Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448352/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-R1j-448352.jpeg
5
3929
3929
Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka je typická pro autorovo celoživotní téma i způsob tvorby. Vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Druhé vydání.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2000 , VyšehradOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
V rámcí knižní výzvy 23 přečteno znovu k tématu "kniha, kterou nebudete číst poprvé" a zvedám hodnocení o jednu hvězdu. Asi dosti záleží v jakém životním období/věku si příběh přečtete :-)
Velmi příjemná jednohubka s hezkým poselstvím. Velmi dobře se mi knížka četla, odsýpala, ale na plný počet mi ještě něco málo chybělo.
Velmi krásné poselství. Každý si v tom najde to své. Potřeba stromů (lesů), dobrých lidí a nesmyslnost byrokracie, to je to, co jsem si odnesla já. Na takto kratičký příběh je to opravdu nacpané poselstvím. Každý dobrý člověk v tom uvidí, co vidět má. Krátkozraký člověk v příběhu jen uvidí blázna, který sází stromy.
Knihu jsem četl s odstupem času asi 2x nebo 3x, viděl i zfilmovanou variantu. Ani netuším, jak jsem se k ní dostal, protože podle popisu by mne určitě nezaujala tak, abych ji začal číst.
Je to netypické kouzelné dílo, které v člověku dokáže probudit emoce, dokáže vás dojmout, zpomalit a zamyslet se nad dnešní uspěchanou stresující dobou. Krásná kniha, kterou upřímně ani nedokážu dostatečně popsat slovy.. 5/5
Malá knížečka přečtená na části trasy vlakem z Brna do Prahy. Při čtení jsem narazil na pár krkolomnějších formulací, avšak krásné poselství knihy je naprosto zřejmé!
Dojemná, krásná a trošku smutná kniha. Spoustu vět z této knihy se dá považovat za citát.
Kniha přečtená před shlédnutím animovaného filmu. Vyprávění o muži, který v nehostinné a po válce neúrodné zemi v Provence, svým prostým vědomím ovčáka, se rozhodl nehostinnou tvář krajiny změnit.
Hezký příběh, tak akorát krátký pro trochu volné chvíle. Doporučuji si po přečtení pustit krátký stejnojmenný film. Knížka naprosto pohltila i nečtenářku, která ji popsala jako dojemnou.
Hledala jsem v žebříčcích na této stránce a potřebovala jsem pohladit po duši, tato kniha to dokázala. S komentáři níže mohu jen souhlasit. Tuto knihu doporučím mnoha lidem ve svém okolí, kteří podle mě také potřebují pohladit.
Příběh o pastýři s inspirujicim posláním. Důkaz kolik jeden člověk dokáže svoji trpělivosti, vytrvalosti a skromnosti a pomoct ostatním.
Krásné, krásné, prostě krásné. Co k tomu říct víc? Každé slovo hladí po duši.
Kniha, která zanechá ve čtenáři snad jen hřejivé pozitivní dojmy. Ukazuje houževnatost jednotlivce, co sám jediný člověk dokáže vytrvalostí a pracovitostí vybudovat.
Jestli by nějaká kniha měla být v seznamu povinné četby, tak je to nepochybně právě tahle. Přečtenou ji máte za pár desítek minut, ale dojem z ní nevymažete už po zbytek života.. A ten dojem je nádherný! Prostě skvělá kniha, ke které vznikl stejně skvělý animovaný film, a celkově se jedná o hluboce lidský příběh a velmi silné sdělení.
Pozn.: Pozor na dva různé překlady!!! Trochu mě zaskočilo, když jsem před časem narazil na novější překlad z jiného vydavatelství (nechápu proč se do toho vůbec někdo pouštěl), který podle mě významně ublížil určité rytmice textu a celkové poetice knihy. Doporučuji tuto knihu jednoznačně ve vydání s původním překladem Zdeňky Stavinohové!
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Krásný, prostý příběh. Inspirativní. Není to úplně typ knihy, která by mne vtáhnula od začátku do konce. Je tak nějak vhodné si ji přečíst naráz, bez rušení vnějšími vlivy. To se mi poprvé nepodařilo. Napodruhé už jsem ji přečetla úplně naráz a v klidu. Ohromilo mě při druhém čtení poselství, které je mimořádně silné: vytrvalosti se lze naučit, dokáže to kdokoli. Stačí se odhodlat začít. Teď. Každý může přispět ke kráse krajiny, ve které žije. Každý může být Stvořitelem. Čtete-li knihu v klidu a pohodě, vyvolá Vám před očima dokonalý obraz. Četlo se vlastně lehce: jako by člověk pozoroval malíře a jeho tahy štětcem.