Motýľ
Henri Charrière
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335967/bmid_motyl-0TY-335967.jpg
5
1269
1269
"Kniha bývalého galejníka z Francúzskej Guyany Henriho Charriera sa rozchytala vo Francúzsku týždeň po vyjdení v máji 1969, zakrátko sa ocitla na prvom mieste v rebríčku bestsellerov a v priebehu necelého roka vyšla v deviatich vydaniach. Tohto parížskeho dobrodruha, v podsvetí prezývaného Motýľ, roku 1931 ako dvadsaťpäťročného odsúdili na doživotie za vraždu, ktorú nespáchal. Celých trinásť rokov prežil v pekle galejí. Jediné, čo mu pomohlo udržať sa pri živote, bola nesmierna túžba dostať sa na slobodu, pričom ho neodradilo nič, ani neľudské tresty, ktoré nasledovali po každom nevydarenom úteku z ostrovov, ani strašná smrť priateľa, ani dva roky samotky. Podarilo sa mu to až roku 1944. Nový domov našiel vo Venezuele, kde sa ako počestný občan znovu zaradil do občianskej spoločnosti.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1971 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Papillon, 1969
více info...
Přidat komentář
Čtěte. Rozhodněte se věřit příběhu Henriho Charrièrea a čtěte. V dnešní době je těžké překvapit nebo zaujmout některé lidi, ale tento román to umí. Nabízí odvahu, neuvěřitelnou vytrvalost a chuť bojovat za život. Kde by se jiní dávno vzdali, Henri začíná - znovu. Jeho kritika francouzské společnosti, justičního systému, existence trestanecké kolonie i samosprávy mezi vězni poodhaluje svět, který je snadné odmítnou a těžké si představit. Lačnost po dalších informacích žene čtenáře po desítkách stránek vpřed ne proto, že se nemůže dočkat konce a dozvědět se KDY nebo JAK konečně Henri unikne svému vězení, ale protože ho to baví. Musel nutně hrdina urazit tak strastiplnou cestu, aby konečně pochopil, proč si vybrala policejní diktatura za oběť jeho a aby i on sám uznal, že společníky mu nebývali právě morálně povznesení jedinci? Musel. A protože jsme se na začátku rozhodli nekritizovat, nehanit, nelitovat, nevkládat své osobní ne/sympatie do příběhu, ale pouze mu prostě věřit, pak nezbývá než ocenit jizvu na srdci, kterou nám tam Henri vyryl a hodnotit maximálním možným počtem bodů.
Už nikdy se nebudu dívat na kokos s despektem.
Na Motýlka jsem měl políčeno dosti dlouho, a o to větší pro mne znamenal zklamání. Nechci hodnotit hvězdami, neboť jsem zvládl přečíst jen půlku románu. Zatím by to však byly max. dvě hvězdy. Stručná recenze:
Motýlek nám představuje mladého muže (plného paradoxů a napěchovaného sebelítostí až po konečky prstů), který byl, dle svých slov, neprávem usvědčen na doživotní nucené práce za zabití. Zde je nutno poznamenat, že autor sám přiznává, že byl aktérem francouzského podsvětí a dobrák to zrovna nebyl...
Tak tedy moty se snaží okamžitě zdrhnout a přitom nám duchaplně kritizuje západní mamon společnost zatímco on sám je pravým obrazem této společnosti. Nechápe proč je někdo uvězněn pro něco tak malicherného jako je vražda, útěk z vězení a pro další podobné malichernosti. A světe div se nechápe to ani nikdo jiný. Výsledkem je, že jej každý lituje, obdivuje, miluje a lituje, tedy pokud jej zrovna nelituje, ale to je pochopitelné vždyť je to hrdina, tedy odsouzený vrah....
Pochopitelně hlavní postava příběhu nemusí být klaďas, o to se nikdo neprosí, ale moty se za klaďase považuje a každý mu jen ubližuje, a tak se lituje a lituje a lituje a pak koná a koná a lituje se... O reálnosti některých pasážích se tu vyjadřovat ani nebudu.
Takže pokud chcete příběh podaný očima záporného hrdiny a nemáte úchylku v tvrdých chlapech mluvících o svých pocitech lítosti, doporučuji Neviditelného od Havlíčka nebo Miláčka jen ne toto.
Jedna z nejkrásnějších knih o nekonečné touze po svobodě.
Výborné filmové zpracování a ještě lepší audiokniha v podání Norberta Lichého. Tu skutečně upřímně doporučuji.
Motýlku, Motýlku... Nevím jako ostatní, ale já ti to všechno "nežrala". Ta všechna vstřícnost, co se ti dostala od tvých kamarádů, dozorců, jejich manželek, opatů (či která to byla hodnost v církvi), indiánů, číňanů.... se mi fakt nezdála. A co teprve zlomenina obou patních kostí? To snad ne!! Uznávám, zažil jsi perné chvíle, perné dny i roky, ale na druhou stranu... Kdybych nečetla prolog, kde se píše "podle skutečné události", myslela bych, že je to výplod fatazie nějakého spisovatele. Jo a abych jen nenadávala, chválím tě za vypravěčský talent, který jsi přenesl do knihy, hezky se četla.
Nejspíš se s odstupem času podívám i na film, který mi byl doporučen jako první. Ale jako správný knihomol jsem sáhla raději po knize.
Uf.. Jednodechovka ;) dobrodruzne cteni kdy pribeh uprchlika utika a fandite mu.. Teda ja jo ;)
Po Terroru Dana Simmonse, druhá kouzelná kniha, kdy začnu číst první stránky a najednou koukám, že jsem na konci. Pro mne jedna z nejlepších knih.
Komentujem knihu s odstupom casu a spadá do môjho obdobia, keď som sa venoval dobrodružnej literatúry ako sú indiánky,kovbojky,tarzanovky, verneovky a podobne. Dialo sa to, keď som mal od 8-16 rokov a odprašoval som poctivo otcovu knihovňu, kde som narazil na motýľa. Bol som očarený, dobrodružstvo ako remeň a samozrejme pre mňa z iného súdka, veď kto by nechcel uniknúť z väzenia a jemu sa to podarilo tuším 4x. Skvelé čítanie. odstupom rokov som sa ku knihe ešte vrátil a stále sa čítala ľahko, ale človek všakáno už dospelý, odrazu videl aj muchy, prehnanú romantiku a irelevantnosť celého príbehu. Objektívne za tri.
Jedna z nejvíce hltaných knížek. Nechtěla jsem dělat nic jiného než číst a číst a ... Neskonale úžasná jízda příběhem, do kterého se tak snadno vklouzlo. Přejíždění v metru, to se stane na to tata.. Ale nasednout do jiného autobusu a skončit na opačném konci Prahy??? Ale za to může pan Henri Charriere :-)
Patrím k Husákovym deťom a k tomuto faktu sa vzťahujú dobré aj zlé atribúty. K tým pozitívnym rozhodne patria zážitky zo základky a strednej, kedy pod lavicami miesto Nintenda, mobilov a iPadov putovali ohmatané a rozšalátované výtlačky "vzácnych" či "neprístupných" kníh. Píšem o 80-tych rokoch, kedy jedna kniha putovala od spolužiaka k spolužiačke, bol na ňu poradovník (na knihu, nie na tú spolužráčku) a kedy požičiavanie si kníh bolo trendy.
Spomínam si na knihy rôznych žanrov od 1000 a 1 vtip, cez Draculu a romány Radka Johna až po tvrdé eroťárny: Sexus, Nexus alebo Milenec lady Chatterleyovej.
No a k tým najrozsypanejším knihám, aké ste dostali na prečítanie patrili u chalanov Potkan Kráľ a Motýlik. Väzenské prostredie, motív slobody ako aj večného vzdoru a rebelanstva - to bol ten motor, čo zabezpečil, že o 3-4 dni už kniha zas putovala do iných rúk.
Priznávam, že v 13-tich rokoch som CHARRIERa hltal s otvorenými ústami a o scéne kedy sa hl.hrdina vyčúral do spoločného hrnca s polievkou s hláškou, že "bola málo slaná" - o tej sa viedli vzrušujúce prestávkové debaty. Nekonečný obdiv k človeku, ktorý napriek falošnému obvineniu a nespravodlivému trestu dokázal bojovať proti nepriazni osudu, väzenskej mašinérií, hrdlorezom rôznych etník, vzdorovať chorobám, psychickému vypätiu a fyzickým hrozbám - ten obdiv zabezpečil, že som knihu za dva večery zhltol ako malinu. Asi aj preto, že som ešte neobjavil sex ani pivo, ale najmä pre ten oslavný štýl plný pátosu, jednoducho vykreslené udalosti, prehľadné delenie na dobrých a zlých - proste štýl, ktorý bez väčších nárokov nám pubišom vyhovoval ;)
Teraz s odstupom 20 rokov, už rozoznávam sebestrednosť autora, samozrejme sa pousmejem nad glorifikáciou vlastnej osoby Motýlika. Stále však funguje sentiment a tak odpúšťam autorovi, že po rokoch rozprávania tých istých zážitkov sa zo 4metrovej vlny stala 7metrová, že prežil na mori 6 dní bez vody, že mal po roku samotky bez vitamínov už po 3 týždňoch zas skvelú kondičku, že zakaždým ten dobrý nápad pochádzal z jeho hlavy a že niekoľkokrát sa doňho ako vyvrheľa a stroskotanca bez budúcnosti a dezodorantu, zaľúbili hneď aspoň dve najkrajšie rybárky, indiánky, miešanky, striptérky - to podľa toho, kde sa práve úspešne zachránil :)
Oslava slobody a ľudskej tvrdošijnosti či vynaliezavosti je v tomto diele komunikovaná priamo a jednoducho, bez zložitých metafor a obrazov, čo síce prispelo k obrovskému úspechu knihy, ale na druhej strane intelektuálnu časť čitateľov nenapĺňalo. Kladným kritikám neprospieva ani dobrodružné skríženie mileneckej trojky: Robinson Crusoe + Grof Monte Cristo + otec McGivera
Napriek všetkej mojej irónií musím uznať, že bývalý trestanec stvoril naozaj kultový román, ktorý dnes už zaváňa populizmom, ale v našej generácií zanechal množstvo podnetov na snívanie...
ODPORÚČAM: predčítačom vo väzniciach tretieho sveta ako rozprávku na pokračovanie a zároveň motivačnú literatúru pre svojich zver(en)cov, pre detské domovy a zverenecké domy v dosahu bývalej ministerky Tomanovej zaviesť miesto biblie k bohoslužbám a obetným riťuálom A naopak: v Leopoldove a Kájinkove radšej úplne vyradiť z knižničného fondu
U mňa nostalgicko-dobrodružných 73%
Moje nejoblíbenější ,,autobiografie´´, kterou jsem kdy četl. Teda až po Já, Asimov.
Tak tohle na mě bylo bohužel trochu moc. Kniha je čtivě napsaná, nicméně jsem měla dojem, že se hrozně vleče a místy opakuje, jednotlivé útěky z různých míst a věznic byly celkem natažené (samozřejmě je to soupis vzpomínek a autor je chtěl sepsat tak, jak je zažil), ale tento styl mi prostě nesedl.
"Dyž to je na mě moc tlustý..." :-D Nebylo - přečetla jsem knihu jedním dechem...
Tuto knihu jsem četl již několikrát a znovu si ji rád zase někdy přečtu. Pěkný příběh o nezdolné vůli, jak se dostat na svobodu přísně potrestaného, nevinného člověka.
Hrdina mi byl od začátku do konce naprosto nesympatický. Nesmyslně jej všichni zbožňovali přičemž on samotný se choval vcelku bezohledně. Při představě, že hrdina je skutečně autor knihy, opravdu si nemyslím, že je ho za co chválit a už vůbec ne proč ho litovat (jak on by si nejspíš přál). Ale zase nemůžu kvůli hlavní postavě ubírat na kvalitě díla, takže 60% i za milé chování místních obyvatel.
Budem stručná. Napriek tomu, že by som sa skutočne mohla rozpísať. Potom by sa však môj komentár stal jedným veľkým spoilerom - a presne tomu sa chcem vyhnúť. :-)
Príbeh Motýlka som doteraz vôbec nepoznala. Úprimne? Čakala som niečo iné. Lepšie.
Dej bol občas rozháraný a zmätený (podaný štýlom konceptu = ´piate cez deviate´... ale na ďalšie úpravy sa akosi zabudlo), miestami sa na úkor dôležitých faktov popisovali nepodstatné detaily. Chvíľami zaváňal cestopisom (cestopisy neobľubujem), sem-tam bol absolútne nezáživný – nie som neprajná, ale viac ma zaujímali pasáže, kedy bol Motýlek v base, akejkoľvek. :-) On ako taký mi nebol sympatický, imponovala mi iba jeho zaťatosť, s akou plánoval a realizoval úteky. Nerozumiem, ako dokázal prirodzene priťahovať (teda ak to bola pravda aspoň sčasti) drvivú väčšinu ostatných knižných postáv - ľudí, ktorí mu nekriticky zobali z ruky. Rovnako tak aj ostatným trestancom, žiadne predsudky? Žiadne výstražné svetielko – pozor, odsúdený/odsúdení za ťažké zločiny? Tak fajn, asi mám problém s predsudkami ja. :-)
O všetkých tých sotva uveriteľných príhodách, ktorými bola kniha štedro prešpikovaná, by sa dalo besedovať celé hodiny. Veľmi rýchlo som sa naučila brať Motýlkovo rozprávanie s obrovskou rezervou. No a už len dodám, že posledných približne stopäťdesiat strán bolo najlepších.
Motýlkovi lze závidět pevnou vůli a odvahu, se kterou se pouští do svých dobrodružství. Příběh je vyprávěný čtivě, zavede nás do míst, kde by asi nikdo skončit nechtěl, přesto dává naději, že pokud se člověk osudu nepoddá, může přijít štěstí.. Jen těžko lze ale pochopit odchod od indiánské rodiny, kde zanechal ženy a děti, když v závěru příběhu jako výhru bere svůj svobodný život ve Venezuele s novou rodinou.....
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno paměti, memoáry vězení, věznice dobrodružství rozhlasové zpracování podle skutečných událostí dobrodružné romány útěky z vězení
Príbeh je pre mna o to pútavejší, že sa stal. nevravím, že presne tak ako je to v knihe, pretože len málo ľudí na tejto planete by si niečo po toľkých rokoch pamätali tak detailne, ale stačí len uveriť a zažijete skvelé dobrodružstvo na ceste za slobodou. :)