Mysterium tremendum
Sebastian Rainer
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249260/bmid_mysterium-tremendum-IDX-249260.jpg
3
326
326
Absolutní odhalení nejtemnějších koutů lidské duše. Inspirace a posedlost Tizianovým obrazem Apollón a Marsyás. Neuvěřitelný přerod muže v bytost posedlou svým dílem. Emoční zážitek z tajemství zvaného mysterium tremendum. Rázný a hrůzný počin životem zkoušeného muže. Příběh se odehrává v 70. letech v Beskydech. Mladý výtvarník způsobí autonehodu, která ničivě dopadá na obyvatele vesnice i umělcovu psychiku. Román zaujme fanoušky filmů Davida Lynche a románů Stephena Kinga. Z české tradice navazuje na Ladislava Klímu či Gustava Meyrinka. Zjevná inspirace vychází i z textů kapely The Plastic People of the Universe.... celý text
Přidat komentář
Jako obyvatel Horní Bečvy, jsem tuhle knížku prostě musela mít, což asi má vliv na hodnocení této knihy. Bylo zajímavé číst o místech, které dobře znám - přehrada, u Dvořáčka (dnes Staré časy), Pustevny a cesta z nich (v zimě poměrně nepříjemná), číst o lidech jejichž příjmení se shodují s příjmeními mých spolužáků ze základní školy...:-), a tak dále.
V žádném případě bych spisovatele nesrovnávala s Kingem, ale má to své kouzlo. A po přečtení mám z tohoto příběhu rozporuplné pocity, ani si nejsem moc jistá zda jsem konec a závěr plně pochopila. Přesto můžu říct, že se kniha čte velmi dobře, příběh nabírá na obrátkách a ke konci se poměrně zvrhne. Osobně mi vadila jazyková úprava, která je zmíněna na konci knihy v ediční poznámce (text jsme přizpůsobili jazykovému úzu a nahradili málo srozumitelné dialektismy, atd.). Jestli se v Beskydech mluví jako v Praze....no nevím.
Achjo :-( Jsem ráda, že jsem si knížku nekupovala. Moc jsem se na ni těšila, ale je u mě naprostý propadák. Když postavy z Beskyd mluví jako Pražáci, to je příšerné, snad i trestuhodné. První věc, která mě znechutila...
Připadá mi, že se autor inspiroval snad vším... (pochybuji o nějakém SR). Postavy v době komunistického režimu umí rozklíčovat symboly, pomalu jako Robert Langdon (křičím: Dan Brown vykradl SR), jiný hrdina, absolvent komunistické školy pro policajty, bravurně dešifruje řeč těla - autor snad viděl seriál Anatomie lži či dobře četl Deavera... a tak by se dalo pokračovat... (Mimochodem ta škola snad v Holešově pro ty policajty ani nefungovala...http://www.spshol.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=241&Itemid=295)
Pro mě je to příběh, kdy "Pejsek a Kočička dělali k svátku dort" - taky do něj dali všechno... a tomu psovi potom bylo blbě, ne?
No, snad jen to píárko, to bylo skvělé... Přiznám se, že jsem tomu příběhu o knížce vázané v lidské kůži na chvíli i uvěřila... Jen do té doby, než malý "Pražáček" zůstal fascinován v kroměřížském zámku obrazem od Tiziana...
Skvělý nápad, zhovadilé provedení...
Nejsem kritik a nevedu si žádnou databázi, co a jak jsem četl, ale občas než si koupím knihu si tu zajdu a přečtu si pár recenzí. U této knihy mě začalo zajímat, jak se budou recenze vyvíjet. A divím se, kolik lidí se tu rozhořčuje nad tím a oním. Tak jsem se rozhodl taky něco přihodit.
Jak už jsem někde četl, Mysterium tremendum je spíše projekt než jen kniha a s tím souhlasím. Nevím, jestli Sebastian Rainer žil nebo ne, ale snažím se na to pohlédnout jako na celek. Ti, co se podíleli na tom všem, nejspíš věřili v Rainerovy kvality a chtěli dostat jeho knihu k co nejvíce čtenářům. To jím mám mít za zlé? Co by se stalo bez této kampaně? Nejspíš bych se k ní v záplavě knih v knihkupectvích (kde každá druhá je podle obálky bestseller nebo nejlepší detektivka tam či onam), vůbec nedostal.
Je pravda, že dát na plakát a všude jinde jméno Stephena Kinga bylo troufalé a hodně lidí to tady pobouřilo (včetně mě), ale nebýt toho jména možná bych tuhle knihu ignoroval. Ale já si ji koupil a dostal jsem k ní bonusy zdarma a to celkem zdařilý dokument, soundtrack. Navíc jsem si zde přečetl spoustu zajímavých, protichůdných názorů. Skvělé, kdyby takových projektů bylo víc…
A teď ke knize. Začátek se na můj vkus rozjíždí pomalu, ale je neuvěřitelně čtivý. Vyvolává představy a pocity. Postavy nejsou vůbec jednoznačné a jsou dobře popsané. Nenaleznete tady jasného padoucha ani klaďase. Líbily se mi odbočky do dětství a minulosti, které prohloubily jejich charaktery.
Přesto všechno nejste schopni odhadnout jejich další vývoj a odhalit co mají v plánu. Druhá půlka knihy je tak psychedelická a temná až mi vstávaly chlupy na rukou. Posledních padesát stran mrazivého napětí… a potom úleva. Chvilka zamyšlení a všechno do sebe zapadá.
Za mě škoda, že Rainer už nic dalšího nenapíše :-(.
Upřímně jsem nevěřila, když jsem zjistila, že tato kniha vyjde.
Žiju kousek od Horní Bečvy a teď v létě tam jezdívám na přehradu. Je úplně jiné kafe číst knihu z prostředí, které znáte na vlastní kůži.
Hodně jsem se v knize našla... Miluji umění. Obrazem, kterým se hlavní postava inspirovala, je umístěn v Kroměříži, kde jsem trávila v dětství každé prázdniny. Vidím teda knihu spíš zkresleně a sentimentálně, a kdybych prostředí neznala, vnímala bych ji jinak.
Zamilovala jsem si ji. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, což se mi u knihy do takové míry nestalo. Popis krutých scén byl velice živě vykreslen a já zatínala zuby hrůzou. Jako bych vše viděla svýma očima.
Co se týče konce, čekala bych ho jiný. Upřímně jsem ho nepochopila, tak jak bych si přála nebo bych chtěla nějaké potvrzení, že jsem ho pochopila správně. Trochu Minefuck.
Co se týče kampaně a dokumentu. Přehnané. Zbytečně akorát knihu poškodila. Dvě osoby z dokumentu znám dokonce osobně a řekněme, že mám na to svůj názor.
Nakonec "jen" dvě a to z jednoho důvodu. Ten, kdo tento projekt prosadil u Panteonu je zvíře (čti hovado). Touha za každou cenu vyvolat šok a především iluzi hrůzostrašného románu alá King ze mě dýchala na každé stránce. Setsakramentsky roztažené, jen si všimněte velikosti toho písma, vzdálenosti mezi řádky, snahy nabírat stránky všude, kde to jen jde, aby kniha působila bytelně a nekrčila se vedle ostatních děl na pultech knihkupectví, jako nějaký podvyživenec. Citáty z Plastic people na stranu, logo trojúhelníku s kruhem přes půl stránky kam se podíváš. To vše zaobalené do nabubřelé reklamní kampaně. Dokonce vznikl i dokument! (na jehož premiéře jsem se náhodou ocitl se strašlivou kocovinou a oblečen do cizího zřejmě kradeného trička) Hrozný dokument nutno dodat.
A nyní k samotnému textu...
Musím říct, že Sebastian Rainer nepsal vůbec špatně. Některé pasáže v závěru knihy jsou výborné, nechutné a člověk si je zkrátka prožije. Jsou tam ale spousty zbytečného textu (paradoxně), což je ovšem zapříčiněno mizernou redakční prací těch, kteří si chtěli narejžovat. Mnohé pasáže příšerně nudí. Proč to? Původní kniha byla psána ručně, mám dojem že plnícím perem (znázorněno v dokumentu). V takovém případě musíme mít na paměti, že přepisování základního textu bylo přinejmenším obtížné. Autor zkrátka neměl tolik možností, jak text upravit a tak děj hrnul dál a dál, což je podle mého vzhledem k náročnosti tohoto stylu psaní v pořádku. Vychází mi z toho snový příběh, který má své temné kouzlo, ale jenž rozhodně nedozrál do podoby plnohodnotného románu.
Okolnosti týkající se tohoto Mysteria jsou zajisté hrůzné, ale kouzlo knihy samotné tone v nánosech krystalicky odpudivé komerce. Je vážně smutné, že jediné, co pánové a dámy z Panteonu pro zpřístupnění knihy udělali, bylo znehodnocení autentického nářečí, jímž se v Beskydech mluví.
Tak jsem to konečně dočetla. Trvalo mi to asi 4 dny. Začínalo to jako normální dobrá detektivka z prvky hororu, a pak jsem se do toho začala zamotávat a nevěděla co je sen a co zkutečnost a tak se to táhlo až do konce. Přečíst se to dá, ale moc mě to nenadchlo. A Browna, jak tady někdo píše, mi to teda nepřipomínalo ani trošičku.
Pokud si mohu dovolit zveřejnit svůj názor na Mysterium tremendum, tak asi takto:
je to kniha drsná, syrová, velmi čtivá, se spádem. Jen těžce se odkládala z malicherných důvodů - "musím udělat večeři" "musím spát, protože zítra jdu do práce" "musím uklidit" apod.....
Nicméně o to raději jsem se k ní vracela. Vždycky mě opět vtáhla do děje, jako bych vůbec neodešla. Toto zdaleka není pravidlem u všech mých rozečtených knih. Tato kniha měla to privilegium, že byla rozečtena pouze ona.
Otevřeně musím přiznat, že posledních cca 50 stran je "na krev" nebo "na dřeň"? Prostě nestačila jsem valit oči a má představivost pracovala naplno. Kam se hrabe Mlčení jehňátek? Dobré, dost dobré. Dovedu si představit, jak musela pracovat představivost puberťáka/čky ;-)
A konec dobrý, všechno dobré. Překvapení veliké. A závěrečný pocit je - úleva, smíření, návrat v myšlenkách k jednotlivým pasážím a propojení celku. Všechno hraje. K této knize se určitě vrátím. Nechám ji uležet a dozrát. Její čas ještě přijde.
Kniha je opravdu velmi ZVLÁŠTNÍ a zanechala ve mně hodně smíšené pocity. Pořád se rozhoduji, jestli se mi líbila nebo ne, ale četla se velmi lehce. Za pár dní jsem měla přečteno, což už se mi dlouho nestalo. Střídaly se pasáže, které jsem hltala, ale také ty, kdy jsem měla chuť nudou přeskakovat. Ke konci se kniha hodně rozjela. Trochu jsem se ztrácela. Nevěděla jsem, co je sen, co skutečnost... co je přítomnost a co minulost, ale po začtení do kapitoly to do sebe začalo zapadat. Ke konci jsem se nemohla odrthnout a myslím, že nebude na škodu si knihu začas přečíst znovu. A pokud je pravda ta reklama okolo knihy (jako že dokument mi moc přesvědčívý nepřišel), můžeme se jen domnívat, co tím chtěl její autor říct a kolik společného s obsahem měl (nebo si to aspoň představovat... fakt mi to moc pravděpodobný nepříjde). Místy byla kniha dost brutální, ale to mně osobně nevadilo. Kniha mě určitě nalákala ke čtení detektivek a thrillerů z českého prostředí. A jo... pro čtivost a napětí uděluji 4 hvězdy.
Tento žánr knihy jsem četla poprvé. Mysterium tremendum jsem začala číst za zvláštních okolností - knihu jsem "propagovala" ve stánku v obchodním centru, a tak jsem si řekla, že by bylo dobré vědět, o čem vlastně je. Musím uznat, že číst takovýto žánr uprostřed rušného obchodního centra není vhodné (ale v tu chvíli jsem neměla na výběr). Tak jsem pak začala číst od začátku v klidu doma. Začátek knihy výborný. Nicméně po přečtení celého příběhu jsem čekala, že přijde nějaký mrazivý pocit po zádech nebo cosi podobného a bohužel. Propagace knihy zajímavá, ale nějak nejsem schopna uvěřit okolnostem, které se staly v souvislosti se sepsáním knihy. Možná jsem se nedokázala do toho příběhu tolik vžít nebo jsem se málo soustředila. Každopádně jsem byla chvílemi i zmatená a na konci jsem vlastně nevěděla, co z toho byla pravda a co jen představa (možná to byl účel, nevím). Třeba jednou budu mít chuť přečíst si knihu znova. Zatím jsem ohodnotila 3 hvězdami.
Prosím všechny čtenáře, kteří začínají s touto knihou, aby se dopředu pokusili oprostit od přílišných očekávání, která by vám mohla celkový dojem z knihy pokazit. Ke knize se totiž spustila velká mediální kampaň. která nemá na české poměry prakticky obdoby. Natočen byl filmový dokument a vydán hudební soundtrack. Vše bylo jen účelové objednáno a zaplaceno. Osobně si myslím, že tato velká reklamní bublina knize spíše uškodila.
Pojem mysterium tremendum znamená fascinující mystický zážitek. Já jsem z této knihy žádný takový zážitek neměl. a přirovnání ke Kingovi považuji za reklamní drzost.
Existuje ještě jedno Mysterium Tremendum. Je to název hudebního alba z roku 2012 psychedelické rockové kapely Mickey Hart Band. Jde o tzv. kosmické zvuky a vychází ze zážitků z drog jako je marihuana a hlavně LSD.
Že, by se autor Sebastian Rainer nechal také nějak tak inspirovat?
"Průša je úchyl".
Mám z knihy naprosto rozporuplné pocity a upřímně nevím, co si o ní myslet. První asi 3/4 mě moc nebraly, zdálo se mi to takové nijaké. V závěru se to rozjelo...Nevěděla jsem, co je přítomnost, co minulost; co sen, co skutečnost; co halucinace, co realita - možná, že to nevím ani teď, po dokončení.
Ke koupi bych knihu asi nedoporučila, raději si jí někde půjčte a udělejte si sami obrázek, zda opravdu stojí za to, mít jí v knihovničce.
Nicméně kniha je neuvěřitelně čtivá a vůbec nelituji času, který jsem nad ní strávila :)
Kniha dočtena, ta kniha je prostě podle mne natolik rozporuplná jako dnešní realita, člověk si myslí že je to sen a ona je to skutečnost, člověk si myslí, že určité věci se snad nemohou myslet vážně, že se nestanou, nemohou existovat a ejhle oni ty věci existují a jsou pravdivé - je to jako srovnávat snění s realitou. Kniha má emoce a vyvolává pocity to je důležité. Za 3*.
Nechala jsem si chvíli po dočtení knihy čas na promyšlení, co ve mne vlastně kniha zanechala. A musím říct, že téměř nic, kromě pocitu, že je to pouze nafouknutá a pravděpodobně uměle stvořená rádoby záhada. Stále ale nevím, co si o ní pořádně myslet, možná časem ještě změním názor, ale zatím spíše průměr.
Někteří hodnotitelé tu pořád dokola kritizují přirovnávání ke Stephenu Kingovi, když Mysterium tremendum ke Kingově stylu přímo nepřirovnává ani anotace, ani propagace :-) . Ke Kingovi ho přirovnávají pouze oni sami, protože asi nečtou pozorně :-). Já sám jsem čtenář Kinga, a proto jsem si knihu koupil, ale dalšího Kinga jsem nečekal a ani nepotřebuji, protože mistr je tak plodný, že nevím, jestli jeho obsáhlé dílo někdy přečtu. Zaujalo mě spíše to, že tu je další kniha ve stylu mysteriózního thrilleru, do něhož spadá i King (nebo například Clive Barker), a to jsem se dozvěděl z reklamního sloganu i anotace.
Vůbec nevím, co si mám o téhle knize myslet. Rozhodně bych se ale zdržela srovnávání s panem Kingem.
Já jsem to vůbec nepochopila, začátek vypadal nadějně, ale pak jsem nevěděla co je přítomnost a minulost,co se stalo a co si jen představuje. Byla to kravina a měla jsem co dělat abych to dočetla.
Nafouknutá bublina, která se poměrně dobře čte, ale taky celkem rychle splaskne. A ten příměr s Kingem...haha..to snad neee :)
Zajímavě napsaná kniha a také dobře připravená mediální podpora k prodeji. Ale protože jsem zvídavý čtenář a záhadolog zkoumající věci mezi nebem a zemí ("potírač upírů i vlkodlaků"), opovážil jsem se přijít záhadě na kloub. Pokud uvěříte na tragickou smrt "autora" Rainera a jeho tvorbu vlastní knihy ve vlastní kůži, pak jistě věříte i na červenou Karkulku nebo že v parlamentu USA sedí tajní UFOni. Na dva dny jsem odjel do Rožnova a Horní Bečvy, abych pochopil. Knihu samozřejmě s sebou. Mám několik známých lékařů i chirurgů a i ti vyloučili, aby člověk (i pod silnými drogami) ze sebe stáhl vlastní kůži a pak jí umělecky svázal na knihu a přidal znak. Takže mystifikace. V dokumentu vystupují lidé, kteří používají jiná jména než vlastní, jak mi potvrdil jeden známý z okolí. Psychiatra (vystupujícího v dokumentu) uvedeného jména v ČR nenajdete. Mluvil jsem s několika místními svědky ve věku okolo 70 let a ti takovou událost také nepamatují. Hluboce by se jim zaryla do paměti. V místních kronikách nic podobného nenajdete. Penzionovaný příslušník VB (dnes Policie ČR) o ničem podobném v okolí neslyšel. Na obecním úřadě ani další rodáci, jenž tam žijí přes padesát let o takové tragedii neví. A lidé si takové věci pamatují, když se ovšem stanou. Muž Rainer, Němec, zde nikdy nežil! Takže! Rozborem samotného díla lze vysledovat současný styl psaní, který v 70. letech nebyl používán. Spád a jistá zkratka je zřejmá. Časté používání slov atelier charakterizuje osobnost autora. Autorem (povedeného) díla je mladý (žijící) umělec, který má spolu se svou skupinou (včetně režiséra dokumentu i nakladatelství) zájem šokovat. A to se podařilo. Nezatracuji, jen vysvětluji pravdu. Takže pane spisovateli, povedlo se, mnoho čtenářů Vám uvěřilo. A jistě již připravujete nové Mysterium.
http://www.csfd.cz/film/44300-mysterium-tremendum/videa/?type=4
Mysterium tremendum
Čekala jsem svým způsobem ojedinělý román o mystickém zasvěcení a s hlubším filozofickým přesahem. Přišel čtivý thriller s vynikající atmosférou, dobře vykreslenými postavami a solidně vystavěným napětím. Všechno to ale zůstává uvnitř s poslední stránkou. Po dočtení už není o čem dál přemýšlet. O celkem zajímavý moment k zamyšlení se jako jediný postaral úryvek z rozboru Tizianovy malby... A tak mi nezbývá než pevně věřit a doufat, že to pravé "mysterium tremendum" teprve přijde - až vyjde najevo, kdo za tím vším skutečně stojí ... ;o)