Na konci naozaj obaja umrú
Adam Silvera
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391299/bmid_na-konci-naozaj-obaja-umru-5e2-391299.jpg
4
765
765
Mateo a Rufus žijú v alternatívnom svete, kde je možné predpovedať smrť. Obávaný telefonát ich zastihne absolútne nepripravených. Za normálnych okolností by sa Mateo a Rufus nikdy nestretli. Toto však nie sú normálne okolnosti a chalanom ostáva menej než dvadsaťštyri hodín života. Plachý Mateo je zdrvený. Nedokáže pomyslieť na to, že tu nechá vážne chorého otca a najlepšiu kamošku s malým bábätkom na krku. Rozhodne sa však, že aspoň tento posledný deň spraví niečo, aby si ho ľudia pamätali. Rufus je bitkár, ktorý už prišiel o celú rodinu a telefonát ho veľmi nezaskočí. No aj tak mu ostáva čo-to vybaviť, aby po sebe zanechal čo najmenší chaos. Hoci si to boja priznať, Mateo a Rufus sú vydesení a zarmútení, spoja sa však cez aplikáciu a čaká ich deň, ktorý si užijú naplno. Ani jeden z nich však nečakal, že sa na jeho konci jeden do druhého zamilujú.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , CooBooOriginální název:
They Both Die at the End, 2017
více info...
Přidat komentář
Nehodnotím hvězdami, je to lehce fantasy, lehce romance, styl hodně YA, tam to bude mít úspěch.
Jedna z nejlepších věcí, jakou jsem za poslední dobu četla. Už jen ten Death-Cast nápad, že se člověk dozví, jakmile přijde jeho poslední den. Oba kluky jsem zbožňovala a stejně tak si užívala i to, jak se skvěle doplňovali a vytáhli z druhého to nejlepší. Nejvíc jsem si asi užila scénu, kdy zpívali na pódiu American Pie, jako bych je viděla před očima a dojalo mě to. A ta úžasná písnička mimochodem příběh celkem výstižně doprovází. Rozhodně knihu zařazuji v knihovně na místo mezi srdcové záležitosti.
(SPOILER) Napsat knihu, která vám už svým názvem vyspoileruje konec, musí být docela kumšt. Sice stejně pořád čekáte, že to dopadne třeba jinak, ale ne, Oba na konci zemřou fakt splní, co slibuje. O to těžší mi přijde napsat takovou knihu tak, aby vás i přesto bavila, a to se, myslím, Silverovi povedlo. Je krásným důkazem toho, že někdy není důležitý konec nebo cíl, ale cesta. Tady vůbec nešlo o to, jestli kluci nakonec zemřou nebo ne, ale jestli stihnou své životy ještě naplnit, i když na to dostanou dost šibeniční termín. Ostatně téma blízké smrti je v literatuře víc než rozšířené, ale na téhle knize se mi oproti řadě dalších líbilo to, že hlavní hrdinové pořád zůstávají lidmi - nezačnou dělat zázraky ani velká gesta, aby v posledních 24 hodinách svého života spasili svět. Jsou pořád těmi samými lidmi, jako byli před telefonátem oznamujícím jejich smrt - mají pořád strach, část přísně vymezeného času promrhají, a nejsou zázračně zbaveni všech pozemských starostí. Prostě se jen snaží dát své smrti hodnotu a nalézt v životě alespoň na chvíli něco, pro co stálo žít.
No, jako dobrý ale ten konec jsem čekala lepší. Po tom, co jsem si tu četla jak na konci všichni brečeli... Mě to nerozbrečelo, a to brečím u každý blbosti. Rozhodně ale musím uznat, že téma je to zajímavé. Ve světě smrti byl hlavním tématem život. Takže za mě dobrý.
Je to strašně smutná knížka, asi si ještě dneska večer pobrečím, ale někde v sobě cítím, že jsem se díky ní vyrovnala s tím, že jednou zemřu. Ano, měla jsem skoro stejný problém jako Mateo.
Knížka Oba na konci zemřou u nás ihned po svém vydání sklidila obrovský úspěch. Každý miloval tragický příběh Matea a Rufuse a já jsem schválně se čtením hodně otálela, abych se vyhnula tomu šílenému hypu. Bohužel, i přesto se zdá, že má očekávání byla až příliš vysoká. Knížka sama o sobě mi hodně připomíná Greenovky, až na to, že John Green by to určitě zvládl napsat lépe. Adam Silvera podle mého názoru nezvládl využít ten obrovský potenciál, který knížka měla. Nápad s Hodinou smrti, která vám zavolá v den, kdy zemřete, je sice fakt úžasnej, ale chybělo mi tam aspoň miniaturní vysvětlení, jak to celé vlastně funguje.
Postavy jsou zajímavé, ale nějak jsem je nedokázala mít ráda a soucítit s nimi. A nijak zvlášť mě nenadchl ani příběh, obzvlášť teď po dočtení mám pocit, že se v té knížce vlastně nic moc nestalo. Co mi tam ale opravdu chybělo byly emoce a jakákoliv hlubší myšlenka. A právě to je ten důvod, proč si myslím, že by to John Green zvládl napsat lépe. U všech jeho knížek jsem totiž bulela jak želva a měla jsem nutkání vypisovat si každou druhou větu, protože mě nějak zasáhla. Tady tomu tak bohužel nebylo...
Originální nápad, ale chyběla tomu napínavost a zvraty, takže mě to celkem nudilo, škoda...
To byl originální námět - institut smrti, který sděluje poslední soudný den člověka ....
Hrdiny knihy jsou dva mladí chlapci - najdou se prostřednictvím posledních přátel a sdílí společně poslední hodiny života ...
Co všechno proběhne člověku v mysli - když ví, že jeho dny jsou sečteny ?
Mateo i Rufus toho zvládnou hodně - a myšlenka posledního karaoke na téma " American Pie "....to nebylo špatné....
A jejich sblížení na konci knihy - bylo skutečně nebo jen podmíněno ultimátem ubývajícího času ?
" Smrt je cílovou stanicí, která je společná nám všem " /Steve Jobs/
To je k zamyšlení - jak bychom trávili svůj poslední den my ?
Téma to bylo dobré, ale postrádalo to zvraty, takže při čtení jsem se místy nudila.
Prokousávala jsem se tím docela dlouho na mé poměry, ale posledních 50 stran mě chytlo za srdce a jsem ráda, že jsem tento příběh dočetla. Na konci i slza ukápla.
Tahle kniha se mi moc líbila. Obsahovala plno velmi hlubokých myšlenek, které byly propojeny krásným příběhem. Hlavní hrdinové byli velcí sympaťáci. Děj byl hezký plynulý. Stojí za přečtení
Naprosto hrozná kniha, tuhle knihu jsem měla rozečtenou několik měsíců a než jsem ji dočetla, přečetla jsem asi dalších 7 jiných knih. Za mě se to teda nedá číst - kupodivu přečteno do konce - konec postavený na hlavu. Kladné body jsou aspoň citáty na začátku každé kapitoly.
Až mě mrzí, že kniha mě zaujala až na posledních čtyřiceti stranách :( Námět určitě zajímavý. Ale bohužel se kniha strašně vlekla... Navíc mi vadily i vsuvky o vedlejších postavách... Pro ostatní Oba na konci zemřou může mít potenciál, ale pro mě to nebylo lehké čtivo... Na mě příliš depresivní (asi bych to měl číst v lepším období) a mnohdy strašné moc táhlých popisů i zbytečných dialogů. Ale úplné dno jak "Leonard" to zase taky není... Dvě hvězdy za závěr.
Zajímavá kniha. Kde je sice konec už předem daný, ale stane se mezitím hodně věcí. Člověk by nevěřil, co může prožít za pouhých 24 hodin a jak ho to může změnit. Snad tato kniha otevře lidem oči a uvědomí si, že tu nebudeme věčně, a že je třeba žít život naplno, ne ho jen přežívat. A když chceš něco udělat, tak to udělej, protože nikdy nevíš, kdy to bude
tvůj poslední den. :)
K této knížce mám rozporuplný názor.
Moc se mi líbil nápad této knížky. Už jen samotný název knihy mě dokázal nalákat. Nápad s Hodinou smrti se mi moc líbil. Co mě trochu mrzelo bylo to, že autor nevysvětlil, jak celá Hodina smrti funguje. Myslím, že by tím knížka byla o dost zajímavější.
Knížka vás donutí přemýšlet, ale nečekejte žádné složité úvahy. Asi tak akorát.
Postavy byly v pořádku, i jsem si je oblíbila. Mimo Rufuse a Matea jsem si oblíbila zejména Lidii a Pluťáky.
Zajímavé byly i "vsuvky" v podobě kapitol věnováným jiným postavám.
Knížku bych nenazývala jako čtivou. Párkrát se mi stalo, že jsem se do čtení musela nutit, či během čtení nedávala úplně pozor. Více se rozjela až ke konci.
A scéna na pódiu? American Pie? Miluju to.
Pokud hledáte nějakou oddechovku, určitě si knížku přečtěte. Nemějte od toho ale příliš velká očekávání.
Poslouchám písničky z knížky, prohlížím si instagramový profil @rufusonpluto a uvažuju nad tím, jak by vypadal můj den, kdyby mi zavolala Hodina smrti.
Štítky knihy
homosexualita smrt hledání smyslu života pro dospívající mládež (young adult) bisexualita gayové LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2018 |  Oba na konci zemřou |
| 2019 |  Co když jsme to my |
| 2021 | Syn nekonečna |
| 2023 | První, kdo na konci zemře |
| 2023 | Pořád jsme to my |
Nedočteno. Tady jsem se dostala do poloviny a osud postav, který je vlastně stejné jasný už z názvu, mě vůbec nezajímá. Asi to má stavět na nějakém obřím dojáku, ale mně jsou oba hrdinové velice nesympatičtí, protože jsou definováni tak jednou vlastností. Hodina smrti tu není nijak vysvětlena (nepopírám, že to nemohlo nastat později v knize, ale na to, že už je polovina knihy za mnou, tady nebylo zmíněno, jak to vlastně funguje, jak to vzniklo, proč to vzniklo, a vzhledem k tomu, že se kolem toho všechno točí, bych asi chtěla tyhle informace dřív). Upřímně sledovat to, jak se jeden kluk strašně bojí vylézt ven a druhý ho přesvědčuje, aby to udělal, mě nebaví a na to, že prožívají posledních 24 hodin života, je to fakt nudná náplň posledních hodin. Navíc je jasné, jak to dopadne, a nepotřebuji k tomu dalších 150 stran.