Můj táta, velitel Osvětimi
Barbara U. Cherish
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420783/bmid_muj-tata-velitel-osvetimi-3XY-420783.jpg
4
127
127
- Příběh autorčina otce, velitele koncentračních táborů Osvětim a Majdanek - Jedinečný náhled do soukolí mašinérie NSDAP a třetí říše Barbara vyrůstala v relativně zámožné rodině, otec zastával vysoké postavení v SS. V roce 1943 se stal velitelem snad nejznámějšího koncentračního tábora Osvětim. Autorka popisuje otcův příběh nezaujatě, líčí jeho vztahy s rodinou, neuhasitelnou lásku k milence i odlišný život, který vedl jako vyšší důstojník SS. Na konci války byl zajat americkou armádou a uvězněn v Dachau a v Norimberku, než ho vydali do Polska. V Krakově byl odsouzen v rámci "osvětimského procesu". Podle verdiktu poroty se dopustil válečných zločin a zločinů proti lidskosti, a proto byl v lednu 1948 popraven. Ačkoliv kniha představuje jedinečný náhled do srdce třetí říše, jde také o poutavý příběh rozvrácené rodiny, který otevře oči i nejsečtělejším historikům.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , VíkendOriginální název:
The Auschwitz Kommandant, 2009
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavá kniha z pohledu druhé strany, než jsem zvyklá číst. Dcera velitele Osvětimi, která se pokusila očistit jméno svého otce Arthura Liebehenschela a vidět ho jako dobrého člověka, bohužel marně. Jeho tvrzení, že neměl tušení, nic nevěděl o činnosti zločinecké organizace SS, plnil jen rozkazy...u mě neprošlo. Tolik milionů nevinných lidí muselo zemřít....ať už se nikdy nic podobného neopakuje.!!!
Nicméně, kniha je dobře napsaná, doplněná zápisy z výslechů v Norimberku a útržky dopisů.
Já prostě nevěřím, že člověk v takovém postavení nevěděl o plynových komorách, krematoriích a vůbec o Hitlerově konečném řešení. Věřím, že se k vězňům snažil chovat lépe, než jeho předchůdci, ale opět, přece věděl, že prakticky všichni tito lidé jsou vězněni protiprávně. Nechci nikoho soudit, ale z příběhu mi čiší tisíckrát opakované: „Nic jsem nevěděl. Plnil jsem jen rozkazy.“
Knihu jako takovou hodnotím průměrně. Četla se dobře, ovšem nic zvláštního jsem se z ní nedozvěděl. Plně souhlasím s Aghatte a MarceD níže.
Kniha musela dát autorce velkou práci, ale nemůžu se zbavit dojmu, že z dopisů a poznámek o jejím otci čiší jistý alibismus. Bavilo mě ovšem vyprávění autorky o cestách s matkou a o jejím životě u pěstounů.
Nebudu hodnotit, nejde to.
Divím se autorce, že s tím vyšla na trh. Chápu její potřebu "očistit" otce, ale vlastně si říkám proč?
Jeho dopisy plné alibistického fňukání, dovolávání se, já nic, já byl ten hodný..., obracení se na Boha a žebrání o milost u vlastních dětí, kt. ale opustil kvůli mladší a krásnější... (jeho "ryzí "charakter manifestuje dárek - naušnice manželce, prsten milence)
Nebylo mi líto ani jejich poválečné "strádání", nebylo to nic proti všemu utrpení, kt. jsem přečetla o Osvětimi, a on tam byl VELITEL. To není jen tak! Tisíce horlivých SS byl zulíbalo zadek každému za tuto funkci, a on vůbec nechtěl a nevěděl, že by tam byl nějaký plyn....
Každá cihla v tom táboře byla promyšlena již v době míru, každý barák postaven, každý účastník určen dopředu. Chladnokrevné vyhlazení "nečisté rasy", následné sterilizace Slovanů, zabavení všeho majetku a území. Vše bylo dopředu naplánováno. Pracovní síla (vězni) využita, vyždímána, zneškodněna. Další, prosím. Vše zdokumentováno, spočítáno, vyvedeno v grafech, procentech. Jenže ono šlo o živé lidi. 5 mil. celkem, přímo zde 3,5 mil.
Nemohla jsem to číst, ani výslechy, ani dopisy, obyčejný srab. Jako všichni. Když bylo po všem, zdrhali, lhali, nebo se otrávili, viz Hitler. Mlátit, týrat, dehonestovat a zabíjet, to jim šlo, před soudem se sesypali nebo utekli.
Co čeká, autorka, že udělám? Že ji budu litovat? Proč to vůbec píše? Vždyť chodila do baletu! Její otec se svou přítelkyní chodili na večeři do restaurace, kousek od tábora, kde denně pod jeho velením umíralo lidstvo po tisících hladem, zimou, nemocemi, nelidským zacházením, týráním. Mám litovat jejího bratra v ruském zajetí?
2000 lidí na jeden zátah v jedné komoře za 20 minut!!!
Sorry, holka, to nepůjde.
Kniha je rozhodně zajímavě pojatá. Po řemeslné stránce asi toho nelze moc vytknout. Snad jen mizerně provedenou korekturu (pokud vůbec), protože jinak nechápu, jak by mohlo projít, aby v textu bylo, že se vězni pokusili o útěk z KT Osvětim v roce 1994.
Osobní pocit pak mám z obsahu spíš negativní. Plno alibismu, fňukání a prohlašování neviny. Tomu se mi nechtělo ani trochu věřit - že by vysoko postavený důstojník SS nevěděl o tom, co se děje okolo něj. Navíc jeho lidské kvality (pro mě) zpochybňuje i fakt, že opustil manželku, tři děti a čtvrté na cestě.
Všichni asi věříme, že kdo dělal v koncentračních táborech, nebyl bez viny. Kdo tvrdil, že "nevěděl," že "poslouchal rozkazy," to první spíš nechtěl a to druhé musel. To ale není omluva. Ani omylem.
Jenomže autorka, budu jí to věřit, doložila nechuť svého otce k režimu, (když zjistil, o co jde), snahu zlepšit život vězňů a různé důkazy o tom, že "nechtěl být svině." Že třeba ani nebyl.
Chvíli jsem si při poslechu říkala, jak zavádějící to je, když knihu o nacistovi napíše jeho dcera, která tátu asi nemohla nenávidět. Nojo, jenomže ona ho vlastně neznala, protože byla nemluvně, když od rodiny odešel. A pak už to jaksi nestihla...
A teď si představte, že byste nebyli úplně fyzicky v pořádku, což podle všeho on nebyl, měli rodinu - jako každý, žejo, měli práci, o které časem zjistíte, jak mizerná je a zároveň chtěli přežit v době k tomu krajně nevlídné.
Jak byl ten režim hrozně svazující, když polovině národa vymyl mozky a ta druhá se nejspíš musela přizpůsobit.
Zatraceně zapeklitý pohled z druhé strany, kterou vzhledem k tomu, co napáchala, vnímáme vlastně jako stopro černou.
Historie se nerada zmiňuje o "hodných Němcích," o "dobru, které by mohli myslet vážně." Ale historie také mnohokrát ukázala, jak se pletla.
Tak třeba, i když byl tam, věděl, viděl a trest smrti prostě dostal, není tak lehké říct, spíš připustit si, že by mohly existovat polehčující okolnosti - na zločiny všeobecně.
Když se nad tím zamyslíte...
Knížka se mně líbila. Autorka svého otce nepoznala, od rodiny odešel za jinou ženou a v dopisech dětem se o ní ani přiliš nezmiňuje. Přesto se chce dozvědět co nejvíc o jeho životě a o jeho povaze. Zvláštní.
Jak těžké to museli mít v Německu po válce rodiny utečenců, mámy s dětmi samy,bez prostředků a mezi cizími.
Putování za pravdou o otci, matce a vůbec rodinné historii malé Bärbel. Kniha je plná historických faktů, ale také vzpomínek tří sester Liebehenschelových. Naprosto chápu touhu Barbary/Bärbel po pravdě o jejím otci, jeho působení v koncentračních táborech i jeho soudu v Krakově a následné smrti. Jistě by každý z nás chtěl své rodiče vidět v lepší světle, zvláště pokud se zúčastnili něčeho tak hrozného jako byl holocaust. Hodně se zde debatuje nad tím, zda měl být Arthur Liebehenschel propuštěn a zda byla jeho poprava spravedlivá. Myslím si, že rozsudek byl v té době adekvátní, přece jen byl člen NSDAP, navíc pracoval v referátu "starajícím se" o KT, a tak po celou dobu musel vědět co se děje. Jeho projevy lidskosti jsou sice potvrzené historickými fakty, ovšem nikterak nezmírňují utrpení všech vězňů KT, které měl na starosti.
¨Knížka byla zajímavě napsaná,byl tam i pohled z druhé strany,který mě místy dost překvapil.Celkově to ale byla hruza a děs,do výzvy jsem to zvládla,ale husí kuže tam byla...
Skvěle napsaný životní příběh, i když je pravda, že spoustu drobných informací se v knížce občas člověk dozvídá vícekrát. Aneb Jak světové dějiny dokázaly neblaze ovlivnit lidské osudy... i těch na té "zlé" straně. Doporučuji.
Sepsané paměti autorky, hodně pasáží se víceméně opakuje, zase trochu jiný pohled na věc, dobré přečíst.
No, takový průměr. Autorka zde vlastně sepisuje své paměti, své vzpomínky na otce, kterého zažila ale jako malé děvče, takže je jasné, že tyto vzpomínky budou tendenční, šlo o jejího otce, navíc byla malá, takže tvrzení, že kniha "otevře oči i nejsečtělejším historikům" bych brala dost s rezervou.
Souhlasím s ostatními v tom, že autorka popisuje hroznou dobu a nelehké situace. Naprosto nezpochybňuji obtíže se sběrem dat a ani autorčinu životní zkušenost.
Ale ráda bych hodnotila knihu, která by měla mít určité kvality a k tomu mám několik výhrad. Autorka nám představuje vybranou výseč svých dětských vzpomínek (často tak ranných, že si nejsem jistá jejich spolehlivostí. Téma, které by mohlo být velmi zajímavé, zdaleka nevyčerpává. Jde po povrchu, pomíjí mnohé otázky, například vztahu s druhou manželkou, naznačuje obtíže, ale nevysvětluje. V knize poskytuje povšechné informace o válce, o svém životě, o životě sester, popisuje svůj vlastní osud, ale vlastně člověka do svého příběhu nevtáhne.
Na knize je také velmi znát, že autorka není spisovatelka, jednotlivé části příběhů a knihy jsou spojeny pouze volně, nevykresluje charakter postav, jejich vývoj, zvláště proto, že ona je zná.
Autorčiným důvodem pro sepsání knihy je vyrovnání se s minulostí, se svým otcem, kterého ale vlastně nikdy neviděla (bohužel, i charakter otce je popsán pouze povrchně).
Myslím, že než knihu zveřejnila, měla využít pomoci nějakého spisovatele, který by jí z jejího vyprávění pomohl vytvořit zajímavější a poutavější vyprávění. Takto byl potenciál knihy a zajímavé téma promarněn.
nějak jsme se nemohla začíst, kniha je to sice velmi zajímavá a ikdyž tuto tématiku čtu velice ráda, knihu jsme nedočetla....
Kniha se mi líbila. Jde o pohled z jiné strany. Je sepsána na základě vzpomínek, deníků , na základě i svědectví a protokolů z výslechů v Polsku i Norimberku . Při čtení si člověk uvědomí , že skutečně Hitler využil situaci -krizi v Německu, jak nejlépe mohl. Uvědomíte si , že válku odnesly především děti a doplatily na činy svých rodičů . Že ne vše se dělo spravedlivě , jak zde v Čechách , tak jinde. Válka nadělala mnoho nenávisti, mnoho zla , mnoho lidských tragédií. Važme si míru.
Co dodat? Po druhé světové válce si lidé na této planetě - snad v dobré víře -mysleli, že se nic tak hrozného a obludného opakovat nebude. Souhlasím s tím , že ztráty byly na obou stranách, chudáci děti za nic nemohly. Ale ... je dalších spoustu ale.... Kde tedy zůstaly ty kořeny neonacismu, nenávisti a závisti, že se zase derou na povrch země? V 21 století někteří stejně nechápou, že jsou tady jen "na skok" a pořád někde někdo zabíjí, provokuje a dělá nešťastné další milióny lidí, tak k čemu byly ty oběti z minulých válek? Napadá mě jediná odpověď, ale ta se nedá slušně napsat.....
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) adopce válečné zločiny popravy nacisté otec holokaust, holocaust
Kniha nebyla špatně psaná z pohledu dcery co chtěla očistit otce, ale jinak si myslím ze to byla pohádka o tom ze nic nevěděl jako velitel celého komplexu to mi nějak hlava nebrala.