Muži v ofsajdu
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90272/muzi-v-ofsajdu-90272.jpg
4
448
448
Humorný obraz typického českého fotbalového obecenstva z doby před 2. světovou válkou. Autor ve své knize mistrně zachytil hráčskou hantýrku, ovzduší klubového prostředí i psychologii, zvyklosti a mravy pravověrných fotbalových fanoušků. Svéráznou atmosféru kolem fotbalových hřišť líčí prostřednictvím komického příběhu dvou nadšených žižkovských fanoušků, krejčího Emanuela Habáska a jeho nezvedeného syna Emana, a dalšího velkého obdivovatele fotbalového sportu, židovského obchodníka s oděvy Richarda Načeradce a celé jeho rozvětvené rodiny.... celý text
Přidat komentář
Naprosto jsem se ztotožnil s pocity fandy, když stojíte v kotli a kolem vás to píská, pobrukuje, řve, šály lítají kolem hlavy a za svůj klub by člověk dýchal.
A styl knihy - jedinečný a naprosto fascinující čtení, kdy vás bránice šimrá a smích se lepí na paty.
"Oni jsou fanda". Já tedy fanda téhle knížky jsem. Příjemné čtení, výborné vyprávění a milé rázovité postavičky z pražského a fotbalového prostředí. Je fakt, že filmové zpracování dalo postavám tváře, ale myslím, že to v tomhle případě vůbec nevadí a navzájem si nekonkurují.
Ano "zlatá léta českého fotbalu" a jako bonus - zde nehrají prim kopálisté, ale fandové. A jací ! V prvé řadě slušní. Od blbů, kteří se již dlouhý čas prezentují zejména v t.zv."kotlích" byli tito lidé vzdáleni na míle daleko. Kouzelník Karel Poláček se uměl vcítit do duše malého chlapce , jako Péťa Bajza v jiné jeho knize, ale i do duše nešťastného pana Načeradce, když jeho Slávka prohrála s obyčejnou Viktorkou. Pokud by autor nezahynul v koncentráku a osud by mu dopřál ještě mnoho let, nedovedu si představit, co by říkal na současné nagelované primadony, které za velký peníz neukazují NIC !
Je vinou skvělého filmu, že pana Načeradce už si provždy budu představovat s obličejem Huga Haase. Kniha dává více prostoru všem postavám a hlavě bezkonkurenčnímu Poláčkovu stylu. Nemožno nemilovat.
Od prvních stránek je jasné, že jedině tato knížka ospravedlňuje existenci (pro mě) jinak naprosto zbytečného fotbalu.
I ona má slabší místa, např. snové kapitoly moje hodnocení podstatně sráží. Naproti tomu: Modlitba za Viktorii Žižkov,, "Pan syn má známost!" vece vdova,, Habásko a vdova, pobaví dokonale.
Symbioza pánů Habásků, manželství Načeradcových s nemocnými dětičkami a početným příbuzenstvem, nevraživost letenských a žižkovských fotbalových příznivců. (fanoušek, fanda je nadávka)
Poláček vše popsal tak živým jazykem! Všechny výrazy byť sebezastaralejší (knize se blíží devadesátka) tak dokonale sedí, že jsem neměla se čtením žádný větší problém.
Protože jsem dříve viděla divadelní představení v Mladé Boleslavi, které mohu jen doporučit, byla jsem až překvapena, kolik replik je doslovných, původních od Poláčka.
Je to humoristický román o fous starší než Saturnin, ale může se s ním směle srovnávat.
Díky čtenářské výzvě jsem si po letech zopakovala jeden z pilířů české humoristické literatury. Stále baví! Samozřejmě je to velmi vhodné pro sportovní a nejlépe fotbalové fanoušky, ale nás všechny ostatní čtenáře prostě musí pobavit rodinné vztahy otce a syna Habáskových nebo neuvěřitelné příbuzenstvo pana Načeradce.
"Teta Kristýna, která se tak záhadně zjevila, aby rozmnožila řady příbuzenstva, prohlásila, když si vzala potřetí nadívané telecí: "Já jsem, lidičky, ráda, že jsem zasejc mezi svejma."
TAK TO BYLO NĚCO! pro mě, jakožto fotbalového fanouška, opravdu skvělé čtení. :) Bavila jsem se a mohu doporučit. :)
Výborné počtení a stejně výborné pokoukání. Doporučuji všem, kdo snad dosud nečetli...
Tuto knihu nedávno četla moje čtrnáctiletá dcera v rámci povinné četby, byla jí úplně okouzlena a neustále nám z ní předčítala. Udělala mi tím velkou radost, protože tuto knihu měl rád i její pradědeček.
Skvělý humor. Pro mě jako fotbalového fanouška měla kniha i něco navíc - pocitům postav rozumím, a to velmi dobře :-)
Ano, klenot českého humoru od výborného pana spisovatele. Vždycky, když si vzpomenu na konec jeho života, tak mě zamrazí. Ale naštěstí jeho knihy zůstaly a přináší radost dalším generacím. Údajně prý Karel Poláček už při psaní myslel na film a postavu pana Načeradce psal pro Hugo Haase. Ten ji nehrál, ale odžil.
Tak tuhle knihu asi nemá smysl moc detailně komentovat. Poláčkův styl psaní si musí prostě každý Čech zamilovat od první stránky. Při četbě takové literatury na mě vždy dýchne ta nezaměnitelná atmosféra První republiky. Důstojných pánů v oblecích a s klobouky, kteří chodí na fotbalové utkání jako my dnes do divadla, prostě v nejlepším oblečení a ve vší početnosti holdovat ušlechtilému sportu na zeleném trávníku pod širým nebem neděli co neděli.
Nevím do jaké míry je popis tehdejšího světa realita a do jaké míry výplod umělcova mozku, ale ať tak či tak, rád na sebe nechám dýchnout tento příjemně teplý vánek, kdykoliv mně je v tom našem dnešním vichru chladno.
Říká se, že Eduard Bass fotbal miloval a Karel Poláček ho nesnášel. Bass nám zanechal fotbalovou pohádku, již si rádi přečtou fotbaloví fandové v příslušném věku a někteří se k ní vrátí i později (včetně autora těchto řádků). Zato Karel Poláček stvořil nesmrtelnou Srandu, která už navždy patří do panteonu české literatury. Nerad ve svých komentářích mluvím o filmech natočených podle literárních předloh, ale zde učiním výjimku, protože Poláčkův literární pan Načeradec dozajista všem čtenářům souzní s jeho filmovým ztvárněním v geniálním podání Huga Haase. Nesmrtelné výroky jako "Pijou pomalu, ať jim to vydrží", "Numera mi neschnou", "Řeči se nevedou, nedochvilnost se netrpí", nebo "Tolik židovek pohromadě na ulici! To se nesmí trpět! Policie! Příbuzný, rozejděte se!", již dávno zlidověly, ať už si je pamatujeme z knihy nebo z filmu.
Mimochodem, příběh o mužích v offsidu obsahuje i jedno nerozluštěné tajemství: Jak jenom muž, přezdívaný Amplión, přišel na svoji podivnou hlášku "rozeberte je jako šrajbtiš svatýho Lukáše"? Proč, proboha, by měl být šrajbtiš (psací stůl; pozn. překl.) sv. Lukáše rozebrán, kdo ho rozebral a kdy? Ví to někdo? A jestli ne, najde se tu povaha dostatečně zvídavá a energická, aby tento literární ořech rozlouskla?
Někdo má slavíka v hrdle, Poláčkovi se schoval do psacího stroje. Způsob jeho literárního vyjadřování je nepopsatelný. Přestože fotbalu neholduji, řehtala jsem se většinu času.
Nejdřív jsem znal film. Knížka je o dost jiná. Poláček do ní dal hodně snových pasáží. Ale je to super :-)
Příjemně zaplašilo nemocniční nudu... na dětském oddělení moc rozumných věcí ke čtení nenajdete.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Ač kniha byla napsaná před mnoha lety, krásně popisuje tehdejší stav "fandovského šílenství" a touhy po vítězství, tak by se dalo přenést i do dnešní doby. I ti nejbližší spolupracovníci či přátelé, pokud fandí jinému klubu, se na 90 minut stávají nepřáteli a nic si nedarují. Nádherně vylíčen vztah mezi fotbalovými vášnivými fanoušky, kdy pro ně je prostě fotbal středobod vesmíru a pro svůj klub by se rvali až do roztrhání těla.