore sa akoobycajne do filmu nevosli co je velka skoda. Najzarazajucejsie na celej knihe su skutocne charaktery ludi, pomozu Vam tí od korých by ste to najmenej cakali !!! Smutne ale pravdive !!!!
Krásná (ikdyž šíleně tlustá) knížka. Trvalo mi hrozně dlouho než jsem ji přečetla, ale jsem ráda, že jsem ji nakonec zvládla. Viděla jsem i film, ale nebyl zdaleka tak obsáhlý.
Touha po svobodě, opakující se neúspěšné pokusy o útěk a neuvěřitelná houževnatost hlavního hrdiny.Četla jsem to ve čtrnácti a neustále sahala po slovníku cizích slov.Ale stálo to za to.Prožila jsem vztek a bezmoc ale také zadostiučinění na konci těžkého vězen'ského života.
Vyborna knizka, precetla jsem ji jednim dechem a musim rict, ze film (i kdyz vyborny) se ji proste v zadnem pripade nevyrovna.
"Tropické peklo" jsem si pravděpodobně představovala jinak. Celkově jsem ke knize přistupovala s přehnaným očekáváním, možná proto jsem po přečtení zklamaná. Motýlkova falešná skromnost a snaha vypadat před čtenářem vždycky jako kladný hrdina mi celou dobu bránila v tom, abych mu začala fandit (totálně u mě ztratil body tím, jak se zachoval ke svým indiánkám, a především pak k Indaře). Nelíbil se mi ani styl vyprávění, totálně mě odrovnala kapitola o buvolech a závěrečná óda na Venezuelu. Kniha má pár světlých míst, ale jako celek mě nezaujala.
Krásná a velmi čtivá kniha. Film je sice skvělý, ale dílo je napsáno zkrátka dokonale, proto knížce dám vždycky přednost..
Knihu jsem četla několikrát, moc dobré a napínavé čtení. Z filmem se nedá srovnat.Patří mezi mé oblíbené .
Kniha je jedno veľké dobrodružstvo o túžbe po slobode. Aj keď je pravda, že kniha je propagovaná ako skutočný príbeh, nie je to úplne tak, pretože autor použil vymyslené, či pravdivé príbehy kolujúce vo väzení. Jeho skutočný útek z väzenia nebol ani zďaleka tak zaujímavý. Ale ani tento fakt mi neubral na tom, že dobrodružstvo s Motýlkom stálo za to!
Nečekala jsem, že se mi tak bude líbit. Neskutečný příběh...opět se ukazuje, že ty nejneuvěřitelnější příběhy jsou skutečné. Oravdu asi za tu svobodu stojí bojovat!
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, poutavý, lidský, napínavý přiběh. Chtěl bych mít jeho touhu po životě v normální společnosti. Obdivuhodný výkon tvora zvaný Člověk.......
Motýlka jsem přečetla jedním dechem, prostě nešlo se od ní odtrhnout. Krásný příběh, který napsal sám život.
Je to už opravdu hodně let, co jsem ji přečetla, ale byl to silný zážitek z prázdninové četby na prahu dospělosti.
Jako první jsem viděl filmovou verzi motýlka a jelikož jsem z ní byl nadšený, tak jsem se pustil i do její psané předlohy.A musím napsat, že tohle je ještě milionkrát lepší, než ten skvělej snímek.Prostě nejlepší příběhy píše život.
5 hvězd, nelze jinak! Skvělý román plný dobrodružství. Tak to mám rád. Samotku ve tmě, kde jediní kámoši jsou jedovaté stonožky a jiná havěť bych nedal... Samozřejmě také nevěřím, že se každý div nepřetrhl aby pomohl trestanci na útěku. Charriere prožil opravdu dobrodružný život...
Celkem pozvolny, ale vytrvaly dej ktery vas stejne pozvolne, ale vytrvale chytne. Nevím, ale jak už bylo napsané dříve, přijde mi také až neuvěřitelné, jak mu všude všichni pomáhali ačkoliv věděli, že je trestanec...a celé mi to přijde až neuvěřitelné. Především jak všichni okolo něj umírali a on přežil vše....ale ať to pravda je, nebo není - příběh je to zajímavý.
Z knihy se dá udělat několik pozoruhodných závěrů o vězeňském životě:
1) Pokud jste gay a máte sebou, popřípadě si najdete nějakého přítele, stává se pro vás pobyt v trestanecké kolonii takřka exotickým rájem plným sexuálních hrátek.
2) Podle Henriho vyprávění bych soudil, že trestanci jsou vlastně ti nejcharakternější, nejvěrnější a nejpočestnější lidé.
3) Snad jen v politice je větší míra korupce a uplácení.
V románu je spoustu velice zajímavých pasáží, autorem naprosto geniálně vykreslených. Vyzdvihl bych zejména život mezi Indiány. Motýlek se z pekla dostal do ráje. Těžko však říct, v jakém z těchto dvou prostředí by člověk takové povahy jako Charriere, vydržel déle. Z trestanecké kolonie se dostal po 12ti letech, z ráje utekl dobrovolně po 7mi měsících. Přitom to byla úžasná příležitost začít nový život, žít bez hříchů v penězi nezkažené společnosti a v symbióze s přírodou. Byl oblíben celým kmenem a milován dvěma krasnýma indiánkami. Co víc by si mohl obyčejný smrtelník přát?
Něco neskutečného taky byla káznice. Peklo v pekle. Rok, dva nebo třeba čtyři roky sedět v jedné hnusné, tmavé místnosti zamořené jedovatými stonožkami, de facto se nepotěšit ani slůvkem ani jakoukoliv jinou komunikací a dostávat po celou tu dobu jen malé porce nevýživného jídla. Nejhorší je ale podle mě to vědomí na začátku: "tak teď sem vejdu a odejdu až za dva čtyři roky, dnes je mi 29, vyjdu ve 33, pořád budu mladý, odsedím si zbylých 7 let a dostanu se na svobodu, bude mi 40, pořád ještě budu mladý..." Já bych se s něčím takovým asi nedokázal smířit, buď bych se pokusil o sebevražedný útěk nebo se zabil při první příležitosti. Kouzelné ale bylo, když Henri ve svých nejslabších chvilkách v káznici vzpomínal na domov, dětské přátele, příbuzné. Zajímalo by mě, jestli jsou opravdu vzpomínky v takovýchto otřesných podmínkách ještě více intenzivní, než samotný prožitek.
Tato je opravdu unikát.Svým tématem donutí člověka se zamyslet nad tím co bylo a co je.A když je někdo na dně a má tendenci vše vzdát tato kniha mu ukáže není na tom tak špatně aby to vzdal že člověk co jí psal byl na tom mnohem hůř něž můžeme být mi v dnešní době a stejně se nevzdal.To odhodlání něco docílit a i přes veškeré útrapy to nevzdat dle mě řadí tohoto člověka mezi vzácný příklad kterým by se mělo řídit více lidí.A lidi co mají dost velkou fantazii a představivost mají vyhráno.Já sama jsem při čtení této knihy do ní natolik ponořila že jsem si v duchu představila že sedím vedle toho člověka na té skále a koukám dolu do vody a prostě bylo moc krásné čtení.
Kasař Henri Charrière je na začátku 30. let 20. století odsouzen za vraždu pasáka na doživotí v trestanecké kolonii ve Francouzské Guayaně. V následujících letech se pokusí o mnoho více či méně úspěšných útěků a zažije spoustu neuvěřitelných a šílených situací, jak na pevnině, tak na strašných ostrovech Spásy, okolních státech, na moři apod.
Před četbou jsem se nijak moc nezajímal o to, jestli se jedná opravdu o autobiografický román, ale docela brzo mi začalo být jasné, že stejně tak, jako Henri hraje divadlo na svoje dozorce, aby se mu podařil útěk, tak mu nedělá problém si taky dost vymýšlet v knize. Ale i kdyby zažil jenom 10%, z toho o čem píše, tak stejně všechno působí natolik silně, že to musel minimálně několikrát slyšet od svých kamarádů spoluvězňů, takže na tom vlastně vůbec nezáleží. A obrovská síla knihy je právě v osobnosti autora, který je prostě skvělý vypravěč, který vše vypravuje velmi civilně, bez patosu, ale přitom vše zestručňuje právě na ty nejzajímavější části, tím má celý román velkou dynamiku a patří mezi ty knihy, které se čtou jedním dechem, i když má skoro 600 stran. Myslím, že je ten typ, že kdyby popisoval, jak strávil celý život v kanceláři, tak by stejně všichni poslouchali se zatajeným dechem. To je ta vypravěčská část osobnosti. Horší je to s Henriho charakterem, rozhodně není žádný andílek. Stejně jako působí jeho text, tak se asi s ničím nemaže, a prostě jde si za svým, a jeho snaha vysvětlit nějaké pochybnější činy často dost pokulhává. Stejně tak působí jako člověk, který se snaží prostě každého přečůrat ve svůj prospěch, já bych si s ním asi nerozuměl, ale právě takový charakter je asi potřebný, pro přežití v něčem takovém jako je třeba káznice na ostrově Svatý Josef. Jinak film je asi taky hodně populární, ale chyběla mi tam ta samozřejmost s jakou popisuje děj Henri, tady je to přece jenom Hollywood. A taky dvojce Hoffman (jako Dega, který mimochodem v knize je jenom na pár stránkách) a McQueen (Henri) je často nevím proč dost tragikomická a celkově mi připadala režie až na pár scén dost bezradná. Prostě myslím, že film může fungovat jenom u člověka, který nečetl knihu.
Štítky knihy
přátelství boj o přežití zfilmováno paměti, memoáry Francie vězení, věznice dobrodružství rozhlasové zpracování spřízněná duše podle skutečných událostí dobrodružné romány světová literatura útěky z vězeníAutorovy další knížky
| 2005 |  Motýlek |
| 1991 | Motýlek 2. díl |
| 1971 | Motýlek 1. díl |
| 2000 |  Banco |
Par roků v káznici mi přišla jako vykradačka Tuláka po Hvězdách od Jacka Londona. Jinak příběh mě na několika místech docela zarazil, zejména v případě, když odešel od Indiánů. A víceméně jsem měl občas pocit, že Motýlek se snaží utéct spíš sám před sebou než z vězení.