Muž, který si pletl manželku s kloboukem
Oliver Sacks
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542377/bmid_muz-ktery-si-pletl-manzelku-s-kloboukem.jpg
4
279
279
Lidský mozek je fascinující vesmír. Skutečné příběhy pacientů slavného amerického neurologa. Autor líčí jejich nemoci i odlišnosti s neobvyklou mírou empatie. Kdy si začnete plést manželku s kloboukem? Tehdy, když váš mozek ztratí schopnost rozpoznávat detaily a všechny kulaté předměty mu připadají stejné, hlava manželky jako klobouk… A co teprve muž, jemuž se zdálo, že se stal psem, a ráno se probudil s mimořádně vyvinutým smyslem pro rozeznávání pachů a s nutkavou potřebou vše očichávat. Autor líčí příběhy svých pacientů, jejich nemoci i odlišnosti s neobvyklou mírou empatie. Nestávají se mu exemplářem z kabinetu kuriozit, ale zůstávají lidskými bytostmi, které možná vnímají smyslové vjemy jinak než ostatní, ale jsou stále lidmi, hodnými našeho soucitu, úcty a pomoci.... celý text
Literatura světová Psychologie a pedagogika Příběhy
Vydáno:
2024
,
Tympanum
Originální název:
The Man Who Mistook His Wife for a Hat, 1985
Interpreti: Miroslav Černý
více info...
Přidat komentář
Niektoré príbehy z knihy ma vrátili späť do doby, keď som sa pár mesiacov venovala ľuďom s rôznymi mentálnymi poruchami. Jednak som mala možnosť poznať takýchto ľudí v detskom veku ako asistentka učiteľa/osobná asistentka, jednak v tzv. treťom veku ako opatrovateľka seniorov. A poviem vám, že žiadna skupina ľudí na svete sa v individualite tak veľmi nelíši ako skupina ľudí s mentálnym postihnutím. My, mentálne "zdraví" máme mnoho spoločných vzorcov správania v spoločnosti, veď napokon sa usilujeme bežať s davom, mať akceptovateľné reakcie, proste nie sme tie "ostrovy, pozostávajúce zo seba samých" (Donne) ako autisti. Chceme sa "odlišovať", ale asi nie do takej mieri, ako sa odlišujú deti či starkí, ktorých som poznala. Veľmi sa mi páčil jednoduchý výrok, cez ktorý som si premietla spomienky na jednotlivé deti, väčšinou to boli chlapci, ako sa to vzťahuje na každom jednom v ich činnostiach, ktoré robili. Jedná sa o výrok o "geniálnych idiotoch": "Ak sa týchto ľudí nesnažíme silou-mocou zaškatuľkovať do vopred určených kategórií a pozorujeme ich bez predsudkov, zistíme, že aj oni hľadajú krásu a pravdu".
Aj oni hľadajú krásu a pravdu. Netvrdím, že som sa stretávala s "géniami". No keď som si to spojila s tým a tým konkrétnym človiečikom, dojala ma tá silná pravda vo výroku. Poznala som chlapčeka, ktorý sa mi navždy vryl do srdca, akoby som pred sebou mala môj vesmír v detskom veku, dlho som rozmýšľala, čím si ma vlastne získal.. možno mi Oliver Sacsk odpovedá vo výroku. Videla som na ňom, ako hľadal svoju predstavu o kráse a pravde v ľuďoch, ako ich zdravil, ako sa dožadoval pozdravu, ako podával rúčku človeku, ktorému dôveroval, ako sa cez číselka a rôzne hry snažil o pozornosť, ako celým svojím bytím naznačoval, že krása spočíva v udržiavaní dobrých medziľudských vzťahoch. A to máme spoločné. Spoznala som chlapca, ktorý vynikal v slovenskej gramatike a konkuroval by žalostne obrovskej populácie Slovákov v správnom y/i. Naučila som ho lúštiť osemsmerovky, pretože... on nachádzal krásu a pravdu v písmenkách. Krása a pravda je to, čo hľadáme všetci po celý život, a sú to pojmy s absolútnym príjemným pôsobením na naše bytie. To isté hľadajú aj ľudia s Aspergerovým syndrómom napríklad vo vede a faktoch, Downovým syndrómom v ľudskom kontakte (haptika je u nich mimoriadne úspešná), ADHD v emocionálne silne dôvernom, otvorenom vzťahu, či ľudia s autizmom v číslach. Poznala som chlapca, ktorý položil každému otázku: kedy si sa narodil, a tento dátum si bol schopný zapamätať... vrátane znalosti dňa akéhokoľvek dátumu, čo sa spomína aj v knihe. Mne to tiež nedalo, snažila som sa zistiť, ako to dokázal, vypytovala som sa ho, ale zbytočne, dodnes je to pre mňa záhada (hoci na to jestvuje algoritmus). Spoznala som aj človeka, ktorý každé ráno vyšiel z postele a ľahol si na zem. Spojilo sa mi to s mužom, ktorý spadol z postele, ale samozrejme, tieto prípady nemusia mať nič spoločného. Tak ako to táto kniha občas naznačuje, pre mňa časy s týmito ľuďmi boli skutočne pestré, učili ma vnímať svet cez ich "konkrétno" ako čísla, písmenká, kresby, pohyby a ako píše autor, najväčším poslaním ľudí, ktorí sa im venujú, je zistiť, cez čo alebo ako hľadajú títo ľudia krásu a pravdu, podporiť ich v tom, pretože ako pripomína na inom mieste v knihe, potrebujú, aby ich niekto viedol. Sú to tiež ľudia ako my, ktorí si zaslúžia pozornosť a miesto v sebarealizácii. Ich budúcnosť je aj v našich rukách a pritom nemusíme byť "povolaním" asistenti, opatrovateľky... Neotáčajme sa chrbtom a netvárme sa, že "nevidíme" týchto ľudí. Nebojme sa toho, že sú "iní". Ak sa bojíme, vyjadrime svoj strach tomu, kto stojí pri takomto človeku, čím sa začne konverzácia, ktorá môže pokračovať veľmi zaujímavo, ešte aj v tom mám dobré skúsenosti. Ľudia, ktorí sa stali nečakane "celoživotnými" opatrovateľmi svojich chorých blízkych, vám budú vďační za váš záujem. Všetci hľadáme krásu a pravdu (a poznanie), všetci sme na jednej lodi.
Na záver citát o dôvode záhradkárčenia: "Rastliny nemajú ego. Nemôžu zraniť vaše city."
bohužel z hlediska neurologie doba velmi výrazně pokročila, takže autorovy závěry jsou spíše dokumentem stavu před 40 lety
Předesílám, že nejsem lékařsky vzdělán, ale i tak mě těchto 24 krátkých příběhů o lidech, kteří trpěli nějakou poruchou mozku, nadchlo. Dá se číst po kouskách, možná je to i lepší. Hlavní "vtip" téhle knihy je v tom, že se nezabývá primárně diagnózou a možnostmi léčby, ale jednotlivé případy autorovi slouží jako podklady k zamyšlení nad podstatou lidství.
Vysoce humanistická kniha.
Příběhy těchto lidí uvedou člověka v úžas. Nesmírně se mi líbí úcta a empatie, s jakou autor ke svým pacientům přistupuje. Krásná je i jeho nepředpojatost a důvěra v úsilí organismu zachovat si identitu, vlastní lidskost - myšlenka, že ne vše vymykající se a ne vše zapříčiněné poruchou organismu je destruktivní a musí být odstraněno, a že snad ani není tolik potřeba zaměřit se na dřinu v oblastech, v nichž tito lidé selhávají, jako je nechat rozvinout (popř. i objevit) to životodárné, k čemu inklinují přirozeně. I když to není podle našich představ. Důležitější než vnějškové připodobnění "normálnímu člověku" je pokusit se nalézt jednotící, smysl-dávající princip, který ponese lidskou bytost tam, kde zdánlivě samozřejmé mechanismy chybí.
"... možná, že je to skutečně jenom fyziologie. Ale nemohu se zbavit dojmu, že když už musel mít záchvaty, pak si tento muž zařídil ty pravé záchvaty v pravou chvíli."
"Prokázala naprostou nezpůsobilost a neschopnost. Všechny ty testy nám bezpochyby spolehlivě ukázaly její nedostatky. O druhé straně mince, o jejím bohatství, nám neřekly nic. ... Tehdy, v tom jarním ránu, byla šťastná, ponořená do přírody. To nebylo jednoduché pozorování, třídění přírodních dějů: bylo to až vytržení. A já jsem pochopil, jak směšná jsou naše hodnocení: hledáme schémata a logické skládačky tam, kde máme hledat hudbu, příběhy, hry. Pak bychom našli lidskou bytost, která se chová přirozeně po svém vlastním způsobu."
Z příběhů (z některých více, z jiných méně) je cítit autorův empatický přístup k pacientům. I to - kromě zajímavých případů - přispívá k působivosti knihy, tím mě autor oslovil asi nejvíce.
Kniha ma bavila na 4*- páčil sa mi autorov názor o dualizme prepojenie duševných a fyzických procesov. Popisy priam až lyrické. ALE! - vydali knihu z roku 1985!- viete kam sa odvtedy posunula neurológia? Je to 30 rokov! Patrilo by sa, aby k jednotlivým prípadom boli posunuté poznámky, alebo nejaký epilóg súčasného neurológa ohľadom informácií, čo sa od toho času v liečbe zmenilo, ako by chorobu liečil súčasník a podobne.
P.s. Nech túto knihu nečíta ten, kto v živote nepočul slovo amygdala, limbický systém alebo prosopagnózia, pretože toto nebdue pre Vás!
Úžasná kniha, je obdivuhodné, čeho je lidský organismus schopen. Některé povídky jsou až neuvěřitelné. Oliver Sachs píše o jednotlivých lidech tak empatickým způsobem, až by je čtenář rád poznal osobně.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy 2018, protože byla zmíněna v jiné knize - Viewegově Biomanželovi.
Moc zajímavé příběhy podané čtivou formou - jsem laik a neměla jsem problém. Doporučuji každému, koho zajímá fungování lidského mozku a lidská duše.
„Taxikář dlouho a se zájmem poslouchal příběhy, které mu vykládal pasažér. Nepoznal, že ten člověk je nemocný, dokud mu nechtěl platit nemocničním záznamem svých teplot.“
Kolik nemocných chodí kolem nás aniž bychom si toho všimli?
Knížka, která nutí k zamyšlení.
A třeba nás dovede i k tomu, abychom si vážili toho, co máme (a co jiní nemají).
Nejsou to čistě jen „povídky“ - odborné pasáže mi tam trochu drhly, ale dalo se to přežít nebo přeskočit.
Zajímavé, ale těžkopádně podané. Nečetlo se mi to lehce. Spíš než povídky to byly eseje plné odkazů na odborníky a filozofickými úvahami o složitosti lidské mysli, které se točily kolem nějakého titulního příběhu.
Jeden by pomýšlel na poněkud neobvyklé schopnosti... a ona je to tedy diagnóza? Zajímavé čtení pro mě bylo spojeno i se zážitkem. Jeden večer jsem četla o Tourettově syndromu a přemýšlela, zda opravdu, "když byl konečně diagnostikován a popsán, je ho vidět všude", a druhý den ráno jsem vyhlédla z okna domu na nepříliš frekventované ulici a viděla "tikéra"! Fascinující náhoda. Nebo? Snad v Čechách máme blázinec s pěknou velkou zahradou?
Hodně zajímavé příběhy... často k neuvěření, že se něco takového může stát...
Neskutečně zajímavá kniha. Lidská mysl a mozek jsou opravdu opředeny ještě spoustou záhad.
Dle mého názoru o mnoho čtivější než jiná kniha tohoto autora (Antropoložka na Marsu). Zejména první a druhá část knihy velmi zajímavá a čtivá. Třetí část poněkud náročná, méně záživná, ale konec opět dobrý. Celkově hodnotím 4 hvězdičkami.
Kniha pozostávajúca zo skutočných príbehov pacientov neurológa Olivera Sacksa, ktorý pristupuje ku každému prípadu so srdcom a s nehou. Výnimočná kniha o výnimočných ľuďoch, ktorí majú síce problémy vykonávať pre nás bežné činnosti, kvôli poškodeniu nervových centier v mozgu alebo nesprávnom fungovaní pravej či ľavej hemisféry, no v iných oblastiach zase nadmieru vynikajú. Kniha, napriek vyskytujúcej sa odbornej terminológii, sa číta ľahko a príbehy naozaj chytia za srdce.
Velmi zajímavá kniha, kterou mi doporučila sestra. Měli by si přečíst nejen ti, které zajímá psychologie a duševní zdraví, ale všichni, kteří si rádi rozšiřují všeobecné znalosti a zajímá je svět jako takový. Lidská psychika/duše má tolik vrstev, že dělit lidi na "normální" a blázny by bylo velmi krátkozraké.
Knihu jsem si koupila, už když vyšla v MF. Přečetla jsem ji dvakrát, což se mi nestává tak často. Ráda čtu příběhy o lidských podivnostech. Život s podobnými lidmi je jistě náročný a rozhodně bych nechtěla takový zažívat, ale čtu o tom hodně ráda a je to pro mne lepší čtení než detektivky, které jsem kdysi s oblibou četla taky.
Kniha se čte jedním dechem. Není to pouze odborné pojednání ale poutavé, vzrušující a zároveň velmi lidské vyprávění...Škoda, že autor před čtyřmi dny podlehl zákeřné nemoci. :-( Čest jeho památce!
Autorovy další knížky
| 2010 |  Probouzení: Příběh o nečekaném probuzení ze spavé nemoci |
| 1997 | Antropoložka na Marsu |
| 2009 | Musicophilia |
| 2013 | Halucinace |
| 2016 | Vděčnost |
Zmes poviedok podľa skutočných udalostí, ktoré napísal sám život. Je určite pravdou, že sa doktor Sacks stretol s nespočtom raritnýcha vskutku okázalých medicínsky atraktívnych prípadov, pre ktoré je skvelou správou, že ostali archivované. Mnoho z nich sa v dnešnej dobe pri pokroku medicíny nepodarí dostať do tak pokročilého štádia :)