Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow , Sonja Vukovic
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203465/mid_christiane-f-muj-druhy-zivot-203465.jpg
3
674
674
My děti ze stanice ZOO série
< 2. díl
Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha My děti ze stanice ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem – narozením syna Philippa. Jaký je dnes život Christiane F. Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: „Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?“... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , OldagOriginální název:
Christiane F. – Mein zweites Leben, 2013
více info...
Přidat komentář
Knihu "My děti ze stanice ZOO" jsem četla někdy ve třinácti letech a hrozně silně mě oslovila. Chtě nechtě jsem Christiane fandila, přestože propadla drogám díky vlastní hlouposti. Knihu jsem četla mnohokrát a zdálo se mi, jako bych si k Christiane vytvořila nějaké pouto. Proto jsem se zatetelila blahem, když jsem v knihovně spatřila knižní pokračování jejích osudů. Opět se mi její vyprávění četlo téměř jedním dechem, ale po dočtení knihy jsem cítila určité zklamání, pouto bylo pryč. V trochu nesouvislém a zmatečném vyprávění se dovídáme divoké a až neuvěřitelné zážitky Christiane. Něco bylo fakt zajímavé, také se mi líbila pasáž z Řecka, ale nemohla jsem si pomoct, většinu děje mě Christiane hrozně iritovala. Její bojovnost a určité kouzlo z první knihy byly z většiny ty tam a já měla před sebou stárnoucí feťačku, co se nikdy nezmění, protože je příliš slabá. Christiane se v knize neustále lituje a mezitím se jakoby mimochodem chvástá, jak se vídala s nejrůznějšími mega celebritami, jak ji hostili a jak jim připadala strašně zajímavá, ale stejně to bylo všechno na nic a lezli jí na nervy. Lítost ve mně nevzbudila, místo nebohé chudinky zmítané osudem jsem viděla narkomanku, co nikdy pořádně nepracovala, starala se vždycky akorát o sebe, flákala se, fetovala a během toho si procestovala celý svět. Světlou výjimkou byla jen její snaha postarat se o syna. Kniha je tedy zajímavá a myslím, že pro autorku muselo být těžké uspořádat Christianino vyprávění do alespoň trochu souvislého celku, ale chybí mi tam nějaká přidaná hodnota. Nezastírám drobné zklamání a nemám důvod číst knihu znovu, narozdíl od "Dětí ze stanice ZOO", které mají v mé knihovně čestné místo.
Všechno už bylo řečeno, souhlasím s předchozími komentáři. Knížku sem přečetla za den, není to náročné čtení. Neuvěřitelně mě štvalo, že nebyl děj uspořádaný chronologicky, dokonce se i některé události opakovaly na různých místech a člověk pak nevěděl, kdy se to vlastně stalo. Osobně vnímám tohle dílo jako částečnou "pohádku", a to i proto, že Christiane jednou řekne, jak neumí lhát, že to na ní vždycky a všude šlo poznat a za pár stránek povídá o tom, jak se skvěle vylhala z toho a toho. Nevěřím také všem povídačkám o slavných lidech a jejích opakovaných setkáních s Davidem Bowiem a dalšími, zároveň jí to ale nemám za zlé, prostě to beru jako přikrášlený příběh jednoho dost hnusného života. Snad je alespoň, společně s dětmi od stanice ZOO, tahle kniha odstrašujícím příkladem pro všechny, kdo by snad měli pocit, že je super nápad "zkoušet" některé z tvrdých drog.
Pozn. text končí na straně 273 (netuším kde při evidenci knihy přišli na 296) a lze tak zařadit do čtenářské výzvy 2019 - kniha co má lichý počet stran.
Já prostě nevím, co si myslet. Christiane je mi líto, čím vším si prošla a zažila je otřesné a je to hnusné, co řeknu - ale může si za to sama. Na jednu stranu ji obdivuji za její schopnost spořivosti, zacházení s penězi i to jak se vyrovnala se situací sledování a ztrátou dítěte.
Na druhou mi místy dost lezla na nervy. Kniha je uceleným vyprávěním toho, co se dělo po vydání knihy a filmu. Nejvíce mne zaujala část o Řecku a část vyprávějící o pobytu ve vězení. Mám prostě rozporuplné pocity a nevím, jak se k tomu postavit. Určitě jsem ráda, že jsem si to přečetla, opět mám další zkušenost s jakousi biografií. Četlo se to průměrně, ani úplná nuda, ale nadšená z toho nejsem. Někdy to bylo zmatené, protichůdné a nepřehledné. Mám to za sebou a to je vše, když na to přijde řeč, asi si vzpomenu, více v tom však není.
Celou dobu, co jsem knihu četla, jsem na autorku chtěla řvát, ať už zmlkne. Koho zajímá to její fňukání, že si zničila život. Pro mě to je absolutně zbytečná kniha. Také mě zajímalo, jak se jí vedlo nadále v životě, ale opravdu nemá, co nového, pozitivního říct. Packala život ze všech stran a ještě o tom napsala. No tě bůh..
Vůbec nelituji,že jsem si knihu přečetla,alespoň vím,jak to Christiane nakonec dopadlo.Za mne doporučuji,stojí za přečtení.
Už od doby, kdy jsem si v 7. třídě přečetla My děti ze stanice ZOO, mě zajímalo, jak asi Christianin příběh pokračoval dál. Byla jsem nadšená, že se to konečně mohu dozvědět. Tento účel kniha splnila. A nezklamala - další Christianiny osudy nebyly o nic méně divoké, než ty předešlé. Kniha se čte skoro sama, zhltla jsem ji za den.
Bylo zajímavé sledovat, kudy se život hlavní hrdinky ubíral. Někdy mi vadila zmatenost děje, ačkoli chápu, že pro novinářku bylo jistě obtížné uspořádat Christianino nesourodé vyprávění, které si místy i protiřečí.
A samozřejmě mě rozčilovala Christiane sama - zatímco v "prvním díle" to byla sympatická holka, které člověk fandil, zde to pro mě byla osoba, která vinu za svůj ne příliš vydařený život hází pořád na všechny kolem. I když občas uzná svou chybu nebo lituje, že něco udělala tak, jak to udělala, stejně je v celé knize cítit ten podtón sebelítosti a vnímání se jako oběti. Přitom šancí začít jinak měla celkem dost. No těžko soudit, když člověk v podobné situaci nikdy nebyl a její život doopravdy do hloubky stejně neznáme...
Ale to litovaní se a přitom na druhé straně dost často svrchované odsuzování druhých - jako že JÁ jsem ta nejchytřejší a poradit si nenechám - to mě fakt štvalo a Christianě jistě dobrou službu v životě neudělalo.
Trochu jsem se bála, ale nakonec jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Neznám příčinu toho, proč jsem se při čtení často ztrácela, to trošku strhlo hodnocení. Ale jinak je to moc fajn kniha.
Na knížku jsem se těšila, opravdu mě zajímalo, jak Christiane dopadla. Jde o výčet událostí jejího života od vydání knihy My děti ze stanice ZOO. Překvapilo mě, kolik slavných osobností znala a s kým se setkala i kolik zemí navštívila. Samozřejmě už to nemůže být takový trhák, jako ZOO, ale to ani nemůžete očekávat. Vždyť už není nejmladší a má toho opravdu hodně za sebou. Knížka se čte svižně a koho zaujaly děti, určitě neudělá chybu, když se dozví, jak žije dnes....
"Hrdinka" mi nebyla sympatická ani v první knize, ani teď. Jen jsem byla trochu zvědavá, jak se se vším vypořádala. No, nijak, za skutečnost, že ještě žije, může zřejmě poděkovat dobrým genům. Celý život zjevně nepracovala, přijde mi až trochu nefér, žít z takového příběhu. Ale rozhodně jí nezávidím, uf.
Kniha mě docela zklamala. Vzhledem k tomu že je to pokračování Dětí ze stanice ZOO, čekala jsem víc. Není to tak čtivé jako právě Děti. Každopádně koho zaujal příběh Christiane určitě stojí za přečtení.
Myslím si, že knížka je především pro ty, kteří se opravdu chtějí dozvědět, jak Christiane dopadla a jak žije nyní. Je to jen výčet událostí jejího života od napsání knihy My děti ze stanice ZOO. Není to taková pecka jako první kniha, ale rozhodně mě to bavilo a splnilo to mé očekávání. Paní novinářka si s tím poradila velmi dobře, chytlo mě to a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Christiane mě opět utvrdila v tom, že opravdu není hloupý člověk, několik jejích názorů mi dává smysl. Rozhodně si je vědoma svého neuváženého jednání, ale nemá žádnou vůli s tím cokoliv dělat a vlastně už ani nikdy chtít nebude.
Po nadšení z knihy My děti ze stanice ZOO jsem čekala více. Některé kapitoly byly opravdu zajímavé, ale celkově mě kniha už tolik neoslovila.
Doporučuji si knihu přečíst jako návaznost na její první díl, ale jen kvůli tomu, aby se čtenáři dozvěděli, jak se vlastně Christiane nezměnila. Chvilkami jsme ji litovala, protože nebyla natolik silná, aby ten svůj styl života ukončila a začala úspěšně za jiný konec. Spíše mě to rozčilovalo. Ale zkrátka tu cestu si vybrala sama a jak se říká, těmto lidem není snadné pomoci, když oni sami to nedokážou. Co se týče samotného psaní, bylo to až moc chaotické, ale dá se v tom orientovat.
Vypráví o tom, co se dělo poté, co vydala knihu – jak se stala slavnou, ale do drog padala zas a znovu. Chtělo mi by jí být líto, ale spoustu problémů si nadělala sama, hlavně když jí sebrali syna, tak místo toho, aby o něj bojovala, tak si šla šlehnout.
Asi dobré poučení pro všechny, kdo si chtějí tuhle cestu vybrat.. jak můžou dopadnout.
Až jednou bude ve Čtenářské výzvě téma Kniha s antihrdinou, tato kniha zažije raketový vzestup, protože Christiane F. je antihrdinkou a ani se nesnaží být nová, lepší .Dál si žije ve svém světě, občas pracuje, někdy se jen povaluje a žije ze svého filmového a knižního úspěchu . Zmizí si tu do Řecka tu zas jinam, chtěla by být volná, kam dojde , tam sbalí nějakého báječného chlapa, do kterého se zamiluje . porodí syna, unese ho , skrývá se a zase pije a fetuje. No knižka dává co slíbila, co se stalo s mladou narkomankou, tak nejde čekat že bude snaživá tvořivá hospodyňka i když se snaží a podle sebe sama je dobrá matka a má inteligentního syna.
Z dítěte se stala dospělá žena a z dětského, ale niterného a upřímného byť temného příběhu se stal příliš promyšlený, opatrný a také povrchní popis života dospělé Christiany F. Bohužel je to popis velmi chaotický a tak nějak řídký. Děj nemá časovou linii, o mnoho událostech se čtenář dozvídá až v okamžiku, kdy je psáno o jejich následcích, osobnosti aktérů jsou skryty, motivace ke způsobu chování hlavní hrdinky je málokdy vysvětlena, atp. Dost možná to z rozhovorů s Christianou napsat ani jinak nejde, jak o tom svědčí doslov Sonji Vukovic.
Nicméně se mi zdá, že lidé, kteří tady píší něco ve stylu: "Feťák zůstane feťákem, obrat k lepšímu se nekoná, svých závislostí se nezbavila atp." ne úplně pochopili, že Felscherinow nikdy drogy přímo neodsuzovala (stejně jako její knihy). Spíše o nich píše ve stylu "něco daly, něco vzaly". Třeba i u nás známá Katka začala údajně s drogami pod vlivem jejich knih (její vlastní slova v rozhovoru pro extra.cz).
První knížka se mě líbila o dost víc i lépe se četla,byla jsem zvědavá na pokračovaní jak to s ní dopadlo...
nebylo to špatný, ale první díl byl lepší. Ale není to od věci si i tento díl přečíst
My deti..jsem cetl na zakladni skole. Stejne jako ostatni ctenare me zajimal dalsi osud hrdinky.
Kniha potvrdila muj nazor, ze fetak zustane furt fetakem. Dle meho nazoru, minimalne zcasti vykonfabulovany pribeh, drogami zdevastovaneho jedince. Konzumentka narkotik, jejiz spolecnost cely zivot tvori pouze dalsi drogove zavisli, se citi ukrivdene. Osoba, ktera zije cely zivot z autorskych prav, da se rici, ze nikdy nepracovala...Muze vubec citit krivdu? Myslim, ze by bylo vhodne v pribehu zminit, kolik stoji nemecky zdravotnicky system metadonova terapie, lecba hepatitidy, popr. HIV techto jedincu.
Na začátek bych řekla, že to není nijak ohromující dílo (ani jsem to neočekávala).
Kniha je dost chaotická, ostatně jako život Christiane. Pojednává o tom, co po celá ta léta, od vydání knihy My děti ze stanice Zoo, prožila a zažila - a sama říká, že jedinou dobrou věcí bylo narození syna. Posuďte sami.
O hodnocení jsem dlouho uvažovala... Bez pochyb jsem četla mnohem lepší knihy, mnohem lépe stylizované. Nevím, jestli novinářka chtěla co nejvíce zachovat autentičnost, a proto je kniha chaotická stejně jako vyprávění Christiane, ale podle mě to zde bylo trochu na škodu.