Na brehu Rio Piedra som si sadla a plakala
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463451/bmid_na-brehu-rio-piedra-som-si-sadla-a--x2i-463451.jpeg
4
1165
1165
A dne sedmého... série
1. díl >
Na brehu Rio Piedra som si sadla a plakala je príbeh o láske a múdrosti. Pilar a jej partner sa poznali už v detstve, ale v období dospievania sa ich cesty rozišli, aby sa o jedenásť rokov opäť stretli. Z nej sa stala silná žena, ktorú život naučil neprejavovať city. On je muž schopný robiť zázraky a riešenie svojich konfliktov hľadá predovšetkým v náboženstve. Oboch spojí túžba po zmene a túžba ísť za svojimi snami. Aby to dosiahli, musia prekonať mnoho vnútorných prekážok. Šťastie býva niekedy požehnaním, ale najčastejšie oň treba bojovať... Coelho vykresľuje opätovné stretnutie muža a ženy, ktorí sa pohrúžili do tajomstiev ženskej tváre Boha. Cesta, ktorou prešla Pilar a jej partner, je otvorená pre každého, kto chápe, aká dôležitá je láska, čo všetko môže pretvoriť a prečo je najlepším sprievodcom na ceste k duchovnému splynutiu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
Na Margem do Rio Piedra Eu Sentei e Chorei, 1994
více info...
Přidat komentář
Na mě až moc náboženské. Veronika se mi líbila daleko, daleko více, přeci jen to bylo více o té psychice a emocích, tohle byla kniha o bohu, panně Marii, náboženství a víře a to mě prostě tolik nebralo.
Jsem knihou naprosto uchvácena a předpokládám, že se k ni zase brzy vrátím. A už se na to moc těším. Již dlouho mě takhle něco neoslovilo.
Hezký příběh. Asi jsem od knihy ale očekávala více. Od Coelha je to už má pátá kniha. Nejvíce se mi líbila kniha Záhir, možná proto, že to bylo moje první setkání s tímto autorem. Alchymista byl parádní, Rukopis nalezený v Akkonu mě velmi oslovil. Co už se mi ale líbilo méně, resp. asi jsem od toho očekávála mnohem více, byla kniha Poutník.
Kniha, která pro mne nemá velké poselství. Chápu, že se zde mluví o odevzdání se Matce, o tom, že vše je tak, jak má být, že když si člověk něco vroucně přeje, Vesmír mu to dá, o bezmezné lásce, jež s sebou nese rizika, ale také štěstí, o reformě církve, o navrácení se k Bohu a podstatě ženství. Nicméně tak, jak to bylo napsáno, je to pro ateisty, či lidi, kteří nemají jasno v tom, jak pojmenovat to, v co věří, trošku nestravitelné. I tak jsem ráda, že jsem knihu přečetla, protože mne přesvědčila o tom, že ve své cestě za osobním rozvojem, kterou jsem se vydala a po které občas letím jako pták a jindy klopýtám jako mezek, neodbočím na cestu tohoto autora. Jelikož je to již druhá kniha, kterou jsem přečetla a zjišťuji, že pomníky, ke kterým bych touto cestou došla, by pro mne byly příliš nečitelné. Nevadí, ta cesta má mnoho odboček a zákoutí a kouzlo návratu.
Do knihy jsem se začetla velmi rychle, ale moje nadšení i zvědavost postupně opadaly. S hlavní hrdinkou jsem se nedokázala zžít a některé její reakce a myšlenky mi byly neskutečně protivné. Zhruba v polovině příběhu však byly pasáže, které mě opravdu nadchly, bohužel už poněkolikáté dočtené knížce od tohoto autora bojuji s dojmem, že neumí psát dobré konce a závěry.
V knížce jsou hezké myšlenky a moudra. Od autora se mi líbila knížka "Veronika se rozhodla zemřít", četla jsem i "Alchymistu", tato knížka je od autora třetí, no - kromě některých myšlenek a hru na toho druhého se mi zase až tak nějak moc nelíbila.
Pro mě velice silný příběh. Četla jsem tuto knihu už podruhé. A dala mi zase něco jiného. Je to takový příběh o lásce a o jejím znovuobjevením.
3* za myšlenky a hezký jazyk. Ale s provedením, s náboženskou rovinou a s některými odbočkami jsme si nerozuměli. Pilar mi nebyla moc sympatická. Občas hodně těžké. Ale se sérií "A dne sedmého" nekončím. Zajímá mě další dílo autora. Každopádně Alchymista mě zaujal daleko více.
Ačkoliv mám Coelha ráda, tak tuhle knížku jsem vzala do ruky už několikrát a ani jednou se mi ji nepodařilo přečíst.
Strašně nudnej začátek, přes kterej se prostě nepřekoušu..
Podle mě trochu ezoteriky, trochu psychologie, trochu psychiatrie, něco vymývání mozku, dogmatismus, zbytečná slova . . . . .těším se na autorův životopis:))
První kniha, která se mi od Coelha četla špatně. Bohužel mě nenadchla a nedala mi nic, jako ty předešlé...
Spousta zbytečných slov, dogmatismus... tohle mi není blízké a chvílemi jsem přímo skřípala zubama. Bylo toho prostě moc a motiv chování hlavní hrdinky v různých situacích mi často unikal. Kniha v podstatě končí tam, kde začala. Takže..... jak to vlastně skončilo? Tím, že dočetl ten příběh...? ........ A?
Zvláštní knížka, se zvláštním příběhem, na který jsem vůbec nebyla připravená. Nemůžu ale říct, že by se mi nelíbila, protože i přes náboženské téma, které mi téměř nic neříká, mi kniha něco dala.
Štítky knihy
brazilská literatura feminismus náboženský fanatismus utrpení mystika
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Byla jsem vychována v katolické víře, mám za sebou svaté přijímání a do kostela jsem v neděli chodila pravidelně asi do dvanácti let. Jsem duchovně založená a náboženství mě vždy zajímalo. Dokonce do té míry, že jsem se rozhodla pro studium religionistiky. I když mě to k tomu nejspíš hnala spíš potřeba najít si pro sebe svou vlastní víru a přesvědčení, protože stejně jako hlavní hrdinka jsem zrovna v katolickou víru přestala věřit, zvlášť v dnešním světě.
Kniha má dvě roviny. Jedna se vás snaží podvědomě přesvědčit, že katolická víra je super a že co vás učili má i jiné vysvětlení a pokud si najdete vlastní pravdu, věřit je možné. A v druhé rovině je třeba hodně číst mezi řádky. Je vlastně úplně jedno, jestli by hlavní hrdinka byla katolička, buddhistka nebo ateista, hlavní postavou tohoto příběhu je láska a pokud věříte v ni, věříte vlastně ve stejného Boha jako všichni kteréhokoliv vyznání. Jen si to málokdo uvědomuje.