Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448353/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-qac-448353.jpeg
5
3861
3861
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s nádhernými ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Touto povídkou chtěl Jean Giono vzbudit zájem o zalesňovací program. V té době sám netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí. Dotisk 2009 a 2012.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Literární čajovna Suzanne RenaudOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
V jednoduchosti je krasa. Tak utla knizecka vam doda tolik pozitivni energie. Mozna si staci jen vsimat veci, ktere se nam zdaji tak obycejne a vsedni, ze je prehlizime, pak staci jen snaha a male krucky k tomu, abychom dosahli neceho, co se nam zda nedosazitelne.
Jednoduché, milé poutavé čtení, které se dá zvládnout za odpoledne, které ukazuje, že i jednotlivec má v tomto světě něco změnit.
To je tak milá dospělácká pohádka...Jak prosté a jednoduché je šířit dobro. A jak samozřejmě a jednoduše o tom lze povyprávět...
Knihu bych přirovnala k Malému princi. Má hlubokou myšlenku, je krásná a něžná a.. a nevím, jestli se dá ještě vyjádřit slovy, jak moc mě vlastně zasáhla.
Krásná ukázka toho, že člověk může dosáhnout ohromných věcí, aniž by si to uvědomil. Síla a kouzlo jsou v maličkých gestech, právě k tomu vás příběh přivede. Nepotřebujete hromady peněz ani davy obdivovatelů k tomu, abyste ve světě zanechali něco smysluplného a skutečného. Stačí vám pytlíček žaludů.
Síla padesátistránkové knihy je až neskutečná. Dostáváme se do horské oblasti, pozorujeme odhodlání člověka sužovaného věkem a zdá se nám více než správné, že podobnou zálibu bychom měli pěstovat každý z nás. Kniha nás sbližuje s přírodou. Připomíná nám onen úzký svazek, téměř až svazek manželský, který jsme svým prazvláštním jednáním a úsilím o zničení životadárné planety přeťaly. A spolu s poslední stránkou se navracíme zpět do přírody, kam všichni patříme, z níž jsme vzešli a která je nám nade vše ostatní vlastní. Vše je protkáno nejčistší myšlenkou míru a sounáležitosti se vším, co jest.
Krásný lidský příběh a zároveň nejvíce motivující dílo, které jsem zatím přečetl. Velké věci se stávají snadnějšími a reálnějšími po přečtení této útlé, ovšem velkolepé knihy. Často se k tomuto příběhu v myšlenkách vracím. Čistota duše a naděje, to je tato kniha.
Přečteno jedním dechem...Nádherná povídka o nezapomenutelném charakteru. Charakter člověka autor lépe popsat nemohl.
"Když si uvědomíme, že to všecko vyšlo z rukou a srdce tohoto člověka. .."
Tato knížka se mi dostala do ruky náhodou a vůbec nelituji že jsem jí četla, úžasná knížka se zajímavým dějem :-)
Před nějakou dobou se stala mým favoritem a asi už navždy zůstane moji milovanou knížečkou. Elzéard Bouffier zůstane v mém srdci.
Vždycky, když potřebuju pohladit po duši, anebo naopak, když je mi dobře a nechci se nechat něčím zatěžovat, tak si ji přečtu.
Už jsem měla několik "kolibříků" této knížky, ale vždycky jej někomu daruju a koupím si dalšího :-)
Vřele doporučuji všem a jsem toho názoru, že tento příběh by měl být povinnou četbou na všech školách!
Kéž by mezi lidmi bylo více takových charakterů, jako Můž, který sázel stromy ..
Útlá kniha, která má přesně tolik stránek, kolik potřebuje. Hezké, působivé dílo - poslední dvě stránky jsem se usmívala. Poslední věta sice zmírnila úsměv, ale nic to nemění na krásném dojmu, který ve mně nechala. Zbývá jen doufat, že vždy bude několikanásobně více lidí jako Elzéard Bouffier než ničitelů.
Vydání z roku 2012 potěší jak grafickou úpravou textu, tak ilustracemi a obálkou Heleny Konstantinové.
krátké, ale krásné. Myslím, že tato útlá kniha dokáže pohnout lidmi, aby si více vážili přírody, než trapné konference ekologů s Alanem Gorem v čele.
Štítky knihy
příroda stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Tuto knihu mi doporučovalo mnoho lidí. A tak jsem se jedno odpoledne rozhodla, že si ji přečtu. Líbila se mi už při čtení, ale že bych z ní byla unešená, to se říct nedá. Pak jsem nad ní ale začala přemýšlet a dostala mě.
Myslím, že si na ni vzpomenu vždy, když budu mít pocit, že moje práce je zbytečná a nenese ovoce. Dojde mi totiž, že výsledek se může dostavit až za nějakou dobu.