Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103742/bmid_mrtva-a-ziva-q9j-103742.jpg
4
1122
1122
Mrtvá a živá série
< 1. díl >
Uchvacující příběh mladé ženy, která se po náhlém a prudkém vzplanutí provdá za známého, bohatého muže. Spolu žijí na zámku Manderley, na jejich vztah však ustavičně padá stín Winterovy první manželky, oslnivé a krásné Rebeky, která zahynula za zvláštních okolností. Děj plný napětí nabývá dramatického spádu. Vítězí láska a dobro, a to je velký dar tototo pozoruhodného okouzlujícího příběhu.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1991 , Vyšehrad , Československý spisovatelOriginální název:
Rebecca, 1938
více info...
Přidat komentář
Teda, vůbec jsem nečekala, že mi tahle kniha dá tak moc zabrat. A přitom vlastně nemohu říct, že bych byla zklamaná, protože ve výsledku vlastně nejsem - naopak hodnotím vcelku vysoko a vůbec nevylučuji, že bych se třeba jednou ke knize vrátila.
Proč mi dala tahle kniha zabrat? Důvod je hlavně v tom, že kniha je psaná dost květnatým, "roztahaným", spletitým jazykem, v dost pomalém tempu, někdo by mohl říct i trochu kostrbatě. A mně trvalo, než jsem si na ten jazyk v této knize zvykla. Občas se mi stalo, že jsem si některé věty musela přečíst nadvakrát, abych je plně pojala, vychutnala si je, porozuměla. Nečetlo se mi to úplně snadno a plynule, hlavně první třetina, kdy jsem se docela zadrhovala ve čtení. Přitom po o obsahové stránce nemohu vlastně říct nic špatného.
Příběh samotný začíná dost pomalu a nenápadně. Zvláště první polovina příběhu by některým čtenářům mohla připadat hodně táhlá a nic moc neříkající. S čím bych i uměla souhlasit, ačkoliv mně samotné to zas nijak zvlášť nevadilo. Záleží na každém. Cca v polovině se pak příběh konečně dává do pohybu a s blížícím se koncem pak získává na čím dál větším spádu. A teda musím říct, že poslední 3-4 věty jsem si musela přečíst opakovaně, abych se ujistila, že jsem pointu správně pochopila. :-D
Zároveň chápu, proč řadě čtenářů tato kniha připomíná Janu Eyrovou od Brontëové. Nechci nijak spoilerovat, ale určitou podobnost jsem tu také našla. Vlastně tahle narážka na Eyrovou byl pro mne popud, proč jsem Mrtvou a živou začala vůbec číst. Janu Eyrovou mám moc ráda, a tak mne zajímalo, v čem si jsou tato díla tak podobná.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Za sebe určitě mohu doporučit, ale počítejte s tím, že s touto knihou možná strávíte víc času. Ale stojí to za to, dle mého.
Kniha sa čítala rýchlo a ľahko. Začiatok bol trocha pomalý ale potom nastúpilo tajomno a gotická dychberúca atmosféra, ktorá čitateľa opantala. Vrelo odporúčam.
Audiokniha
Zpočátku mně vyprávění přišlo hodně pozvolné, rozvleklé..., ale postupně mě příběh vtáhl natolik, že jsem poslouchala každou možnou chvilku. A teď je mi docela líto, že už mám doposlouchané.
Hodně silný psychologický román z pera Daphne du Maurier, kdy "mrtvá ze záhrobí," může určitým způsobem, stále tahat za pomyslné - zlověstné nitky a tím tak naznačovat živým, že doposud "neřekla své poslední slovo..."
Tohle je opravdu dech beroucí čtení, plné intrik a více méně šťastných náhod - okolností..., které dokážou v poslední chvíli zvrátit - odvrátit tragický konec hlavní, živé hrdinky...
Opravdu pěkné čtení. Autorka umí velice pěkné vykreslit atmosféru. Zajímavá je i psychologie postav. A otevřený konec dává velký prostor čtenářově fantazii.
Tohle je určitě spíš román pro ženské publikum, ale jako jinak je to fakt hodně dobrý! :) Daphne píše skvěle, atmosféru umí na jedničku a ještě líp se čte. Takže zase za pět! :)))
(SPOILER)
Konečně se dostávám k psaní komentářů ke knihám, které jsem přečetla loni. Tuhle jsem přečetla v říjnu a zapomněla ji i ohodnotit. Dnes napravuji:
!!! POZOR VELKÉ SPOILERY !!!
Knihu mi ještě před prázdninami půjčila kamarádka, která o ní mluvila jako o jedné ze svých nejoblíbenějších. Zkoušela jsem se do ní začíst v čekárně lékaře, ale neseděl mi úplně archaický jazyk vyprávění a nebyla jsem v tom správném rozpoložení. K přečtení mne nakonec motivovaly mne nakonec dvě věci. Jednak kamarádčin e-mail, z něhož jsem měla výčitky svědomí, a na něj navazující dokument o Hitchcockovi, kde mluvili i o jeho filmové verzi Rebeky. Řekla jsem si: To už není náhoda! Odložila jsem rozečtené věci a znovu se začetla. Nakonec jsem v rámci terapie, kdy jsem měla fakt blbý den, četla a dočetla až k ránu dne následujícího.
Souhlasím se vším, co mi ke knize kamarádka při zapůjčení říkala: paní Danversová byla od začátku fakt odporná postava, z níž mrazilo a která tento dojem jen utvrzovala. Scéna u otevřené okna s mlhou venku byla dost creepy a nechápu, jak se z toho hrdinka jen tak ležérně mohla otřepat. Hlavní hrdinka (zajímavé, že v knize ani jednou nepadne její jméno?) si neustále vytváří nějaké domněnky, na nichž buduje svůj přístup k okolí a z nichž vychází její prožívání. V tomhle ohledu byl naprosto perfektní twist, kdy se jí manžel přizná, že svoji první ženu NIKDY nemiloval a... že ji zabil. Docela by mne zajímalo, jak si s tím na plátně Hitchcock poradil, protože tohle je typický Hitchcockový obrat, kdy čtenáři / divákovi spadne sanice a chvíli se s tím musí vyrovnat. (Oproti tomu hrdinka se s tím vyrovnala velice snadno!) V komentářích na ČSFD jsem se dočetla, že ve filmu se i manžel hlavní hrdinky ukazuje jako manipulativní šmejd a je na divákovi, jak se s tím popasuje, když zjistí, že nic není takové, jakým se to zdálo být.
Konec, kdy Manderley hoří, mi přišel nedotažený. S ohledem na to, jak moc to místo Maxim miloval (a to natolik, že se kvůli němu nedokázal osvobodit od manipulativní psychopatické mrchy), jsem čekala větší zásah na solar a nezacelitelné trauma. Celkově to ale bylo velice dobře psané, pěkná práce s jazykem, obraty, vykreslení atmosféry naprosto mrazivé. Chápu, proč tuhle autorku tolik lidí miluje a jiní autoři se na ni odkazují.
Skvěle napsané. Nejdříve je to love story, pak psycho thriller a nakonec pěkná detektivka. Výborná oddechovka s brilantním navozováním nálad a popisem atmosfér. Krásně se to čte. Skvělý pohled na věci a události z pozice hlavní hrdinky. Líbí se mi, že o konci se dá debatovat, neb je to za mne polootevřené a polouzavřené a je zde prostor pro fantazii. Film na Netflixu jsem nedokoukal, neb zde zase kniha předčí film o řád a nedá se to vůbec srovnávat.
Jejda na tuhle knížku niiikdy nezapomenu.Poprvé jsem ji četla před dávnou dobou kdy jsme bydleli u tchána a nedalo se číst večer,takže jsem se usídlila na botniku v předsíni kde byla zima a malé světlo a já četla do rána.Brzo ráno vstavat k dítěti a cely den se tak,tak motat ,ale stalo to za tu probdelou noc.Později jsem ji četla ještě několikrát a líbilo se vždy jen ten prvotní zážitek se už nikdy neopakoval .Hospoda Jamajka byla taky dobra.
Hlavní hrdinka, jejíž jméno zůstává utajeno, pracuje jako společnice bohaté Američanky. Během pobytu v lázních se seznámí s charismatickým Maxem De Winterem, kterého nenápadná, praktická, ale inteligentní dívka uchvátí natolik, že ji po krátké době požádá o ruku. Společně začínají žít na Maxove panství Manderley. Mladá žena je se svým manželem šťastná, ale stále častěji cítí, že ji začíná zastinovat výrazná osobnost manželovy zesnulé první ženy Rebeky, krásné a spolecensky obratné damy.......
"Kdybyste se potkaly vy dvě, vzala by te pod paží, zavolala na Jaspera a konverzovala by o kvetinach, umění, zkrátka o všem, co máš ráda. A ty by ses zachovala jako ostatní. Vrhla by ses ji k nohám a zboznovala bys ji. "
Jaké je tajemství života a smrti Rebeky De Winterove? Ustojí jejich manželství zkoušku, které je tak záhy vystaveno?
Velmi zajímavá kniha. Začátek se trochu vlekl, ale s přibývajícími stranami příběh nabíral na intenzitě. Moc se mi líbí psychologie hlavních postav, ale i vylíčení anglického prostředí a rozporuplných emocí. Styl psaní mě taky nadchl, kniha nepůsobí, že by byla napsaná ve třicátých letech. Konec pro mě příliš překvapivý nebyl (komentáře na Databázi prozrazují bohužel až moc), ale i tak jsem si ho moc užil.
Knihu jsem četla už před mnoha lety, tím pádem jsem věděla, jak vše dopadne. Ale jinak jsem si čtení užila opět jako před lety.
Příběh se vyvíjí pozvolna. Hlavní bezejmenná hrdinka přijíždí po svatbě do manželova sídla Manderley, kde se jí dostane chladného přijetí. Cítí se jako slon v porcelánu, má pocit, že první manželce Rebecce nesahá ani po kotníky. Sídlo Manderley je nádherné, okolí rovněž, hlavně divoké mořské pobřeží. Popis přírody mně vůbec nevadí, myslím, že to umí podat spisovatelka tak, že si to dovedu moc dobře představit. Spíš mne irituje naivita hlavní hrdinky. Ta je v ostrém kontrastu s ostatními ženskými postavami, ať už je to pomstychtivá paní Danversová, užvaněná paní Van Hopperová a hlavně manipulátorka Rebecca, první žena jejího manžela.
Pak události dostanou spád, dalo by se říct až do šťastného konce. Jenže i ten šťastný konec má spoustu vad na kráse...
Mrtvá a živá je skvělým gotickým příběhem, který je jasným příkladem toho, že před duchy neutečete. A těmi duchy nemám na mysli přízraky vznášející se v prostoru, ale odkaz těch, co tady s námi již nejsou.
Většina z vás určitě děj zná. Vdovec si najde novou ženu, se kterou se později vrací na jeho rodinné sídlo Manderley, kde ovšem stále přežívá odkaz jeho mrtvé ženy.
Nejvíce se mi na této knize líbí to, jak prozkoumává motiv žárlivosti. Ten totiž v počinu hraje velkou roli a pohlížíme na něj z několika úhlů pohledu. Styl vyprávění Daphne du Maurier je velmi specifický a musím říct, že jsem si tentokrát více všímala toho, jak dokonale zachycuje onu dobu a společnost.
Přestože tento titul vyšel před řadou desítek let, stále je svým způsobem aktuální. Uznávám, že se mi napodruhé líbil snad ještě víc, neboť jsem se mohla více zaměřit na jednotlivá témata a bezejmennou hlavní hrdinku, které jsem tehdy tolik pozornosti nevěnovala. Rozhodně mě tento čtenářský zážitek navnadil na další autorčiny knihy.
Další kniha, které jsem četla v rámci skupiny #klasikomilove . O ději velmi stručně - mladičká a naivní Joan se zamiluje do staršího muže Maxima de Wintera. Vezmou se a odjedou na jeho panství, kde dříve žil se svou předchozí manželkou Rebeccou. Ta ale za záhadných okolností zemřela při ztroskotání lodi. Joan si na nový život jen těžko zvyká, a to především proto, že ji všichni srovnávají s bývalou paní domu, jejíž smrt možná nebyla tak, jak se vypráví.
Musím říct, že mi chvilku trvalo se začíst. Nějak jsem si nemohla zvyknout na hlavní hrdinku, která mě štvala od samého začátku. Její neskutečná imaginace nejrůznějších scénářů mě místy až rozčilovala. Ale autorce jsem to odpustila. Protože ostatní postavy mi přišly skvělý. Některé zábavné, některé děsivé. Zvláště z paní Danversové mi běhal mráz po zádech. A jestli je něco, co chci vyzdvihnout úplně nejvíc, tak je to hra s jazykem. A to jak autorčina, tak překladatelova. @knihodura
Za mě byla kniha nezáživná a hlavně začátek se strašně vlekl. Nedokázala jsem se úplně začíst. Kniha mi byla doporučena, ale... Možná se do ní někdy později zkusím pustit znovu, abych dala příběhu ještě šanci, když je tak dobře hodnocená.
Pro Rebeccu jsem se rozhodla zejména proto, že jsem 3x viděla na naší skvělé ostravské muzikálové scéně její zpracování a byla jsem absolutně nadšená. A tak jsem si říkala, že je potřeba si to i přečíst. Muzikál knihu kopíruje poměrně přesně, až na některé drobné rozdíly, takže jsem od začátku věděla, jak to celé bude a jak to celé skončí, ale nevadí. Četlo se to výborně, mělo to spád, nenudila jsem se ani na chvíli, a kdybych neviděla muzikál, tak by mě fest zajímalo, jak to vlastně celé s Rebeccou bylo. Za mě teda ale jednoznačně nejlepší postava celého příběhu je paní Danversová, v muzikálu je naprosto strhující, a i když je v knize jakoby v pozadí a nijak nevyčnívá, za mě je její charakter absolutně fascinující a originálně vytvořený.
A čemu naprosto nerozumím, je teda český překlad názvu. V originále je to Rebecca, ve slovenštině je to Rebecca, muzikál je Rebecca a v češtine je to Mrtvá a živá - nechápu :-D
Knihou jsem byl doslova nadšený a mrzí mě,že jsem si k ní našel cestu až teď,na prahu padesátky. Pravda,nejsem bůhvíjaký čtenář,ale kdybych věděl,jaké pocity ve mě zanechá,neváhal bych a pustil se do ní dřív. Musím podotknout,že se mi-stejně jako v Hospodě Jamajka a Ptácích-moc líbí styl psaní Daphne du Maurier,která má (měla) obrovský dar. Dokonale dokázala vyjádřit pocity a fobie hlavních hrdinů,zde mladé paní de Winter,a stejně tak skvěle popsala místo,kde se příběh odehrává,takže jsem měl takový ten vtíravý pocit,že jsem přímo na místě a vím,jak to tam vypadá. Nemíním popisovat dej příběhu,ten je známý už z přebalu knihy a mnohé naznačili i ostatní čtenáři....takže jen krátce-kniha stojí za přečtení,neboť se vám dostane akurátní porce tajemného anglického venkova první poloviny 20 století s naivní,přesto ale sympatickou vypravěčkou...no a konec.....ten jsem tedy nečekal (neviděl jsem ani neméně slavný film). Za mě určitě 5*
Tento príbeh mi hlavná hrdinka rozpráva s odstupom hneď niekoľkých rokov. K udalostiam zo svojej mladosti sa vracia po tom, čo sa jej v noci opäť snívalo o bývalom domove. Do svojho rozprávania ma vtiahla pomerne rýchlo, no nikdy mi neprezradila svoje meno a nedovolila to ani tým, o ktorých rozprávala. Čiže som ju mohla spoznať len ako tú druhú pani de Winterovú. Čo je vlastne asi najdôležitejšia charakteristika tejto ženy – že od samého začiatku nemala vlastnú identitu, lebo bola definovaná ostatnými.
Čiastočne to bolo vplyvom veku, nakoľko mladučká nová pani de Winterová pripomína sotva odrastené dievča, ktoré zahanbí aj predstava bozku, pričom jej prirodzenú nesmelosť ešte umocňuje fakt, že svoj život vo veľkej miere prežíva vo vlastnej hlave. Tam si predstavuje rôzne situácie, ktoré sa nikdy nestali a pravdepodobne ani nestanú, no napriek tomu nesmierne poháňali jej paranoju a celkovú neistotu.
Takéto mladučké dievčatko je teda predovšetkým ovládané ostatnými až do takej miery, že sa napríklad obáva protirečiť napríklad aj služobníctvu, aby ich tým nejako neurazila. Istotu v živote jej rozhodne nepridali ani ďalšie dve kľúčové osoby – jej manžel Maxim de Winter a gazdiná pani Danversová, pri ktorých sa nová pani de Winterová cíti ako votrelec. Nutné dodať, že väčšinou aj právom, pričom je to práve pani Danversová, ktorá robí všetko možné aj nemožné, aby udržala pri živote ducha svojej predchádzajúcej panej.
Celkovo pochmúrnu atmosféru teda ešte podčiarkuje pocit opustenosti hlavnej hrdinky, jej nesmelosť a hlavne fakt, že v novom domove si nevie nájsť svoje miesto, hoci si dom veľmi obľúbila. Dej je tak veľmi pomalý a má charakter skôr rozvláčneho rozprávania, do ktorého sa často pletú opisy pocitov, vnemov a niekedy aj vôní, čo navodzuje opar akejsi clivosti. No a potom sa, úplne nečakane, charakter knihy zmení a zrazu dej vyberie zákrutu, ktorú som absolútne nepredvídala.
Rozprávanie je svižnejšie, napínavejšie a nútilo ma premýšľať, čo sa deje a hlavne, čo je pravda a čo už... nie tak úplne. Prekvapilo ma hlavne, že v niektorých momentoch kniha dokonca pôsobila až detektívne a vďaka tomu som si čítanie o to viac užila. Očarená napokon asi úplne všetkým od postáv, cez vytvorenie atmosféry, až po napínavý koniec, som neúnavne otáčala stránky a hovorila si, že táto kniha je rozhodne právom považovaná za klasiku.
Rebeka je kniha, ktorá ma dokázala v mnohom prekvapiť. V prvom rade to bola hlavná hrdinka a vývoj jej osobnosti, ktorý som mohla sledovať. Potom je to nezabudnuteľná pochmúrna atmosféra podporená niekoľkými podivnými udalosťami. Ďalej to boli aj krásne myšlienky a celkovo lyrický jazyk tejto knihy. V neposednom rade to bol aj prekvapivý obrat v záverečnej tretine a premena knihy z roviny gotického románu až na čistokrvný triler. Vo výsledku je to však kniha, ktorá má čo ponúknuť čitateľovi aj viac ako osemdesiat rokov po prvom vydaní. Možno aj preto, že mi svojou krásou pripomenula, prečo tak rada čítam.
Štítky knihy
zfilmováno tajemství psychologické romány gotické romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Poslouchala jsem jako audioknihu.
Příběh vyprávěný z pohledu mladičké novomanželky, kterou si muž přiveze domů na své sídlo, pouhých deset měsíců po smrti jeho bývalé ženy. Nová žena bojuje s "duchem" té původní. Všude v domě je znát její ruka, zavedená pravidla, služebnictvo a široké okolí původní paní de Winterovou milovali pro její živost, zábavnost.., s tím vším se musí ta nová (dle jejího úsudku) méně zajímavá žena, vyrovnat. Postupně se v příběhu ukazují další překvapující informace...
Ze začátku jsem měla problém, kniha mi přišla příliš rozvleklá, ale postupně jsem si na to pomalé tempo a určitou rozvleklost zvykla. Mladičká paní de Winterová mi dost lezla na nervy, a připadalo mi, že si svým nesebevědomým jednáním ty problémy vysloveně vytváří. Ale později mi došlo jsem jí přišla na chuť. Druhá polovina kniha má taky větší spád. Víc se tam děje a je opravdu napínavá.
Nakonec se mi moc líbila, škoda, že už jsem na konci...