Mrtví neznají klid
kolektiv autorů
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215097/mid_mrtvi-neznaji-klid-215097.jpg
4
68
68
Před deseti roky byla popravena vražedkyně. Rosemary Thomasová brutálně zavraždila svého manžela Christophera, jeho těla nacpala do "železné panny" a tu odeslala do Muzea německých dějin v Berlíně. V případu byla jedinou podezřelou, nicméně pochybnosti o její vině zůstaly…
Přidat komentář
Překvapivě slušné. Proč překvapivě? Protože po zkušenostech s thrillerem Chopinův rukopis pociťuji ke kolektivním románům despekt. Ostatně i Mrtví neznají klid mají svoje mouchy, ale je znát, že se editoři Andrew F. Gulli a Lamia J. Gulli alespoň snažili držet nějaké představy, kam zápletka vyústí a co se tak přibližně má stát mezi úvodem a závěrem. Pravdou ovšem je, že skutečně podstatný zvrat přijde až s Jeffery Deaverem někde na straně dvě stě třicet a to není právě brzy. Samotné finále pak bylo pro mě trochu zklamáním, za což nepřímo může David Baldacci, který v předmluvě vyhrožoval nečekaným koncem. Takže jsem paranoidně konspiroval, pročež se ukázalo, že moje fantazie byla tvárnější, než ta amerických spisovatelů. Navíc nemůžu říct, že by mě kterýkoliv ze zúčastněných autorů nějak překvapil, a to včetně Jeffa Lindsaye, od kterého jsem čekal prakticky nejvíc. Přes všechny výhrady jsou ale kapitoly pospojované natolik úhledně, že by jeden nepoznal, kolik lidí se na tom podílelo.
Velmi zajímavá kniha, strašně dobře se to četlo, a člověk opravdu až do konce nevěděl co se bude dít. Většina těch autorů co to psalo mi nesedí, ale tato kniha se mi moc líbila.
Prostředí muzea a umění mě dost nudilo. Část knihy, kde je popsána minulost mě taky nudila. Kniha se podle mého rozjela až ke konci, kdy všechno začalo vyplouvat na povrch.
Dle mého názoru nadprůměrná detektivka. Změny autorů se daly těžko postřehnout, zvláště pro obyčejného čtenáře, který sleduje děj a čtení si užívá, místo aby se v tom nimral. Snad jen ta honička v autech, jak je napsáno v jiném komentáři, byla asi zbytečně dlouhá a přehnaná. Jako by už autoři připravovali návod či scénář pro akční detektivní film. Kdo ví? Asi by také nemusel být špatný. Zápletkou mi pak kniha trochu připomíná asi jeden z neslavnějších a nejlepších románů A. Christie. Ale to bych už moc prozrazoval děj. Kdo chce vědět více, ať si knihu přečte, určitě stojí za to. Já dávám plný počet hvězdiček, i když asi tak 1/3 třetinu hvězdičky bych ubral za výše uvedenou honičku a jiné velmi drobné připomínky.
Knihu jsem si vypůjčila čistě ze zvědavosti - 26 lidí napsalo jeden příběh? To může být buď hodně dobré, nebo hodně špatné... Po přečtení předmluvy moje zvědavost ještě zesílila - že jako nemám nejmenší šanci odhalit vraha? Taková prohlášení v předmluvách bývají většinou silně nadsazená.
Pokud jde o detektivky jako takové, mám je ráda. Nijak je neodsuzuji, chápu je jako svébytný literární žánr. Čtou se rychle a snadno, vynikající oddechovka. A někdy jsou i výborně napsané. Najít takovou, u které by nebylo od půlky zřejmé, kam děj směřuje, je náročný úkol. I proto jsem velmi ráda, že jsem podlehla své zvědavosti a pustila se do tohoto literárního pokusu.
Děj se před čtenářem odvíjí skoro jako epizoda z lepší kriminálky. Jenže tohle je lepší než sledovat seriál. A protože si vše představujete a zpracováváte sami a nemáte před sebou pouhou interpretaci a představy někoho jiného (kdo už zná konec a celé vám to může zkazit tím, že na viníka začne ukazovat prstem předčasně), můžete jenom tipovat a hádat. Snažit se tomu přijít na kloub. Ale stejně vás odhalení na závěr překvapí. Přestože indicie tam celou dobu byly... Jenom ta přehnaně akční honička v autech mi tam přišla trošku navíc, ale jinak jsem byla velmi, velmi spokojená.
Tuto knihu jsem si se zájmem půjčila od kamarádky, ale stěží jsem dočetla, pár kapitol převyšuje ostatní, jistě je těžké dát dohromady tímto způsobem detektivní příběh. Postavy mi byly všechny nesympatické. Ale to je věc názoru.
Velmi zajímavý nápad, aby 26 autorů psalo jednu knihu. Sice mi trochu vadilo, že většina postav mluvila v 1. osobě, ale kniha se mi i tak moc líbila. Na konci v protokolech od Kathy Reichsové mě moc pobavila informace, že mrtvý měl v dutíně ústní nejméně 32 zubů :-)
Kniha si zaslouží dvojnásobnou nálož hvězdiček. Jednou za zajímavý a napínavý příběh. A podruhé za nápad, za společné autorství 26 spisovatelů. Čekala jsem jakousi slepeninu, ale nestalo se tak. Dílo má skvělou stavbu, je neotřelé a působí celistvě. Teprve při druhém čtení se zaměřím na hledání slabších článků , slabších autorů. Ale možná nic nenajdu.
V předmluvě autor píše,že nikdo neuhodne pointu.Pokud máte něco načteno,odhalíte v knize jak se to celé událo.Kniha není špatná,ale už jsem četla i mnohem lepší.
Tento způsob tvorby zdá se mi poněkud riskantní. Dokážu si ho lehce představit třeba u patchworku, ale u slovesného umění, kde se má dojít k určitému konci, jenž má notabene logicky vyplynout, je to téměř hazard. Takže oceňuji odvahu i to, že se ten literární patchwork po prvním použití nepáře. Moc by mě ale zajímalo, jaké zadání jednotliví autoři dostali. Řekli např. J. A. Janceové: u tebe se nesmí stát fakt nic, ani ťuk, a poraď si s tím, jinak tě vyhodíme? Nebo J. Deaverovi: už by se mělo něco dít, koukej to rozjet? Bylo přitažlivé sledovat tohle střídání tempa (čert ví, nakolik to bylo záměrné) a nakonec i samotný případ mě celkem zaujal. A spadl mi hřebínek coby "znalkyni" detektivek :-), protože naprostou většinu jmen jsem slyšela poprvé v životě. Ale zatímco u povídkových antologií se mi už stalo, že jsem si některého z autorů vyhledala a přečetla si od něj něco dalšího, tady ne. I tak, úplně špatné to nebylo.