Na Chesilské pláži
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391950/bmid_na-chesilske-plazi-O19-391950.jpg
4
681
681
McEwanův příběh jedné svatební noci z počátku šedesátých let, zasazený do krásného prostředí na pobřeží jižní Anglie, nabízí hluboké zamyšlení nad dobovou podmíněností lidského chování, citů i vztahů. Děj se odehrává v časech, kdy v ovzduší rezonují naděje nadcházejícího svobodomyslného desetiletí i první písně Beatles, proslýchá se cosi o americkém vynálezu v podobě antikoncepční pilulky, společnost však žije zcela v zajetí tradiční morálky. Oba protagonisté novely jsou „mladí, vzdělaní“ a bez předsudků, jak nás autor neopomene upozornit hned v úvodní větě, a přesto je jejich vztah dobově podmíněný mnohem víc, než si jsou ochotni připustit. Hořkosladká rekapitulace z perspektivy mnohaletého odstupu v závěru knihy o tom podává výmluvné svědectví. V roce 2017 vznikl podle autorova scénáře stejnojmenný film.... celý text
Přidat komentář
U čtení téhle knížky jsem TAK trpěla. Musela jsem se stokrát přemlouvat, abych to vůbec dočetla..nikdy víc.
Přiznávám se: knížku jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě. Byla jedna z mála, co měla knihovna k vypůjčení.
Přesto mě mile překvapila. Co se mi líbí, jak autor popsal oba mladé manžele, jejich život před svatbou i střet po svatbě.
Opět mistrovské dílo; obdivuhodné podání střetu dvou různých představ a neporozumění, ve výsledku bolestný příběh, jdoucí na úplnou dřeň citů obou nešťastných aktérů.
Vždy, když čtu něco od McEwana, opakuje se stejný scénář - anotace mne obvykle nijak víc nezaujme, ale řeknu, že když to má tak dobré hodnocení, něco na tom bude. A pokaždé je to pak skvělý čtenářský zážitek a Na Chesilské pláži není výjimkou. Byť je to příběh kraťoučký, obsahuje v sobě mnohé - ať už vyřčené či nevyřčené, jen tak probublávající pod povrchem - o názorech dané doby na to, co je a co není přijatelné, o tom, kam až si člověk sám dovolí zajít, aniž by se styděl před sebou nebo před ostatními a o tom, zda si dovolí zpětně litovat svých činů.
McEwan si vždy uměl vyhrát s lidskými charaktery, obzvlášť s těmi pochroumanými, pokaždé dokázal vytřískat maximum z atmosféry a většina komorních scén působila opravdu tíživě, ale to hlavní, onen základní kámen téhle knihy - samotná láska mezi Florence a Edwardem - zde příliš nefunguje.
Možná je problém jen ve mně, ale díky chabé uvěřitelnosti hloubky jejich vztahu pro mě celá kniha nevyzněla tak, jak měla. Možná jde i o samotné téma, třeba je na mě příliš křehké a neuchopitelné, ale kniha ve měla zanechala pouze dojem typu - ano, bylo to dobře napsané, zajímavé, ale to je tak vše.
Pouze jsem se utvrdila v tom, že sex až po svatbě je cestou do pekel. A mnohdy věci, které zůstanou nevyřčené nadělají právě tu největší paseku...
Útlá knížka s minimem děje, zato nesoucí velké myšlenky. Musela jsem obdivovat neotřelá přirovnání a přívlastky. Naprosto hutná, tíživá atmosféra. Obvykle bývají hybateli děje různé události, činy postav, ale tady je to právě založeno na tom, že nikdo nic neudělá, že se nikdo k ničemu neodváží. Vidím to jako milostný příběh dvou lidí, které zradí (ne)komunikace, zároveň to vidím jako příběh ženy, která předběhla svou dobu a k tomu všemu to vidím jako příběh lidí, jejichž budoucnost je v důsledkovém vztahu k rodinnému prostředí a minulosti. Tím, že autor nechává některé hrůzy jen tušit, se atmosféra zhušťuje snad ještě víc.
Když jsem začala číst, napadlo mě něco o naivňoučkém tématu a shovívavě jsem se nad tím usmívala... A najednou mě příběh pohltil a pustil až na konci.
Téma na první pohled naivní, událost o svatební noci zdánlivě bezvýznamná, ale přitom tu jde o celý život... Někdy ke katastrofě dojde jen proto, že člověk nic neudělá, nevysvětlí co skutečně cítí. A tak hádka na Chesilské pláži nemá vítězů, naopak odcházejí dva poražení...
Autor popsal trápení obou hrdinů uvěřitelně, s citem a po dočtení zůstává pocit tíhy a smutku. Je to velmi lidsky a poutavě napsáno.
Hodně niterný, odlišný styl psaní, který se k tématu krásně hodil. Jak málo stačí...
Nedostatek komunikace, skrývání a neupřímnost zničí každou lásku. Strašně mi bylo těch dvou líto...
Ti dva se potkali náhodou a okouzleni jinakostí toho druhého propluli láskyplným, ale prakticky platonickým vztahem až ke svatební noci. Nevyhnutelně tak dochází k momentu, kdy všechna očekávání, strachy, touhy, obavy, předsudky, citový chlad, informace, které spíš děsí, než pomáhají, neschopnost mluvit i pojmenovat, strach z odmítnutí, ponížení, obavy z nenormálnosti i zoufalá nezkušenost a odpor vedou k tragickému nedorozumění, které navždy změní jejich životy.
Nedorozumění někdy mají hodně dlouhé kořeny a šťastné konce mohou mít různou podobu.
Komorní "drama" o důsledcích nekomunikace o nejvnitřnějších skrývaných pocitech mezi mužem a ženou, jako tikající časovaná nálož směřující k okamžiku destrukce všeho ...v kontextu doby a nezralosti první velké lásky obou zamilovaných ale těžko házet kamenem, koneckonců kdo takovéto neporozumění nikdy nezažil ani v dnešní, uvolněnější době, byť bez tak osudových dopadů?
Po nadšeném prvním setkání s McEwanovým Pokáním druhá přečtená věc a opět stejné prvky - ústřední zápletka situovaná do jednoho dne, končícího fatálně, i na kratším prostoru podrobná emocionální analýza hlavních postav, ukázky jak jedno a totéž gesto lze vnímat diametrálně odlišně...Ačkoli mi zde trochu chyběla ta jiskra a spád jako u Pokání, líbilo se a těším se na další McEwanovy knihy.
Další McEwan, další výživný námět a další přesah někam za dílo. Myslím si, že v tom tkví síla McEwanových próz - že se v nich alespoň z malé části najde každý, i když třeba neřeší tutéž situaci jako protagonisté. Prostě proto, že autor vidí až na dno svých postav a snad i lidí kolem sebe. Takže pro mě milá jednohubka, na kterou jsem se s blížícím se zhlédnutím filmu (mimochodem, považuji jej za docela dobré zpracování, až na ty odchylky od předlohy) těšila jak malá. Potěší tradiční prvky jako (nejen klasická) hudba či detaily ze života Angličanů (viz poznámky o kulinářství v 60. letech). A opět se zde řeší na pozadí "velkých" dobových událostí (studená válka, jaderné od/zbrojení) i události střední (tedy generační ve smyslu mladí nerozumí starým, ale nesou jejich dědictví) i malé a ryze soukromé (jak asi dopadne svatební noc a po ní zbytek společného života). Až do konce jsem napjatě čekala, jestli přece jen nepřijde happyend. Prostě klasika, ale jsem za ni ráda.
Uffff....
Tak tohle čtení bolelo. Chvílema mi z něj bylo až fyzicky nevolno.
Nechci svými subjektivními pocity skopávat z piedestalu chvály zjevně zkušeného a oceňovaného autora, ani hanět jeho dílo, které je bezesporu po řemeslné stránce vysoce nad průměrem.
Ovšem v tomto případě je to pro mne asi jako s rybím tukem nebo červenou řepou - chápu, že jde o nesmírně zdravé a prospěšné záležitosti, nicméně jsem je schopna pozřít pouze v krajní nouzi a s největším sebezapřením, přičemž mi to působí neskutečné utrpení.
McEwan psát umí, má dar rozpitvat ty nejskrytější a nejvnitřnější lidské pocity - obzvláště ty nejméně hezké a nejvíce traumatické. A rozpitvává je s nesmírnou náruživostí čerstvého studenta patologie do posledního kousku tkáně, sliznice či chrupavky. A po úspěšné pitvě o každém z těch nepěkných kousíčků lidské duše sáhodlouze mudruje s rozvláčností, umanutostí a stejně zábavně jako jaderný fyzik na odpočinku o svých experimentech v laboratoři někdy v minulém tisíciletí...
A já nejsem zrovna trpělivý člověk (čtenář), který by si liboval v nekonečných a nikam nevedoucích debatách o nesmrtelnosti chrousta. Příliš dlouhé omílání čehokoliv (obzvláště nepříjemných věcí) mi způsobuje touhu okamžitě utéct, usnout nebo umřít (dle situace).
Příběh sám má přitom zajímavé jádro - dva mladí lidé, deformováni dobou a prostředím, ve kterém vyrůstají, se potkají a myslí si, že se milují a proto se rozhodnou pro svatbu. Skutečnost, že se vlastně vůbec neznají a ženou se do manželství naslepo a s rancem nesplnitelných očekávání na obou stranách, je poměrně nosné téma, na kterém se dá stavět. Ovšem nikoliv v případě McEwana. Ten nestaví, ale pitvá.
A konec mě skoro rozčílil - takový patos a morálně-poučně zdvižený prst!
Jednak si opravdu nejsem jistá hloubkou (či vlastně vůbec existencí) lásky mezi hlavními protagonisty, z celého románu jsem měla spíše pocit, že si to namlouvají, že by to tak mělo být, že to takto asi probíhá nebo by probíhat mělo. Přitom z obou dvou čišel spíše chlad a neporozumění. A opravdu v reálném životě stačí "pouze milovat" a úplně vše se samo vyřeší a budeme do konce života šťastni? Veškeré rozdíly povah, zálib a potřeb, vzájemné neporozumění, životní traumata, zvyky prostě kouzelným proutkem zmizí, protože láska hory přenáší? Tak teď ještě tu o Červené Karkulce...
Touto knihou se lze poučit. Otázka zní, co je v životě vlastně důležité? Jako odpověď lze použít slovo láska.
A přesto lidé dělají chyby. Jsou mladí a příliš závislí na vlastních potřebách. Takový je osud Edwarda i Florence.
McEwan použil netradiční způsob vyprávění, jádro příběhu prokládá minulostí, která nám přibližuje hlavní aktéry příběhu.
Nicméně, právě tyto pasáže ubírají románu na tempu a snižují jeho čtivost.
Přesto nám autor předložil zajímavou zápletku, která je vzrušující a zároveň smutná. Hloubka textu je závratná. Přemýšlejte a zjistíte, jak lze zahodit lásku, pro jedno - malé - řekněme nedorozumění...
McEwan patří k mým top oblíbencům a toto krátké dílo patří bezpochyby k jeho vrcholům. Trošku bizarní choulostivé téma zpracované naprosto mistrně až geniálně. Popis situací, nálad, motivací, pocitů atd. - skoro nedostižný: "Chrlila své věty, jako by jim jen rychlost sama dokázala vtisknout smysl, jako by i jeho mohla postrčit přes rozpory, zhoupnout ho tak rychle po křivce svého záměru, aby se nedokázal zachytit jediné námitky. Jelikož svá slova nedrmolila, zněla nešťastně energicky, zatímco ve skutečnosti nebyla daleko zoufalství."
Knihu jsem dočetla jenom díky tomu, že je tak krátká. Nebavila mě... I když určitě stojí za zamyšlení
závěr knihy: co se kolikrát v životě stane, když se neudělá nic. Změní se celý beh života.
Novela od známého autora mě velmi bavila. Příběh dvou mladých lidí, kteří o své svatební noci zjistí, že o sobě mnohé nevědí. Rozbor intimity mezi dvěma mladými lidmi v šedesátých letech minulého století. Příběh se sice odehrává o jedné noci, ale vrací se k samotným začátkům vztahu mladého páru. Za mě velké doporučení a těším se na další autorovy knihy :-)
Štítky knihy
zfilmováno partnerské vztahy milostné romány anglická literatura sexualita svatba manželská krize milostné vztahyAutorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
No teda!!! Tak nějak jsem nevěděla, co to bude. Možná něco na způsob Městečka Pleasantville bez té sci-fi části. Konec knihy mě velmi překvapil a poté mě dorazil doslov. Zahlídla jsem, že existuje stejnojmenný film (ještě jsem neviděla), tak jsem byla překvapená, že existuje i knižní předloha. A pak to poputovalo do Čtenářské výzvy. Autora jsem neznala a musím říct, že tématicky se pohybuje opravdu v černých vodách. Tato kniha, resp. příběh byl jako domeček z karet čekající na mírný závan. Opravdu - vydržte až do konce a budete překvapeni, co to ve vás zanechá (a zanechá skutečně něco). Nečekala bych tak hluboký záměr v tak tenké knize.