My, utonulí
Carsten Jensen
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441030/bmid_my-utonuli-RYE-441030.png
4
86
86
Nesourodá posádka dánských námořníků v roce 1848 vyplouvá z ostrovního městečka Marstal, aby čelila Němcům. Ne všichni se však z boje vrátí – a ti, co ano, už nikdy nebudou jako dřív. Patří k nim i smělý Laurids Madsen, který ihned znovu prchá na širé moře. Když jeho syn Albert dospěje, vydává se svého ztraceného otce hledat. Plavba ho zavede do nejvzdálenějších koutů světa a do spárů té nejhorší společnosti. Albert se vrací s tajemnou scvrklou hlavou a sužují ho neblahé předtuchy o krveprolití. V jeho rodném městě stále více a více velí ženy a mezi nimi je i vdova, jež chce všechny muže osvobodit od kruté nadvlády moře. Vypravte se z pustých skalisek Nového Foundlandu na úrodné plantáže na Samoi, z těch nejdrsnějších tasmánských oblastí na zamrzlá pobřeží severního Ruska. Román My, utonulí vypráví v průběhu sta let o dvou světových válkách a životě čtyř generací. Carsten Jensen dokázal vykreslit moudrý, humorný a napínavý příběh o otcích a synech, o ženách, které milují a nechávají doma a o vražedném příslibu moře. Tento román je předurčen k tomu, aby zaujal místo mezi nejlepší námořní literaturou.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno:
2017
,
Omega
Originální název:
Vi, de druknede, 2006
více info...
Přidat komentář
Opět mi schází půlhvězdičky, je to spíš 4,5. Kniha mě bavila, navazující vyprávění osudů jednotlivých protagonistů je prima, krapet mě štvala Knutova matka, celé její počínání bylo dosti nesmyslné, ale co mi vadilo hodně, byl závěr, opět jsem se ocitl u Cimrmanova Vichru z hor, autor si velmi usnadnil život, tím myslím psaní, a díky náhodám ve které nevěří ani největší optimista závěr knihy značně deklasoval, což ovšem vcelku vynahradí předcházející části knihy. Kniha určitě stojí za přečtení.
Kniha My, utonulí mě naprosto ohromila a je veliká škoda, že není známější. Spojují se v ní příběhy obyvatel jednoho ostrovního městečka a je střídavě psána v ich formě, er formě a množném čísle - to když promlouvá celá generace. Příběhy se odehrávají na ostrově i na moři a všechny jsou velmi silné. Carsten Jensen navíc ukazuje, že je výborný spisovatel, a nebála bych se ho srovnávat se světovými klasiky.
Celkem mě to bavilo, jako dobrodružný román i jako kniha se společenským přesahem. Není proč knihu krátit, klidně by mohla být ještě o trochu delší :-)
A už tu knihu nikdy nechci vidět. Český překlad je podle anglického překladu a navíc mizerný. Samotný text přitom je jen stylisticky kvalitní nekonečné líčení událostí ze života různých postav pocházejících z jednoho měsa. Střídají se zábavné a zcela nudné pasáže a vše je zasazeno do historického kontextu. Kniha mě oslovila svou obálkou i názvem, i když ve výzvě nakonec skončila jako "Kniha dánského autora". K přečtení něčeho mimo mé obvyklé žánry mě přesvědčilo vysoké hodnocení tady na DK, tentokrát jsem se ale velmi spletla. Nemám na rozdíl od siouxe dojem, že by se mi autor snažil natlačit nějakou správnou pravdu, ale jinak s ním souhlasím, pořád jsem čekala na něco "echt" a ono opravdu pořád nic. Dvě hvězdičky, za styl psaní a za práci s postavami, ale chyběl mi v tom příběh.
Nedočteno. Hodně jsem s tím bojoval. Byly tam pasáže, které mě bavily, ale celé to nedrželo pohromadě a nutil jsem se do čtení, že přijde něco "echt" a ono pořád nic. Navíc mi přišlo, že v hlavní roli není příběh, ale autor se mi snaží narvat do hlavy nějakou správnou pravdu... Howgh!
Skvělá, výborně psaná kniha. Historický, dobrodružný román, který na osudech a příbězích nejen rodáků dánského přístavního města Marstalu popisuje 100 let vývoje a proměny nejen dánského námořnictví, života námořníků a jejich (osamělých) rodin. Příběhy plachetnic, zámořských plaveb, exotických destinací, lidských zkušeností a zážitků, přes ekonomické důsledky vývoje rejdařství a námořní dopravy s příchodem parníků až po první a druhou světovou válku, lidské utrpení, návraty, shledání a odpuštění. Výborný vypravěčský styl, bohatý jazyk, poutavě psané. Oči letí nad stránkami. Kniha ve mně zanechala hluboký dojem a vzbudila mnoho emocí. Škoda že od autora nejsou v češtině vydány další knihy. Řadím na svoji VIP poličku.
Na tuto knihu jsem se velmi těšil,ale musím říct, že ve výsledku cítím rozčarování, ne-li přímo zklamání..V akčnějších částech je příběh velmi čtivý a má spád..ale pak jsou tu části, kterými jsem se velmi těžko prokousával,příběh stagnoval a jakési filozofování, které mi jindy nevadí a naopak ho vítám, mi zde vadil,a nemohl jsem se zbavit dojmu,že autor chtěl říct celou knihou ještě něco jiného,než jen vyprávět o životě třech generací.Asi bych to skousl,kdyby kniha měla třeba 300 stránek,ale u takového to množství stránek mi to požitek z knihy vysloveně otrávilo..
Velká kniha, po všech stránkách: s námořníky jsem si v ní užila nejvíc ve svém životě, neméně s přístavy, loděmi, loďařstvím, námořní dopravou .. a samozřejmě s mořem a okeány i dalšími bouřlivými přírodními živly. Ale to by bylo na takto opěvovanou současnou knihu pořád málo, tahle kniha se nezastavuje u vody a všech s ní spojených, je o životě jako takovém, sice trochu specifickém, pokud žijete na ostrůvku a před vodou není úniku.
Ve skutečnosti Marstal podobně jako mnohé jiné přístavy nebylo městem námořníků, ale městem žen: silných manželek a vdov, neb muži odjížděli minimálně na několik měsíců (od jara do podzimu), ale častěji na dva až tři roky, protože pluli do nejvzdálenějších končin (a často se nevrátili). O nich se také hodně dozvíme, nejlepší byla tichomořská plavba z Hobartu na Samou, ale New Foundland byl rozhodně taky zajímavý.
Námořníkům a Marstalu se ovšem nevyhýbaly ani války: na počátku (1848) byla regionální, následovaná Velkou válkou a nakonec tou zatím nejničivější v samotném závěru. Je tedy zřejmé, že nejde o žádné romantické čtení o dálavách a vůních moře, ale o pěkně syrové příběhy, kořeněné ještě "běžnou" a všudypřítomnou lidskou zlobou a záští. Někdo přežil, někdo nikoli, někdo zahynul nečekaně na břehu, někdo moře nenáviděl, ale většinou brali moře a život (i smrt) s ním spojený jako daný fakt, byť se jim nevyhnul přechod od plachetnic k parníkům (a samozřejmě válečným lodím). Těch hrdinů nebylo vlastně mnoho, a volně navazovaly jen tři generace, přesto v jejich osudech se koncentrovalo opravdu vše. Noříme se totiž do dětství, dospívání, lumpačin, trochu lásek, vzdělávání, odchodu na moře, rodinného života (povětšinou s jedním rodičem přítomným, druhým jako cizincem jen návštěvou), stárnutí a smrti (a občas také posmrtného života, nu, jak říká už titul).
700 stran bylo opravdu hodně a některé válečné pasáže jsem musela jen přeletět, ale pasovalo vše do sebe, včetně stylu vyprávění, jehož jakoby byl sám čtenář nedílnou součástí.
N.B. V knize jsem ke svému překvapení (ve srovnání se současnou produkcí) nenašla žádný překlep či snad dokonce hrubku..., až na jednu veselou perličku: Swansea se pokusili skloňovat - na Swanseu...
Pozn.: poněkud mě zarazilo, že (v dnešní době) není náš překlad proveden přímo z dánského originálu, ale - pouze - už z překladu, a to anglického.
Uf, tak tohle by dalo klidně na 3 knihy. Krásný román, který napříč generacemi mapuje životy lidí obklopené kolem rodu Madsenů a přikované ke městu Marstal. V knize se ovšem podíváte mnohem dál, než jen na malý dánský ostrůvek. Např. putování Alberta po Tichomoří je výborné a s klidem by se vešlo do samostatného výtisku. Výhodou knihy je čtivost vyprávění a výborný překlad. U čtení se nudit opravdu nebudete, a že textu je tady požehnaně. Kniha je navíc motivovaná skutečnými událostmi, což ještě umocňuje celkový dojem z knihy.
Příběh několika námořníkú a jednoho přístavního dánského městečka (Marstalu). Přijde mi, že Carsten Jensen je takoví námořní ekvivalent suchozemského Johna Steinbecka. Když se děj stáčí k událostem v Marstalu, tak autor používá wir-formu (vypravěčem jsme my) vyprávění a čtenář má tak dojem, že je neustále členem nějakého nezúčastněného pozorujícího anonymního davu. Používá wir-formu i tehdy kdy je na scéně jen pár osob nebo dokonce jen jedna jediná. Bál jsme se abych z toho nedostal schizofrenii, ale myslím že nás to nijak nepoznamenalo, jen nás to krapet iritovalo.
"Laurids Madsen jednou Albertovi vyprávěl o trestu na palubě Nepotopené, námořní fregatě, kde byl jakýkoliv provinilec přivázán ke stěžni a bičován do krve. "Vymlátili z něj sedm druhú sraček," říkával Laurids. Takovou frázi jsme neznali, ale Laurids nám řekl, že to byla američtina. "Sedm druhú sraček." Neubránili jsme se představě, že takový byl svět za naším ostrovem. Že taková byla ta obrovská Amerika. Měli všeho více, včetně sraček."
"Nejúžasnější je pravděpodobně okamžik, kdy se naučíš milovat, aniž bys za to něco chtěl"
615 stránek ve čtečce. To už může někoho odradit, ale tahle kniha ukazuje, kde je rozdíl mezi literaturou a pop-čtením. Týden jsem se trápil, jásal, usmíval, radoval, trnul, dojímal. A za týden poznal nový svět. Díky Londonovým námořním povídkám, díky Hawkwoodově cestě jsem našel zalíbení v námořnickém světě a právě proto se rozhodl si přečíst tuto knihu. Počet stran mne vyděsil, ale najednou jsem zjistil, že se mi ještě nechce skončit, že mne zajímá, jak se dostal Laurids do Oceánie a Albert z Oceánie, co dělal Albert mezi dětsvím a hledáním Lauridse a co po něm. Jak dospíval Knud a jak se rozhodl žít se Sofií a Modrozubem, prostě najednou jsem v nich viděl reálné lidi s chybami i obrovským srdcem a najednou mi bylo líto, že to končí.
Přiznávám, že kniha může svým rozsahem děsit, ale pokud se čtenář přenese přes počáteční nedůvěru, čeká ho úžasný čtenářský zážitek. Kniha je originální ve stylu vyprávění, Příběh se netočí kolem jedné postavy, nýbrž kolem obyvatel malého dánského ostrova, jehož obyvatelé jsou neodmyslitelně spjati s mořem. Příběh je tedy vyprávěn neurčitou skupinou lidí (živých i utonulých). Celý epos je v podstatě o lásce k moři a životě námořníků, jejichž příběhy se postupně ztrácí v nekonečné modři oceánu. Knihu lze rozdělit do tří částí - první popisuje život Laudrise Madsena, druhá pátrání jeho syna Alberta a třetí námořnický život Albertova v podstatě adoptivního syna Knuda Erika. Každý příběh začíná a brzy skončí, přičemž je okamžitě následován novým. Stejně jako mořský proud. Každá část je zároveň prostoupena řadou malých příběhů obyvatel města Marstalu. Všechna tato drobná vyprávění se vlévají do hlavního děje jako říčky do větší řeky a následně do moře. Největší slabinou knihy představuje dle mého názoru začátek třetí části, která je poměrně rozvláčná, ale pro celý příběh naprosto stěžejní. Popisuje touhu Knudovy matky po odtržení marstalských mužů od moře a Knudovo námořnické počátky. Poslední část se nese ve víru druhé světové války, kdy se ke krutosti moře přidá i krutost lidí. Stále uvažuji nad závěrem knihy o narození malého Modrozuba, který Knudovi vrátí smysl života. Přemýšlím, jestli narozené dítě uprostřed naprostého pekla v sobě nenese onen mesiášský aspekt. V tomto případě je dítě spasitelské pro posádku jedné lidi uprostřed rozbouřeného moře.
Abych řekl pravdu, musel jsem se přemáhat, abych knihu dočetl. Snad to mělo být i humorné, ale byl to takový německý (nebo germánský) humor. Připomnělo mi to mládí, kdy jsem sledoval v TV pořad Ein Kessel Buntes )nic jiného nedávali) a tam byl německý moderátor (tuším, že se jmenoval Kurt, ale dál už nevím) a ten chrlil jeden vtip za druhým, německé obecenstvo se bouřlivě smálo, ale český divák s rozpaky tápal, co je na tom vlastně veselého.
Kniha, která by možná na první dojem mlhla vypadat, že se nebude číst dobře, ale velmi brzy vtáhne čtenáře do děje a ten nedokáže přestat číst, dokud se nedozní jak to dopadlo. Zároveň je to ale poměrně smutné čtení. Rozhodně ji doporučuji.
Velký epický román se zajímavými osudy. Zaujala mě vyprávěcí technika s městem v roli pozorovatele - kolektivní román je to však jen částečně, příběh se ve skutečnosti jen soustředí na několik hlavních postav. Autor píše poutavě, ale na můj vkus je kniha přeci jen moc obsáhlá, některé pasáže byly méně záživné. Celkově mi trochu vadila přílišná epičnost, velkolepost a místy i nepravděpodobnost děje ("náhodná" setkání po letech na druhé straně světa apod.). Asi mi více sedí civilnější kolektivní romány z námořního prostředí (např. W. Heinesen, J. Bojer). Ale stojí za přečtení...
Tak tohle bylo úplně skvělý. Originální, dechberouci, úžasný a zároveň nahanejici hrůzu a plný naděje ale i zoufalství. Pro mne to byla kniha o namornicich a životě hlavne Alberta a Erika Knuda. Kniha je rozsáhlá ale dej i stránky Vám budou ubihat. A dnes jsem se docetla ze se chystá seriálová adaptace. Jupiii tohle skvostni dílo si ji zaslouží.
Zvláštní kniha, kterou jsem si vybrala hlavně kvůli námořnictví, nakonec byla i o něm, ale hlavně o lidech v mezních situacích. Vlastně taková v podstatě sága, ale nikoli rodinná, nýbrž městská. V závěru knihy jsem se už opravdu třásla, aby přežil aspoň někdo, a tak mi i závěrečný danse macabre nepřipadal děsivý zdaleka tak jako to, co mu předcházelo.
Taky jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi dávno četla Moře v plamenech a na ten děs.
"Tehdy Knud Erik naivně věřil, že válka celý svět změnila v loď a že nepřítel, proti němuž se sjednotili, se svou krutou silou podobal moři. Netušil, že válka měla jiná pravidla, a ani to, že ta pravidla mají zničit loajalitu a silný smysl pro soudržnost, jež v jeho duši zanechaly roky strávené na moři. ... Pro plavbu v konvoji existovala určitá pravidla. Před vyplutím se na pevnině konala schůze a rozkaz od komodora konvoje zněl vždy stejně: udržujte rychlost a kurz. ... Existoval ještě další rozkaz, který v jejich svědomích rostl jako nádor: zasažené lodi nikdy nejezděte na pomoc a nezastavujte se pro přeživší. Plavidlo, které by bylo byť jen na okamžik nehybné, by se stalo terčem ponorek a bombardérů a riskovalo by tak ztrátu nákladu, jenž byl pro válečné úsilí nezbytný. Konvoj se plavil proto, aby ten náklad doručil, ne aby zachraňoval topící se námořníky.
Toto pravidlo pramenilo z hořké nezbytnosti. A ačkoli si to Knud Erik uvědomoval, nemohl se zbavit dojmu, že to byl útok na celou jeho identitu. Měl podezření, že ho nemá zničit torpédo, ale rozkaz, jenž ho nutil ignorovat tonoucí muže křičící o pomoc."
Autor sepsal kroniku dánského města Marstal složenou z životních osudů několika námořníků a jejich blízkých napříč generacemi. Vše začíná botami Lauridse Madsena, poté sledujeme osudy jeho syna Alberta, který se na stará kolena ujme malého Knuda Erika, jemuž se podaří dožít se konce 2.světové války.
Víc než popis krušného života na moři mě zaujalo líčení dětství malého Alberta a jeho boje proti krutému učiteli Isagerovi i příhody klučicí party kolem Knuda Erika a jejich boj proti Hermanovi.
Spoiler: scéna s porodem kdysi ztracené osoby během náletu ve vlnách Atlantiku mi přišla dost nepravděpodobná.
Mé sympatie si získal i koktavý Vilhjelm, který přežil zamrznutí lodi v ledu a během svého uvěznění se své vady zbavil
Bez debaty plná palba!! Autor nás provádí neskutečně dobrodružnou (ale nikterak povrchní) cestou od poloviny století páry až do konce druhé světové války... Je to, řekl bych, úctyhodný "špalek".