Muž, který maloval mandlovníky
Johannes Mario Simmel
Na chodbičce luxusního expresu Train bleu, který uhání nocí k Azurovému pobřeží, se zcela náhodně seznamují dva lidé - spisovatel sešitových románů Roger Royan a bohatá Američanka Roberta Collinsová. Starší, stále ještě atraktivní dáma pozve svého spolucestujícího na sklenku šampaňského, protože touží vyprávět mu svůj příběh o životní lásce, jež ji potkala ve zralém věku a které se vzdala, aby se postarala o nemocného manžela. Teprve teď, po dlouhých letech, se vrací do slunečného středomořského městečka za mužem, kterého nepřestala milovat, malířem Mondragonem, s nímž si po celou dobu odloučení vyměňovala milostné dopisy a on jí pravidelně posílal něžný obrázek mandlovníku s věnováním. Osud však bývá krutý, a když ráno vlak vjíždí do stanice Saint-Rafael, průvodčí najde paní Cillinsovou v jejím kupé mrtvou. Zemřela ve spánku na selhání srdce. Monsieur Royan se rozhodne vydat za člověkem, který tuto ženu učinil šťastnou, aby ho zpravil o její smrti. Vše nalézá přesně tak, jak mu paní Collinsová vylíčila - uzké uličky, malebný starý dům, ošklivou hospodyni Mariu - přesto ho čeká překvapení, které ho dovede k hořkému poznání, že štěstí je leckdy pouhá iluze...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Mann, der die Mandelbäumchen malte (1998), 1998
více info...
Přidat komentář
Příběh tak prostinký, až se zdráhám uvěřit, že byl vymyšlen - myslím, že autorem je život.
Simmel mu propůjčil nádherný háv slov!
Přečteno za chvíli, pěkná oddechovka. Hlavní myšlenka zajímavá, jen je škoda, že nakladatel téměř celý příběh sdělí v anotaci...
Největším problémem knihy je asi její anotace - prozradí 80% příběhu. Zbylá část mi až tak překvapivá nepřipadala, rozuzlení se dalo čekat. Prvoplánový a příliš krátký příběh.
Zábavná a čtivá oddechovka, kde děj kvůli malému rozsahu rychle odsýpá. Ale pořád je to jenom oddechovka.
Očekával jsem překvapivé rozuzlení a přišlo. Myslím však, že je to spíše povídkou nežli čím jiným.
Říkám si pokaždé, jestli to pan Simmel vymyslel a nebo opravdu ty hlavní hrdiny potkal a oni mu svůj příběh sdělili. Příběh o tom, jak silná může být láska a jakou na sebe bere podobu...Přečteno za dva večery.
sice kraťoučká, ale moc hezky napsaná kniha,... doporučuji i pro lidi co mají rádi velká písmenka :-)
Kratičká novela vystavěná na neobyčejné zápletce, která pobaví, zaskočí, ale vyšumí jak pára nad hrncem...
Nepatří to sice mezi Simmelova nejsilnější díla, ale stejně v tom zanechal kus sebe... Takže se mi to líbí...
Kniha mi celou dobu pripominala Divku s pomeranci kterou jsem cetla drive a tak jsem porad ocekavala podobny pribeh takze jsem byla docela zaskocena tim jak se dej vyvijel
Nádherná kniha, kterou jsem zhltla během odpoledne. Člověk by čekal, že to bude zamiovaný románek končící happyendem a ono ne. Velmi mě překvapil závěr. Zajímavý příběh k zamyšlení...
Štítky knihy
Provence tajemství francouzské malířství
Autorovy další knížky
1976 | Láska je jen slovo |
1998 | Všichni lidé bratry jsou |
1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
2001 | Svůj kalich hořkosti |
2007 | A s klauny přišly slzy |
Hezký příběh, který přečtete za pár hodin. Já jsem anotaci nečetla, takže mi to čtení nezkazilo. Stylově bych řadila spíše k románu Láska je jen slovo, který se týká též podobného tématu.