Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501464/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-mZC-501464.jpg
5
3895
3895
Nezapomenutelný příběh probouzející lásku k přírodě Když byl Giono v roce 1953 požádán vydavatelem časopisu Reader’s Dígest, aby napsal příběh o nejpozoruhodnějším člověku, s nímž se kdy setkal, poslal mu tuto povídku, kterou chtěl vzbudit zájem o zalesňovací program.. Ve Vyšehradu vychází již v 8. vydání, opět s ilustracemi Heleny Konstantinové.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2022 , VyšehradOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byla láska na první „pohled“ :-) Příběh o tom, jak úžasné a neobyčejné věci může dokázat jeden jediný člověk…příběh o muži, jehož život měl opravdový smysl. Po přečtení, i zhlédnutí filmového zpracování jsem v sobě měla tolik pozitivních emocí. Tenká knížka s výjimečným poselstvím, která ve vás zanechá opravdu mnoho. Věřím, že každý z nás může udělat to své, třeba i úplně malinkaté, "něco", díky čemu bude svět o trochu lepším místem.
Jean Giono v kratičkém a přece tak velkém příběhu o pasáku ovcí vyjadřuje své niterné pocity a svou celoživotní filozofii. Inspirace, která z něj prýští, se valí hned dvěma širokými koryty vod. Dává a dává - sází a osazuje, den po dni, měsíc po měsíci, rok po roku. Nikoho však nepoučuje, nikomu neradí a taky a především nikdy nic za svou mravenčí práci nečeká. Jeho práce je smyslem jeho života. Život je smyslem jeho života. Stromy jsou život. Většinou přemýšlíme, co (velkého) po nás zůstane. Jak je vidět, někdy stačí dávat do země malá semínka. Podobně jako stačí vločka, na kterou se nabalí další a další, až vznikne sněhová koule, která se kutálí a valí dál a dál a je větší a větší. Myslím, že (normálnímu) člověku není vždy úplně vlastní konat pro obecné dobro a vůbec nic za to nečekat. Tak či onak, bez ohledu na naše pohnutky, "sázet stromy" můžeme všichni :-).
To je tááák hezká knížka :)
Měla jsem jí jen půjčenou, ale určitě si jí plánuji pořídit do své knihovny.
Malá, kraťoučká, ale Velká a obsáhlá svým sdělením. Jak je jednoduchá a přitom se dokáže dotknout Vašeho srdce. Určitě doporučuji přečíst všem - třeba i díky tomu bude náš svět zelenější :)
Krásný příběh, který Vás bude provázet celý život... Letos slavíme 100 let republiky... kdy jindy zasadit strom, který nás přežije? A kdo se necítí na strom.. Kupte semínka... třeba lněná... vezměte psa a jděte ven... rozsejte je po škarpách, parku, polních cestách... ať si příští rok kolemjdoucí lámou hlavu, kde se tam ty krásné modré květy vzaly... Každý má možnost změnit své okolí, stačí málo, netřeba hned bagrovat... :) I malý modrý květ může změnit Váš svět ;) A co já? Jdu sázet stromy... :)
Nevím, jestli je příběh založený na pravdě. Pokud je pravdivý, pak musim říct: klobouk dolů před Elzeárdem Bouffierem. Tolik let záset stromy, kde nikdo nežije a on nemá jistotu, že se jeho záměr podaří, je určitě obdivuhodný. Příběh je sice krátký, ale krásný a milý. Na několika stánkách toho pověděl víc, než toho nakecaj některá mnohastránkové knihy.
Knihu, ktorú som za pol hodinu prečítala :-) a naozaj bola super. Len 64 strán a časové rozpätie deja od roku 1910 do 1945, vlastne do roku 1947. Skvelá myšlienka starčeka v horách.....veľmi krásny a silný príbeh.....
Neuvěřitelně silný příběh k zamyšlení o velkodušném muži, který sázel své stromy přes všechny překážky, co ho potkaly.
Kniha zabere něco přes 15 minut, zároveň si tím obohatíte život o poučující čtení a poznáte člověka, který bez jakýchkoli sobeckých pohnutek stvořil tak velké dílo.
Každá stránka byla navíc nádherně výtvarně zpracována, takže si pohrávám s myšlenkou knihu zakoupit, i když jsem ji už četla ( byla vypůjčená ).
Věřte mi, na muže, který sázel stromy, už nikdy nezapomenete. Já osobně doufám, že v tom dobrém smyslu.
Snad jediné, co je možné vytknout je jak je příběh krátký. Bylo by velkým potěšením strávit s Elzeárdem Bouffierem více času. Přesto jde o knihu, která nestárne je stejně poutavá při každém přečtení.
A tak jsme obdivovali dílo obyčejného člověka, dílo hodno Boha.
Zamýšleli jste se nad tím, co má opravdu smysl v lidském životě? Jsou to snad války? Nesmyslné umírání?
Jako by za každého člověka zasadil jeden strom, a těch stromů bylo moc a moc a lidé umírali, a on, nevěda ničeho, sázel dál své stromy. Za každého člověka jeden strom.
Jemný jednoduchý, leč silný příběh. Výjimečný muž, kterému "víc než deset tisíc osob vděčí za štěstí". Hřejivý pocit po přečtení trochu zhořkl poté, co jsem ze záložky "Zajímavosti" u této knihy tady na databázi zjistila, že jde o fiktivní postavu.. Nicméně věřím, že takoví lidé mezi námi byli, jsou i budou!
Krásná věc! O vytrvalosti, nesobeckosti, o tom, jak dává smysl budování namísto destrukce, která se v naší společnosti tak rozmohla, o naději! Ano, kdyby každý přispěl svým dílem, bylo by tady krásněji, Zemi by se více dařilo, lidé by byli spokojenější. Myslím, že si tuto knížečku brzy otevřu znovu.
První dojem - Proč se někdo obtěžoval a vydával takový příběh jako samostatnou knihu?
Ale ono to tam někde v hlavě zůstalo...Říkám si, co kdybychom se takhle začali chovat všichni? Osobně se na to však nedívám jen z pohledu NEVZDAT SE, ale jaký by to mělo přínos pro naši planetu, kdybychom tu a tam všichni sázeli nějaké stromy :)?
Kniha nad kterou, je potřeba se zamyslet. Přečetla jsem si ji dvakrát a pokaždé mi dala něco krásného.
Velmi pěkná povídka o smyslu života, krátká, ale přiměje k zamyšlení. Moc se mi také líbily ilustrace a celkové provedení knihy.
Krátký příběh s velkým a hlubokým poselstvím. Povídka, která už mnoho desetiletí hladí duše a poohřívá u srdce v mnoha světových jazycích... Nejdřív mne ani nenapadlo pohlížet na ni také jako na možnou "dětskou knížku", ale po tom, co oslovila a nesmírně zasáhla také naši desetiletou dceru, mi rychle došlo, že tento poklad je nejen nadčasový, ale také naprosto nadgenerační.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Na knihu jsem narazila jen náhodou a jsem za takové náhody ráda. Krátký, ale velmi silný příběh mě nutí přemýšlet nad tím, jací jsme. Kdo z nás dokáže nezištně tvořit a pracovat pro blaho ostatních bez vidiny ovací a uznání?
Chtěla bych najít smysl toho mého života a hlavně mít přesvědčení, že je to ta správná cesta.