Na konci samoty
Benedict Wells
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344959/bmid_na-konci-samoty-u1b-344959.jpg
4
180
180
Desetiletý Jules se svými dvěma sourozenci, Martym a Liz, vyrůstá v klidném a harmonickém prostředí. Idylu ovšem naruší rodinná tragédie, po níž všichni tři skončí v internátu. Julese sužují pocity viny a stává se z něj odtažitý snílek, který by si přál vše vrátit. I přesto se v internátu seznamuje s tajemnou spolužačkou Alvou, se kterou postupem času naváže hluboký a důvěrný vztah. Právě díky ní a svým sourozencům se dokáže dospělý Jules zbavit trápení a začít žít přítomností. I v té se ale musí vyrovnat s další velkou ztrátou… Působivý román o překonávání ztráty a osamělosti a o tom, co je v lidech neměnné. A především velký milostný příběh.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , PlusOriginální název:
Vom Ende der Einsamkeit, 2016
více info...
Přidat komentář
Samota v názvu. Samota v knize. Úplně na mě čučela z každé stránky. Autorova prvotina a už tak dobře napsaná. Člověk musí umět číst mezi řádky, hlavní hrdina totiž není úplně sdílný ve svých pocitech. A právě v tom je ten největší um! Julese v dětství ovlivní strašlivá tragédie, kterou si v srdci nese celý život, i když někdy zapomíná, i když si někdy myslí, že žije normální život. To ano, ale to trauma si v sobě nese navždy. A my jen koukáme, jak moc ho to ovlivňuje, i když on prostě jen žije dál.
Protože musí - přijímá všechny životní zvraty, které se mu dějí, se vší pokorou a úctou. Ztrátu lásky, kterou pak znovuobjeví, všudypřítomnou smrt... Jen tak lze dojít na konec samoty.
Velmi zvláštní kniha. Poetická a zároveň realistická, až to místy bolí. Citlivá a zároveň krutá. Plná rozporů - nemluvě o obálce, navrženou zřejmě někým, kdo tenhle román snad vůbec nečetl... Ve spojení s názvem totiž evokuje nějaký sladkobolný románek, kterým ale vůbec není. Ale abych byla upřímná - jde tu o lásku, ale o lásku ve všech možných podobách - dětskou k rodičům, sourozeneckou, mileneckou, lásku k dětem. Ani jedna z těch forem není jednoduchá. A nebo je? Jak říkám, knížka ve mně nechala spoustu otázek, ale i hlavní poselství - prožijme život vědomě, žijme teď - ne křivdami minulosti, ani ne nějakými představami, jak by bylo kdyby...
Doporučuji všem, kdo se chtějí dozvědět, co je na konci samoty... Já tam toho našla opravdu hodně - lásku, smíření, odpuštění, chuť do života... Krásné.
Velice povedená kniha....autor má můj obdiv.
...Mlčeli jsme.První vzrušení ze shledání mezitím pominulo, všechno bylo tak formální, tak strojené. Na okamžik mi přišlo, že naše vlastní já jsou někde daleko a my poslali do baru jenom dva vyjednávače, kteří nemají oprávnění hovořit o těch skutečně podstatných věcech.....
Neuvěřitelně výstižné.....přesně a citlivě podané.....krása.
Melancholický, hořko sladký a bolavý příběh tří sourozenců, jejichž život ovlivní tragická nehoda. Román o vztazích sourozeneckých i milostných, o samotě i sdílení, o nekonečné naději. Je výborně napsaný, čte se sám, autor rozhodně umí zabrnkat na citlivou strunu, umí zaujmout, stáhnout hrdlo a vtlačit slzu do oka. Určitě doporučuji.
Působivý román o osamělosti, o překonávání životních ztrát a zároveň milostný příběh....
Bezstarostné dětství tří dětí přeruší tragická autonehoda... vypravěčem je Jules:
" Nikdy jste nepoznali, jaký to je, když se člověk ve všem tak ztrácí.."
Jules nachází spříznění ve své spolužačce Alvě...ale jejich cesty se rozcházejí :
"Všechno se zdálo být hrozně daleko, protože jsem se ocitl hluboko v sobě
a tam byl jenom chladný strach ..."
Po letech se Jules s Alvou setkávají a naplňují svůj vztah ...kolik času budou mít ?
"Existuje Nangijala ? Nangijala je země, kam člověk přijde, když umře ..."
A v závěru se podle rodinné tradice všichni scházejí ve Francii - v místě, kde byli jako děti šťastní....
Toto je malá literární perla - citlivá a dojemná.
Doporučím.
Poslední dobou mám štěstí na zajímavé mužské autory, autora této knížky nevyjímaje. Obdivuji, jak dokáží výstižně popsat niterní pochody svých hrdinů a vystihnout tíhu i lehkost žití. Jak rozumí tomu, že člověk leckdy ničemu nerozumí... Zde procházíme životní cestou spolu s Julesem od dětství, která Julese ani nás čtenáře nijak nešetří v citové náloži, chvílemi mi bylo při čtení tak úzko... Je to sice smutné, ale zároveň konejšivé čtení, o životě i smrti, o smutku i radosti, o samotě a lásce, o naději. Čtenáři přede mnou to vystihují velmi trefně, nemá cenu je opakovat... Připojuji úryvky, které mě zaujaly a kterým rozumí myslím každý z nás..
"Bojoval jsem o minuty, když šlo o to stihnout autobus. Vyplýtval jsem roky, protože jsem nedělal to, co jsem chtěl."
"Chci říct, když člověk celej život běží špatným směrem, může to bejt přesto správný?"
Je život hra s nulovým součtem, nebo někteří mají větší smůlu? Každá z postav knihy hledá lásku a blízkost a každou potká nějaká ztráta. A přestože je v knize hodně smutku, je i o naději a smíření se.
„Abychom našli svoje pravé já, je nezbytné zpochybnit všechno, co jsme našli při narození. Něco z toho i ztratit, protože často díky bolesti poznáme, co k nám skutečně patří… Sami sebe poznáváme v okamžicích zlomu.“
„Co když čas neexistuje? Co když všechno, co prožíváme, je věčné a co když čas neproplouvá kolem nás, ale my sami kolem toho, co jsme prožili?“
„Onen jiný život, v němž jsem už zanechal tak zřetelné stopy, nemůže být dál nesprávný. ...Protože je můj.“
Velká je smrt
a jsme její
radostný hlas.
Když zdá se, že život zní nejplněji,
tu slyšíme ji,
jak vzlyká v nás.
Příběh, který vás pohltí.
Příběh o strachu, jehož pěst se noří do žaludku, o bolesti, která stáhne celý svět do jediného uzlu.
O smrti – nekonečné rozlehlé dálavě, zasněžené krajině, nad kterou člověk letí
O zoufalství, kdy visíte nad propastí
O paměti, která jak trpělivý zahradník vkládá do hlavy drobounká semínka, z kterých vyrostou v průběhu let úžasné vzpomínky.
Příběh o jistotě, - o vašich kořenech, které se pevně kolem vás ovinou a nedovolí vám padnout – hodně štěstí Julesi, Marty, Liz.
Příběh o ztrátách, beznaději, ale i o nálezech, naději
Příběh o tajemné Mangijale – naději poslední a nekonečné...
Příběh o lásce se všemi jejími podobami
Všechno se stále vrací. Věci přicházejí a odcházejí. Přijměme to a jsme na konci samoty.
Příběh plný originálních přirovnání, který podpoří vaši fantazii a donutí vás přemýšlet, když budete chtít.
P.S: Kde byste stáli vy na palubě Titanicu? Já bych zpívala hned vedle kytaristy
P.P.S: Musím si přečíst knihu Bratři Lví srdce :-)))
Překvapivě krásný, i když hodně smutný a bolavý příběh tří sourozenců, kteří v dětství zažili strašnou tragédii. S nejmladším Julesem prožíváme nejen jeho dospívání, ale i dospělost, kde se vrací ke své první lásce Alvě a nalézá zpět pouto se svými sourozenci. Příběh o velké lásce, samotě, rodině, naději i vině. Rozhodně stojí za přečtení!
Krásna kniha o životnej ceste za šťastím písaná láskou, smútkom, nádejou, no predovšetkým životom.
Tak, tohle jsem nečekala, už jen podle obálky jsem byla připravená na romantický zamilovaný příběh. Omyl, tohle je nádherný, i když hodně smutný, dojemný a skvěle napsaný román, který je nejen o lásce, a má neuvěřitelnou hloubku.
Vypráví příběh tří sourozenců, když do jejich dětského bezstarostného života zasáhne tragédie a ovlivní jejich dospívání i pozdější životy ztrátami, nejistotou, osamocením. Na konci té samoty je ale láska, rodina a sourozenecká pouta, naděje....
Opravdu s velkým citem napsaná kniha.
Priemerný román obsahom, ešte k tomu aj priemerne napísaný. Nerozumiem tomu humbugu okolo. Chcel byť dojímavý a srdervúci, žiaľ, nie som cieľová skupina, lebo viem, že ľudia pri ňom plačú. Za mňa tam bolo príliš veľa patetického klišé, nič, čo by ma dojalo, prvoplánové písanie útočiace na city čitateľa u mňa nefunguje. Vyzerá ako autorova prvotina (v tomto prípade by sa dali prižmúriť oči), ale napísal už zo tri knihy, tak by som očakávala vyzretejšiu štylistiku.
Tolik smutku v jednom příběhu... Přečetla jsem za dva dny a už od začátku mně tak nějak bylo jasné, že budu brečet. Četla se krásně i přesto, jak moc smutná byla.
Prečítala som ju ľahunko ako denné menu v dobrej reštaurácií. Príbeh v ktorom sa strieda veľa smutného s ešte viac smutným. Pomedzi to sa ukáže síce pekná myšlienka a láska ale to len tak aby čitateľ nezabudol, že sú aj pekné veci. Musím ale povedať, že ak ju chcem hodnotiť ako celok nebola veľmi skvostná. Predvídateľná aj s otrepanými momentami. V jednom momente ma odradil čin hlavného hrdinu natoľko, že som ju musela na týždeň odložiť a nemohla som na ňu ani pozrieť. Ale aj tak má svoje čaro. Vtiahne čitateľa a tak ľahko ho nepustí.
Čte se to teda neskutečně snadno a rychle. Moc krásná knížka, bohužel taky moc smutná.
Parádní, úžasná, jedním dechem. Takový cit pro příběh to je teda něco. Jedna z nejkrásnějších knížek co jsem poslední dobou četla. Vedle ní už stojí jen HANA od paní Morštajnové.
Vypravěčem tohoto příběhu je Láska... přes rameno jí nakukuje velký pan Smutek a za každým druhým rohem číhá zákeřná paní Vina... tito tři tančí v rytmu samoty... někdy uvnitř ztracených a opuštěných duší... jindy na povrchu osudu, který byl dotyčným vetkán do vínku... příběh o ztrácení se a nalézání... ať už sama sebe či svých blízkých... Dotkne se každé srdeční chlopně, která má své odžito a nelítostná vina či plíživý smutek na ní zanechaly bolavý šrám...
Hezká knížka. Někdo propluje životem bezstarostně, někoho jakoby provázelo neštěstí.
Na konci samoty
Krásně psaná, silná kniha.