Na Chesilské pláži
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/3153/bmid_na-chesilske-plazi-3153.jpg
4
677
677
Příběh svatební noci z počátku 60. let, zasazený na pobřeží Anglie, nabízí zamyšlení nad dobovou podmíněností lidského chování, citů i vztahů. Rezonují tu naděje nadcházejícího svobodomyslného desetiletí i první písně Beatles, proslýchá se cosi o vynálezu antikoncepční pilulky, ale společnost ještě žije v zajetí tradiční morálky. On a ona v novele jsou "mladí, vzdělaní" a bez předsudků, jejich vztah doba silně podmiňuje. Hořkosladká rekapitulace po letech podává výmluvné svědectví... Milostný příběh, ač jímavý a tklivý, má daleko k červené knihovně, je vrcholem McEwanova vyzrálého umění. Autor už nepotřebuje šokovat jako v jiných svých dílech. Na malém půdorysu obyčejné svatební noci dvou obyčejných lidí nám podává se svrchovaným literárním mistrovstvím zprávu o druhé polovině 20. století i o "nezničitelnosti" a síle lásky.... celý text
Přidat komentář
Brilantní psychologická studie.
Jak fatálně se mohou dva lidi minout, přestože podle všech předpokladů by si měli dokonale rozumět, rozumět si chtějí a očekává se, že si rozumět budou.
Přemýšlím, co by on nebo ona museli udělat jinak, aby to dopadlo lépe a nemohu se zbavit dojmu, že kdyby udělali cokoliv jinak, nebyl by on nebo ona tím, kým jsou.
Což je tragické.
Vadí mi u Odeonu, že svazky v edici Světová knihovna jsou v tom hrozném patkovém písmu:o( Číst Iana McEwana po jiném Britovi Barnesovi byla pohoda. V doslovu mne zaujala výstižně řečena podstata "tím, že člověk nic neudělá". Charakter britské knihy se nezapře, včetně popisu prostředí, téma sexu a náhledu na "poprvé" je něco mezi knihovnou červenou, pro puberťáky a jen pro dospělé, každý si vybere. Místy dlouhé popisy mi tady nevadily, retrospektiva se mi sice někdy zdála ne vhodně = nečekaně zasazená, ale 100% dávala do souladu jednání obou lidí, pohled muže a pohled ženy. Závěr nepřekvapil, protože v životě někdy, často 2.šanci nemáte.... Autor má Bookerovu cenu za knihu Amsterdam a dám mu, i té ceně další šanci :o))
Smutný příběh o tom, jak těžký někdy začátek může být, jak je těžké obstát sám před sebou, před partnerem, před světem.
Je nutné jít někdy se svou kůži na trh.
A proto, neházejme hned flintu do žita. Cena za fatální omyl může být dost vysoká.
Edwarda i Florence mi bylo líto.
Banálne. Zručne napísané, neprekvapivé a banálne. To je všetko. Ak by som mal ešte niečo dodať, tak mi opäť príde na myseľ slovo banálne, takže dodať už niet čo.
Tuhle knihu jsem četla poměrně dlouho na to, že je tak útlá, ale chvílemi mě to opravdu nebavilo. Při popisu hlavní dějové linky autor zachází do nejintimnějších detailů, což může na někoho působit až nechutně. S tím jsem neměla problém, spíš mě trochu nudily retrospektivní náhledy do rodin a domácího zázemí obou novomanželů. Nicméně námět je zajímavý a přiměje vás k zamyšlení.
McEwan nás ve své novele přivede do blízkosti novomanželů způsobem opravdu přesvědčivým – až jsem se z toho trochu nervózně ošíval a měl tendenci odvracet zrak. Umístění děje do roku 62, do časů před sexuální revolucí, by mohlo naznačovat, že se jedná o zápletku, která dnes už nemůže nastat. Ale neřekl bych, že je to tak jisté. Zahájení intimního života je natolik zatíženo představami, očekáváním a strachem ze selhání, že si myslím, že všelijaká traumata (byť tedy zřejmě mnohem dřív než o svatební noci, že) budou mít mladí muži a ženy i dnes, přestože problémy s informacemi máme právě opačné – není problém se k nim dostat, ale vyfiltrovat z jejich přebytku ty nematoucí.
Pro mě byl přesto příběh cenný spíš jako modelová situace, zobrazení toho, jak daleko se od sebe lidé mohou dostat, pokud spolu nekomunikují upřímně. Florence i Edward nejsou zlí, sobečtí lidé, mají se rádi a přejí si spokojenost toho druhého. Ale nezajímají se dostatečně, místo zjišťování, jak se partner cítí, se sami domýšlejí, reakce druhého pak naroubují na své představy ... a nezastavitelně se tak od sebe vzdalují, každý do své verze příběhu. Zbytek udělá pocit zmatení, nejistoty, raněné hrdosti, kdy na nevědomé úrovni hledáme někoho, koho ze své nepohody obvinit... Připomnělo mi to jeden starší písňový text Rastislava Rusnáka:
niekedy pre jedinú vetu sa všetko zvrtne blbým smerom
a ďalší krok je snaha, aby to i druhý zlízol rovným dielom
sme príliš pyšný, každý osve, to je pravda o tebe a o mne
a každé slovo navrch je len ďalší pešiak v tejto vojne
Neuvěřil jsem McEwanovi ten závěr, popis života „po svatební noci“, zdálo se mi, že v něm nevěrohodným způsobem nadsazuje význam svého příběhu (ve smyslu: Podívejte se, jak závažné to, co jsem vám tak barvitě popsal, bylo. Podívejte se, jak to mění celé životy!)
A nebavily mě pasáže, které popisovali seznámení snoubenců a jejich společenské zázemí. Podle mě nebyly pro příběh důležité a jen knihu natahovaly na minimální rozsah pro samostatné publikování. Bez nich by Na Chesilské pláži byla skvělá, klidně pětihvězdičková, povídka.
Nevim jestli dat 3* nebo 4* .. ale vlastne to je jedno. Po pravde... toto je druhá kniha od McEwan co jsem četl a čtu ji po Alene Mornštajnové. Takže to jen pro dokreslení co me ovlivňuje v hězdičkování.
Prvná strana dobrá... pak překvapení .. what .. co je to za teenagerský sexy románek.. pak 90 stran nudy a pak 20 stran co dají smysl těm 90 předchozím a dělají tuhle knihu "classics literature".
Ptáte se proč tedy jen 3-4*? No protože díky databazeknih.cz jsem četl knihy které nepotřebují nudné pasáže a čtete je se zatajeným dechem od první strany do posledni.
Upřít se však nedá této knize, že bych ji s klidem doporučil teenagerum k tomu aby si nastudovali, že vztah a manželství zvlášt je "práce" a láska ať je až rádoby jak obrovská a za hrob společný život ve 2 nedělá.
Jsou autoři, kteří jsou sázkou na jistotu. Ian McEwan je jedním z nich.
Obdivuji, s jakou hloubkou popisuje všední věci. A jak dokonale dokáže popsat svět z perspektivy muže, ale také z perspektivy ženy; jak se dokáže vcítit do myšlení žen. Člověku se nechce věřit, že to napsal sám... Po přečtení této knihy mě zase mrazí. On prostě dokáže definovat ty nejhloupější chyby, které děláme. Jako třeba když něco nějak cítíme, ale nahlas to řekneme úplně jinak, nejlépe opačně, jen kvůli hloupé hrdosti. A ačkoliv si tisíckrát předsevzeme, že už se nám to nestane, uděláme to s plným vědomím zase. A někdy to má nesmyslné, leč fatální následky.
Já u něj vždycky najdu tolik myšlenek (i tady na těch pár stránkách), že si s nimi na dlouho vystačím. A proto miluju čtení!
První papírová kniha, kterou jsem četla po letech soustavně bez větších pauz. Vcelku poutavá, místy jsem ale dost ztrácela přehled díky neustálým retrospektivním skokům, které mě ve finále už docela štvaly. Některé pasáže byly zdlouhavé, ale celkově se mi kniha četla vcelku dobře. Pěkně vykreslená atmosféra.
Nebolo to vôbec také zlé, ako tu niektorí píšu. Proste príbeh mladej ženy, ktorá sa zľakla svojho prvého sexu a jej manžela, ktorý sa nemohol prejsť cez svoju zranenú pýchu. Možno sa mi zdá až zbytočne rozpitvaný ich život pred onou nocou... Chápem, že najmä Florence veľmi ovplyvnilo, že bola dievčaťom z bohatej rodiny s prísnou konzervatívnou výchovou a Edward z chudobnej rodiny z vidieka... Ale niektoré pasaže, ako keď sa Edward bavil s budúcou svokrou o nejakých filozofických kravinách, to už bolo moc :-D
Naopak mi dosť chýbal pohľad Flo na celý príbeh, zaujímalo by ma, ako táto nepríjemná skúsenosť ovplyvnila jej život.
Šedesátá léta – doba, kdy se mladí zbavovali konvencí a radovali se z přicházejících změn. Ti na západě směřovali doleva, lidé na východě doufali v posun doprava. Autor důkladně nahlíží do pocitů mladého anglického novomanželského páru s důrazem na traumata sexuální nezkušenosti v kombinaci s jejich labouristickým politickým přesvědčením.
Přitom nás zahlcuje podrobným a otevřeným rozborem trapností při prvních sexuálních zážitcích a stejně podrobným popisem obrovské vzdálenosti mezi rodinnými zkušenostmi dvou lidí stejné národnosti.
V novele vidím varovnou otázku: Jak můžeme pochopit partnera z jiné země, jiné kultury, jiné civilizace, když nedokáže porozumět ani Angličan z venkova Angličance z města?
90 % (381 hodnotících je pro mě na nepochopitelně nízkém průměru 77 %).
…
Sebevědomě potrhlí univerzitní studenti, připomínka toho, jak strašně toužila odtud odejít. Dokonce už jako žačky pokládaly s kamarádkami vysokoškolské studenty za ostudu, za dětinské vetřelce v jejich rodném městě. (Jde o Oxford-:).
Pardon ale hrůza!! Dočetla jsem to jen proto, abych zjistila, že to skončí takhle?! Ani kdybych si to přečetla podruhé tak by to nic nezachránilo.
V mém věku už by to jasné bylo. Ale v jejich, a v jejich době? Moc jsem jim fandila...
Ian McEwan a jeho skvělý drobnohled. Obdivuji jeho schopnost pozorovat a přesně popsat situace, na které zaměří svoji pozornost. Styl, kterým nás provedl životem dvou mladých lidí v době, kdy sex byl tabu, byl opět dovedený k dokonalosti. Jeho maximalistický způsob popisu maličkostí, které dva mladé lidi formují a vedou k tomu, jak se zachovají v pro ně kritické a rozhodující chvíli je mistrovský. Člověk si uvědomí, jakými křižovatkami a zkušenostmi sám kdy prošel, jak nás měnily a ovlivnily naše další chování a konání.
Velice intimní příběh, který se vymyká hlubokým porozuměním člověku, skutečně bohatou slovní zásobou a mimořádně vyváženou mírou taktu. Jak snadno by se stejné téma mohlo zvrhnout v oplzlost a s jakým mistrostvím místo toho zachytilo nejjemnější esenci lidské tragédie...
Opět skvělý Ian McEwan a jeho dokonalý pohled na mezilidské vztahy. Autor jedinečně popsal střet dvou mladých lidí. Následky jejích rozhodnutí,nedorozumění a co je k tomu vedlo.Skvělá kniha.
No teda!!! Tak nějak jsem nevěděla, co to bude. Možná něco na způsob Městečka Pleasantville bez té sci-fi části. Konec knihy mě velmi překvapil a poté mě dorazil doslov. Zahlídla jsem, že existuje stejnojmenný film (ještě jsem neviděla), tak jsem byla překvapená, že existuje i knižní předloha. A pak to poputovalo do Čtenářské výzvy. Autora jsem neznala a musím říct, že tématicky se pohybuje opravdu v černých vodách. Tato kniha, resp. příběh byl jako domeček z karet čekající na mírný závan. Opravdu - vydržte až do konce a budete překvapeni, co to ve vás zanechá (a zanechá skutečně něco). Nečekala bych tak hluboký záměr v tak tenké knize.
Štítky knihy
zfilmováno partnerské vztahy milostné romány anglická literatura sexualita svatba manželská krize milostné vztahy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Velmi zajímavé pokoření do toho, jak dva lidé mohou vnímat situaci naproato rozdílně. A ještě ke všemu situaci tak citlivou jako je sex. Myslím, že ačkoliv se děj odehrává v 60. letech, je nadčasový.
Často mě z toho až mrazilo, nebo jsem byla naštvaná na stereotypy, kterým postavy podléhají.
Zároveň se mi ale líbilo, že autor nepřevysvětuje, spíš to často nechá na čtenáři.
Konec mě trochu vadil, protože je zde jen linka o Edwardovi a vnímala jsem to tak, že i Florenc je hlavní postavou.