Můj devátý dotek
Mirka Šimková
Autentický, ryzí deník plný obrovského množství emocí. Diny, matka čtyř dětí, ztrácí svoji druhou polovičku, svého manžela, přítele, své druhé já. V jedinou chvíli, v jediný okamžik osud zasáhl a při nezaviněné autonehodě jí sebral muže. Na bedrech jí nechal velký dům se zahradou, zvířaty a kopu starostí. Deník Mirky Šimkové nám popisuje období dvou let probíhajících poté. Den po dni nám přibližuje události, myšlenky a pocity ženy, která i přes nepřízeň osudu jde za svou touhou žít dál a milovat, odráží se ze samého dna emocionální prázdnoty a nachází v sobě sílu věřit v život sám. Kniha, která Vás změní. Naleznete ve svém nitru to, co nám lidem dává opravdový pocit štěstí a jistoty. A lidem, které máte ve svém srdci, budete častěji říkat: MÁM TĚ RÁD. Ten, kdo nečetl, úplně nepochopí.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha je doporucenim pro dalsi, kteri prozivaji osobni ztratu. A budme na sebe hodni.
Autentický příběh psaný formou deníku. Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem. Děj je napínavý, čtivý a dojemný. Tento příběh ve vás něco zanechá, několikrát jsem měla na mále a rozbrečela jsem se.
Nádherná kniha o tom že život se s nikým nemazlí. Obdivuju ženu, která překonala takovou ztrátu, někoho ztratit neznamená jen si připustit že už tady není, ale hlavně naučit se s tím žít. Soucítím se všemi, ktěří někoho ztratili.Lenka
Tak právě jsem začala číst tuto knihu... už po přečtení prvních pár stránek jsem neviděla na písmenka, jak to bylo smutné. Je to přece jen příběh ze života a každý kdo něco takového zažije hned si vzpomene na svou bolest, ale je fajn že v tom nejsme sami.
Poměrně těžké hodnotit, když jsem životní příběh autorky četla průběžně na jejím blogu a prožívala tak její Osudy v aktuálních časech. Z knížky už pak na mě dýchají spíše jen vzpomínky na dobu, kdy jsem stejné myšlenky už četla. Každopádně ale nesporně zajímavé a emotivní čtení.
Uspávající knížka, která mi prakticky nic nedala. Nemám rád tyhle osobní zpovědi. Koho zajímají?
Dobře napsán životní příběh. Ke čtení je to příběh náročný hlavně emočně, citově, duševně. Kniha se nedá číst někde na veřejnosti - ve vlaku, v čekárně a tak. Spíše v soukromí, případně i s kapesníkem. A já jsem ji nezvládla přečíst na jeden zátah, bylo těch emocí prostě moc naráz. Ač je ale příběh smutný, nejedná se jen o knihu neveselou. Mezi popisy, úvahách o bolesti v srdci a mezi snahou dobrat se odpovědi, proč se to stalo, proč to tak v životě chodí, jsou i zápisky úsměvné, veselé. Jsem ráda, že nemohu posoudit, zda kniha pomůže i dalším takto podobně osudem zasaženým, věřím, že určitě ano. Prostě moc dobře napsána knížka. Co ji trochu takzvaně "kazí", je to, že se jedná o opravdu skutečný popsaný reálný život jedné rodiny, ne nějaký románový, bohužel.
Kniha, která chytne za srdce, ať už jste prožili situaci podobnou té autorčině nebo ne. Přinutí člověka vážit si svých blízkých. Dnes tu jsme a zítra třeba ne :(.