Muž, který pronikl do Osvětimi
Denis Avey , Rob Broomby
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212944/mid_muz-ktery-pronikl-do-osvetimi-212944.jpg
5
102
102
Muž, který pronikl do Osvětimi je pravdivý příběh britského vojáka, který dobrovolně vstoupil do Buna-Monowitzu, koncentračního tábora známého jako Osvětim III. V létě 1944 byl Denis Avey držen jako válečný zajatec v pracovním táboře E715, nacházejícím se vedle Osvětimi III.
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Přidat komentář
Velmi působivé. I po téměř 70 letech od konce 2. světové války stále silné. Žijících pamětníků je mezi námi bohužel čím dál méně, proto buďme vděčni za každý memoár, který je pro budoucí generace zachován. Kromě hlavního příběhu anglického veterána a autora vzpomínek Aveyho, mě zaujal i příběh osvětimského židovského vězně Ernieho, který ty hrůzy přežil a na konci knihy je stručně zachycen i jeho příběh. Samotný autor téměř 60 let netušil, že Ernie hrůzy "pochodu smrti" přežil. Samozřejmě potěší a srdce zahřeje i to, že autor chválil Čechy, kteří pomáhali projíždějícím vlakům nebo při pochodech smrti tím, že házeli vězňům jídlo.
Kromě hrůz prožitých v koncetračním táboře, které jsou dneska snad již všem známé, mě na této knize zarazil hlavně přístup vlády po válce. Lidé měli naslouchat co se dělo, a hlavně pomoci lidem, kteří si doslova prošli peklem. A né zvolený přístup, že lidi ,,odložej" někam do kouta a nechaj je tam ubíjet se tím, co všechno viděli.
Dopodrobna popsaný příběh Anglického zajatce, který si za druhé světové války prošel peklem. Přesto v sobě našel odvahu a rozhodl se vyzkoušet si Židovské peklo, tj. mnohem horší zlo, které si nedovedl ani představit. Strávil v něm jednu noc, přesto ho však i desítky let po válce budily noční můry. Kniha podává šokující zpověď temného zákoutí lidských dějin a přesto si zanechává jakýsi zdravý optimismus. Konec je velice dojemný a nenechá člověka jen tak usnout. Knihu doporučuji všem, nebo alespoň Čechům. Je to snad první kniha, ve které jsem se setkala s chválou, tj. že Češi byli jediný národ, který vyhladovělým zajatcům při cestě (poté i Židům) přes naši zemi, poskytl chleba. Opakuje se to v knize několikrát a já jsem zase o trošku víc hrdá na to, že jsem Čech.
Kniha je nafutrovaná mimořádnými zážitky na hranici možností holé lidské existence. Zdá se mi, že v klíčových pasážích knihy (pobyt v židovském táboře) jsem se dotýkal pochopení, co mají mystici na mysli pod pojmem "temná noc duše". Lidé jsou zkrátka nadaní jednou zvláštní schopností: mohou prožívat peklo ve zvlášť vystupňované podobě. Mohou dokonce zároveň i ztrácet povědomí o tom, že peklo vůbec prožívají, a to v procesu plíživé emocionální anestézie (otupělí muselmani). Tak lze přechodně snášet nesnesitelné. "Toto je navýsost důležitá kniha", zní první věta. Úplně souhlasím.