Na cestě
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3046/bmid_na-ceste-vAZ-3046.jpg
4
2220
2220
Román z roku 1957, který autorovi přinesl obrovskou popularitu i uznání kritiky a učinil z něj legendu. Kerouac zde nachází své osudové téma i vlastní hlas a metodu: horečně chrlený text odráží autenticitu svobodného života, nesvazovaného konvencemi průměrnosti. Takový život a lidé, kteří jej dovedou žít, jsou pro něj ideálem, jejž se neustále pokouší naplnit a zachytit v postavách svých knih. Na cestě je strhující a přesvědčivý amalgám fikce a autobiografických prvků, dodnes inspirující čtenáře k nalézání vlastní svobodné cesty.... celý text
Přidat komentář
Názory čtenářů jsou velice rozporuplné, tak jako kniha. Zvláštní styl vyjadřování, mistrné jsou popisy prostředí, ve kterém se postavy právě nacházejí , popis změn typu krajiny, podnebí, stylu života v jednotlivých částech USA. Vždy pár slovy vloženými do popisu toho, co postavy právě prožívají. Děj- žádný, atmosféra volného života části jedné generace Američanů. Měla jsem to číst asi o padesát let dříve. Tu volnost si neumím představit. Naše republika před rozdělením se dala přejet za 15 hodin. Naše "čundrování" byla slabá náhražka. Můj názor na život Sala, Deana a jejich přátel... Na cestě do alkoholového a drogového pekla. Hvězdičky tentokrát nebudu dávat, stejně by můj pocit vyjádřila jedna i pět.
Na cestě je kniha špatně čitelná pro čtenáře a absolutně nesdělitelná komukoliv jinému formou recenze. Nedá se doporučit, protože je na jednu stranu nádherná svou volností, na druhou stranu plná v podstatě nesnesitelných individuí, s jejichž chováním se nemůžete ztotožnit. Nemá vlastně děj, má jen "feel" Ameriky. Musíte k ní dozrát. Zkuste přečíst pár desítek stran a pak mějte odvahu si říct, že je to buď vaše osudová kniha, nebo naopak kniha, která vám nemá co říct a o nic v životě nepřijdete, když když ji navždy odložíte. Ale věřte, že za ten pokus to stojí.
Za mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem letos četla. Nechci hodnotit, jak žili postavy, ale jakým způsobe autor předal zážitek z cest. Občas je těžké se v tom orientovat, ale jakmile čtenář opustí představu klasického děje, tak se dá snadno jen nechat nést popisem nezávazných cest zážitků a absurdních situací.
Zvládl jsem až na podruhé. Krásná kniha. Po měsíci cestování po Evropě jsem si velice užíval pasáže, kdy Sal volá tetě o další peníze. Kéž bych měl taky komu volat. Skvělý román.
Není pro každého, jen pro svobodomyslně naladěné čtenáře, kteří nečekají úchvatnou zápletku, ale rádi si vychutnají beatnickou atmosféru amerických padesátých let. Snesl bych lepší příběh, ale na každodenní cestu do práce metrem skvělé. Pokud to čtete po částech a vnímáte denně tu atmosféru, máte lepší den. Pro dlouhé čtení po večerech to může být trochu nuda, jelikož v knize se neděje úplně nic závratného ...
Vlastně je to příběh o Salovi, který mi na začátku připadá relativně vnímavý (později mi přijde, že to s ním jde z kopce), a o Deanovi, který se nestará o nic a nikoho jiného, než o sebe. Příběh, už podle názvu, poskytuje náhled do Salova cestování.
Jako vždy, i zde mě rozčiluje nezodpovědnost hlavních i vedlejších postav, také se mi zdá, že kdyby byl román kratší, rozhodně by mu to neubralo, ale naopak přidalo.
Kniha byla psaná hezky, nicméně pouhý hezký styl psaní to občas neutáhne.
Tuto knihu lze považovat za klasiku světové literatury. Já jsem se do ní ovšem vůbec nepročetl.
Na této knize mě nejvíce bavilo vykreslení americké popkultury 20. století, debaty o písních, knihách a jejích autorech. Bavil mě zájem hrdinů o literaturu a umění… A vlastně se mi líbil i jejich styl života. Občas jsem se v knize sama našla.
,,…většinu času jsme byli sami a duše nám splývaly čím dál víc a víc, až tak, že to bude jednou hrozně těžký loučení.“
Nedoporučuji číst před létem, kdy má člověk největší touhu někam vyrazit. Opravdu úžasná kniha, která vás vtáhne do děje. Styl beat generation mi sedl a líbí se mi forma textu, kdy autor vypisuje své myšlenkové proudy, stejně jako když vypráví historku svým kámošům. Dynamické vyprávění je prokládáno občasnými perlami o smyslu života, filosofii, smrti. Nespisovnost mě zprvu překvapila a chvíli mi trvalo, než jsem si na ni zvykl. Brzy jsem zjistil, že tahle kniha nemohla být napsána spisovně. Určitě se k ní někdy vrátím a na moje letní cesty si vezmu další Kerouacovo dílo.
Začal jsme poslouchat jako audioknihu, ale je dost zkrácená a tak po poslechu jsem se pustil i do čtení.
Proč ve škole nikdy neřekli že je to plné chlastu, drog a sexu. Že tu nejde o cestopis ale o nekonečnou nespoutanou párty? Proč jsme na to musel přijít sám až skoro 20 let po tom co jsme to opravdu potřeboval číst?
Bohužel to je asi taky největší problém knihy. Číst to ve 20 letech tak z toho bude modla. Dnes, když už to mám všechno za sebou, to vidím o dost střízlivěji. Taky vidím že Sal vzhlíží k největším ubožákovi v knížce a závěr samotný i když dost melancholický je vlastně happy end.
Co mě na knížce trochu vytáčelo bylo vsouvání vzpomínek do děje, tak že Sal o tom mluví jako o samozřejmosti, i když o tom doteď nepadlo ani slovo. A dost mi vadil velký počet postav a to že každý věděl o každém i na druhém konci země.
I když je knížka spíš o prožitku přišlo mi to takové plytké a trochu jalové.
Ale je mi líto, že jsem to na střední nečetl. Budu se snažit aby moje děti neudělali stejnou chybu.
Sale a Deane, díky hoši, strávila jsem s vámi (mimojiné) můj narozeninový večer a bylo to krásný. Jméno Dean Moriarty pro mě znamená krásu života a zároveň největší životní dno. Myslím, že po přečetní téhle knížky se musí pozastavit nitro každého z nás a když už nic jiného, tak při nejmenším každý z nás nad tím svým živůtkem aspoň trochu zapřemýšlí. Sale na Deana nikdy myslet nepřestane a jeho děti budou znát každičkej příběh Deana Moriartyho, kterej ale nikdy nepochopí. Děti Deana budou, jako Dean sám, navždy svého otce hledat v těch nejzapadlejších rozích Ameriky. Těším se na příští shledání.
"Ale teď tancovali jak šílenci a já se coural za nima, což vlastně dělám celý život - courám se za lidma, kteří mě zajímají, protože lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou."
"Koukej na ty před náma. Jak jsou plní starostí, počítaj kilometry, přemejšlej, kde budou v noci spát, kolik musej vyklopit za benzín, jaký bude počasí a jak se vůbec dostanou tam, kam chtěj - jenže voni se tam přece stejně dostanou, že jo. Ale potřebujou ty svý starosti, musej klamat čas falešnejma a převrácenejma požadavkama, jsou celí netrpělivý a ukňouraný, neměli by pokoj, kdyby se neuzamkli do svý pěkně zavedený vyzkoušený trudomyslnosti, a když už jsou v tom, rovnou si začnou štelovat i správnej odpovídající výraz ve ksichtě, což je, jak vidíš, výraz ryzího neštěstí, a zatím jim všechno ubíhá pod rukama a oni to věděj a z toho jsou taky podebraný a tak pořád dokola."
"Večernice už jistě zapadá a rozlévá svou bledou diamantovou zář po prérii jen chvilku předtím, než se snese naprostá noc, co požehná zemi, ztemní řeky, přikryje vrcholky, zavine poslední pobřeží a nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí, myslím na Deana Moriartyho."
Pro někoho škvár (a svým způsobem tomu rozumím - už zde zaznělo, že to není konvenční a že jsou tam nesympatické postavy a že to je možná i nuda atd.), pro někoho "duch doby", obraz "beat generation", dokonalá kronika "cesty" nekonvenční mládeže počátku 50. let. Já se i přes všechny výhrady, které k ní mám, řadím ke druhé skupině. A může za to i fakt, že když jsem ji poprvé četla, bylo mi 16 a mým jediným životním snem bylo cestovat. A tak si to sedlo. A já se do té volnosti a svobody (i když svým způsobem zvrácené) a pásma v próze zamilovala. A love-hate vztah trvá.
Úžasně dynamické dílo. Nemá směr, cíl, ani konec. Kniha se nedá číst nějak konvečně, prostě jenom nasávám tu atmosféru, tu živost všech postav, neuhasitelnou energii spontálního života, kde nejsou žádné plány do budoucího dne, jen cesta.
Tak nechápu, co je na této knize tak opěvované....? Neskutečně o ničem. Komplet mi to připadá jako napsané v období vrcholné puberty. Doufám, že je to tím, že lidská mentalita za dobu od napsání knihy tak výrazně pokročila – k lepšímu ;)
K nedožitej storočnici: Je po všetkom, už nemusíš byť na ceste. Už sa nemusíš rýpať v mystike. Už je jedno, či tvoj román zle pochopili (I'm not a beatnik. I'm a Catholic). Veď vieš, dielo žije vlastným životom.
Čo navždy zostane, je tvoja túžba po naplnení. Je veľa ciest, ako ho dosiahnuť. Ty si sa vybral tou, čo skončila priskoro...
Happy birthday, dear Jack!
No... tak mi pri čítaní napadlo, prečo sa o tomto "diele" učí vôbec na školách (dokonca už na základných). Z osnov je vyhodený napríklad taký Jules Verne (!) (nám ho pani učiteľka "podsunula" mimo osnov, aby sme neboli ukrátení, a dobre urobila), ale tomuto tu, celej tzv. beatnickej generácii, je venovaných niekoľko vyučovacích hodín. Aký nepomer!
Literárna (nad)hodnota nijaká. Štýl rozprávací, zrejme vo svojej dobe nóvum, v poriadku - ale výsledný pocit je chaos, a to už nie je v poriadku. Podsúvať ho čitateľom a maskovať za umenie je zločin.
Postavy nesympatické a nevľúdne. Stratené, zblúdené, bez poznania, bez akejkoľvek zodpovednosti k sebe, blízkym, k životu, manželkám, deťom... S drogami a alkoholom povýšenými na čosi normálne a bežné. Len sa rútiť vpred, bez cieľa a zmyslu. Bez ohľadu na ujmy (fyzické, psychické - svoje i tých druhých). Toto nie, vážení. Nikdy viac.
Nehodnotím hvězdičkami, protože jsem knížku nedočetla. Chtěla jsem se přemoci, ale ta nuda byla bezbřehá a život krátký na to číst blbosti... Nenarazila jsem na jedinou myšlenku, která by mě zaujala, vlastně ani na tu která by mě nezaujala, prostě popis událostí, kde chlastali, kam jeli,. ...bla bla, za mě nuda velká.
Konečně jsem na konci cesty. Byla dlouhá, nudná, plná nesympatických lidí a drog a jazzu. Ani jednomu neholduju, a tak jsem se stala nezúčastněným spolucestujícím, který se tak moc těšil "domů", že druhou polovinu knihy jsem zvládla v nepoměrně kratším čase, jen abych to měla už za sebou. S Kerouacem se už Na cestu nevydám.
To je teda jízda! Kultovní dílo, na to se jen tak nenarazí. Unikátní oproti jakékoli jiné knize, je z něj patrné, jak autor psal a psal a kdysi jel a jel... Co se týče čtení, chvíli mě to bavilo, ale asi v půlce jsem toho měla plný brejle a nejradši bych s tím práskla. Silou vůle jsem to dotáhla do konce, ještě trochu děje tam bylo. Nerozumím tomuto způsobu života, vrchol je, že vypiju pár skleniček, a neláká mě prožít ani větu z knihy. Co si ale od "beatniků" odnáším, je aspoň někdy žasnout, užít si 'tady a teď' a dívat se na druhé jako rovný s rovným.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Autorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Perfektní kniha,výborný překlad.