Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103742/bmid_mrtva-a-ziva-q9j-103742.jpg
4
1122
1122
Mrtvá a živá série
< 1. díl >
Uchvacující příběh mladé ženy, která se po náhlém a prudkém vzplanutí provdá za známého, bohatého muže. Spolu žijí na zámku Manderley, na jejich vztah však ustavičně padá stín Winterovy první manželky, oslnivé a krásné Rebeky, která zahynula za zvláštních okolností. Děj plný napětí nabývá dramatického spádu. Vítězí láska a dobro, a to je velký dar tototo pozoruhodného okouzlujícího příběhu.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1991 , Vyšehrad , Československý spisovatelOriginální název:
Rebecca, 1938
více info...
Přidat komentář
Pěkná knížka, i když jsem měla trošku problém děj časově zařadit, styl mi připomínal Austenovou, ale asi z 30.let 20. stol. Autorka perfektně vykreslila nejistotu a vnitřní myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Překvapil mě závěr...
Mrtvá a živá mi v mnohém připomíná knihu Pokání. Jako celek velmi dobré, ale kniha je značně nevyvážená. Nejprve nás paní Maurierová téměř unudí k smrti popisováním každého rozkvetlého kvítku, případně debatou aristokratické smetánky o tom, jak nikdo nic nebude dělat, ale jak se na to těší. Do toho sledujeme mladou paní Winterovou, která se chová strašně naivně a nedokáže si všimnout ani těch nejzřetelnějších atributů, které nám autorka předkládá a které svítí jako semafor na křižovatce. Když už jsem byla z knihy dost rozčarovaná, tak přijde zlom. Doslova facka, něco co jsem v žádném případě neočekávala a co celkově změnilo můj pohled na tento román. Je to velice dobře vymyšlený příběh, který je neotřelý. Ale není moc dobře napsaný. Audiokniha snese jenom ta nejpřísnější měřítka, je velice vydařená a všem jí vřele doporučuji. Načetla jí paní Lucie Pernetová.
(SPOILER)
Ackoliv je kniha skvela a ctiva, tak me vlastne zklamala. Motivy jsou pro mne totiz tak pritazlive, ze jsem ocekavala nejlepsi roman roku. No, a ono mi to slo nakonec jeste na nervy a navic je tezke si predstavit jeste depresivnejsi zaver. Rikam si, kdyby to byla poradna ducharina s mrtvou Rebekou, poradny thriller anebo aspon poradna romantika, tak by me to smetlo. Ovsem strasidelne ci desive to neni ani trosku a romantika je tu hodne slaby odvar.
Je tezke si predstavit jeste neschopnejsi hlavni hrdinku. Ta se bala opravdu vlastniho stinu a bylo utrpeni ji sledovat schoulenou v kresle s rukama v kline. Nema temer zadnou identitu - zadne konicky (ani tomu kresleni se nevenuje), zadne preference, zadny vkus, zadny pokus cokoli prizpusobit po svem prijezdu do Manderley. Existuje pouze jako stin sveho muze a take proto ji rikame pouze pani de Winter, krestni jmeno nema. Samozrejme tak vznika jeste vetsi kontrast k Rebece, ale je to otrava cist. Mnohem vice by me bavilo, kdyby tam vznikal nejaky konflikt s Rebecinym byvalym vedenim domacnosti.
Neschopnost komunikovat aneb "manyry jsou dulezitejsi nez uprimnost" je sice velice britsky jev, ale take me malo co tak jde na nervy. Ono by stacilo byt k sobe uprimny nebo alespon uprimne odpovedet na uz tak velice vzacne Maximovy dotazy jako "Jsi tu stastna" ci "Co tim myslis" a predeslo by se neskonalemu utrpeni.
Je tu skvele zachycena doba (britsky realismus), ale paneboze jestli budu muset cist jeste jeden dalsi dialog o pocasi, zatimco jsou hlavni pointou temata jako vrazda nebo selhani manzelstvi, tak se picnu.
Na polibek se ceka 300 stran, coz pro mne dela celou tu zalezitost se svatbou a manzelstvim takovou divnou a sterilni. Jeste horsi je prave uz ten zmineny zaver, dle ktereho hned na zacatku vime, ze hlavni hrdinka ac mlada je bezdetna, bez vlastni domacnosti a v podstate zase dela spolecnici, tj. mela nulovy vyvoj od sve puvodni profese. Co se Maxima tyka, taky se nezda, ze by si uzival zivota. Vlastne jediny, kdo v knize zil, byla ta mrtva Rebeka.
A tak mam z knihy horkosladke pocity. Du Maurierova proste umi psat a knihu jsem precetla rychle, ale zaroven me hodne iritovalo a ten zaver je proste deprimujici.
Mimochodem byl velmi odvazny pocin, ze autorka nam ctenarum podsunuje vraha jako kladnou postavu. To zvladla velice mistrne, ponevadz jim neopovrhujeme, ale jeste za nej horujeme a doufame, ze unikne spravedlnosti. V te dobe naprosto nevidany kousek.
Občas mě překvapí, jak skvělá je kniha, která je jako "klasika" skoro určená do čítanek (kdyby někdo přesvědčil učitele, aby dali méně prostoru Jiráskovi).
Krása!!! Romantika, dobrodružství, tajemno, napětí. Tento příběh ani po létech nic neztratil ze svého kouzla a stále stojí za přečtení.
Klasika z pera du Maurierové, asi její nejznámější kniha, stará pomalu sto let, a i přesto dnes velice dobře čitelná. Nedávno jsem přečetl něco málo z její povídkové tvorby, kdy jsem se s ní setkal poprvé, a byl jsem naprosto nadšen z formy jakou dokáže autorka psát a budovat napětí, že jsem měl hned chuť přečíst si nějaký její román. Souhlasím, že prvnich cca 200 stran je pomalejších a trochu se vlečou, co se týče nějakého posunu v ději, ale mají v knize své opodstatnění pro budoucí gradaci zápletky. Po určité události na moři, začne děj ubíhat ve vysokém tempu až do úplného konce a mi můžeme děkovat za předchozí seznamování s postavami a prostředím, s nimiž jsme se sžili. Možná jedinou chybičku spatřuji na tomto díle v tom, že autorka se úplně vyhnula jakémukoliv popisu sexu mezi ústřední dvojicí, což by jistě přidalo na uvěřitelnosti postav a jejich romantickému vztahu, ale to je asi poplatné době vzniku knihy.
Knihu určitě doporučuji víc než filmy. Zase jednou kniha, která naplnila opět mé knihomolské srdce na 110 procent a to z následujících důvodů:
S hlavní hrdinkou se docela ztotožnuju - neříkám, že ve všem....ale byla mi hodně sympatická a chápala jsem jí
Protipolem hlavní bezejmenné hrdinky je charismatický, tajemný muž - tak a máme tu romantickou linku - plus romantická linka v kombinaci s detektivní dramatickou zápletkou - TO JE PROSTĚ KOMBINACE SNŮ - nebo aspon těch mých
Popisy v knize jsou tak živé, že si připadáte jako kdyby jste byli na Menderley a procházeli jste se po lesích, loukách nebo po temných uličkách. Skoro až cítíte vůni bohatých hodů co si dopřávají postavy, nebo květin.....slyšíte zvuk tříštících se vln a cítíte takový zvláštní tlak chcete li předtuchu - za postavy. Zkrátka si připadáte, že jste tam s postavami...a dostanete se tím do jiného světa.
Takže určitě doporučuji - hlavně těm co mají rádi takové pomalejší, plíživější čtení s mnoha detaily ....
příběh Maxima a "Já" je můj nejoblíbenější! k tomuto příběhu jsem se dostaka díky mé nejoblíbenější herčce, která hraje v muzikálu a byla jsem opravdu velice nadšená. když se ke mě kniha dostala ze začátku mi vadilo delší popisování okolního prostředí, což ale chápu jelikož bylo první vydání zveřejněno roku 1938 a do dnes nechali toto kouzlo v knize. najdete v ní jak romantiku tak i děsivé scénky, kdy máte na těle husinu.
-pokud se vám naskytne možnost jít na muzikál do Ostravy tak neváhejte a jděte, opravdu to za to stojí a když vychytáte správné obsazení budete polapení tímto božským dílem!
Retrospektivní vyprávění tak pěkně vyspoileruje hned na začátku závěr, že člověk si pak může knihu vychutnat bez zbytečných obav, zda to neskončí až příliš špatně.
Kniha je to silná, zasněná, pošmourná, psychologická i romantická. Zkrátka anglický venkov dřívějších časů, spolu s konvencemi a strojeností jeho obyvatel. Dokonale předložená atmosféra, místy mi připomínala Janu Eyrovou, místy jakousi převrácenou Viu Malu.
Jenže hlavní hrdinka (ta živá) mi byla nesympatická, přestože v průběhu děje "vyrostla". Kdo měl ty její výlevy porád číst? A týpek mi zůstal záhadou, moc se toho o jeho nitru nedozvíme, a nepřesvědčil mě ani ten jeho monolog. Proměně postav jsem moc neuvěřila. Samotný závěr pak příliš rychlý. Přes zmiňované výhrady jsem si to atmosférou ale opravdu užila.
Niektori sa stazuju, ze kniha bola prvu polovicu nudna a az potom sa rozbehol dej. Je pravda, ze v uvode bolo vela opisov (a tie ma vacsinou nudia), ale v tomto romane mali zmysel - skvelo vykreslena atmosfera a prostredie su to, co robia tento roman takym vynimocnym. Pre mna bol Manderley dalsou hlavnou postavou a bola som nim unesena. Samozrejme, koniec som precitala jednym dychom.
Pro mě jedna z knih co by si člověk zabalil na pustý ostrov.Na začátku se mladá dáma s nepříliš šťastným osudem seznámí s přitažlivým anglickým gentlemanem,vdovcem,vezmou se a odjedou na jeho sídlo.Tam kde Jane Austenová končí to Daphne teprve rozjíždí a pomalu a trpělivě buduje atmosféru tajemství,nebezpečí a kdesi pod povrchem ukryté hrůzy která mladou dámu skoro zadusí než začne bojovat a nakonec pro oba vydupe nový začátek.Žádná laciná romantika ale román s plnokrevnými postavami a tajemným ale uvěřitelným pozadím.
Krásná kniha, přiznávám, že ze začátku jsem vůči ní byla skeptická, ale opravdu mile překvapila.
Za mě výborné. Skvěle propracované, napínavé, čtivé. Od první do poslední stránky nabité tajemnem, mrazivou atmosférou, nečekanými zvraty a stejně tak nečekanými odhaleními. Četlo se to skvěle. Nemáte kdy se nudit, nemáte kdy pochybovat. Ale stejně to děláte - pochybujete. O sobě, o něm, o tom, co bylo, o tom, co je. O pravdě, o lžích. Naprosto úžasně vystavěný román, kdy nelze nic předpokládat, protože skutečnost je všelijaká, jen ne předvídatelná...
Asi jediná kniha, kde hlavní ženská postava nemá jméno :)
Tahle kniha patří k těm, na které nezapomenu. A ke kterým se, snad, někdy vrátím...
"Vedela by som bojovať so živou ženou, ale nevedela som bojovať proti mŕtvej."
Jedným slovom - VÝBORNÁ.
Moje prvni kniha od teto autorky a urcite ne posledni Zacatek je ponekud zdlouhavy, pomerne tahle popisy prirody a fantazie hlavni hrdinky, ale je to tak nejak nenasilne, ze mi to ani nevadilo a dokazala jsem si zive predstavit, ze vse prozivam s ni Dej se rozjede v posledni tretine knihy, a to jsem stranky hltala a nechtela odlozit dokud nedoctu Trosku me mrzi, ze se nedozvite jak to s nekterymi postavami dopadne, ale i tak je celkovy dojem uspokojivy, knizka me bavila a doporucila bych ji
Knihy této autorky se skvěle čtou i v dnešní době. Mrtvá a živá - skvělý thriller s nádechem romantiky.
Do du Maurier jsem se zamilovala! Umí nádherně psát; popisovat jak věci kolem nás („Kvetoucí narcisy pohupují ve večerní bríze zlatými korunkami, posazenými jako pohárky na tenkých stoncích, a je jich tolik, že se ta armáda kytek, stojících bok po boku, neztenčí trhej jak trhej.“), tak proniknout do nejskrytějších myšlenek („Kdyby tak někdo vynašel způsob“, podřekla jsem se impulsívně, „jak uchovat vzpomínky pod zátkou jako parfém, aby nikdy nevyvětraly, nikdy nevybledly! Kdykoli by se pak člověku zamanulo, odzátkoval by lahvičku a prožil znovu kteroukoli chvíli svého života.“). Vše je neskutečně živé, doslova hmatatelné.
Už od první kapitoly jsem věděla, že to bude příběh, jaký si oblíbím. Přichází vidina dávno zapomenutého sídla, kterým hrdinka prochází a vzpomíná, jak to tehdy začalo. Už tohle bylo sousto, které jsem tušila, že bude každým dalším polknutím, lepší a lepší.
Nemám naprosto co vytknout. Každá postava a zápletka byla opodstatnělá a v příběhu se dokonale vyjímala. Zbožňuju tu tajemnou atmosféru jakou dokáže vytvořit! A právě tím, že hlavní hrdince-vypravěčce, nepřiřadila žádné jméno, perfektně podtrhla kouzlo mystična.
Ke konci vše graduje, přibývá svízelných situací a stránky doslova letí před očima.
Daphne du Maurier má můj obdiv!
„Říká se tuším, že člověk vychází z prožitého utrpení zjemnělý a posílený, a že chceme-li v tomto nebo jiném světě něco dokázat, musíme projít zkouškou ohněm.“
„Štěstí není na prodej, štěstí je statek abstraktní, duševní stav.“
***
Jediné co nechápu je, proč mají čeští překladatelé tendenci tvořit si vlastní názvy. A že název „Mrtvá a živá“ se povedl, raději bych zůstala u „Rebeky.“
Mrtvá a živá v jednom stavení. To nebude bezpečné, ani dělat dobrotu. Vrací dech duchu první paní domu. Žahavá metrnice s ohnivou loučí. Její věčně oddaná, co plamenně se loučí. Také však nenaleť náletu zazobaných pánů, pavích ptáčků, kteří ráčí štěbetat, škubat pírka, upíjet z fontány hrdliček.
Štítky knihy
zfilmováno tajemství psychologické romány gotické romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Tahle kniha by se dala zařadit do více kategorií.V dobĕ prvního vydání v roce 1938 byla zařazena do kategorie červená knihovna,pozdĕji psychologický román,také by mohla být řazena i mezi detektivky kde vrah unikne spravedlnosti.