Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57005/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-Rl5-57005.jpg
5
3904
3904
Povídka prostoupená fascinací prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu stvoření. Jean Giono vzbudil touto povídkou zájem o zalesňovací program. Stala se pro ochránce přírody inspirací k zalesňování celých oblastí. 1.vydání... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 1997 , VyšehradOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
krátké, ale krásné. Myslím, že tato útlá kniha dokáže pohnout lidmi, aby si více vážili přírody, než trapné konference ekologů s Alanem Gorem v čele.
Je to již několik let, co jsem viděla film, a četla tuto útlou knížečku. Nedokáži popsat své pocity. Úcta, respekt, láska k lidem i přírodě. Píle a trpělivost. Ať se děje co se děje, dělat a opakovat každý den maličkost: sbírat, třídit, sázet. Výsledky jsou viditelné až po letech. A je to v tomto případě krása nesmírná. :-)
Velký vzor a učitel. To je pro mě tento osamělý pastýř. Zatím mu nesahám ani po kotníky. Když nevidím výsledky mám tendenci s jakoukoli činností končit. V dnešní uspěchané době je to téměř obecná vlastnost. Přestat. Každý chce výsledky rychle. Teď hned, nejlépe již včera. Tak to vsak nefunguje. Je potřeba se učit trpělivosti a vytrvalosti.
Držme si palce, ať se nám daří. Dělejme s láskou vytrvale a trpělivě ty každodenní maličkosti a až se jednou ohlédneme, zjistíme, že jsme se zasloužili o krásnou krajinu našich životů.
Přeji nám všem hodně sil. :-)
Nádherná knížečka, kterou jsem kdysi koupila své mamince... Když zemřela, vzala jsem si ji domů... a zas a znovu se k její četbě ráda vracím... :-)
....Až bude vykácen poslední strom, vylovena poslední ryba, otrávena poslední voda, zjistíme, že peníze se nedají jíst ..... myslím,že přesně tímhle indiánským výrokem se dá popsat tato knížka...
Obraz obyčejného venkovského člověka, který trpělivě, neokázale a vytrvale vysazuje stromy. Tato jeho činnost dokáže za desetiletí přetvořit bezútěšnou, vyschlou a opuštěnou krajinu v nádherné místo pro život. Elzéard Bouffier bez jakéhokoliv vzdělání dokázal úspěšně vybudovat dílo, které se svým výsledkem blíží aktu Stvoření. Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí.
Pěkná knížečka, jednoduchý a lidský příběh. Příběh k zamyšlení, jak se s dotekem přírody stát lepším člověkem. Miluji stromy, český les, dobré lidi. Nadčasová věc.
Kniha vyprávý o muži, který díky své vůli a vytrvalosti, změnil pustou a nehostinou krajinu v krásný zelený les.
Příběh je krátký, ale plný zajímavých a poučných myšlenek, které jsou ukryty ve slovních symbolech. Kniha mi dala podnět k přemýšlení a naučila mě vážit si přírody a chovat se k ostatním lidem ohleduplně.
Krátký, leč působivý příběh. Pokud neradi taháte tlusté cihly v taškách či batozích a zároveň si rádi přečtete pár stran, která Vám něco ,,dají"- mohu jedině doporučit :).
Naprostý skvost :).
Než jsem začala číst, tak jsem se trochu bála, že to b ude až moc filozofické, ale příběh jsem slupla jako sladký bonbon. Vlastně ne až tak sladký. Tak nějak mi ke konci z toho bylo vlastně i trošku úzko (ale hezky úzko), jak dokázal jeden člověk změnit tolik - přírodu i lidi.
Poslech tohoto díla mě utvrdil v tom, že pokud si člověk vybere cestu v souznění s přírodou, tak si začne postupně uvědomovat, co je vlastně na světě důležité.
Pro mě nezapomenutelné bylo setkání "tvůrce lesů" s lesníkem, který ho začal hned poučovat- a dokonce tvrdit, že zázrakem v té sluncem a větrem vysušené zemi vznikl přírodní cestou les... A tak si řikám-kolik podobných "bambulů v zeleném" létá i po našich lesích, dává rozumy-ale nikdy nezasadilo ani jedinou sazenici...
Psát komentář k něčemu jako Muž, který sázel stromy je zbytečně dlouhé. Je lepší si jí přečíst! Nezklame!
Mě to naprosto dostalo!! Několikrát jsem o ní slyšela, tak jsem si řekla, že si ji teda musím taky přečíst (i když to slovo je v tomto případě tak trochu nadsázka :-) ). Když jsem ji viděla a prolistovala, říkala jsem si - jako vážně? Těhle pár řádků může být tak opěvovaných??? Ale - někdy je prostě méně více!!! Naprosto dokonalá, hluboká, niterná a nadějeplná povídka!! A už končím, aby ten komentář nebyl delší než samotná kniha :-)
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Útlá kniha, která má přesně tolik stránek, kolik potřebuje. Hezké, působivé dílo - poslední dvě stránky jsem se usmívala. Poslední věta sice zmírnila úsměv, ale nic to nemění na krásném dojmu, který ve mně nechala. Zbývá jen doufat, že vždy bude několikanásobně více lidí jako Elzéard Bouffier než ničitelů.
Vydání z roku 2012 potěší jak grafickou úpravou textu, tak ilustracemi a obálkou Heleny Konstantinové.