Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448353/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-qac-448353.jpeg
5
3883
3883
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s nádhernými ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Touto povídkou chtěl Jean Giono vzbudit zájem o zalesňovací program. V té době sám netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí. Dotisk 2009 a 2012.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Literární čajovna Suzanne RenaudOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Malé činy bez pozornosti, dělají velké divy. Naprostý skvost tahle knížka, psaná srdcem a s láskou k přírodě.
Není třeba velkých slov, stačí velké činy, bez ovací. Aneb jak málo stačí od každého z nás, abychom dosáhli velkého dopadu.
Krásné a výstižné komentáře čtenářů níže...
Člověk by se nejraději po přečtení sebral, na všechno se vykašlal a šel sázet stromy. Velmi příjemné krátké počtení.
Poetická, inspirativní a krásně graficky zpracovaná ekojednohubka. Moc se mi líbil libozvučny autorův styl psaní i myšlenka, že každý z nás může svým jednáním a přístupem ovlivnit další směrování naší planety.
Jeden z mých oblíbených autorů, jedna z mých oblíbených knih. Poprvé jsem ji četla před 22 lety, od té doby pak mnohokrát a pokaždé s chutí. Zkusila jsem ji tentokrát přečíst dětem (11 a 8 let), poslouchaly a líbilo se jim to.
Jaroslav Foglar by panu Buffierovi jistě připsal i bonusovou modrou tečku. Krásný příklad tichého, cílevědomého budovatele.
- Lubor P.
Z tohoto muže, který měl pěknou "práci", by si měl vzít příklad každý člověk. Knížečku mám s ilustracemi Pavla Čecha, které dávají celému příběhu to správné kouzlo.
*Přece však jsem udělal chybu.
Právě můj mladý věk mne přiměl k tomu,
abych pohlížel na budoucnost
ve vztahu k sobě a k jistému hledání štěstí.
Řekl jsem mu, jak za třicet let bude
těch deset tisíc dubů skvostných.
Odpověděl velice prostě,
že dopřeje-li mu Bůh života,
za třicet let jich zasází tolik,
že těch deset tisíc bude jen kapkou v moři.
*Když si uvědomíme, že to všecko
vyšlo z rukou a ze srdce toho člověka,
bez přispění techniky, pak je zřejmé,
že lidé by mohli dokázat to co Bůh -
i v jiném oboru než jen v ničení.
Když uvážíme, že jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i duševní, dokázal, aby z pustiny vznikla země kananejská, zdá se mi, že člověk je přece jen obdivuhodný tvor. Ale když pomyslím, kolik bylo třeba vytrvalosti a ušlechtilého úsilí, aby se dosáhlo takového výsledku, pociťuji hlubokou úctu k tomu starému venkovanu bez jakéhokoliv vzdělání, který dokázal úspěšně dokončit dílo, hodné díla božího.
Inspirativní příběh, kdy jsem po přečtení měl také chuť sázet stromy.
Krásný příběh se silným poselstvím. Každý člověk má ze své vůle moc ovlivnit svět kolem sebe.
Příběh o pokoře, lidskosti a lásce k přírodě. Kniha ve mně vyvolávala zvláštní klid. Muž se i v těžkých dobách na nic neohlížel a byl ponořen ve svém světě.
Kniha, která mě zasáhla a ovlivnila asi nejvíc, co kdy jaká literatura zvládla. Příběh o velikém laskavém srdci, které se stalo lidmi nepochopené, a tak se uchýlilo do náruče přírody. Krásné silné dílo, které by se podle mě mělo stát úvodem do studia filozofie na všech školách. Doporučuji přečíst s odstupem času podruhé, pak už to nebude o starci a stromech, ale o něčem úplně jiném.
Asi jsem úplně nepochopila, co chtěla kniha vlastně sdělit, nebo jsme možná čekala daleko víc, než mi tahle útlá kniha poskytla. Ano, byl to jakýsi obraz dnešní společnosti, ale bylo to podáno tak surově a tak bez obalu, až jsem si říkala, že bych ty nonšalantní slova, na které často sama nadávám, ocenila.
Inspirativní kniha o skromném příběhu naděje. Autor popisuje svoje setkání s nenápadným mužem, který prostě sází stromy. Zuří jedna světová válka, zuří druhá a on ... stále sází stromy. Ze semínek, ze sazeniček. Zkouší, počítá, někdy se daří, někdy nikoliv. Nad tímto smyšleným příběhem člověk jen může s otevřenou pusou koukat a hlavou se mu honí myšlenky o té neuvěřitelné pokoře a odhodlání a vizi a práci. Příběh čtu už poněkolikáté a vždy mne dostane. Knihu s ilustracemi Pavla Čecha mám ale nejraději, jeho kresba Elzéarda Bouffiera je tak opravdová! Celý příběh působí tak reálně, že se mi nechce věřit tomu, že je postava fiktivní. Tahle knížka má čestné místo u nás doma v knihovničce a je to jedna z mála těch, které nejsou uložené v mé čtečce.
Příběh je určen dospělým, myšlenky i jazyk jsou silné, květnaté a popisují pochmurný svět v době světových válek. Není to čtení pro děti, nemyslím, že to plně pochopí a vstřebají ve formě, v jaké je to napsané.
(SPOILER)
Krásná knížka, kde jsou slova jenom doprovod pro mnoho různorodých ilustrací. Příběh je v podstatě úplně jednoduchý a současně má poslání tolik potřebné pro dnešní šílený svět, ať už je to fikce nebo ne.
Navíc to krásně vyvrací uvažování, které se nám v dnešní době snaží vnutit někteří politici - totiž že jakmile je něco ekologické a prospívající přírodě, je to proti obyčejným lidem. Není. Naopak, jde o spojené nádoby, kdy prospěch pro přírodu je současně i prospěchem pro lidstvo.
Kéž bychom si tuto skutečnost vzali všichni více k srdci a chovali se podle toho - a tím nemyslím ani tak apel na individuální zodpovědnost (jelikož každý žijeme jiný život a v jiných podmínkách s jinými možnostmi) jako spíš apel na ty, kteří ve jménu bohatství dělají pravý opak toho, na čem se v knize tak činorodě činí Elzéard Bouffier. Jenže to bychom žili vlastně ve světě, který má z dlouhodobé perspektivy třeba i nějaký smysl, tak nic.
Při pohledu na jeden z obrázků se mi vybavilo dílo Člověk proti zkáze, které ukazovalo Karla Čapka, jak jako člověk v jedné scéně osaměle bojuje v přírodě. Ilustrace jsou jednoduše nádherné a dokáží navodit jak pocity vyprahlosti, beznaděje a zkázy, tak naděje, rozkvětu, dobra pro přírodu i nás jako její obyvatele.
Síla této knížky je tak v nadčasovém a pro dnešní dobu aktuálním, potřebném a navíc ušlechtilém poslání, které v neposlední řadě ukazuje i jinou podstatnou věc: dělat dobro je prostě praktické a všem prospěšné, žádná naivita. Hodnoty, jaké reprezentuje úplně obyčejný pastýř jsou hodnoty pro budoucnost nás všech.
Nádherná kniha. Vedela by som ju odporučiť každému…pohladí po duši a možno by niektorým aj otvorila oči.
“Lenže tá úžasná premena, prebiehala tak pomaly, že nikoho neprekvapila, pretože sa stala zvykom.”
Krásný příběh ze života, který by si měl každý povinně přečíst, někteří jedinci podle něj přehodnotit své chování.
Neskutečně krásně napsaná kniha. Tak dlouho jsem se na ni těšila a předčila má očekávání. Ač se jedná o fikci, zadejte semínko naděje, že vážně čin každého jednoho z nás má smysl a i jeden člověk může mnohé změnit. Knihu rozhodně doporučim kamarádům učitelům, aby ji předčítali na základních a středních školách :)
Celkem obyčejný příběh. Jeden buduje a ostatní se vezou nebo se dokonce snaží využít toho ve svůj prospěch. ( Náhlý zájem o ochranu.)
Štítky knihy
příroda stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Útlá knížečka plná krásných a hlubokých myšlenek.