Přidat komentář
Liduško, Liduško, jak mi tě bylo líto... Ačkoliv je povídka krátká, zanechala ve mně silný dojem. Vypráví totiž o tragickém osudu mladé dívky, která se stala obětí společenských konvencí a rodinných očekávání. A že rozhodně nebyla jediná – konflikt mezi láskou a společenskými normami je typickým motivem v literatuře 19. století, kdy se se ženami stále ještě handlovalo jak s dobytkem.
Kromě emocionálního světa samotné Lidušky se tu Hálkovi podařilo dobře vykreslit i život v české vesnici, morálku a společenské poměry doby. Čteno v rámci knihy Z Amorova deníku, kde zaujme i povídka Přívozník nebo Domácí učitel.
Smutný ač pravdivý příběh o nenaplněné lásce mezi muzikantem Toníkem a Liduškou. Jaké dříve byly vdavky jsem si poslechla v aknize. Toto dílo je maturitní povinná četba, doufám, že dlouho bude, ať studenti znají historii a dřívější zvyky. Doporučuji.
Našla jsem ji v knihovničce rodičů, zajímavě ilustrované vydání z roku 1942. Živě popsaná událost snatku z rozumu se čte s úsměvem i když je to příběh bolestně smutný . Dobře vykreslené postavy lidí a pocity dívky , která milovala muže, který zbaběle odešel.
Při vzpomínce na přečtení knížky a shlédnutí filmu mě nenapadá jiné přirovnání než "srdceryný příběh." Prostě slzoždímačka. Ale pěkná.
Nějak jsem tuhle knížku našel při prohlídce půdy. Záměrně jsem vybral tuto nejstarší dostupnou vazbu, ale ta moje je podle mě klidně ještě z 19. století. No líbilo se mi, jak je povídka napsána a hlavně jaký archaický používá jazyk. U toho jsem si připomenul v představách, jak ta stará doba tehdy vypadala a pomohlo mi k tomu si představit starousedlíky v jedné posázavské vesnici Kamenný Újezdec. Příběh smutný a zpočátku i veselí, ale čekáte, že to nedopadne jako hollywoodský film.
Viděla jsem kdysi film, v roli Lidušky (Jiřina Štěpničková) a moc se mi líbil, tak jsem teď měla možnost přečíst si knížku. Příběh byl pěkný i když se smutným koncem. Ve filmu to dopadlo dobře.
Ač Muzikantská Liduška dramatem není, přesto jsem ji nejprve viděl ve vynikajícím divadelním provedení (včetně skvělé hudební režie) šumperského Severomoravského divadla před 150 lety. Utkvěla mi v hlavě jako 5hvězdičková záležitost. Teď po oněch 150 letech jsem se dostal k originálu a samozřejmě tak silný zážitek už se dostavit nemohl. Nicméně ****
O Lidušce jsme se učili ve škole (už je to nějaký ten rok), ale ke čtení jsem se dostala až teď. K mému překvapení se jedná o opravdu hodně krátkou povídku. Nemohla jsem se ubránit myšlence, zda je toto opravdu všechno. Byla jsem trochu zklamaná. Jiné povidky od pana Hálka mě zaujaly více.
Co mezí múzám tká, duše (ne)lidská. A i když kanou, klenout se musí. Nad mraky, až jednou... zmizí moldánky. Hrát jim budou do oušek. Trhat slunečnice, růžičky... Amorkovy družičky.
Po knize jsem sáhl po letech kvůli čtenářské výzvě. Musím říct, že zpětně mě nakonec zaujaly povídky snad víc, než když jsem některé musel číst na fakultě a předtím na střední škole. Příběhy jsou celkem nosné, rozhodně v nich Hálek leccos vykreslil velice pěkně, pravda, leccos je trochu překombinované nebo schematické, ale jsem spokojený.
obsahově tuctové vyprávění, kterých je v 19. století desítky, ale formálně velmi dovedné provedení (zejména proměna vypravěče)
Silný příběh, vykreslený na pár stránkách. Hálek si také zažil svý, než si mohl vzít svou milou...
Štítky knihy
povídky 19. století venkov mezilidské vztahy vesnice české povídky hudebníci, muzikanti nešťastná láska milostné povídky český venkov
Autorovy další knížky
| 2008 |  Večerní písně |
| 1986 | Milostný listář |
| 1957 | Muzikantská Liduška |
| 1954 |  Domove líbezný |
| 2009 | Na vejminku |
Melancholická a pravdivá povídka o úskalích zapovězené lásky. Jsou zde krásně popsány charaktery postav, jejich pocity a můžeme nahlédnout do dobové morálky a předsudků. Za mě stojí za přečtení.