Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448353/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-qac-448353.jpeg
5
3861
3861
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s nádhernými ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Touto povídkou chtěl Jean Giono vzbudit zájem o zalesňovací program. V té době sám netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí. Dotisk 2009 a 2012.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Literární čajovna Suzanne RenaudOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Jsem zklamaná. Podle komentářů jsem čekala mnohem víc. Příběh sám o sobě hezký je, ale vůbec mě nezaujal styl. Nebo je to překladem? Zbytečně jednoduchá syntax, prazvláštní přirovnání. Čtení jsem si neužila na rozdíl od ilustrací Heleny Konstantinové.
Nádherná po všech stránkách - příběh, výtvarná stránka knihy, výsledné působení. Tu bych chtěla mít ve své knihovně natrvalo.
Nejdříve bych ráda vyzdvihla a pochválila naprosto bezkonkurenční přebal knížky, který ve mě evokuje život, naději a sílu. Velice se hodí k příběhu. Povídka o pastýři, který měl zpočátku prostou myšlenku - sázet stromy - vyústila ve velký čin. Ať tedy máme ještě prostší myšlenky, můžeme dokázat velké věci. Mám ráda zeleň, ráda vidím, jak klíčí nový život. A jednou snad zasadím něco i já.
Tento kratičký příběh nestačí jen obdivovat, ale je potřeba, aby si z něj každý jeden z nás vzal příklad a pravidelně tomuto světu něco vracel...ať už bude pomáhat přírodě, dětem, zvířatům, stařečkům, či jakkoli jinak. Nestačí jen brát, je potřeba i dávat. Věřte, že vás to naplní štěstím...
Jsem moc ráda, že sama jsem podobný smysl našla a naštěstí mám kolem sebe hodně podobných lidí...a to mě činí šťastnou.
tahle kniha by měla být v povinné literatuře :-) dokonalá, dodává naději, milá, útlá knížečka plná lásky k přírodě
četla jsem už dávněji, ale opět - musím se podělit o krásný zážitek z četby - krásné, poetické, půvabné. Svádí k tomu, aby se člověk cítil tak, že musí okamžitě vstát, jít udělat něco, co by tady taky po něm zůstalo!!! Něco krásného, užitečného, stálého.
Ta kniha pro mě má takový uklidňující efekt.
Mnohdy mám pocit, že na sebe samé všichni moc tlačíme. Chceme po sobě velké výkony a když to náhodou nevyjde, tak jsme ze sebe zklamaní, cítíme očekávání ostatních. Bojíme se, že nás ostatní budou mít kvůli naší chybě méně rádi, že si nás přestanou vážit. A naopak, kdo z nás se pochválí za to, co se mu daný den povede? A pokud tvrdíte, že se nemáte za co chválit, tak lžete. Každý den zvládnete a překonáte spoustu věcí, ale kolik z vás si je uvědomí? Kdo z vás místo té spousty úspěchů přemýšlí nad tou jednou jedinou chybičkou?
Čím to je, že jsme u nás tolik zaměřeni na selhání a chyby?
Když si připustíte myšlenku, že máte právo na chyby a neúspěchy, tak vám to neskutečně zjednoduší život.
Nejhorší na tom ale je, dívat se na těch deset tisíc uhynulých javorů a přesto neztratit sílu pokračovat...
Jedním slovem NÁDHERNÉ! Takové ty motivační a sebekoučovací knížky nejsou zrovna můj šálek čaje, ale občas se najde něco, co mě přece jen uchvátí. Tato útloučká knížečka je jednou z nich. Nádherné ilustrace, citlivě napsaný příběh. Zkrátka skvost.
Tato kniha je tak neskutečně krásná a naplňující, že se to slovy těžko popisuje. To si musí každý přečíst sám a pak uvidí. Je mojí nejoblíbenější knihou vůbec. Doporučuji i film, který je sice kreslený, ale je stejně tak úchvatný jako kniha. Navíc je kniha velmi krátká, takže se přečte raz dva.
Původně jsem čekal něco daleko delšího a mystičtějšího. I tak ale krátká povídka přesně o tom, co je v názvu ,má něco do sebe a dokonce mne namotivovala k tomu nějaký ten strom zasadit a celkově se o stromy jako "životodárné bytosti" více zajímat.
Musím říci, že ten příběh je úplně skvělý. Jen málokdo ve své knize dokázal skloubit lásku k přírodě se zlatým srdcem. Jeden lidský život dokázal darovat život tolika stromům. Mnoho z nás by si toto nedokázala ve svém životě ani představit.
Vida, kam až sahají kořeny guerrillového zahradnictví! Kamarádka čte každý rok povídku deváťákům, aby zapálila oheň v mladých srdcích....tak uvidíme...
Čistý, průzračný příběh, kterému by však slušelo trochu poetičtější podání.
Krásná povídka, o důležitosti a naplnění smyslu lidského života. Je až neuvěřitelné co může udělat a zanechat jeden člověk na tomto světě. Krásné duševní pohlazení.
Štítky knihy
příroda stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Přečteno asi za 20 minut v knihkupectví :D Mile mě to překvapilo. Na čtyřiceti stránkách (které by bez obrázků a v normálním formátu zabraly asi 10) je pěkný příběh, na kterém se mi líbí ta "nadějnost"