Čarodějův klobouk

Kniha je má srdcovka od dětství, má i hlubší poznatky, které jsem v dětství nezaznamenala. Určitě doporučuji pro děti i dospělé

Pískla a Kníkla jsoukla prostě nejvíckla

Kniha mého dětství - dodnes ji ve své knihovně mám. Bájný, podivuhodný a pestrý svět malých mumínků a různých jiných tvorů není však jen dílem pro dětskou fantazii. Přináší hloubku, nekonečnost kreativity, nespoutanost fantazie, sílu osobního vývoje, i důležitost víry v sebe sama.

Ač poměrně tenká knížka, děje se toho v ní hrozně moc, jedno dobrodružství střídá druhé. Je to chytré, vtipné, pohodové, ale místy i vážné a dojemné, zkrátka opět krásné mumínkovské čtení. Jen snad malá připomínka - já prostě potřebuju vědět, co tak hrozně vyděsilo ondatru! :-)

"Byla bych velice ráda, aby se už muminkovi nestýskalo po Šňupálkovi," pravila maminka.
"Netušil jsem, že je to na mně vidět," ozval se muminek a zrudl.
Čaroděj několikrát mávl svým pláštěm a z muminkova srdce ihned smutek ulétl. Jeho touha po Šňupálkovi se změnila v očekávání, což bylo mnohem lepší.

Božínku, četla jsem naposledy už před mnoha a mnoha a mnoha lety a už jsem zapomněla. Zapomněla jsem jak moc mě tyhle příběhy hřejí na srdci!

"Hvízdnutí znamenalo, že tu běží o tajemství."

Muminky jsem vždycky milovala, ale ta knížka mě prostě zas tolik neuchvátila. Tři hvězdičky beru jako krásný průměr.
A část, kdy maminka posílá děti, aby se na pár dní odstěhovali do chladné jeskyně, protože se ve vedru jen hádají, slovy "ráda bych se vás na chvilku zbavila" ... no to se směju ještě teď :D

"Trojí hvízdnutí znamená, že se stalo něco neslýchaného."

S dcerkou jsme četly a nyní i posloucháme v audioverzi namluvené Vladimírem Javorským a líbí se nám to moc.
Mumínci jsou prostě srdcovka.

Tohle jsem milovala a četla několikrát. Nepřekonatelní hatifnati, co jim bambul sebral barometr a pak se nestačil divit. Nebo ten soud s Moranou, tak to v životě bývá. Neporazitelné.

Krásné, krásné, krásné...

Je krásné ponořit se opět do dětství, byť jen knihou. Svět Mumínků je krásný a čistý bez utrpení a dobro vítězi nad zlem

Před 30 lety jsem Čarodějův klobouk četla, jako jediný díl ze série o Mumincích (jestli už tehdy existovaly i animáky nevím). Při každé vzpomínce na tuhle knížku (v zeleném vydání se žlutým středem) ve mně zaplane takový zážeh nostalgie, až to (krásně) bolí. Našim dětem jsem koupila některé jiné díly, které takový úspěch (u nich, ani u mě) neslavily, to spíš některé ty kreslené v TV, a Čarodějův klobouk jsem jim chtěla pořídit ten „můj“, zelený, který už je k dostání jen z druhé ruky, takže jsem se k tomu nemohla dokopat. Jenže mezitím přišlo vydání audioverze a je to stejně super! V podání Vladimíra „VůbecužnéKyslíka“ Javorského se to podle mého opravdu dobře potkalo, jeho hlas a přednes mi k příběhu pasuje jako dělaný.
Možná se ještě k nějakým dalším muminkovským knížkám v budoucnu dostanu, ale zatím se domnívám, že Čarodějův klobouk je ten nejlepší.

Přečteno dětem před spaním - s nadšením a velkou odezvou. Milé, dětské, představitelné, přímočaré, chytré.

Žít tak jedno léto v muminím údolí! Jdu shánět seriál.

Podla mňa top najlepšia kniha o muminovcoch. Prečítal som ju ako malý niekoľko krát a teraz aj môjmu 10 ročnému synovi ktorý bol z knihy úplne nadšený.

Knížku jsme měli doma už nějaký ten pátek a až teď jsem zjistila, že je to třetí díl, nevadí :)
Muminci jsou seriál mého dětství a kniha byla příjemný návrat k těmto milým tvorům, kteří zažívají různá dobrodružství.

Muminky mám ráda od dětství a rozhodně nebylo na škodu si jejich příběhy připomenout. Nejraději mám Šňupálka a muminkovu maminku, která se stará o všechny, kteří se v údolí a domě muminků objeví. Za mě srdcovka, kterou by měl znát každý :)

Mumínky jsem dosud znal spíš jako roztomilé kreslené postavičky. S jejich příhodami se setkávám poprvé. Těžko říct, pro jak staré děti je vyprávění určeno, ale hodně mě překvapila slovní zásoba, která se zde objevuje. Příběh je na jednu stranu prostinký, na druhou stranu děti musí pochopit, co je vlastnictví, jak probíhá soudní spor, úvahy o samotě a smrti. Hodně se mi líbily vymyšlené názvy, které překladatel vymyslel pro neznámé předměty a postavičky. Nedokážu se ani rozhodnout, jestli je příběh depresivní, nebo ho zachraňují šťastné konce. Opravdu hodně rozporuplné.

Tak toto byla kniha mého dětství číslo jedna. Četla jsem ji vždy, když jsem byla nemocná.

Nejlepšíkla knihakla.