Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , OdeonOriginální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši, 1992
více info...
Přidat komentář
Haruki, příteli, jakou hroznou past jsi nachystal na Hadžima! Past, ze které není úniku. Boj, ze kterého nelze vyjít se ctí.
Dočetl jsem, zaklapl knihu, ale příběh neskončil, převaluje se v mé hlavě z boku na bok jako líný vorvaň. Hadžime není vzor partnerských ctností, čtenář je v náznacích připravován na to, že má všechny předpoklady pro manželsko nevěru, včetně toho, že se ocitá v krizi bohatého a úspěšného třicátníka. Přesto mám dojem, že příčinou Hadžimova chování není třicátnícká krize, tato krize je snad příčinou, proč se snaží svou nevěru řešit tak, že vše probere s manželkou a snad by se jí i býval zeptal na radu, co má dělat dále. Na první pohled čestné chování v mezích dané situace. Na pohled druhý sobectví na druhou.
Je mi tě líto Hadžime. Vím, že každý z nás je hrdina dokud se neocitne v boji a každý z nás je poctivec, dokud se neocitne tváří v tvář pokušení.
Pokiaľ máte radi knihy od HM, ani táto nebude sklamaním. Je v nej všetko, na čo sme u autora zvyknutí...v dobrom aj v zlom...
Když jsem knihu před pár lety četla, vtáhla mě natolik, že jsem k ní byla téměř nekritická.
Vztahy mezi mužem a ženou, a to od dětství až po zralou dospělost a po vyzrálý přístup ke vztahu, který se vlastně projeví až na úplném konci knihy, to vše je zde velmi výstižné, propracované a citlivé. Nejde ale rozhodně o nějakou lovestory, i když láska je tady hlavním motivem. Ale jak už bylo mnohokrát řečeno, stejně jde vždycky o lásku a o smrt, popřípadě o obojí.
Teď se na knihu dívám trochu kritičtěji, jsou v ní naivní až kýčovitá místa a občas příliš předpokladatelná vyústění, ale i tak, autor si mě tímto dílem získal a ani podle mě velmi slabý Afterdark mě neodradí od dalšího čtení jeho knih. A nakonec, nejde přece jen o to ohromit neobvyklou zápletkou, snad ještě větší umění je dokázat postihnout věci obvyklé a všem známé.
Mé první setkání s Murakamim.
Hrozně mě přitahovala myšlenka ztráty někoho blízkého a jeho znovunalezení po letech. A další ztráty...?
Jednou větou - mě to celé oslovilo.
Souhlasím, že The best to není, ale i tak je to nádhera plná genialit. Čím to je, že někdo má naprosto odvést myšlenky někam do neznáma, chytit čtenáře a nepustit ho, dokud se nedostane na poslední stránku. Nejspíše tím, že autor dělá to, co dělat má a jde mu to výborně. Pak už se jen těšíme, kdy nakladatelství oznámí vydání dalšího kousku :).
Mám ráda Murakamiho odpíchnutí se od plně jednoduchého prvku - zde život jedináčka.
I když je to, jak říkám, výborná kniha, oproti "The best of" Norskému dřevu pokulhává. Bodejť, všechny knihy nemohou být stejně dobré. Rozdíl vidím právě v tom, že Norské dřevo znám stále nazpaměť, za to zde se mi děj postupně vytrácí a zůstává jen úžasný pocit, které ve mě Murakamiho dílo zanechává vždy.
Štítky knihy
nevěra partnerské vztahy japonská literatura
Autorovy další knížky
2005 | Norské dřevo |
2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
2010 | Kafka na pobřeží |
2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Ako všetko od Murakamiho - inteligenné, melancholické, príjemné, vzletné, smutné, krásne čítanie... Toto dielko sa mne osobne páčilo viac ako slávne "Nořské dřevo" a zatiaľ u mňa spomedzi všetkých Murakamioviek vedie..