Na mušce lovce
Albrecht Wacker
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/180969/mid_na-musce-lovce-Xkx-180969.jpg
4
277
277
Po mimořádném úspěchu českého vydání vzpomínek sovětského odstřelovačského esa Vasilije Zajceva přichází kniha, která nabízí podobně strhující pohled na boje na východní frontě, avšak tentokrát z perspektivy jednoho z nejlepších odstřelovačů německé armády, Josefa „Seppa“ Allerbergera (1924–2010). Tento rodák ze Štýrska se v roce 1942 dobrovolně přihlásil do wehrmachtu a nejprve byl vycvičen jako střelec z kulometu. Se snajperským řemeslem se začal seznamovat po svém zranění v létě 1943. Během následujících tvrdých ústupových bojů se záhy stal druhým nejúspěšnějším odstřelovačem německé armády a posléze jedním z mála řadových vojáků, kteří byli vyznamenáni Rytířským křížem Železného kříže. Pro české čtenáře je tato nesmlouvavě otevřená a místy drastická memoárová publikace, kterou zpracoval německý odborník na historii odstřelovačství Albrecht Wacker, pozoruhodná tím, že strastiplná bojová cesta Seppa Allebergera v závěru války krátce přivedla i na naše území.... celý text
Literatura světová Válečné Historie
Vydáno: 2013 , Mladá frontaOriginální název:
Im Auge des Jägers. Der Wehrmacht-Scharfschütze Josef Allerberger, 2005
více info...
Přidat komentář
Josef „Sepp“ Alterberg je fakt řízek; místo aby se jednu třetinu svých memoárů kál, tak prostě řekne, že zabíjení propadl, místo aby třetinu další rezervoval hanění režimu, tak jej prostě zmíní jako holý fakt. A tak mu zbylo dost místa na to, aby se mohl věnovat skutečně zevrubnému a syrovému popisu (alespoň tak soudím na základě svých expertních znalostí, nabytých při střelbě ze zákeřně sabotované vzduchovky na pouti) veškerých náležitostí (taktika, technika a celkový vhled do každodenní reality vojáka) svého „řemesla“. A to řemesla náramně řeznického; jasně, válečné paměti obecně lkají nad „hrůzami války“...přičemž se pak ale, co do formy a obsahu, od toho slovního úzu raději moc nevzdalují; pokud možno jenom čísla a hlavně se neumazat...no, u Josky tohle nehrozí; popisnost brutality zde, bez jakékoli nadsázky, dosahuje úrovně splatter-punku. Ovšem bez cool hlášek a umocněné bezútěšnou skutečností děje. Tahle olověná třešínka se vám postará o slušný průvan hlavy, a víte co? Když vám pak na konci strejda Sepp suše poví, že zabíjení lidí trvale zničilo i něco v něm samém a jak je pak bez této chybějící části sebe sama těžké, ne-li nemožné se vůbec k žití vrátit, tak je to pro mě ve své prosté nahotě silnější zjevení, než tuna jalového moralizování.
Původně jsem uvažoval o hvězdě dolů za jistý patos a „nedokumentární příběhovost“; mám ale pocit, že obojí, spíš, než aby by jí to uškodilo, její výpovědní hodnotu podtrhlo (jak říkám, většina válečných pamětí se nějaké osobní zainteresovanosti bojí jak čert kříže, což vede k výčtu faktů a čísel a ve výsledku i zcela kontraproduktivnímu dráždění masožravé zvídavosti; jak to doopravdy chutná?...no, tady se vám tataráku dostane vrchovatě). A hvězdu nesundám ani za oslavu „vojácké tvrdosti“, kterou mezi řádky nejde necítit; mám totiž pocit, že Sepp, a nejen on, takový funkční postoj, alespoň zčasti, zaujmout musel; když se není čeho chytit, protože se spolu s vámi třese i celá zem, tak se asi musíte zbláznit, aby jste se nezbláznili.
5 neomaleně krutých *****
Když se cíl dostane do hledáčku snipera, nemá šanci. Platí to dnes a platilo to i za druhé války.
Zabývat se tím jestli ten kdo mačká spoušť má svědomí je bezpředmětné. Není rozdíl mezi střílením do "anonymního" davu nebo zamířit na konkrétní cíl. Oba případy znamenají smrt.
Válka je vůl. To platí jak pro vítěze, tak pro poražené. V konečném výsledku není mezi nimi rozdíl. Na konci je člověk, který viděl mnoho zvěrstev. A ony s ním budou do konce jeho dní.
Pohled z druhé strany. Takhle jsem nazval tuto knihu pro sebe. Je mnoho příběhů o osvoboditelích, jejich hrdinských činech, o hrůzách, které vyvolal fašismus....ale málo o tom jak to viděla druhá strana.
Jsem za tuto knihu rád. Krom toho, že se příjemně čte, ( tedy pokud člověk může vůbec říct, že se mu dobře čte o zvěrstev války. ) přináší pohled z druhé strany.
Ne, nedělám si iluze o fašistech, ale nedělám si je ani o Rudé armádě.
Jak říkám, válka je vůl. Pro všechny.
Příběh knihy je věnován Josefu Allerbergerovi, který během 2. světové války působil u tzv. horských myslivců na východní frontě. V knize jsou zachyceny jeho válečné osudy coby odstřelovače, který se v podstatě sám bez předchozího specializovaného výcviku "vypracoval" na druhého nejlepšího odstřelovače německé armády. Zážitky J. Allerbergera, které jsou mj. zasazeny i do širšího kontextu vojenských operací, jsou barvitým popisem života frontového vojáka, který díky svým zkušenostem a také notné dávce štěstí přežil celou válku v podstatě jenom s několika lehčími zraněními. Hlavní postava je zde vykreslena jako přímočarý muž, který se smířil s údělem vojáka zabíjet nebo být zabit a podle toho se také odvíjí celý příběh, který je namísto filosofického náhledu na válku zaměřen převážně na jednotlivé akce odstřelovače. Je třeba připomenout, že v knize je válka popsána s veškerou brutalitou a vyskytuje se tu detailní popis účinků jednotlivých zbraní a střeliva na lidské tělo a kromě toho se zde často objevují nepochopitelné scény násilí na druhém člověku, jako je mučení, kanibalismus nebo znásilňování. To stejné platí i pro bohatou fotografickou přílohu. Přesto je však kniha velmi napínavá a čtivá a jistě ji ocení nejenom zájemci o historii 2. světové války.
Knížka jako taková je čtivá a hezká. Velmi se mi líbí. Tři hvězdičky za naprostou tendenčnost. "My Adolfci" jsme ti nejčistší, nejspravedlivější na světě a ostatní jsou zločinci. Sice v knize snad 3-4x probleskne, že Adolf Hitler byl zločinec, ale horští myslivci a wehrmacht jsou křišťálově čistší. Bohužel, opak je pravdou. Ale, jako vždy, nelze paušalizovat. Mnohem více sebereflexe a pravého ocenění německých zásluh za události 30-40 let by autorovi prospělo, ale to bych chtěl asi moc.
Předně se zdržím komentářů typu: "Nemohl jsem knihu dočíst, protože byla příliš násilná a brutální." Toto je válka. VÁLKA. Ve válce se zabíjejí lidé a dějí zvěrstva, kterých je schopen pouze pravděpodobně jen člověk. Čili pochopitelně, že kniha bude naturalistická, pokud se chce člověk něco dozvědět. A já velice kvituji, že je právě takto detailní a velmi popisná, protože pak tu máme například knihu od Zajceva, což je z poloviny komunistická propaganda a o umění odstřelovačském se toho moc nedočteme. A odstřelovač je disciplína, která už ve své podstatě zaručuje, že o explodující různé části těl, zohavení a krutost nebude nouze. Je velmi dobře, že si autor nebere servítky a píše o válce takové, jaká ve skutečnosti je. Ale to jen čistě na úvod.
Já osobně kvituji především to, že na rozdíl od jiných žánrových knih, se zde čtenář dočte o různých tricích, postupech a konkrétních rozdílech mezi příučkami a reálnou bojovou situací. Protože řada např. tzv. dokumentů je naprosto otřesná, mystifikační až lživá a hodně mi to připomíná právě ony brožurky "jak se stát odstřelovačem", přitom realita a vlastní zkušenost je naprosto vzdálená. Což právě dokazuje i odstřelovač J. Allerberger v této knize. V mnoha knihách se dočteme o tom že z té či oné zbraně se střílí lépe či hůře a že odstřelovač měl těžký život. To je ale zoufale málo. Vždy mě ve válečném soukolí zajímala právě tato vojenská disciplína/umění a až tato kniha mi dokázala naprosto naturalisticky přiblížit, co byli odstřelovači skutčně zač. Jak přemýšleli, jak se chovali, jakou měli taktiku. V tom je největší přínos této publikace. Velice kvituji i naturalisticky podané konkrétní situace, protože válka prostě taková byla (dnes už to je trochu jiné a ne v tak masovém měřítku, pochopitelně). A v neposlední řadě kvituji s povděkem lehce kontroverzní věc: jsem moc rád, že Allerberger své zážitky, cítění nenávisti vůči nepříteli, bojový adrenalin, sympatie k ideologii atd. zcela JASNĚ popisuje jako holý fakt. Stejně jako to, že se nadšeně přihlásil jako dobrovolník. Nijak nesympatizuji s ideologií, to v žádném případě, ale strašně by mi bývalo vadilo, kdybych se zrovna v této knize dočetl, jak strašně soucítil s každým vojákem, kterému výbušnou B-patronou roztrhal hlavu. Jak hrozně byl režim krutý a jak si to vše postupem měsíců strávených na frontě uvědomil. Ne, Allerberger byl fašista celým tělem i duší a neváhal zabít kohokoliv. Dokonce i jen tak v "klidovém" režimu si vyhledával na vlastní pěst oběti. V čem že je to přínosné?
Vše výše uvedené mi totiž pomohlo k tomu, abych po celou četbu nesympatizoval s "hlavním hrdinou", k čemuž má takřka každý čtenář sklony. Občas jsem se přistihnul jak držím Allerbergerovi pěsti, aby z té či oné situace vyvázl a aby se trefil apod. Ale naštěstí mi jeho férový přístup a nezakrývání skutečnosti, co to bylo za člověka, pomohlo uvědomit a říct si: "Tak bacha na to, byl to nácek, okupant, tyran a vraždil lidi."
Čili asi nejpřínosnější, nejpopisnější a nejzajímavější kniha o odstřelovačích 2. světové války, díky které bude každý, kdo se o snipery zájímá, obohacen. Citlivější čtenář nechť nečte válečnou literaturu.
Kniha je plná hrůzných událostí z východní fronty na kterou vzpomíná nejlepší německý odstřelovač z pluku horských myslivců Sepp. Sepp byl jako jeden z mála oceněný Rytířským křížem Železného kříže a jeho začátky i pozdější zkušenosti z tvrdých bojů jsou hodně zajímavé. Pro citlivější čtenáře knihu nedoporučuji, protože těch veselejších historek je v knize opravdu málo
Obrovsky silny pribeh, bez politickeho podbarveni. I kdyz se autor snazil popisovat zejmena technikalie sveho "remesla" i tak je jasne z kazdeho slova, jak strasna byla tahle valka pro vsechny bez rozdilu. Skoda jen, ze historii pise vetsinou jen "vitezove"
Jak píše maximus 13 je to čirá hrůza. A jak píše Tipsy Chipsy,některé vojáky začne válka a zabíjení bavit. Podle mne tahle hrůza a vědomí zabij, nebo budeš zabit, může na ně zapůsobit tak, že vlastně nedokáží po zbytek života dělat a myslet na nic jiného, než zabíjení. Odhodit vlastní myšlení a zodpovědnost a poslouchat rozkazy se může stát velmi pohodlné vůči svědomí. Ale nechci v žádném případě soudit. Sám nevím, jak bych se ve válce choval. Nebo byl zabit.
Silné až brutální čtení, přesto poučné. Jsem ráda za těch pár vtipných scén a šťastný konec. Pomohlo mi utvořit si představu o tom jaké muselo být být odstřelovačem.
Kniha se sama četla. Je tam vše, co jsem očekával. Napětí, zajímavosti ze života vojáků, překvapení...
[Audiokniha] 2/3 knihy jsou velmi zajímavé, ač kruté. Když pak odjede Sepp z fronty na výcvik tak už to je jen o přežití a odstřelovací puška nehraje tak velkou roli. Pro zájemce o historii doporučuji k představě běžného života vojáka.
Válka je svinstvo. Dělá z lidí zvířata. Vlastně ne. Lidé jsou horší než zvířata. Řada nechutných scén, ze kterých se zvedá žaludek.
Má to však malý háček. Podle autora příběhu, se tato zvěrstva děla jen na ruské straně. Němci byli čestní, charakterní vojáci, kteří jen bojovali za svou čest a vlast.
Autorovi chybí sebereflexe a schopnost, podívat se kruté pravdě do očí. Nebo ji spíš prostě vidět nechce. Násilí plodí násilí. Na obou stranách barikády.
(audiokniha - nedoposloucháno) Tak si řikám, že bych měl dát šanci každé knize. Ale jako člověk, který je přesvědčený pacifista, skutečně nedokážu ocenit autobiografický příběh o tom, jak se nějakému sniperovi daří zabíjet jiné lidi. A není pro mě ani podstatné, z jaké strany barikády střílel.
Výborná kniha. Jak bylo avizováno, je odproštěna od ideologie, soustředí se na taktickou stránku boje, ale i dojmy Seppy. Popis je autentický, bez příkras.
Vynikající příběh. Tohle skutečně napsal život. Věřím autorovi každé slovo a přiznám se neměnil bych. Je to drastický příběh jednoho z mnoha vojáků avšak z úhlu pohledu odstřelovače. Válka , Hitler, demagogie, naděje i realita v tehdejší době byla skutečně zvláštní. Děkuji za takovou to knihu a zajímavý životní příběh. 2 světová válka byla opravdu strašná a děsná. Miliony a miliony mrtvých, pohřešovaných a nezvěstných. Hrdinů málo a né každý Němec byl špatný.Věřím, že spousta německých vojáků nevěděla do čeho jde a díky demagogie brzy v reálu prozřeli a šli proti propagandě a mašinérii.
Jednoznačně nejlepší kniha z pohledu vyprávění vojáka přímo z fronty kterou jsem kdy četl, v tomto případě odstřelovače německého Wehrmachtu. Obsahuje a popisuje neskutečná zvěrstva, která se ,,tam venku" běžně děla. Jako bonus ilustrativní dobové fotografie veprostřed knihy. Vřele doporučuji
Čirá válečná hrůza. Pokud si čtenář uvědomí, že nejde o román, ale že každé slovo napsané v této knize je pouze reálný nepřikrášlený popis toho, co za hrůzy se děly každý den za války. Jakým příšerným způsobem si obě válčící strany ubližovaly. Chtěl bych upozornit na drastické popisy válečných hrůz. Nic pro citlivé povahy.
Na mušce lovce
Drsné čtení. Nemůžu říct že by se mí kniha vysloveně "líbila", ale jsem rád že jsem na ni narazil. Je to totiž podle mě jeden z nejsyrovějších popisů života frontového vojáka. Života plného hnusného a bolestného umírání, života který se scvrkne na dvě možnosti - zabíjej nebo budeš se svými kamarády zabit ty sám. Života který všechny zúčastněné vrhá do světa odlištěného a pudového násilí, života který z vojáka udělá jen pokálenou smrdutou hroudu masa kterou při každé příležitosti roztrhá tříštivá střela na kusy kostí, vlákniny a krvavé kaše.
Sepp měl tu "smůlu", že na východní frontu přišel v době kdy německá ofenzíva ztroskotala a tak se víceméně celou dobu podílel hlavně na obranných a ústupových bojích směrem zpátky na západ. Nikdy se tak nedozvíme, jak by vypadal jeho popis bojů z prvních měsíců války, kdy Němci páchali na civilním obyvatelstvu stejná zvěrstva jako o pár let později Sověti. Ani to by ale asi nezměnilo hlavní poselství knihy, která je hrůzným připomenutím válečné reality...