Možná, možná ne
Robert Fulghum
• Možná, možná ne : nápady z vnitřního světa Drobné příběhy z obyčejného života. Povídky, završující jedno autorovo tvůrčí období.
Literatura světová Povídky Biografie a memoáry
Vydáno: 1994 , OdeonOriginální název:
Maybe (Maybe Not), 1993
více info...
Přidat komentář
Je spousta myšlenek a pasáží, které bych si chtěla zapamatovat. Snad se mi podaří za nějaký čas přečíst knihu znova, abych si všimla toho, co mi teď možná uniklo...
"Kdyby mi bylo všechno úplně jasné, trávil bych život v hrozných úzkostech a bál bych se, že se ztratím. Ale protože všechno a cokoliv je vždycky možné, zázrak nikdy není daleko a divy stále přicházejí.
Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná."
Fulghum opět nezklamal. Pan spisovatel mě neustále překvapuje a snad nikdy neomrzí.
Hledala jsem knihu, která by mi pomohla si trochu odpočinout od mých oblíbených detektivek a objevila jsem Možná, možná ne.
Rozhodně to byla dobrá volba, u knížky jsem se pobavila, oddechla si a popřemýšlela.
Nejvíc mi v hlavě utkvěla povídka o moči. :-)
Jdu prohrabat knihovnu, jestli nenajdu další knihy od R.F.
Jo a dala bych si sluneční čaj. :-)
Fulghum je dobrodruh, který si ledasco vyzkoušel, a proto má o čem vyprávět. Jeho genialita spočívá v tom, že myšlenky, které se honí hlavou každému, umí pojmenovat, přetvořit je ve slova a podat je nenáročnou a vtipnou formou. Autor býval (nebo stále je?) kazatel, takže jeho fejetony a úvahy připomínají náměty na nedělní kázání. Ateisté se však nemusí bát, z knížky není poznat, že by byl autor hluboce věřící. Řeší se tu banality i vážnější věci, výsledek však má potěšit a dodat naději. Hlavně nikoho neurazit, v tom mi Fulghum přijde jako zbabělec. Nikdy nepíše o tématech, které rozdělují společnost, ale o takových tématech, kde s ním musí souhlasit většina lidí, kteří prošli západní kulturou.
Nicméně tato knížka není tak povrchní jako slavná "školka".
Nejvíce mě pobavil fejeton o blahodárném vlivu na zdraví moči. :-)
Moje druhá od tohoto autora a i tentokrát jsem se při čtení cítila moc hezky :).
Další kousky do sbírky určitě pořídím.
Vypadá to jako životná filozofie jednoho muže a nejspíš to tak je, nebo má velký smysl pro humor a umí ho maskovat :D
Velice hezké a milé čtení. Sbírka úvah, povídek, maličkostí všedního života. Stejně jako u bajek, je zde u většiny příběhů poučení a nějaká moudrost. Je to milá kniha, protože je z ní cítit autorova úcta a pokora k životu.
P.S: Hodně mi to připomínalo knihu Paula Coelha : "Jako řeka, jež plyne"
moje první přečtená kniha od Fulghuma a rozhodně si přečtu další. divím se, že jsem k jeho jménu v knihovnickém regále nezavítala dřív. musím si vzpomenout, tak něco kolem té čtyřicítky, že si budu chtít přečíst tento titul znovu a vyhodnotit své dojmy ze znovupřečtení. protože mám pocit, že právě můj věk je ten optimální pro toto dílo. dlouho se mi nestalo, že bych se víc jak dvakrát při čtení zasmála či potutelně uculila. to čtení mě fakt bavilo. bylo to jako, když jíte zatraceně dobrej kořeněnej steak. cítíte, jak je maso šťavnaté a vaše chuťové pohárky zažívají předfázi orgasmu. ta konzumace vás baví.
mělo to jednu nevýhodu z níž jsem byla zklamaná. upřímně, nechtěla jsem přijít k takovému zjištění. zjevně totiž pár lidí kolem mne z téhle knížky čerpalo fráze a některé nápady.
1) myslela jsem si, že termín "dělat lásku" je výhradně nápad mého kamaráda Evžena
2) to doporučení Albinoniho skladby Adagio in G minor na vlastní pohřeb jsem si taky myslela, že je "objev" Remeše
3) vybídnutí k průzkumu vlastní peněženky mi přišel jako originální nápad při tehdejším alkoholovém dýchánku v lepší čtverce
4) intervence do zaběhnuté hry se židlemi mi smrděl intelektuálstvím, když "ten onen" přesvědčoval aktivně zúčastněné této hry o možnosti tzv. udržet ve hře každého
kritika zdravého hnidopicha: nesouhlasím s názorem překladatele v doslovu, že Fulghum bývá mírně "americky" hysterický a naopak v tom, že je až příliš osobní shledávám plus. mohl by být i víc. stejně už dlouhou dobu hledám knihu, životopis nebo román, o ženě a jejích nejrealističtěji a nejotrleji vykleslených erotických tužbách a zkušenostech. až něco takového objevím, budu jásat.
styl Fulghumova psaní se mi líbí. přesně takhle bych psala/píšu já.
Štítky knihy
humor americká literatura úvahy a zamyšlení myšlenkové mapy
Část díla
- Beethovenova devátá 1993
- Chai-che láma 1993
- Charles Boyer 1993
- Dědeček 1993
- Dědeček v zácviku 1993
Z této povídkové knihy mě nejvíce utkvěla v hlavě povídka o tom jak se na Krétě dělá láska :). Příjemné čtení na cestování tramvají do práce.