Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175330/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-vcq-175330.jpg
5
3895
3895
Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o „muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí“.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2012 , VyšehradOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Neskutečně dojemná a silná kniha o naději, o tom jak bezzištná a obětavá práce jednoho člověka může přinést štěstí mnoha lidem.
Pohádka pro dospělé?Nevím, manžel jel zkontrolovat nové stromky do našeho lesa (loni 2/3 nevydržely letní tropy)
Tahle novelka je vynikající pro začátečníky v oblasti osobnostního rozvoje a nebo lidi, kteří se chtějí pustit do podnikání. Skvěle vysvětluje princip a smysl lidské vytrvalosti a odhodlání, kterého můžeme dosáhnout jen když máme ušlechtilý cíl. S oblibou při lektorování používám také vynikající adaptaci v podobě animovaného filmu (trvá cca 30 minut).
Už chápu v komentářích tu touhu sázet stromy :o) Že se dá tolik let vrazit do tak krátkého příběhu, jsem netušila. Ale úplně jsem slyšela to šustění listí při vánku. On to byl tak trochu vykuk ten muž, který sázel stromy :o)
Přečtete ji za dvě hodinky, ale zůstane ve vás ještě dlouho. A začnete mít chuť sázet stromy. A překrásné ilustrace!
Nádherný, optimistický příběh, který svým poselstvím dává naději. Dnes jsem zasadila tři stromy a dva keře. Bohužel jsem jich musela mnohem víc vykácet kvůli suchému létu a napadení kůrovcem, ale snažím se o obnovu. A víte co, když zasadím strom, mám opravdu skvělý pocit. Nemusí se všechny ujmout, ale to nevadí. Budu sázet do té doby, než se ty vykácené stromy nahradí. A pokud tím snažením udržím vodu v krajině, jedině dobře. Protože bez vody nemůže žít příroda, ani my. Mrzí mě ty chemicky ošetřené lány řepky, které vodu nezadržují a tráví půdu, kterou bychom měli chránit. Třeba si jednou zvolíme ty, kteří se budou starat o naši opravdu nádhernou zemi a ne jen o své zisky. Stejně jako hlavní hrdina této knihy, tomu věřím a začínám u sebe. Třeba jen tím, že už nepěstuji anglický trávník, ale louku se sedmikráskami, pampeliškami apod, kam mohou zalétnout včeličky a jiný hmyz.
Moc hezký příběh. Po dočtení se mi chce vyrazit někam na samotu a začít sázet stromy...nebo zasadit alespoň jeden, dva :)
Krásný příběh s velkou myšlenkou... všechno chce čas, velké úsilí, víru a třeba z toho vzejde to dobré :)
Chtěla bych věřit, že je to pravda ... už teď ale věřím, že člověk - jednotlivec - pokud chce změnit svět, musí začít u sebe.
Tak málo stran, ale tolik myšlenek.
Krásna útla knižka, ktorú som našla v zaprášených poličkách Café Kušnierik na Pohoda Festival a prečítala na mieste jednym dúškom, pamätala si ju do marca minulého roku, keď som na ňu opäť narazila v brnenskom kníhkupectve, neskôr ako prerozprávaný podcast na internete. Nakoniec mi skončila na poličkách ako nečakaný darček od priateľa, ktorému som spomínala ako na mňa kniha zapôsobila. V jednoduchosti príbehu je krása, podstatné čaro je v nej dostatočne stroho napísané, aby vyniklo. :)
Snažila jsem se vypátrat, je-li příběh opravdu napsaný podle skutečnosti, ale to jen tak pro úplnost, protože i kdyby nebyl (a asi opravdu nebyl), nic to neubírá na jeho vyznění, stejném jako v úsloví "Kde je vůle, tam je i cesta" nebo "Chceš-li měnit svět, začni u sebe". Nápadné je už jen to, jak oduševnělé ilustrace doprovázejí ten text v různých jeho vydáních, nebo jak podivuhodný animovaný film podle něj vznikl, a to ani nemluvím o lidech, kterým těch pár střídmých stránek úplně změnilo život. Sebe mezi ně nepočítám, protože jsem takové lidi znala ještě před přečtením (ne, že by všichni zrovna sázeli stromy, ale mají prostě podobné vlastnosti) a knížka mě tak dalece neovlivnila. A přece, ani tak jsem ji nečetla zbytečně. A ještě několikrát jsem se k ní vrátila a určitě vrátím i v budoucnosti.
Co je pro mě v tomhle příběhu to hlavní, je schopnost nenechat se otrávit zdánlivě malým výsledkem. Víte-li předem, že se ze všeho vašeho snažení povede tak asi jedna desetina, a přesto z ní "vzejde les a zúrodní krajinu", velmi vám tahle zkušenost, ať vlastní, nebo převzatá, ve vaší práci pomůže. A nejen v práci. Zkrátka, jsem za tuhle knížku moc vděčná.
“Mají-li se v povaze člověka projevit skutečně výjimečné vlastnosti, musíme mít štěstí dlouhá léta pozorovat,co ten člověk dělá. Není-li v jeho práci ani stopa po sobectví, je-li myšlenka, řídící jeho činnost, bezpříkladně ušlechtilá a je naprosto jasné, že nejen nehledal nikde odměnu, ale dokonce zanechal na světě i viditelné stopy, ocitáme se-bez nebezpečí, že se zmýlíme-před člověkem výjimečného charakteru.” (str. 7 dané knihy)
Za mě, o lásce k přírodě si ráda počtu, ale jinak teda zklamání. Takové příliš povrchně popsané, dnes již-troufám si říct-“vyčpělé” a kromě výše citovaného textu se žádný postřeh k zamyšlení neobjevil. Kniha ve mně nezanechala vůbec nic, což mě mrzí, protože jsem dle některých níže uvedených “recenzí” a navnazujícího úvodu textu(viz výše citovaná pasáž) čekala pravý opak. Nevím proč, ale mám trochu pochybnosti u nesobeckosti jednání muže v knize, protože svět není černobílý a text povídky mi připadá příliš plytký bez jakékoli hloubky, takže bych si nedovolila tak brzy jinou osobu “hodnotit” či “soudit” její jednání.
Vesměs se jedná o prostý popis, což lze s ohledem na důvod
(zadání tématu vydavatelem časopisu Reader ´s Digest) vzniku textu i pochopit, ale rozhodně ne vzít v potaz při hodnocení.
Nevím úplně přesně, co k tomu říct. Tolik mě to neoslovilo.. asi jsem měla přehnaná očekávání. Krásný příběh o lásce k přírodě a píli prostého člověka v kontrastu s krajinou zpustošenou válkou a realitou rozvíjející se společnosti. Nakonec mi to přišlo trochu smutné, čekala jsem, že život muže, který sázel stromy, skončí tam, kde příběh začal.. v samotě a ve spojení s lesem.
Krátké a opravdu krásné. Co všechno zmůže nesobeckost a píle... Nedalo mi to a hledal jsem v gůgl mapách. Sisteron i Mirabeau existují a mezi nimi se opravdu nacházejí zalesněné plochy. Chci věřit tomu, že se to skutečně stalo...
Doporučuji!
Knížka ve mně zanechala něco, co nedokážu úplně popsat. Připomnělo mi to větu: „Stačí chtít." Tady to určitě platí. Myslím, že si z toho každý z nás může vzít něco do života a že určitě stojí za to, tomu tu půl hodinku času obětovat. Určitě doporučuji.
Krásné čtení na krátkou chvílli, které však v člověku něco změní. Díky tomuto dílu si můžeme uvědomit, jak by bylo na Zemi krásně, kdyby jsme každý opustili svou komfortní zónu a kousek ze sebe vydali pro dobro všech. Štěstí se nachází skryté v těch velkých věcech, které se na první pohed zdají jako zbytečné maličkosti
Krátká povídka, na jejíž přečtení stačí necelá půlhodinka, přináší pojednání o ušlechtilosti člověka, který nalezl smysl a štěstí v prostých činnostech, za něž nežádá odměny ani uznání.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Tato knížečka má 90 stran, z toho ale mnohé jsou pouze nepopsanými listy, či pokryty obrázky stromových listů, květin. Je tedy v podstatě ideální na jednu cestu autobusem. Z místa A do místa B. Ne - li zpět. Je zde uvedena jednoduchá myšlenka, která však dovede mít silný dopad.