Možnost ostrova

"Kontroverzní" francouzský autor nám vlastně vůbec nic kontroverzního neservíruje, jen obdivuhodně arogantní slátaninu o svém uvadajícím libidu, proloženou pseudointelektuálními žvásty. Z textu je přímo bytostně cítit, jak se ve svých masturbačních halucinacích považuje za osamělého rytíře odmítajícího nosit na očích klapky konzumní lži. Hrozně trpí, aby nám, sprostým plebejcům, mohl zvěstovat Pravdu! Jak sám v knize zmiňuje: Obávejte se jeho slov.
Nazvat tuhle politováníhodnou kreaturu romantikem může opravdu jen zhýralý frankofil vytírající si řiť žlutě ochmýřenými housátky. Uznale pohleďte na místní fotografii mistrovu. Jak mocně mu to na ní zapaluje! Hmmm

20.01.2015

Smutný příběh o obhajobě svého místa v upadajícím konzumním světě, o absurdnosti takového života (Daniel 1).
Tak tohle je lidským osudem? (Daniel 25) Neolidé nahradí "nedokonalého" člověka?

Jak píše "Ben Nevis" - autor to vidí moc chmurně - ani já to po čtyřicítce nemíním takhle zabalit :-).

Přesto nelze popřít, že autor popisuje současný svět bohužel až příliš trefně a otázky o naší možná až příliš blízké budoucnosti, které se mi v hlavě při čtení této knihy vyjevují, nevyznívají příliš optimisticky. A nebo je všechno jinak?

(Daniel 25): "Zbavili jsme se neúplného paradigmatu formy, proto můžeme dojít univerza nekonečných možností. Dostali jsme se za hranici vznikání, vstupujeme do stavu neomezené, nekonečné stáze."

(Taky Daniel 25): "Pak se dostavily i slzy, jejich slaný dotek mi připadal hodné zvláštní. Nato se objevilo slunce a s ním hmyz; pomalu jsem začínal chápat, jaký byl lidský život."

(A taky Daniel 25): "Vědomí naprostého determinismu nás bezpochyby nejvýrazněji odlišovalo od našich lidských předků. Stejně jako oni jsme byli jen inteligentními stroji; ale na rozdíl od nich jsme si toho, že jsme jenom stroje, byli vědomi."

(A Daniel 25 naposledy :-): "Tak tohle tedy lidé nazývali mořem: oceňovali jeho schopnost konejšit a znali ničivou sílu, jíž oplývalo, i jeho vlastnost pozvolna rozežírat, přivodit pomalý konec. Zapůsobilo na mě velice, najednou se mi nabídly poslední detaily, které mi scházely k pochopení jejich druhu. Najednou jsem porozuměl, jak mohla v mozcích oněch primátů vyklíčit myšlenka na nekonečno; nekonečno dosažitelné drobnými krůčky s původem v rozměru konečném.
Docházelo mi, jak se v Platónově mozku mohlo zrodit první pojetí lásky."

A nakonec jeden citát, který jsem před nedávnem někde četla :-) : " ... máme chytré telefony, chytré hodinky, chytré oblečení, chytrá auta... jen ty lidi jsou čím dál blbější."

12.01.2015

Občas až příliš filozofující...jediné zajímavé pasáže se týkají popisu vnitřního fungování sekty - ty jsou napsány opravdu velmi povedeně.

30.03.2014

Provokace par excellence. Jsem ohromena a doporučuji.

31.01.2014

Vzhledem k tomu, že je román dobře napsaný a čtivý, zasloužil by si vysoké hodnocení, ale po obsahové stránce jsem z něj rozpačitá.
Nevadily mi explicitní sexuální scény, přežila jsem intelektuální ladění plné úvah a vět v cizích jazycích, ale chyběl mi tam děj. Mám ráda příběhy a v Možnosti ostrova se nic moc nestalo.
Hlavní hrdina Daniel mi nesedl. Nemám ráda takové ty ufňukané typy lidí bez koníčků (když nepotřebují pracovat), které by je zaměstnaly. Pro Daniela existuje jediný požitek - sex. Autor líčí, že čím dál tím víc lidí je v dnešní době stejných jako Daniel a staří lidé (rozuměj nad 50) páchají sebevraždy, protože jejich těla nejsou dost atraktivní. Lidé ztrácejí zájem o tradiční hodnoty a chtějí pouze požitky. Trend vyústí ve tvorbu neolidí, kteří paradoxně ztratili touhu po tom, co inspirovalo jejich vývoj.
Zajímavé ovšem je, že sám Daniel v celém svém cynismu touží po tom nejobyčejnějším, čím naoko pohrdá. Chce lásku a když ji nedostane, chová se stejně směšně jako většina odmítnutých milenců.

Pokud autor vidí svět takto chmurně a sám sebe jako chodící penis, je mi ho líto, protože já to po čtyřicítce zabalit nemíním. ;-)

13.11.2012

Rozhodně náročné. Nutí k zamyšlení nad spoustou záležitostí týkajících se lidské společnosti i života jednotlivců. Zároveň ale kupodivu také velmi čtivé.

20.07.2012

Možnost ostrova jsem si přečetla na základě jeho poslední knihy Mapa a území. Nečekala jsem, že mě Houellebecq zaujme, ale stalo se. Jeho provokativní styl psaní, kdy si nebere servítky v podstatě s ničím, se mi líbil. Možná i proto, že jsem se s ním v mnoha věcech shodovala. Možnost ostrova je poněkud více depresivním pohledem na stárnutí a kde se na staří dívá hlavní hrdina (autor) tak, že je stáří konečnou stanicí bez jakékoliv naděje zažít něco nového nebo dokonce pěkného...