Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka je typická pro autorovo celoživotní téma i způsob tvorby. Vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Druhé vydání.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2000 , VyšehradOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Nádherné. Stručné, jasné, krásne a výstižné. Kiežby sme si všetcia vzali z muža sadiaceho stromy príklad.
Malá kniha, kterým svým velkým příběhem dostane každého. Vždy, když se k ní vrátíte, si z ní odnesete něco nového...
Krátka poviedka svojím obsahom, obrovská svojím dosahom - aspoń pre mńa....Za akým šťastím=mamonu sa my ľudia v 21. storočí ženieme??? Ćo chceme vlastne mať, čo je náš cieľ???
Zatím nejsem na ty tlusté knihy kde je milion omáčky a utíká mi myšlenka. Proto pro mě super knížka, přečtená během večera, ale ten dopad na mě bude dlouhodobější :).
Obrovsky důležité poselství knihy. Podané poeticky a přeci názorně.
Doporučuju i filmovou adaptaci z roku 87.
Zajímavé zamyšlení nad tím, že když člověk něco chce tak si za tím má jít a i jeden bezvýznamný člověk v kontextu miliard lidí na zemi dokáže velké věci.
Na doporučení kamarádky jsem si knihu půjčila v knihovně. Přečetla jsem ji za 20 minut na zastávce a hned po dočtení jsem si byla na 100 % jistá, že si knihu musím koupit. Protože tohle dílko prostě nesmí chybět v mojí knihovně.
Je to jednoduché, přímo prosté. Napsané způsobem, který je jasný, nekomplikovaný, ale naprosto vás polapí. Představíte si krajinu, představíte si Elzéarda Bouffiera, představíte si nádherné duby a buky. A nejlepší na tom všem je, že je to jednoduché, přímo prosté, a přitom vám to řekne víc jak většina knih dlouhých několik set stran.
Nejspíš dám tuhle knihu přečíst všem, kteří na moje přání být veganem reagují: "Jsi blbá?! Jeden člověk nic nezmění."
Útlá, sympatická kniha, za kterou se skrývá nezdolná vůle a význam lidského konání. Povídka nutí k zamyšlení: Co po člověku na Zemi zůstane? To záleží jen na něm samotném. Elzérard Bouffier je příkladný a jedinečný, to ano, četl jsem však už něco podobného i v rozsáhlejších románech.
Štítky knihy
příroda stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
1998 | Muž, který sázel stromy |
1995 | Hlasy země |
1934 | Člověk z hor |
1936 | Kéž tonu v radosti |
1994 | Silné duše |
Přesně jak se píše v anotaci "mistrovská povídka". Krátké, ale výstižné. Jediné malé mínus bych hodnotila jako, že když člověk na to nebude mít aspoň kapku nálady, nebude se mu líbit.