Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175330/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-vcq-175330.jpg
5
3895
3895
Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o „muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí“.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2012 , VyšehradOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Bezelstné úsilí člověka dokázalo otřást sobectvím několika předchozích generací.
Tady je krásně vidět, čeho člověk může dosáhnout, když chce. Stačí každý den chvilka snahy a můžeme se dopracovat k neuvěřitelným věcem...
Člověka to donutí se na chvilku zamyslet nad sebou samým, i nad celým světem. Skvělá myšlenka podaná příjemným způsobem.
Slyšeno v podání Marka Ebena. Nic převratného, "jen" takové pohlazení pro duši. Měla by patřit do povinné četby.
malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo, jiná slova mě nenapadají :) skvělá povídka, která mi vykouzlila úsměv na tváři :)
Dala jsem 5/5 protože novelka je napsána dobrým jazykem a dobrým duchem, je to prostě příběh který nemá nikterak zvrátit běh světa jako takového ale jako pošťouchnutí to bohatě postačí. člověk nepotřebuje lepší důvod pro takové vyjadření než ten který autor vyjádřil v celém svém "skromném"díle, jímž ho prakticky potáhl a dobře udělal. Není to stereotyp co si z toho má čtenář odnést, je to právě v tom že pro každého to má být něčím jiným a někdy právě stačí málo....třeba dobrý pocit, potom už se dokáže mnoho věcí, i daleko menších, nabídnout samo.
Kniha, která ukazuje, že i ta nejprostší myšlenka může být nakonec důležitá a silná, a že jeden nenápadný člověk může dokázat velké věci.
Při pročítání informací o Stoletém staříkovi jsem párkrát narazila na to, že se tyto dvě knihy shodují v atmosféře a jakési životní pohodě a tomu, že může být dobře, tak jsem si knihu půjčila ještě před Staříkem a musím uznat, že jsem byla unešená, sice to byla dvacetiminutová záležitost, protože je to opravdu velice útlá knížka, ale naprosto dokonalá, musím si ji pořídit do své knihovničky. Navíc jsou v knize dokonalé ilustrace Pavla Čecha, které celému příběhu dodávaly krásnou a chvílemi ponurou atmosféru.
Není nic krásnějšího než dělat v životě něco, o čem jste přesvědčeni, že má smysl.
Mini knižka s maxi posolstvom. Príbeh o tom, že aj život jedného obyčajného človeka môže mať obrovský zmysel, vďaka jeho vôli, nádeji a trpezlivosti. Proste o dokonalosti ľudského charakteru.
Z četby si odnáším obraz toho, že i jeden nepatrný člověk může změnit kus světa k lepšímu, protože je to v jeho moci. Stačí jen mít nápad, odhodlání, vytrvalost... a žaludy :) Kniha je optimistická a inspirující, stojí za přečtení.
Něco pro mojí trampskou dušičku...Nehodlám se pouštět do hlubokomyslných komentářů, ale jsem se při čtení cítil být na cestě.
Pro upřesnění: Povídka vznikla jako širší rozpracování vzpomínkového eseje Charakter (Un caractére), který autor přednesl jako projev při slavnostním založení společnosti The Men of the Trees. Toto sdružení si vytyčilo za cíl chránit ohrožené a památné stromy a Jeana Giona si zvolili četným předsedou. Esej byl v osmdesátých letech opakovaně zveřejněn v Revue světové literatury. Příběh ovčáka sázejícího stromy Elzéarda Bouffiera (+ 1947) je tedy autentický.
Člověk přečte hodně knížek, ale toto dílko Vám zůstane v paměti a navodí pocit klidu, když si ho vybavíte. Autor vypravuje tak, že to úplně vidíte před očima, ty hromádky žaludů, ty mladé stromky...
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Tiše a bez nároků na vděk, den co den, dělat něco smysluplného už se dnes tolik nenosí. Ale nebudeme si nic nalhávat, bylo tomu tak vždycky, co lidská noha vkročila na tento svět. Lidská touha a chamtivost převálcovaly to dobré v nás. Nemá cenu se však nad tím rmoutit, ale začít jednat. Jediná cesta k nápravě věcí lidských a zemských, je začít pěkně u sebe. Dle vzoru Kantova, chovat se tak, jak bychom si představovali aby se chovali i ostatní.
(Jako měřítko k posouzení našich činů, nám lehce poslouží naše vlastní svědomí)
Tato kniha může být na naší cestě prvním zamyšlením.
100%