Motýlek
Henri Charrière
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33126/motylek-33126.jpg
5
1258
1258
Francouz Henri Charrière strávil dvanáct let v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně. Dvacet let po svém úspěšném útěku sedl a napsal o svém životě knihu. O obvinění z vraždy, kterou nespáchal, o odsouzení k doživotí, o deportaci do tropického pekla, kde se ocitl roku 1931, o dvou letech strávených na samotce, o příteli roztrhaném žraloky při pokusu o útěk, o sedmi dalších nezdařených pokusech i o tom posledním, úspěšném, kterým se ve 40. letech dopravil do úkrytu ve Venezuele. Henri Charrière, přezdívaný Motýlek, se v 60. letech zkrátka jen vypsal ze svých nevšedních zážitků. Nejspíš mimoděk však vytvořil jednu z nejpůsobivějších poválečných knih, jednu z prvních, na něž skutečně pasovalo tehdy ještě málo používané slovo bestseller, knihu čtenou jedním dechem novými a novými generacemi čtenářů.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2010 , BB artOriginální název:
Papillon, 1969
více info...
Přidat komentář
Dobrodružná literatura se vším, co k ní patří. Svérázný výklad práva a spravedlnosti mě bavil, podobně opravdu neuvěřitelné historky z útěku.
Když jsem studovala na střední škole, tak jedna spolužačka přinesla Motýlka do školy. Během několika dnů ji přečetla celá třída a o přestávkách probíhaly diskuse. Kniha nás pohltila dokonale...
Klasika, kterou jsem si koupil jako paperback a která mě pohltila svým příběhem. Za mě rozhodně doporučuji. Neměla by chybět v žádné knihovně.
Na tuto knihu jsem byl hodně zvědavý. Začátek byl takový pozvolný, ale pak se to rozjelo. Měl jsem rozečtené dvě knihy, jednu v kuchyni a druhou v ložnici (abych nemusel přenášet), ale nakonec jsem zůstal jen u Motýlka.
Kniha mě úplně pohltila. Ale všeho dočasně. Jak děj pokračoval a při stále se opakujícím omlouvání svého zločinu, tvrzením že pan Motýlek je nevinen, že hromada trestných činů je zaviněna dobou, státem a systémem, omlouváním a vychvalováním ostatních vrahů, pirátů, zlodějů a stále se opakujícím že jsou to vesměs slušní lide jsem se začal při čtení nudit, zlobit a ptát se jak je možné že Motýlek neustále nacházel mezi dozorci, indiány a lidmi kudy prchal tak hodné a vše omlouvající občany, kteří mu byli ochotni v takové míře jak popisuje pomoci a vynaložit na to nemalé prostředky a důvěry.
Příběh by to byl hodně zajímavý a krásný, ale ne podle skutečné události. Jestli je v příběhu něco pravdivého tak je to určitě touha po svobodě, kruté povahy a vlastnosti lidí a že člověk vydrží hodně.
Osobně po prvotním nadšení a po postupném chladnutí jsem zklamaný.
Původně jsem byl rozhodnutý že, si přečtu i pokračování knihu „BANCO“, ale po téhle zkušenosti NE!!
Naprosto geniální kniha, stejně jako naprosto geniální filmové zpracování. K obojímu se jednou za čas rád vracím. Člověk pak jenom zesmutní, když vidíme v jakých zotavovnách si dnešní lumpové odpykávají svůj trest...
Kniha byla NEUVĚŘITELNÁ! Nemohla jsem se od ní odtrhnout.. Tím víc mě pak zklamalo filmové zpracování.. :/
Knihu jsem přečetla už před více než 10 lety a je jednou z mých nejoblíbenějších. Příběh je opravdu velmi strhující. Určitě doporučuji přečíst.
Většinou to chodí tak, že slavní vypravěči typu Ládi Menšíka, nebo Mirka Donutila sbírají zážitky druhých a pak je s velkou slávou předávají dál... To samé v podstatě udělal i Henri, ovšem s tím rozdílem, že ten surový základ si poctivě odžil a navíc v tom nejdrsnějším protředí své doby. Přes všechny pochybnosti o jeho pravdomluvnosti musím napsat, že stvořil úchvatné dílo, přinesl svědectví o nelidských podmínkách galejí, o autentické touze po svobodě, lidské odolnosti a neochotě se nechat pokořit. Motýlek, bible všech věčných útěkářů, je skvělé čtení do různých časů, buď se nechte inspirovat, nebo se zkrátka bavte jako jsem se bavil já....
Následuje jeden velký spoiler.
Zaručeně nevinný „Toho pasáka jsem nezabil, celý proces je policejním spiknutím!“Motýlek, jenž je evidentně jako doma ve společnosti dlažebních kostek, schopných mezi řečí přihodit k dobru info typu: „Zkrátka jsem zabil ženu žehličkou. Při přelíčení se mě jeden soudce zeptal, proč jsem jí uhodil žehličkou. Nevím proč, ale odpověděl jsem mu, že jsem jí zabil žehličkou proto, že byla zmačkaná. A kvůli té idiotské větě mě prej, jak říkal můj advokát, tak osolili.“, je hnán touhou si, co pokud možno nejzdlouhavěji, pohovořit se svým žalobcem ve zvukotěsném sklepě a tak se odevšaď snaží zdrhnout. Což obnáší hodně skákání z vysokých zdí, nějaké to obligátní pif paf, amatérskou plavbu napříč Atlantikem v holandském dřeváku, nošení jednoho, příležitostně i dvou na prst dlouhých vodotěsných pouzder s penězi v tlustém střevě (prý je to v pohodě), nebo idilický roční pobyt v domorodé náruči venezuelského lidu, z níž se promptně vymaní v okamžiku, kdy zjistí, že jsou obě jeho nezletilé (13,16) manželky těhotné. A tak se v našem rebelovi vzdouvá znovunalezená touha po pomstě, musí sbalit kufry („já se vrátím“) a uzavřít kruh tím, že se nechá sbalit nejbližším kolumbijským fízlem; nejspíš aby bylo odkud utíkat v druhém díle, který číst nebudu. Asi nejotravnější mi ale přišlo Motýlkovo zaryté dělení světa na krásné a ušlechtilé povahy, které mu nezištně vnucují svou pomoc a na zavrženíhodné zmetky těch, co ne. Tuhle potenciálně solidní, dobrodružnou, a lze li čemu věřit, pak prý i životopisnou, žánrovku zkrátka a dobře zabíjí sám Motýlek...když už teda toho pasáka ne.
3 ***
Knížku jsem četla kdysi pradávno, kdy se ještě na knížky stávaly ve čtvrtek fronty...půjčil mi ji spolužák z gymplu, na dva (!) dny, měl na ni totiž pořadník...četla jsem a četla, v noci pod peřinou fakt s baterkou...a dočetla. Dodnes si ji pamatuju. Pro mne výborná knížka, jejichž kvalit přes perfektní obsazení, film nedosahuje a ani dosahovat nemůže.
Největší příběhy píše sám život. V tomto případě se to jen potvrzuje. V knize se střídají dějově bohatší a napínavější pasáže (většinou přípravy útěku a útěk samotný) s oddechovějšími a nudnějšími (cesty na moři, pobyt u indiánů a v přístavních městech).
Trvalo mi skoro půl knihy, než jsem se s ní zžila, ale nějak jsem si pořád říkala, že to nevzdám a dočtu jí do konce. Nakonec jsem nelitovala, hon za útěkem mě polapil a já v myšlenkách trnula, zda se tentokrát už koněčně zadaří. Jestli je až skoro přehnaná přátelskost postav v knize reálná či ne, to nevím, místy mi to totiž přišlo přitažené za vlasy.
Přečetl jsem včetně "Banco". Za mě patří mezi nejlepší v žánru útěkovek. Napětí, odvaha, odhodlání podtržené skutečným životním příběhem. DOPORUČUJI.
První kniha, kterou jsem nedokázala dočíst. Po shlédnutí filmu, ale musím říci, že kniha je 100 x lepší ! Ostatně jako ve většině případů. Příběh dle skutečné události s touhou po svobodě.
Knižní předloha mnou oblíbeného filmového MacQueenovského Pappilona je jen slabým odvarem toho, co se Schafferovi povedlo stvořit na plátně. Celý ten dvoudílný příběh, trpící přehnanou naivní romantikou, často protiřečícím a nevyrovnaným názorem na život, a idealizovaním sebe samotného, těžko můžu brát za autentický, spíš mi to přijde jako náhodné a hodně přibarvené posbírané zážitky jiných, které si Moty přisvojil. Zlomené patní kosti, inteligentní skot, berličky v podobě vždy ochotných a nezištných pomocníků a ochránců z řad spoluvězňů, bachařů a společenské smetánky ... velké zklamání - 50 %
Začínala som túto knihu čítať s tým, že ma isto nebude baviť príbeh o basistovi a že ju čoskoro odložím....na opak bol pravdou. Postupne som sa pristihla pri tom, že sa nemôžem dočkať toho, ako sa ďalej udalosti vyvinú a čo bude nasledovať....tých cca 520 strán som doslova zhltla :)
Veľmi zaujímavý a pútavý životný príbeh.....a samozrejme aj veľmi pútavo napísaný. Odporúčam každému
Príbeh je pre mna o to pútavejší, že sa stal. nevravím, že presne tak ako je to v knihe, pretože len málo ľudí na tejto planete by si niečo po toľkých rokoch pamätali tak detailne, ale stačí len uveriť a zažijete skvelé dobrodružstvo na ceste za slobodou. :)
Čtěte. Rozhodněte se věřit příběhu Henriho Charrièrea a čtěte. V dnešní době je těžké překvapit nebo zaujmout některé lidi, ale tento román to umí. Nabízí odvahu, neuvěřitelnou vytrvalost a chuť bojovat za život. Kde by se jiní dávno vzdali, Henri začíná - znovu. Jeho kritika francouzské společnosti, justičního systému, existence trestanecké kolonie i samosprávy mezi vězni poodhaluje svět, který je snadné odmítnou a těžké si představit. Lačnost po dalších informacích žene čtenáře po desítkách stránek vpřed ne proto, že se nemůže dočkat konce a dozvědět se KDY nebo JAK konečně Henri unikne svému vězení, ale protože ho to baví. Musel nutně hrdina urazit tak strastiplnou cestu, aby konečně pochopil, proč si vybrala policejní diktatura za oběť jeho a aby i on sám uznal, že společníky mu nebývali právě morálně povznesení jedinci? Musel. A protože jsme se na začátku rozhodli nekritizovat, nehanit, nelitovat, nevkládat své osobní ne/sympatie do příběhu, ale pouze mu prostě věřit, pak nezbývá než ocenit jizvu na srdci, kterou nám tam Henri vyryl a hodnotit maximálním možným počtem bodů.
Už nikdy se nebudu dívat na kokos s despektem.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno paměti, memoáry vězení, věznice dobrodružství rozhlasové zpracování podle skutečných událostí dobrodružné romány útěky z vězení
Skrýt reklamy
Výborná kniha .Přečetla jsem ji velmi rychle.