Na ceste
Jack Kerouac
Román Na ceste je základným literárnym odkazom bítnického hnutia, generačnou výpoveďou príslušníka tej skupiny mládeže, ktorá po svojom reagovala na situáciu koncom štyridsiatych a začiatkom päťdesiatych rokov, keď Amerika prechádzala štádiom vrcholnej hospodárskej stability, ale začínali sa prejavovať choroby toľko vychvaľovanej americkej civilizácie. Bítnici odmietli ideál mladého úspešného Američana s jeho nalinajkovaným a pevným cieľom a dali sa cestou protestu, úteku od civilizačných vymožeností smerom k akémusi modernému primitivizmu. Istotu budúcnosti nahrádzali zintenzívneným prežívaním prítomnosti. Týmto sú poznamenané aj cesty hrdinu po USA, tvoriace hlavnú líniu rozprávania. Do extázy vyvolanej novými zážitkami sa však mieša aj nostalgia spôsobená uvedomovaním si bezvýchodiskovosti takéhoto úteku. V autobiografickej výpovedi vystupuje Allen Ginsberg ako Carlo Marx, William Burroughs ako Bull Lee, John Clellon Holmes ako Tom Saybrook, Herbert Huncke ako Elmer Hassel, Neal Cassady ako Dean Moriarty.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Slovenský spisovateľOriginální název:
On the Road, 1957
více info...
Přidat komentář

Tento slávny Kerouacov „román“ som čítal pred viac ako dvadsiatimi rokmi. A aj keď som vtedy ešte rozhodne nebol žiadny suchár a „užíval som si života“, už vtedy mi na tejto beatnickej generácii, na týchto rebeloch, kadečo nesedelo.
Ono sa to dobre rebeluje proti všetkým konvenciám v spoločnosti, ktorá funguje, kde všetci tí starí páprdovia pekne makajú, aby to všetko okolo vás fungovalo ako treba, aby ste vy mali všetky tie kulisy (vlaky, autá, cesty, domy, telefóny, poštu, puby, saxofóny, pivo etc., etc.) k svojmu dobrodružnému a romantickému životu, zatiaľčo si len tak užívate a jednou z najhorších vecí, ktoré sa vám môžu utrafiť je, že vám jednu ubalí nejaký maník – ktorý žije normálnym, a teda nudným a nezaujímavým, životom, stará sa o rodinu a somár sa nechá vykorisťovať v nejakej rachote – hneď po tom, čo naňho vybalíte tú svoju úžasnú životnú filozofiu a rovno mu poviete, čo si o ňom myslíte.
Ono, odhadzovať konvencie, to chce žiť v spoločnosti postavenej práve na týchto konvenciách, na základoch, ktoré vám dávajú slobodu a možnosť odhadzovať ich a búrať.
Chce to najprv spoločnosť, možno puritánsku, no natoľko slobodnú a bohatú, aby umožnila svojim príslušníkom viesť aj takýto život. Oni sa jej odvďačia tým, že ňou pohŕdajú a začnú pracovať na zničení hodnôt, na ktorých bola vybudovaná a na ktorých stojí. Obdivovať týchto „hrdinov“?


Mala som veľké očakávania keď som brala do rúk túto knihu a to sa nevypláca. Čakala som úplne niečo iné podľa toho koľko táto kniha zaujala generácií. Namiesto toho postavy bezcielne cestujú zo západu na východ. Príbeh má moc nezaujal začína aj končí na ceste bez nejakej väčšej pointy. Ale obľúbila som si postavu Sala, ktorý vidí v každom niečo dobré, nežné a sladké. Dokonca aj v šialenom Deanovi, ktorý sa naozaj nedá pochopiť. Trošku ma sklamalo že postavy sa často skôr niekde opijú, z drogujú, kradnú a nie je to o tom zážitku z tej cesty. Ale asi o tom má táto kniha byť o stratenej generácií tej doby. A kniha len nebola pre mňa to čo som hľadala. Preto si nedovolím toto dielo zle hodnotiť. Neviem či mi kniha niečo dala, ale nudná rozhodne nie je.


Postava Deana Moriartyho, je rozhodně zajímavější než Sal. Nedívím se, že Kerouac takového člověka obdivoval


Závan ducha „staré dobré Ameriky“, jak jsme ji chápali za mého mlada. Podobný životní styl mě tehdy náramně přitahoval, tohle se mi na Americe nejvíc líbilo! Všechna ta svoboda a odvaz a nespoutanost, putování jen tak z místa na místo. To vleklé, klidné vyprávění, ty pomalé dialogy, všechno to hloubání nad životem, mraky snědených koláčů a zmrzliny, krása. Po dlouhých letech jsem se k textu vrátila a ecce! Teď mi to přijde jako sociální dobová výpověď o životním stylu rozličných pobudů, kteří se bezcílně plácají krajinou, kradou, fetují, vzájemně na sobě parazitují a jinak neužitečně mrhají svými i cizími dny a je to k uzoufání dlouhé. Inu, něco se změnilo. Že by já? :)


Po přečtení knihy jsem chtěl jen pár věcí:
Být dospívajícím v 60. letech v USA, vypnout svět okolo, hodit batoh na záda, a to nejdůležitější... postavit se na silnici, zvednout palec a jet ať se děje, co se děje. Kamkoliv, kdykoliv, s kýmkoliv:)


Těžko hodnotit - zase jedna kniha, která je objektivně velice dobrá, ale mně příliš nezaujala. Chápu, co autor chtěl textem říci a že smyslem je to, že vlastně smysl nemá - cílem je cesta (před 60 lety to asi ještě ani nebylo klišé). Jen se prostě nemůžu ztotožnit s protagonistou, jehož život se s mým shoduje snad jen v tom, že se občas musí najíst. Pro mě "sbalím se a jedu" představuje nával paniky a ne vidinu neutuchajícího dobrodružství. Mám rád jistý řád a ten se hledá u silnice někde mezi Denverem a Cheyenne těžko.
Vyznávám zkrátka jiné hodnoty, než nikdy nekončící pařbu a rychlou jízdu, takže mě příliš nebavilo číst jen o pařbách spojených rychlou jízdou. Chybělo mi nějaké drama, výraznější city, zkrátka aby pan Paradise už konečně něco bral vážně. Jeho kamarád utržený ze řetězu ve stavu permanentní mánie tomu moc nepomohl.
Nejzajímavější mi přišel konec a výprava na jih, která byla konečně něčím zajímavá. Dokonce přišla i mírná sebereflexe, na kterou jsem čekal celou dobu. Bohužel skončila dost rychle a vrátila se zpátky do nudy.
Pro Kerouaca bych byl pravděpodobně maloměšťáckej suchar a absolutně bych se do jeho knihy nehodil, tak jako se ona nehodí do mojí ruky.


Celý děj se dá shrnout tímto popisem: Sal je smutný - tak jede někam, aby nebyl smutný - tam si někoho najde, zapaří s přáteli - je tam smutný - jede někam, aby nebyl smutný... a tak dál. Ufuf. Vlastně to je vystihující, ale mě to deprimovalo úplně strašně. Nemá to žádný východisko! Nenávidím to...
(Jediná dobrá část byla s těma mexičanama.)


Propadla jsem beatnickym autorum a Jack Kerouac je pro me jejich hlavni hvezdou. Kerouac se stal touto knizkou nesmrtelnym, prestoze to asi diky svemu prozivani zivota nemel v planu. Libila se mi ta citelna touha po svobode, a spontannost a nezavislost vsech, kteri se v knizce objevili, na me pri cteni doslova dychala.


Víte, ono je to těžký. Ze začátku mi to přišlo jako tlachání o ničem. Vadilo mi, že jejich krátké cíle jsou postavené na spontánnosti. Vadila mi ta jejich nezodpovědnost a šílenství, které přebíjelo zdravý rozum. Jenomže Kerouac je Kerouac. Tenhle týpek chodil domů bos, opilý jak Dán a za sebou vezl kárku, ve které měl chlast. A to je přesně on. Celou dobu vyprávěl nesmyslný příběh, ve kterém rozhodně nemůžeme najít nic hlubšího. Ale ten poslední odstavec, mě přesvědčil. Jsem ráda, že jsem to dočetla. Chci si s ním sednout na to opuštěné molo a přemýšlet o Americe, o kultuře která mi je tak neznámá. A jet se Salem a Deanem ty nekonečné kilometry v polorozpadlém autě. Ach, ten šílený Dean. Hltala bych každou jeho bláznivou historku.


Chcete zažít nikdy nekončící mejdan? Chcete si projet celý jůesej skrznaskrz? Chcete zažít bláznivý kousky s nespoutaným Deanem Moriartym? Začněte číst. Nečekejte žádný strhující děj, napínavé dobrodružství nebo drama. Jen v klidu čtěte a klidně si dejte jointa nebo skleničku bourbonu a nechte se unášet záplavou slov.


Svobodomyšlenkářství, nespoutanost, kdo z nás nechtěl prožít mládí bez rozkazů a nastavených pravidel.Každý má samozřejmě tu hranici nastavenou jinak.Možná jsem měl číst v životním rozpuku, ale bavilo mě to.


"Nemám nic na rozdávání,jen své zmatky." ...tahle kniha znázorňuje můj pohled na beatnickou literaturu. Cesta=útěk od minulosti. Putování,alkohol, život na hraně. A potom je tady Dean Moriarty, který vybočuje ze všech zajetých kolejí ! Za mě pět hvězdiček!


Tak jsem si konečně přečetla tuhle legendární knihu, nevím, co jsem přesně čekala, ale tohle mě trochu zklamalo. Kniha není špatná, ale osoby jsou mi absolutně nesympatické, tolik idiotů pohromadě.


Kniha nemá strhující děj, ale přesto je výborná. Děj tady není tak důležitý, jde prostě jen a jen o cestu. Jednoduchá a přesto nedosažitelná myšlenka úplné svobody.


Svobodomyslnost, ale taky bezohlednost, život jen v přítomném okamžiku - jako by neexistovaly následky. Je to sice lákavá představa, která pošťouchne každou druhou kancelářskou myš, ale v mých očích si kniha těch skoro 300 stran nezasloužila. Zpočátku mě bavily obrazy poválečné společnosti padesátých let, která je zmatená a neví, co se sebou. Mladí lidé dýchají pro drogy, sex, tuláctví a jazz a všechno je to patřičně šílené. Dean je šílený přes všechny hranice.
Ale to je tak vše. Když se tu a tam povede nějaká hloubka, je upozaděna dalším citoslovcem typu "jupí jéj". A na to já nemám.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundážAutorovy další knížky
2005 | ![]() |
1984 | ![]() |
2008 | ![]() |
2005 | ![]() |
2009 | ![]() |
Nejprve mě ty neustálé popisy amerických míst a přesuny vůbec nebavily, pak jsem je ale hltal a nechtěl jsem, aby cestování skončilo. Dík za povzbuzení dobrodružné části mého já. Měl jsem chuť taky cestovat a nebo alespoň vyjít z komfortní zóny. I když ono to má své mínusy a když člověk četl o Deanovi, jak na konci skoro přišel o rozum...