My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-gZX-550.jpg
5
8314
8314
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Sonda do života malé feťačky. Reálný obraz toho, jak snadno lze drogu okusit, jak složité je vymanit se ze spárů závislosti a kam až jde klesnout. Jak velkou roli hraje rodinné zázemí, co pro mladého člověka znamená patřit do party a co je pro to schopen udělat.
Memento se mi líbilo víc, ale to je dáno tím, že v době čtení mi bylo 16, v tom věku mě jednoduše šokovala. Ať už jednu nebo druhou knížku by si měl v pubertě přečíst každý.
Po letech jsem podruhé sáhla po této knize, což běžně nedělám, ale už teď vím, že si ji ráda třeba za 10 let přečtu znova a taky její pokračování a jiné knihy s touto tématikou.
Christiany mi je na jednu stranu líto, ale na druhou ona se opravdu vždy při první příležitosti k drogám vrátila, je to neuvěřitelné, kam až to nechala zajít a je opravdu smutné, že to není jen její příběh, ale spousty jiných lidí.
Napsáni této knihy rozhodně mělo smysl, stejně jako její čtení, proto doporučuji:)
Po 16 letech jsem se vratil do Berlina 70.let mezi mladez, ktera propadla heroinu. Po tech letech je pribeh porad zajimavy a je skvele jak ho clovek driv vnimal vice s pohledu Christiany a dnes je schopen ho posoudit ze strany jeji matky. Nicmene jsou tam krasne videt veci, jak boj proti drogam nevede nikam a nakonec pouze informovanost vitezi. Pekna knizka.
Život není jednoduchý, ale i přesto, že žiji ve velkoměstě, s feťáky se tu potkávám běžně, je pro mne těžce pochopitelné, že děti už ve 13 letech jedou na tvrdých drogách (nebo to bylo dřív a teď se to třeba změnilo).
Oceňuji hlavně, že je knížka dobrá v nastínění toho jak vypadaná peklo závislosti (jakékoliv) nemá asi každý možnost si to peklo "prohlédnout z blízka" aniž by mu to zničilo život.
Ale je pravda, že knížka je mnohem lepší než po sléze natočený film. Film není tak surový a nezachytí tolik věcí a detailů, že života závislého jako knížka.
Knížku si cením jako hodnotnou, ale nečetla se mi dobře, musela jsem se trochu nutit abych ji přelouskala, i přes téma které mne velmi zajímalo.
Zručně a čtivě napsaný příběh o náctileté narkomance, prý autentický. Do jaké míry je psaný skutečně podle reálných událostí a v jakých pasážích se realita upravovala, toť otázka. Dodnes vycházejí novinové články o tom, že vztah Christiany s jejím vrstevníkem měl ve skutečnosti jinou podobu apod.
Svého času velká móda, nyní již kult, Christiana se stala díky knize celebritou, doteď je to povinná četba na mnohých školách. Já mám jisté výhrady, i když se to četlo samo.
Osobně nesouhlasím s tím, že se na tom strašném sídlišti nedalo dělat vůbec nic, ani chodit do zájm.kroužků, prostě jen fetovat, jak je nám podsouváno. Když jsem to asi před třemi lety četla, přišlo mi, že to ani tak není názor puberťačky, ale trochu tendenčních, senzacechtivých novinářů, kteří se nás čtenáře o tom snaží přesvědčit.
Viděla jsem pár dokumentů i filmů o dětské prostituci i si něco přečetla a to jsou teprve šokující, brutální příběhy. My děti ze stanice ZOO je klasika, která je dobře vystavěná, ale nemůžu se ubránit dojmu, že je s námi, čtenáři, trochu manipulováno.
Dávám slušné čtyři hvězdy, k obecnému nadšení nebo zděšení nad dobou a situací se ale nepřikláním, byly a jsou ještě horší místa k životu než bývalé Západní Německo.
Přitom mám dojem, že kritičtější názor na knihu mám snad jen já sama, když čtu zdejší kladná hodnocení.
Možná bych měla do knihy zase nyní, po čase nahlédnout a upřesnit nyní už mlhavější vzpomínky. (Každopádně budu už raději příště psát veškeré další komentáře jen bezprostředně po přečtení knížky, abych ve svém příspěvku neuvedla nějaké nepřesnosti).
Pri čítaní tejto knižky som mala chuť zaliesť do slimačej ulity depresii.Nechať v zrýchlenom tempe utekať svet okolo seba až pokial by ma nejaká noha nezašliapla a ja by som v náhlej triezvosti otvorila oči a zistila že pred týmto problémom,ktorého je táto kniha plná sa utekať nemôže.Niektorý z nás sú k tomu priam predurčený ale táto kniha mnohým mladým môže pomôcť otvoriť oči a vyhnúť sa drogám.....Všetky pronlémy sa dajú riešiť len je potrebné to riešenie nájsť.
Vzhledem k tomu, že jsem tuto knihu ještě nečetla, netušila jsem, na co se mám připravit. Bylo to hodně náročné čtení, co do obsahu. Tím spíš, když máte doma puberťáky. Ale nakonec jsem to dala.
Tenhle pribeh se mnou hodne zamaval.. nemuzu na ni prestat myslet.. behem cteni jsem nenavidela Christianu, jeji rodice, Berlin, i celou spolecnost..
Když si sednete na nádražní perón s tím, že čekání na vlak si ukrátíte četbou a ponoříte se do tohoto příběhu dávejte pozor ať vám během čtení neujede před nosem vlak. Tak jak se to stalo mě. Ten příběh mě uchvátil a pohltil a i když už se mi to stalo před léty, stále si vybavuji jak silně na mě dílo zapůsobilo.
Běžně čítám zcela odlišné knížky, sám bych po takto zaměřeném příběhu nesáhl, ale jelikož jsem knihu dostal, tak jsem ji přelouskal. Přiznám se, že mi vadil opakovaný děj, tzn. neustálý popis toho, jak se Christiana chtěla zbavit závislosti a pokaždé to nevyšlo. Bylo to na mě zdlouhavé. Jinak jde o zajímavý náhled, člověka místy opravdu mrazí a jak je v recenzích čtenářů uváděno - kniha nutí k přemýšlení.
Tuto knihu jsem četla jako velmi mladá a nyní jsem si jí přečetla znovu. Konstatuji, že neztratila vůbec nic na aktuálnosti. Velice dobře napsané memento před tvrdými drogami. Kniha se čte sama - pro někoho může být tato pravdivá zpověď až šokující.
Knihu rozhodně doporučuji. Zhltla jsem ji za dva dny. Kdo rozmýšlí o tom, že by zkusil něco tvrdšího, tak přečíst povinně a určitě vás to přejde. Příběh se mi četl dobře, v ledasčem jsem Christianu chápala. Kniha je obecně ale velmi depresivní a plná beznaděje. Doplňování příběhu vzpomínkami ostatních je užitečné a člověku prospěje pohled i z jiné perspektivy. Za spoustu si věcí si totiž Christiana mohla sama. Očekávejte, že po přečtení strávíte pár dlouhých chvil nad přemýšlením o osudu této dívky (dnes už ženy). Určitě plánuji si přečíst druhý díl jejího příběhu.
V těch čtrnácti jsem knihu a vůbec Christianu chápala úplně jinak - jasně, že naivně a děsně jsem jí rozuměla a ve skrytu duše jsem si možná přála prožít to samé, protože ač mě to svým způsobem děsilo, taky mi to přišlo dost lákavé.
Teď ve třiceti už to rozhodně tak nevidím. Jako jo, dětství neměla úplně růžový, ale přece se pořád člověk nemůže jen vymlouvat na to, že ho rodiče měli málo rádi nebo tak. A proto se dám na drogy a budu spát s hnusáky, abych měla na dávku a budu na to prakticky pyšná, že se o sebe umim takhle dobře postarat.
Závislost na drogách je mimo jiné projevem totální slabosti osobnosti a vůle. S drogově závislými jsem byla a jsem v kontaktu doposud ať už v osobním životě nebo v profesním a ne, opravdu to nejsou chudáci.
Co se týče jazykové stránky, stylistiky a vůbec knihy celkem, je psaná poutavě a flashbacky matky nebo sociální pracovnice jsou super oživením, ke knize jako takové nemám jedinou výtku.
A Christiana mi velmi vadí, takže její pokračování si opravdu nepřečtu.
Občas jsem byla z knihy v šoku,tak otevřená zpověď fetáčky,síla,dlouho jsem se k přečtení odhodlávala,pak mě k přečtení popíchla sedmnáctiletá dcera a nelituji. Jsem šťastná,že jsem nikdy nemusela zažívat to ,co matka Christian. Určitě by kniha měla být povinná četba,ale už na základní škole.
prečteno jednim dechem už před lety, ale pořád cítím tu husinu z výpovědi Christian o tom jak užívala drogy...jak tvrdila že nikdy, ale... tahle knížka mi dala hrozně moc a hlavně to, že jsem nikdy vic než alkohol a marianku neměla touhu zkusit, protože ty stavy poté my ukázali, že opravdu muze být hůř... to poselství, které odradí od toho to zkusit, to je nejdůležitější...
Tato kniha mě zhruba před 20 lety naprosto šokovala a i dnes si myslím, že by měla být v popředí čtenosti. Realita tehdejší doby si nezadá s realitou doby dnešní, rozdíl je v tom, že v dnešní době sociálních sítí a "obroušenosti" společnosti možná není tak šokující, jako tehdy, kdy o tomto světě málokdo něco věděl.